Gilbert a Gordon: příběh zakázané lásky dvou homosexuálních vojáků odhalily až dopisy z fronty

V roce 2008 přijíždí vyklízecí firma před malý byt v anglickém letovisku Brighton Beach. Před pár dny odtud pohřebák odvážel tělo dvaadevadesátiletého Gilberta Bradleyho, který zemřel sám na sešlost věkem. Profesionální uklízeči byli najati vzdálenou rodinou, aby vyhodili všechno, co se jim bude zdát k nepotřebě. Přítomen byl i realitní agent, který se měl postarat o cennosti. „On nikoho neměl? Není tady rodina?“ odvážil se zeptat uklízeč.

„Byl to podivín. Nějaké vzdálené příbuzné měl. Ale nestýkal se s nikým. Mám tu jen jejich instrukce. A vůbec, co je vám do toho. Jestli najdete něco, co by mohlo mít cenu, dejte mi vědět,“ usedl nevrlý realiťák ke dveřím a sledoval silné muže, jak dělají svou práci.

Smutná práce, to bezesporu. Celý život starého pána byl postupně vynášen do přistaveného kontejneru, až byt zůstal prázdný a agent měl v kufru auta nějaké věci, které na přání rodiny mohl prodat. „Dopisy, ty jsou dnes zvláštní komoditou. Třeba se to bude někomu líbit, sbírají to historici a nadšenci. Koukám, že data jsou z války, tím lépe!“ radoval se obchodník se starožitnostmi, který věci po starém pánovi koupil a obratem se je pokusil „střelit“ na eBay.

Historik a dobrovolný pracovník muzea v Oswestry ve Shropshire Mark Hignett si večer usedl se šálkem čaje k notebooku a hledal dokumenty, které se týkaly jeho města. Kurátor a nadšenec Mark byl tímto proslulý - podařilo se mu nákupy na internetu zaplnit nově vzniklé muzeum různými artefakty z dějin celého kraje. Našel si eBay a narazil na dopisy s adresou Park Hall Camp Oswestry, kde za války krátce sídlil tábor pro výcvik protiletecké obrany.

„Nejprve jsem zakoupil tři tyto dopisy. Válečná korespondence je vždy velice žádaným artiklem. Obsah mě přivedl k přesvědčení, že odesílatelem je milující přítelkyně nebo snoubenka, byly tam dotazy na běžné věci typu povlečení nebo záclony. Také touha po společném životě. Velice mě to zaujalo a koupil jsem další z té sbírky.“ popisoval Mark Hignett. Jenže… Něco tu nesedělo. Mark Hignett už začal být dopisy přímo posedlý. A nakonec ke svému nesmírnému překvapení zjistil, že tajemná žena „G“, jak se do dopisu vojákovi Gilbertovi Bradleymu podepisovala, byl vlastně muž.

„Jako kdybych právě dočetl napínavý román a na poslední stránce se dozvěděl naprosto šokující zvrat!“ popisoval Mark své odhalení. Zakoupil celou korespondenci, kterou uchovával Gilbert Bradley celá desetiletí. Je jich k sedmi stovkám a Mark za ně zaplatil přes tisíc liber. Spolu s týmem spolupracovníků všechny listy plné vášnivých slov a vyznání lásky přepsali a očistili od šifer a opakujícího se ženského rodu. Najevo „vylézal“ hotový milostný román mezi dvěma muži.

„Takové dopisy jsou extrémně vzácné, protože byly usvědčující - gayové čelili letům vězení s těžkými pracemi nebo bez nich,“ říká. „Existovala dokonce možnost, že homosexuální vojáci mohli být zastřeleni.“

To je pravda. Homosexualita byla ve Velké Británii nezákonná až do roku 1967 a sexuální styk mezi muži se trestal až deseti lety vězení. V armádě to bylo ještě horší, natož za války. Neslušnost, říkalo se tomu opisně. Když byl muž na vojně přistižen při homosexuálním styku, byl natvrdo zavřen, za války mohl být zastřelen, nebo ilegálně postřelen jiným vojákem a ponechán napospas smrti. I to se dělo a velitelé to tiše tolerovali, i když někdy i oni sami měli ono máslo na hlavě.

Proto jsou tyto dopisy tak vzácné - jiní vojáci (a nejen vojáci), kteří inklinovali ke stejnému pohlaví, raději svou korespondenci důkladně pálili, i když v ní používali řadu šifer a tajných oslovení. „Je to nesmírně cenná věc, všechny tyto dopisy. Jiné snad na světě neexistují. Najevo vycházel dechberoucí příběh zakázané lásky dvou mužů v době druhé světové války, který snad snad nemá obdoby. Alespoň já o ničem takovém nevím.“ říkal v rozhovoru pro Elle Mark Hignett.

Vše začalo v roce 1938 v Devonu. Gordon Bowsher byl synek z velice zámožné rodiny. Jeho otec měl v Indii čajové plantáže, vozil čaj do Británie a vkládal do juniora veškeré naděje. Byl chytrý, nadaný, mladý, pěkný - jen ta dívka mu chyběla! Aby ne. Gordon si začal vztah s chlapcem, scházeli se potají na různých místech, aby se na jednom „tajném“ večírku na hausbótu přišel onen mladík pochlubit: „Tohle je můj strýc, Gilbert Bradley. A tohle je můj kamarád, Gordon Bowsher.“ A bylo to.

Mezi Gilbertem a Gordonem přeskočila taková jiskra, že ještě téhož večera spolu skončili v posteli. Zamilovali se. „Navzdory tomu, že cítili všechny tyto intenzivní emoce, museli to udržet v tajnosti. Být otevřeným gayem nebylo dekriminalizováno až do zákona o sexuálních deliktech v roce 1967,“ uvádí magazín History Collection. Vztah to byl velice vášnivý, jak ostatně naznačují dopisy, které jsou plné velice duchaplných a vynalézavých „opisů“ pohlavních styků mezi mužem a mužem - pokud to četl někdo nezasvěcený nebo vojenský cenzor, nikdy by ho to ani nenapadlo.

Markovi se podařilo dlouhodobým bádáním zjistit, co byli Gordon a Gilbert vlastně zač. Když vypukla válka, Gilbert se obával prozrazení, bál se, že ho zastřelí, dokonce u odvodu předstíral epilepsii, ale marně. Narukoval do zmiňovaného Hall Camp a začal podstupovat tvrdý výcvik. Gordon Bowsher využil vlivu svého bohatého papá - sice narukoval do pěchoty, ale nehrozilo nebezpečí, že bude poslán na frontu.

Putoval do různých jednotek po celé Británii. Gilbert ale do války musel. „Když se dozvěděli, že Gilbert bude poslán do války, slíbili si, že si budou navzájem psát, jak jen to bude možné. Gordon popisuje neustálou úzkost z obav, zda Gilbert přežije válku, a každý dopis v poštovní schránce ho naplňoval velkou úlevou a radostí.“ pokračuje History Collection. Oba muži ale podstupovali obrovské riziko už jen tím, že si vůbec psali. Riskovali tím skutečně krk.

Dominantnější Gilbert Bradley byl postupem doby převelen do Skotska bránit most Forth Bridge. Potkal a zamiloval se do dvou dalších mužů. Poněkud překvapivě o tom napsal Bowsherovi. „Musím ti říct, že se našli dva, kteří jsou jako my. Podlehl jsem. Zklamal jsem.“ čteme dopis od Gilberta. Gordon mu odpověděl: „Co zůstane ve válce, zůstane válkou. Já chápu, proč se do tebe zamilovali. Koneckonců, já se do tebe zamiloval také…“

Milostná korespondence trvala od roku 1939 do roku 1945, pak dopisy ustaly. Mark Hignett je pročetl všechny a nikde nenarazil na důvod jejich rozchodu. „Možná už Gordon nedokázal snést pomyšlení na to, že by Gilbert měl poměr s jinými muži, nebo naděje, že by někdy mohli být spolu, byla stále méně pravděpodobná. Válka je rozdělila. Příliš mnoho let. Příliš mnoho nesplněných slibů a nesplněných snů, ale celé roky na sebe opravdu čekali.“ řekl Mark v rozhovoru pro BBC.

Gilbert Bradley se dokonce zamotal do velice známého skandálu - byl v roce 1941 přistižen „in flagranti“ se slavným politikem jménem Sir Paul Latham. Mimo něj tam byli ještě další dva mladíci a Sir Paul si nechal jaksi - dělat dobře. Gilbert byl postaven před vojenský soud za „nevhodné chování“, ale naštěstí nebyl uvězněn ani zabit.

Latham se pokusil o sebevraždu najetím na motocyklu do stromu, ale přežil. Gilbert si po válce našel práci jako asistent ve studiu BBC a nakonec odešel do důchodu, který trávil v Brighton Beach jako podivínský starý mládenec. Dopisy si schovával až do své smrti v roce 2008.

Ve svých dopisech snili o tom, že se odstěhují do Ameriky, až válka skončí. Jejich vysněným cílem byla Kalifornie, která byla k homosexuálům všeobecně tolerantnější. Podařilo se dohledat, že po válce tam spolu odjeli na dovolenou - jejich jména figurují na seznamu letecké společnosti. Jenže domů se vrátil jen Gilbert - Gordon Bowsher tam zůstal a začal podnikat.

Své vlastní jmění si vydělal chovem a výcvikem koní. A také měl svůj vlastní skandál: zaměstnal Sirhana Sirhana, který byl později odsouzen za atentát na Roberta Kennedyho. Bowsher s tím vším měl obrovské oplétačky a dokonce figuroval v jednu chvíli na seznamu FBI coby možný podezřelý.

Mark Hignett plánuje vydat knihu se všemi kompletními dopisy v chronologickém pořadí. Když byl příběh lásky obou mužů poprvé odvysílán na BBC, desítky filmových producentů, dramatiků a skladatelů se obrátily na Marka Hignetta. Píší se knihy, točí se filmy, naposledy krátkometrážní The Letter Man.

„Jednoho dne v budoucnu s největší pravděpodobností vyjde hollywoodský film o jejich příběhu a lidé už teď očekávají, že rozpláče víc lidí než Titanic a Zkrocená hora dohromady.“ je si jista historička Bethany Bell.

Tomu se můžeme spíše pousmát, stejně jako happeningu, který uspořádala LGBTQ: lidé pálili své dopisy ve veřejné schránce, popel byl sebrán a nechali z něj vyrobit diamantový prsten, který prý symbolizuje lásku, co trvá navždy.

Pokud se ale oprostíme od všech klišé moderní doby, kdy každá jinakost je nyní v kursu a lidé pořádají obskurní akce typu prstenů z popela, je samotný příběh dvou zamilovaných mužů na pozadí druhé světové války velice zajímavou sondou do života homosexuálů té doby. Skutečně jim hrozila smrt, přesto nepřestali s psaním dopisů, které by mohl kdokoliv odhalit, kdyby si dal tu práci a pořádně je pročetl.

Našel by tam totiž zašifrovaná s krásná vyznání lásky mezi dvěma muži, dvěma „G“, jejichž korespondenci Gilbert jednoduše spálit ani zničit nedokázal, ač na to měl celá desetiletí.

LGBTQ+ | WW2 Love Letters | Royal British Legion, In WWII, Two Gay Soldiers' Forbidden Romance Lives On In Their Love Letters - History Collection, ‚The Letter Men‘ details love letters between two men separated by WWII, Forbidden love: The WW2 letters between two men - BBC News, Gordon and Gilbert | mattbowsher