Článek
Detektiv šéfinspektor Barnaby - tak Johna Nettlese znají diváci snad po celém světě. Nesmírně populární britský detektivní seriál Vraždy v Midsomeru je oblíbený u fanoušků poklidných detektivek, kde do poslední chvíle nevíme, kdo je vrah. Přes nesčetné reprízy se Tom Barnaby zatím divákům „nepřejedl“. I když si už mnozí dělají legraci, že co do počtu mrtvých je okres Midsomer v idylické části Anglie horší než neblaze proslulé ulice gangů třeba v Chicagu.
John Nettles však nebyl jen Barnaby. Má na svém kontě rolí o hodně víc. Vážných, akčních, charakterních i komediálních. A hereckou kariéru si střihl jaksi „vedle“ všech dalších aktivit. Je spisovatelem, historikem, filozofem a dokumentaristou. Talent má i na divadlo - je členem Královské shakespearovské společnosti.
V mládí byl velice pohledný a získal početnou základnu fanynek, dokonce na něj volaly „sexy John“ a škrobené Angličanky mu neváhaly psát stohy milostných dopisů. Jaký je životní příběh tohoto zvláštního herce? Distingovaný a noblesní muž má ve svém životě jedno velké tajemství. John Nettles.
Kdo vlastně jsem? A kam patřím?
Dětství Johna Nettlese bylo velice šťastné. Ale přesto, jak sám později vzpomínal, NĚCO nesedělo. Malý kluk si toho všiml snad podvědomě. Spletité okolnosti jeho početí a narození a dalšího osudu vyšly najevo, když bylo Johnovi sedm let. Po celý svůj další život nepřestával pátrat po svém původu a skutečně něco zjistil. A vyrojila se také spousta spekulací, jak to tak u těchto případů bývá. Podívejme se na to podrobněji.
John Nettles se narodil 11. října 1943 ve vesnici St Austele v anglickém Cornwallu. Ihned po narození byl chlapeček adoptován a přijal jméno svých nových rodičů - John Vivien Drummond Nettles. Prostí lidé, truhlář Eric a švadlena Elsie nemohli mít větší radost. Hodní lidé se vlastního potomka nedočkali. A tak malého Johna přivítali doslova jako požehnání.
Jak John rostl, začal se už od nejútlejšího dětství zajímat o všechno možné. Vášnivě rád četl, na což rodiče hleděli s jakousi bázní. Kolem pěti let věku dovedl číst i složitější díla, neustále se zvědavě ptal na otázky, na které jeho prostí rodiče neuměli odpovědět. Na základní škole v St Austelu překvapoval i zkušené učitele svým přehledem nejen v literatuře, ale hlavně v přírodopisu a zeměpisu.
Když mu bylo asi šest let, paní učitelky z něj šílely, protože mu prostě neuměly odpovědět - měl neustálé zvídavé dotazy z poměrně složitých oblastí filozofie, dějepisu a fyziky. A začal si připadat naprosto ztracený a chápal, že něco není v pořádku. Kde se vzal v tak prosté rodině, kde vrcholem četby byly nedělní noviny a recepty v kuchařce?
Rodiče samozřejmě nesmírně miloval a oni jeho. Tam problém nikdy nebyl. Jen - nevěděli si se zvídavým klukem rady. A John, jelikož byl skutečně nesmírně chytrý, začal cítit, že není něco v pořádku. A tak se narovinu zeptal - patřím k vám?
Konečně vím pravdu. Ale vím vůbec něco?
Když bylo Johnovi sedm let, otec se poradil s matkou, která sice plakala, ale Eric měl jasno - jestli ho nemáme ztratit, musí se dozvědět, co se stalo. I když mu toho moc říci nemohli, protože vlastně oba nic moc bližšího také nevěděli, posadili se s Johnem a sdělili mu základní fakta o jeho původu.
Jeho biologická matka byla irská zdravotní sestra, která během druhé světové války působila v Anglii v zotavovně pro raněné vojáky. Otěhotněla, a jelikož špitál spravovaly přísné jeptišky, těhotnou mladičkou irskou dívku doslova zavřely a držely ji v izolaci, dokud neporodila. A novorozence předaly přes agenturu právě Nettlesovým. Matku donutily podepsat, že se dítěte zříká, aby adopci nic nebránilo.
Navíc do mladého děvčete neustále „hučely“, aby prozradila jméno otce. Na hlavu ubohé ženy toho bylo moc. A zbláznila se. Po porodu dostala vysoké horečky, vynucená ztráta chlapce, osamělost před i po porodu, porod bez jakéhokoliv soucitu či pomoci, to vše se zákonitě na zdravotním stavu ženy muselo podepsat.
Doslova zešílela a musela být hospitalizována v psychiatrické léčebně. Nevalná péče o pacientku, samota, zima, hlad, to vše vedlo k tomu, že bývalá zdravotní sestra ještě ke všemu onemocněla tuberkulózou a za otřesných podmínek zemřela v pouhých 28 letech. A jméno otce dítěte nikdy neprozradila.
John Nettles po zjištění pravdy pocítil úlevu a ujistil adoptivní rodiče, že se pro něj nic nemění. Nicméně po celý svůj další život, v dospělosti, kdy už to bylo možné, pátral po svých kořenech. Vyrojily se totiž spekulace, že otcem mohl být voják - aristokrat.
Jelikož v té době v lazaretu bylo i několik vysokých důstojníků z dobrých, zámožných a šlechtických rodin, kteří byli skutečně vzdělaní a na úrovni, přímo se toto nabízelo - že otcem Johna Nettlese může být jeden z nich.
A John prostě svou dá se říct genialitu mohl podědit. Hledal a hledal, až zjistil, že má strýce a dvě tety - sourozence matky. Otce nikdy nenašel. Tak toho nechal, moudře usoudil, že je lepší se v minulosti nerýpat a soustředit se na lidi, kteří mu dali výchovu, jméno i šťastné dětství. A upnul se na Erica a Elsie, kteří se strašně báli, že se jim John tímto zjištěním odcizí.
Nestalo se tak. Vrozená noblesa a moudrost Johna Nettlese nedovolila, aby adoptivní rodiče nějak trpěli. Věnoval se jim do konce jejich životů jako skutečný milující syn. Další aspekt čestné a hodné povahy tohoto charismatického muže se projevila naplno. Bylo by zajímavé zjistit, čí geny v něm skutečně kolují. Ale on sám tuto kapitolu uzavřel.
Budu filozof a historik. A také herec.
Po střední škole Poltair School, na které byl premiantem, se John vrhl na akademická studia. V roce 1962 díky svým fenomenálním vědomostem získal plné stipendium na slavné Southhamptonské univerzitě. Studoval souběžně historii a filozofii. A při studiu objevil herectví - dramatický univerzitní kroužek přivítal nového člena obsazením do několika hlavních rolí.
Po úspěšném absolutoriu, kterým John Nettles završil svou strmou a hvězdnou akademickou dráhu, byla Británie obohacena o dalšího vysoce erudovaného odborníka. John se snažil souběžně pracovat ve svých vystudovaných oborech, ale zároveň ho nesmírně lákalo herectví.
Stěží by se v celé zemi našlo divadlo, které by mou přítomností nebylo znectěno. Moje kariéra se rozjela v Exeteru. Byl jsem tam já, David Suchet, Robert Lindsay, Roy Marsden a několik dalších, kteří sem přišli, aby hráli. Všichni jsme byli čerstvě po dramatické škole nebo univerzitě. Já jsem právě dohrál Hamleta a oni mi záviděli, že jsem hrál hlavní roli. A Suchet mi řekl: „Víš, to se máš čím chlubit, hrát Hamleta v Exeteru, to je terno. Na Exeteru je dobrá jedna věc - je to p..el světa a každý neúspěch se tady ztratí, neboj!“ Jo, herci umí být fakt krutí!
V letech 1969 – 1970 účinkoval v northcotském divadle v Exeteru a právě v roce 1970 se poprvé objevil ve filmu - v komedii Ještě jednou si 180 centimetrů vysokého, pohledného a charismatického mladíka všimli diváci a žádali, aby se tento herec objevoval častěji. A tak se také stalo, následovala postava doktora Iana Mackenzieho v seriálu A Family at War.
Objevil se v několika epizodních rolích seriálů The Liver Birds, Dickens of London nebo Robin ze Sherwoodu. Přelomová role však na Johna Nettlese teprve čekala. Či spíše první ze dvou přelomových rolí.
Bergerac aneb můj první detektiv
U nás je tento seriál téměř neznámý, v Británii však nesmírně populární. Bergerac doslova Johna Nettlese vystřelil ke hvězdám. Stal se kultovním a dodnes se pořádají organizované výpravy zvědavých fanoušků na místa natáčení, které se odehrávalo na Jersey, malém ostrově poblíž pobřeží Francie.
Nettles v seriálu hraje detektiva Jima Bergeraca, který se po zotavení z těžké nehody, vyléčení alkoholismu a těžkém rozvodu vrací ke kriminálním případům.
V letech 1981-1991 bylo na BBC odvysíláno 9 sérií po 9-11 dílech a několik speciálů. Poslední epizodou byl vánoční speciál v prosinci 1991. Dlouhé natáčení Johna Nettlese bavilo a je velká škoda, že Bergerac se u nás vlastně nikdy nevysílal a je známý spíše mezi okruhem skalních fandů britských detektivek.
Po skončení úspěšného seriálu se John vrhl na divadlo. Stal se členem Královské shakespearovské společnosti, se kterou nastudoval slavné role, například v oblíbených hrách Julius Caesar, Richard III., Veselé paničky Windsorské. A opět zazářil. A mezi tím vším ještě psal historické studie a filozofická pojednání. Skutečně muž doslova renesanční.
„Do Midsomeru nejezděte, Veličenstvo, tam vás zabijou!“
Druhou rolí, kterou se John Nettles skutečně proslavil, jsou již zmiňované Vraždy v Midsomeru. V roce 1995 byl Nettles producentem Brianem True-Mayem přizván ke kamerovým zkouškám na připravovaný seriál. Role detektiva šéfinspektora Barnabyho byla již obsazena, ale herec Ian Richardson těsně před začátkem natáčení zemřel. Klidný a rozvážný Tom Barnaby se měl stát rolí doslova osudovou a seriál se dostal i za hranice Spojeného království.
John Nettles se svým Barnabym natočil 14 sérií, než se rozhodl, že je na roli příliš starý. Poslední epizoda s ním v hlavní roli, Fit pro vraždu, byla odvysílána v roce 2011 a jednalo se o 81.díl. Nahradil ho Neil Dudgeon, který si ve „vraždách“ již zahrál - v prvním dílu čtvrté série ztvárnil zahradníka a v druhé epizodě třinácté série, kde již hrál detektiva Johna Barnabyho - bratrance Toma.
Recyklace herců vůbec tento seriál provázela celou dobu - co do počtu vražd je Midsomer místem zcela bezprecedentním. A postupem doby zde byla vyvražděna většina britských herců v produktivním věku, takže není neobvyklé, že se zavražděná za pár dílů stane vražedkyní či malý svědek, který za pár let vyrostl, se v dalším díle stane vrahem a podobně.
Během patnácti sérií se vyšetřovala smrt 291 lidí, z toho 268 obyvatel bylo zavražděno, dvanáctkrát byla příčinou smrti nehoda a 11 lidí spáchalo sebevraždu. V celém seriálu umřelo přirozeně pouhých 9 postav. Nejnebezpečnější vesnicí s nejvyšším počtem obětí je Badger’s Drift. Tom Barnaby měl za dobu svého natáčení tři pomocníky - Gavina Troye, Bena Jonese a Dana Scotta. Manželku Joyce hrála Jane Wymark, dceru Cully Laura Howard.
Nádherná atmosféra idylického venkova je vždy narušena vraždou, vesměs velice bizarní a brutální. V Midsomeru se vůbec vraždilo vším možným - smrt obětí už mimo jiné způsobili svíčka, šíp, diaprojektor, nadopovaný kůň, jedovatá žába, keltské kopí, tekutý nikotin, toxické houby, bylina zvaná bolehlav, archivní červené víno nebo trojzubec krále Neptuna.
Také titulní hudba je velice známá a nástroj, který vyluzuje tu pravou a pochmurnou atmosféru, je theremin. Zásluhu na popularitě seriálu u nás má bezesporu i vynikající dabing Ladislava Freje. Není to však první dabing, ještě před tím Barnabyho pro stanici Hallmark nadaboval Petr Štěpánek. V jiných filmech pak Nettlese daboval kupříkladu Petr Oliva, Svatopluk Skopal nebo Jiří Prager.
Vraždy v Midsomeru si oblíbila i samotná královna Alžběta II. Nettles rád vzpomíná na svůj rozhovor s ní na recepci v Buckinghamském paláci:
Omluvil jsem se Jejímu Veličenstvu za to, že jsme jí s tímhle seriálem zabili tolik poddaných. Očividně byla fanynkou Midsomeru od začátku a řekla mi: „Nechtěla bych žít v Midsomeru.“ A než jsem stačil vtipně odpovědět, ozvala se jedna z jejích asistentek: „Ne, to byste neudělala, madam, byla byste mrtvá!!“ Nevěděl jsem, co na to říct, ale královna se rozesmála. Bylo to skutečně milé.
Život jde dál…
John Nettles získal bez Barnabyho spoustu času a rozhodl se, že bude pokračovat ve výzkumu, který musel kvůli natáčení přerušit. Stal se autorem třídílného dokumentárního filmu Channel Islands At War (Normanské ostrovy ve válce).
Byl zasypán vlnou anonymních a výhružných dopisů od obyvatel ostrovů, kteří v dokumentu mezi řádky přečetli, že jejich dědové a rodiče byli kolaboranty. Nettles, který se tomuto tématu věnoval celý život, se nenechal zastrašit a vzkázal všem anonymům:
Neexistoval způsob, kterým byste se vyhnuli kolaboraci s okupační mocí držící vládu nad civilním obyvatelstvem. Pokud byste nebalancovali při chůzi po laně, zastřelili by vás.
Jeho slova potvrdili přímo i členové Společnosti okupace ostrovů i další historikové. Po Midsomeru vůbec nastalo jeho tvůrčí období. Přednášel, napsal několik knih a historických pojednání, například v roce 2012 následovala jeho kniha s názvem Jewels and Jackboots, která také pojednává o okupaci. Vyprodala se během několika týdnů a o rok později následoval dotisk.
Tom Barnaby měl manželku jménem Joyce, John Nettles měl manželku jménem Joyce. Náhoda? Možná. Poprvé se oženil v roce 1966 a s Joyce Nettles má dceru, Emmu. Rozvedl se v roce 1979. Pak byl dlouho sám.
O příčinách rozvodu se John nikdy nezmínil jako pravý gentleman. Až v roce 1995 do toho praštil podruhé, tentokrát s Cathryn Sealey. Tato nadaná divadelní umělkyně se věnuje pantomimě a pár žije v krásném venkovském domě v hrabství Devon.
John Nettles natočil ještě historický seriál Poldark, objevil se v televizní adaptaci Psa baskervilského. Od natáčení si dal pauzu, prý navždy:
Teď je mi 79 let, divadlo je hra pro mladé muže a realisticky vzato, do důchodu jsem odešel v pozdních 60 letech. Kromě toho už nikdy nechci vidět kameru. Opravdu si myslím, že přijde čas, kdy byste si měli říct „ano, udělal jsem to, byl jsem tam, ale to už stačí“ Nebudu pokračovat jen proto, že mám nějakou reputaci. Vidím staré herce, co už nezvládají a jsou směšní. Přesto za každou cenu hrají. Proč? Je to jako dívat se na dědečka, jak tančí. Právě vydávám dvě knihy, studuji, pracuji. Stačí mi to. Jsem štastný. Rozdal jsem spoustu radosti.
Kariéra vzdělaného a kultivovaného muže je spojena s detektivním žánrem. A detektivkou byl i život Johna Nettlese. Už nehraje, ale pokračuje ve svých dalších aktivitách. Byl oceněn Řádem britského impéria. Ale zůstane navždy Tomem Barnabym - spojení mezi nimi je doslova kultovní.
John Nettles *11. říjen 1943
zdroje:
John Nettles Facebook
John Nettles X