Janek ze Čtyř tankistů: Janusz Gajos se dožívá 85 let. Při natáčení seriálu přežil pokus o vraždu

Jojo, můžeme povzdychnout. Pokud si občas tuhle úvodní písničku zabroukáme, pravděpodobně jsme staří. A nebo taky ne. Je to až kupodivu, jak se z tohoto polského dílka stala záležitost naprosto kultovní. Seriál Čtyři z tanku a pes (Czterej pancerni i pies) podle stejnojmenného románu Janusze Przymanowského (tyto ohmatané brožované salátové výtisky nalezneme v nejedné domácí knihovničce) má totiž dodnes obrovskou fanouškovskou základnu. I mladých lidí.

Ale ve své době to byla pro děti (nejen) jednoznačně pecka. Každý chtěl mít věrného psa Šarika, statečné kamarády, jezdit s tankem Rudý (v originále Zrzek), svádět překrásnou „Ogoňok“ Marusju, zažívat hrdinské situace. Proč ne. I když je seriálu samozřejmě vytýkána propaganda a tendenčnost (jsou v něm idealizovány vztahy Poláků s Rusy, zkreslována některá fakta a podobně), ve finále je to lidově řečeno úplně jedno. Buď si diváky najde, nebo ne.

Na počátku sedmdesátých let odvysílala Čtyři z tanku a pes Československá televize, repríza byla v roce 1980, pak na dlouhou zmizel z obrazovek, až přišla televize Prima s reprízou v roce 2006. Původní dabing namluvili například Jiří Bendář, Jan Schánilec, Jiří Krampol a další. Natočeno bylo 21 dílů ve třech řadách. Tank, se kterým jezdili Janek, Gustík, Grigorij, Olgierd a Tomek, který nahradil zastřeleného Olgierda, měl číslo 102, volací znak Habr. Kluci a muži byli vojáky Polských ozbrojených sil v SSSR, děj se odehrává na východní frontě od srpna 1944 do května 1945, kdy s Rudým vjeli až do Berlína.

Sotva se v Československu objevilo prvních pár dílů, snad každý pes se u nás rázem jmenoval Šarik. I starý voříšek byl najednou hrdinným alsaským ovčákem „Kuličkou“, který byl (věřte nebo ne) volnou předlohou k seriálu Komisař Rex.

Mladíci chtěli být Jankem Kosem a dospívající slečny ho milovaly. A není divu. Pohledný blonďák s okouzlující „dětskou“ tváří a rošťáckým úsměvem dobyl srdce snad všech školou povinných dívek - i těch, které základní vzdělání již dokončily, jak bychom mohli s úsměvem říct!

Představitel Janka Janusz Gajos si ale připadal po obrovském úspěchu seriálu jako cvičená opice. A bál se, že mu Janek zničí kariéru. Naštěstí se tak nestalo. Jaký byl a je osud skvělého polského herce, který zanedlouho oslaví pětaosmdesáté narozeniny?

Janusz Jerzy Gajos se narodil 23. září 1939 v Dąbrowě Górnicze ve Slezském Vojvodství. Přišel na svět přímo do druhé světové války - psal se její třiadvacátý den. Rodiče se snažili různě prchat, Janusze i jeho sestru stěhovali sem tam, až dostal tatínek práci jako zahradník v Bedzinu. Tam Janusz chodil do základní i střední školy. A čiperný mladík už od dětství hrál loutkové divadlo, takže po maturitě šel za otcem najisto - chci být herec. Jeho táta poslouchal jen rozhlas. Nějaké divadlo, kino, filmy, začínající televize - s tím ať jdou všichni někam! Dokud nebudeš v rádiu, nebudeš žádný herec! zavelel táta podle vzpomínek Gajose.

Přesto se přihlásil na Národní filmovou, divadelní a televizní akademii Leona Schillera v Lodži. A tam ho nechtěli. Dokonce třikrát. Neustále se vracel na zkoušky, jenže Janusze vždy popadla tréma: „Byl jsem nemocný hrůzou, to je to pravé slovo. Myslel jsem, že mám chřipku, měl jsem horečky, nemohl se hýbat. A druhý den bylo po všem. Po nemoci i po zkouškách…“ V mezidobí mezi zoufalou snahou dostat se na fakultu pracoval ve Slezském dětském divadle, kde rozjařeně bavil malé diváky. A šlo mu to. Dokonce tehdy měl i první fanynky, pětileté cácorky s památníčkem čekávaly na 170 cm vysokého štíhlého pohledného kluka a červenaly se, když se na ně usmál. Měl nesporné kouzlo osobnosti, které mu ostatně vydrželo dosud.

Termín čtvrtých přijímaček připadl na dobu jeho povinné vojenské služby, přišel už bez „nemoci“, zato v uniformě. A přijali ho. „Asi se mi ta uniforma stala osudem. Navíc jsem po letech zjistil, že ač se táta tvářil jako žába, když jsem tam pořád lezl, když umřel, maminka mi prozradila, že seděl v zákulisí a díval se, jak recituji Shakespeara ve vojenské uniformě před komisí v oblecích. Nenechal si to ujít. Kdybych věděl, že tam táta sedí, pravděpodobně bych byl opět stižen tou mojí nemocí…“ vzpomínal seriálový Janek na své klopotné přijímací zkoušky. Klaplo to, mohl studovat herectví a byl skutečně dobrý.

„Prolomil komplex odvrženého,“ řekl o něm Kazimier Kutz. Když je někdo opakovaně odněkud vyhazován, pak se tam dostane, tak lidově řečeno zatuhne. Má najednou onen komplex, že není dobrý, že tam nemá co dělat. Janusz Gajos ale nabyl nové sebevědomí a jeho kariéra se rozjela. Odpromoval v roce 1965 jako nejlepší z ročníku, a ještě jako student se objevil ve filmech Obok pravdy, Panienka z okienka nebo Bariéra, hrál také na jevišti lodžského divadla. A něco se začalo chystat. Výpravný seriál o druhé světové válce, kterému nikdo nedával moc šancí, ale přesto hlavním hrdinům zcela změnil život.

Po odvysílání prvního dílů seriálu Čtyři z tanku a pes vypukla v Polsku tankistická mánie. Bez legrace. Natáčení trvalo od roku 1966 do roku 1970 a díly se vysílaly po dvou hned po natočení. Takže Janusz Gajos byl najednou Janem Kosem, střelcem-radistou, později Janem Kosem, velitelem tanku. A hlavně Janem Kosem NEBYL, jak se snažil Gajos všem dokola vysvětlovat, protože i při natáčení jednotlivých dílů v mezičase hrál v jiných projektech. Jenže všichni v hezkém mladém muži viděli Janka. Děti, dospělí, starci.

Vzpomínáte na vyprávění Ladislava Chudíka, který býval po premiéře Nemocnice na kraji města zastavován na ulici stařenkami, které ho žádaly o totální endoprotézu? Splynutí herce s postavou se naplnilo i v případě Gajose.

Stal se legendou, národním hereckým hrdinou, měl najednou všechno, obdiv žen, ocenění prvního stupně od ministra národní obrany - tento metál dostal celý tým herců i štábu. Ale ti, kteří v seriálu viděli jen komunistickou agitku, zbystřili a začali se Gajosovi vyhýbat. Stejné problémy měli i jeho kolegové. „Dejte si na ně pozor, tihle mají určitě drápy až tam nahoře!“ šuškalo se. S Januszem přestalo pár kolegů úplně mluvit. Považovali ho za mladého a agilního udavače. Do strany vstoupil na nátlak orgánů v roce 1975, ale za stanného práva v Polsku v roce 1981 stranickou legitimaci hodil do kanálu, čímž si to polepil na hodně dlouho.

Ale nešlo samozřejmě jen o politiku, která se v Polsku velice řešila a řeší. Šlo i o nežádoucí popularitu. „Jistě, zprvu to byl ohromující pocit. Jdete po ulici, lidé si na vás chtějí sáhnout, dívky se mi vrhaly do náruče, objímaly mě, říkaly mi Janku, Janečku můj, miluji tě. Malí kluci vzali klacík, druhý mi podali a už jsem si s nimi musel hrát na válku.“ Popularita seriálu byla neskutečná.

Natáčení bylo bezesporu velice zajímavé, to uznávali všichni herci. Naučili se střílet, jezdit tankem, reálie byly naprosto skutečné, lokace ještě poznamenané pravou válkou, takže se třeba mnohokrát stalo, že se muselo vše přerušit a pyrotechnik čistil louku od min a pum. Točilo se v Kladsku, Olszynieci, Bydhošti, Gdyni, Krynici Morska, Piaski, Karlikách, Rudawici, Żagańi, Żagań-Las. Hodně se natáčelo na polských vojenských palpostech a cvičištích.

A když je natáčení dlouhé, vznikají vztahy. Milostné, přátelské, kamarádské, i nenávistné. Janusz Gajos byl od mládí velice oblíbený u žen. Nemusel dle svých slov nikdy o žádnou usilovat - až o svou poslední manželku. Zkrátka kývl a bylo to. A tohle vše se dělo i při vzniku seriálu Čtyři z tanku a pes.

Janusz Gajos byl kvůli žárlivosti jednoho kolegy (nebo člena štábu) málem zavražděn a odnesl si těžké zranění. Nějaký pán (Gajos nikdy neřekl kdo to byl) totiž načapal in flagranti svou manželku se seriálovým Jankem Kosem bez plné polní, zato v plné parádě, pokud můžeme použít armádní žargon. Muž ho nechal být, ale kul pomstu. V pauze mezi dvěma záběry si Janusz lehl na trávu, kouřil a díval se do nebe.

A málem v něm skončil, protože ho přejel vojenský náklaďák. Natvrdo. V poslední chvíli se převalil na břicho a kolos mu přejel záda. Měl obrovské štěstí, že bylo po dešti a Janusz se zanořil do měkké země. Řidič byl zoufalý, brečel, že ho neviděl, teatrálně klečel na kolenou, aby mu to Jenda Kos odpustil - ale byla to jen póza.

Věděl velice dobře co dělá, chtěl ho zabít a Janusz Gajos na přímou otázku redaktora časopisu Playboy v rozhovoru z roku 2009 odpověděl: „Nemohu to potvrdit s plnou odpovědností. Ale vskutku to tak mohlo být. Najet nákladním autem do člověka, i když leží v trávě, vyžaduje hodně nepozornosti… nebo naopak. Však rozumíte. Nebyla to náhoda, nerad o tom mluvím, ale ano, byl jsem obětí pokusu o vraždu. Mám památku dodnes, na mojí páteři se to podepsalo. Nemohl jsem chodit, ještě teď mám bolesti a funguji jako barometr na počasí. Tedy moje páteř. A vše kvůli ženě. Inu, stalo se. Mám svou vinu.“ dodal Gajos.

Když si Gajos myslel, že jeho kariéra je mrtvá, přesto natáčel. Jako mladý muž měl sice neustále ten můj Jankovský ksicht, jak sám konstatoval, ale poměrně se mu dařilo se z role tankisty Kose vyvázat. Po malých roličkách režiséři a diváci objevili, že má všestranný talent. Dokázal zahrát romantické naivy, dramatické a psychologické postavy rozervaných mladých mužů, nebo naprosté tyrany, jako například brutální postavu vyšetřujícího důstojníka státní bezpečnosti v zapomenutém, ale skvělém dramatu Výslech, kde už sice starší, ale stále velice pohledný a usměvavý Gajos se svou dětskou tváří týrá a mučí.

Šifry, Prázdiny s duchy, Čtyřicátník, Dirigent, Kung-Fu, Kyvadélko, Člověk ze železa, Rok klidného slunce, Fotbalový poker, Kabaret a další a další filmy. Mezi natáčením exceloval na divadle. Hrál všechny velké charakterní role a bylo až kupodivu, jak všestranným hercem se ukázal být. Hrál ve všech velkých polských divadlech a po určité stagnaci jeho filmové kariéry, která byla způsobena oním zahozením stranické knížky do kanalizace, mu dal v roce 1987 obrovskou šanci Kazimier Kutz.

Tento slavný režisér obsadil Janusze do televizního dramatu Hollywoodské příběhy. A tam předvedl tak úchvatný výkon, že dokonce dostal Cenu rozhlasového a televizního výboru. Hamlet v obci Głucha Dolna, Útěk z kina „Svoboda“, Psi, Tři barvy: bílá, Smrt jako krajíc chleba, Příjemná, Ekstradycja, Weiser, Předjaří, Jasminum, Něžná, Tělo, Zákal, Nejlepší - další díla z velice bohaté kariéry Janusze Gajose.

Pak přišel rok 2018, kdy se objevil v kontroverzím dramatu Klér, který v Polsku, tak trochu ovládaném katolickou církví, způsobil naprostý poprask. Všechny hnusárny, které se děly a dějí jsou ve snímku barvitě popsány. A Gajos v roli bezskrupulózního vysokého církevního představitele, který všechny skandály kryje, opravdu děsil. A nebojí se ani výzev na seriály. Zkuste si na Netflixu pustit Bažinu (Rojst). Syrové několikadílné drama ukazuje, co všechno se v Polsku dělo před revolucí i po ní. Nyní už Gajos zpomalil a věnuje se spíše odpočinku.

Přesto je velice zajímavé sledovat jeho kariéru od chlapeckého tankisty po duchovního, který kryje pedofilní skandály - mimochodem, Klér byl málem církví v Polsku zakázán, až takové slovo tam má. Naštěstí se tak nestalo, a tento film se dostal do Evropy i USA, kde se stal kasovním trhákem. Část se natáčela u nás na Karvinsku. Janusz během svého života získal neuvěřitelný počet cen. Plným právem. Roky plynuly, Jenda Kos se měnil, tloustl, plešatěl, zestárl, ale oči má pořád stejné. Rošťácké, s jiskrou. A na tuhle jiskru celý život lákal ženy. A rozhodně se nijak nežinýroval!

Janusz a jeho ženy, to je kapitola sama pro sebe. O panictví prý přišel už ve třinácti. Na tento zážitek se smíchem vzpomenul pouze tak, že zavrtěl hlavou a mávl rukou. Z toho si můžeme vybrat vše možné! Nicméně v éře Tankistů všechny (opravdu všechny Poláky, kteří seriálem žili) zajímalo jen jedno - měl něco s Marusjou i ve skutečnosti? Pola Raksa, která krásný „Ogoňok“ hrála, neřekla nic. A Janusz na toto téma neurčitě a mnohoznačně sdělil: „Tam se děly věci, které si neumíte ani představit.“ Tak to zřejmě s určitostí nikdo nikdy nepotvrdil. Ale dost drbů.

Jenže musíme si uvědomit, že v době vysílání seriálu bulvár jako takový neexistoval a vše byla jen šeptanda mezi lidmi, kdy ve finále jakýkoliv drb začal žít vlastním životem. A Jankův milostný život byl jeho kamarádem Kutzem označen slovy: „Více než turbulentní“. Zamlada si užíval. Velice, velice užíval. „Stačilo mu jen kývnout a někam odešli. A já tam seděl a čuměl. A pil jedno pivo za druhým,“ smál se hořce „Gustík“ Pieczka, u nás také velice populární nejen díky Tankistům, ale hlavně rolí cholerického tatínka z filmu Díky za každé nové ráno.

Janusz byl ochoten kvůli ženským dělat všechno. I se utopit. Machroval před nějakou krasavicí, skočil do moře v Tarnówě, aby počal tonout, protože tam samozřejmě hupl plně oblečený i s bagančaty. Vzpomínal, že ani neví, jak slečna vypadala, jen ho strašně naštvalo, že si je zničil. „Prostě jsem blbnul. Nebyl jsem žádný gentleman. Ale víte, nikdy nechci mluvit o ženách hanlivě. Jenže když jste mladý, pohledný, já byl pohledný, jaký já byl fešák, teď se na mě podívejte, co z toho všeho zbylo, tak s tou popularitou a vizáží jde ruku v ruce i přízeň žen. A byl jsem otrlý a cynický. Vše se zklidnilo s věkem,“ byl Janusz obdivuhodně sebekritický.

Poprvé se oženil po několikadenní známosti s půvabnou laborantkou Zojou, což samozřejmě nevydrželo. „Tak trochu více jsem nectil svátost manželskou…“ smál se. Baletka Ewa Miodyńska byla paní Gajos číslo dvě. A probíhalo to stejně. Ale pak se Janusz zamiloval tak, že ztratil hlavu (už bez kukly), snoubenka jeho kolegy Tadeusze Borowského byla úchvatná, příjemná a laskavá. Jmenovala se Barbara a Janusz Gajos kvůli ní dělal „psí kusy“. A také ony pomyslné psí oči, takže Barbara se stala třetí paní Gajos a je matkou jediného potomka Januzse Gajose - dnes dospělé a úspěšné stylistky Agaty (*1980).

A pak se bouřlivák usadil po boku televizní producentky Elżbiety Brożek. Kupodivu tvoří snad nejharmoničtější a nejstabilnější pár polského šoubyznysu. „Podlehl jsem jejímu kouzlu… Ona mi nahodila rybářský prut a já jsem se za něj nechal chytit,“ řekl Janusz. Manželství trvá dosud a seriálový tankista už dávno není tím, co kývne a jde se. Zmoudřel.

„Víte, když jste najednou v tak mladém věku tak neuvěřitelně populární, logicky vás to změní. Já si myslel, že si můžu dovolit všechno. A máme rádi ty, co nás odmítají. Ty ledové královny, ty hajzlíky. To jsem byl. Mladý hajzlík,“ pokorně přiznal Janusz Gajos, jeden z nejlepších polských herců celé dekády. Brzy oslaví kulaté pětaosmdesáté narozeniny.

V paměti všech však zůstane jako onen roztomilý a krásný hajzlík s tankistickou kuklou Janek Kos.

Zpracováno podle:

Janusz Gajos - Wywiadowcy.pl, Tak wygląda jedyna córka Janusza Gajosa. Agata wyrosła na przepiękną kobietę! [ZDJĘCIA] | ShowNews, Janusz Gajos przeczuwał zawodową śmierć. Po skandalu powiedział: nie żałuję - Film (onet.pl), Janusz Gajos bił się tylko o jedną kobietę. Została jego żoną i matką jego jedynego dziecka | Viva.pl,Jan Kos | WW2 Movie Characters Wiki | Fandom, Čtyři z tanku a pes (seriál) – Wikipedie (wikipedia.org), Janusz Gajos - Wikipedia, Janusz Gajos - Wikipedie, otevřená encyklopedie (wikipedia.org), Janusz Gajos | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)