Vraždy Mary a Barb dělí 157 let, spáchány ale byly naprosto stejně. Největší záhada kriminalistiky

26. května 1817. Dvacetiletá pečovatelka Mary Ashford z Erdingtonu v Anglii tančí. Je okouzlující a krásná. Za dohledu své přítelkyně Hannah Cox se vznáší na parketu hotelu Tyburn House, kde probíhá proslavená každoroční taneční zábava. Sotva dotančí se starším pánem, dívku si pro sebe uzme čtyřiadvacetiletý syn statkáře Abraham Thornton. „A jé,“ pomyslí si Mary. „Já se ho nezbavím!“ nakrčí nosík.

Vytrvalý nápadník je ale dobrou partií a Mary to moc dobře ví, jen dělá fóry, jak se tak říká!. „A máš to!“ udělá na přítelkyni dlouhý nos Hannah. Mary přijme Abrahamovo rámě a už spolu plují po naleštěném parketu v rytmu valčíku… O pár hodin později, 27. května 1817, je Maryino uškrcené a znásilněné tělo nalezeno v nádrži s vodou v parku usedlosti Pype Hall. Z její vraždy je obviněn Thornton…

…o 157 let později…

26. května 1974. Dvacetiletá pečovatelka Barbara Forrest z Erdingtonu v Anglii tančí. Je okouzlující a krásná. Za dohledu své přítelkyně Lucy Wilcox se vznáší na parketu baru Legendary, kde se odehrává koncert amatérské kapely. Sotva Barbara dotančí svůj sólový tanec na říznou rockovou skladbu, začnou hrát pomalý ploužák. Dívku si pro sebe uzme čtyřiadvacetiletý vychovatel v dětském domově Michael Ian Thornton. „Ahoj!“ řekne mu Barbara, „Tebe bych tu nečekala!“ nakrčí nosík.

Vytrvalý nápadník je ale docela hodný kluk a Barbara to moc dobře ví, jen dělá fóry, jak se tak říká! „A máš to!“ udělá na kámošku dlouhý nos Lucy. Barbara ovine ruce kolem Michaelova krku a už spolu plují po špinavém parketu v rytmu pomalé rockové balady… O pár hodin později, 27. května 1974, je Barbařino znásilněné a uškrcené tělo pohozeno v místech bývalé nádrže z vodou v parku usedlosti Pype Hall. Z její vraždy je obviněn Thornton…

Zní to jako zápletka nějakého mysteriózního filmu, to musíme uznat! Říká se, že žádná setkání nejsou náhodná. Někdo na náhody věří, jiný je považuje za nesmysl. Jaká náhoda ale mohla svést dohromady naprosto identické a tragické osudy dvou mladých žen, které se nemohly znát, protože jejich skon dělilo předlouhých 157 let? A přece…

Jak je vůbec možné, že se osudy dvou děvčat, z nichž každá žila v jiném století, tak zásadním způsobem spletly? Děsivé vyústění jejich krátkého dvacetiletého života skončilo vraždou. Kdo - nebo co - způsobilo, že obě slečny zemřely naprosto stejně na stejném místě, stejným způsobem ve stejný čas?

A to není všechno! Když čtenář dočte příběh o jednom z nejzáhadnějších případů všech dob, nutně si musí položit otázku: „Co tohle má znamenat?“ Je v tom nějaká vyšší moc nebo se jedná o člověka, predátora, který u novější vraždy jednoduše kopíroval tu původní?

Tato dosud nevysvětlitelná „dvojexpozice“ je tak fascinující, že vešla nejen do dějin Anglie, kde se dvojici dívek přezdívá Erdingtonské mrtvé slečny či Ta první a Ta druhá, ale i celého světa. Nikdy v minulosti se totiž nic podobného nestalo. Bizarní a děsivá shoda okolností nahání hrůzu snad všem, kdo se o Mary a Barbaře doslechnou. Vše je totiž do puntíku shodné. Naprosto vše. Jen… Jaksi to celé nesedí! Aby ne! Vždyť mezi jejich smrtí uplynulo předlouhých 157 let!

Mrazivý příběh krátkého života a brutální smrti Mary Ashford (Té první) a Barbary Forrest (Té druhé).

Mary Ashford se narodila 31. prosince 1797 v Erdingtonu poblíž Birminghamu v Británii. Pocházela z chudé rodiny, její táta byl zahradník. Bratra Williama dal otec studovat, dcera ale takové štěstí neměla. Tehdy měly dívky budoucnost nalinkovanou všechny stejně: vdát se a rodit děti. Mary vyrůstala ve velkou krásku, dokonce existují její portréty od nesčetných ctitelů. V patnácti letech jí narostla prsa, pohlavně vyspěla a stala se hotovým terčem nájezdů kluků z okolí.

Je to v každé době stejné - i tehdy její tatík zuřivě bránil počestnost své Mary div ne flintou, protože přece musela zůstat čistá až do svatby! Jenže Mary byla velice svérázná. „Líbím se, no a co?“ urážela se pořád dokola, když ji otec zamykal a bil. Dívku si vzal do péče otcův bratr. U strýčka farmáře v Langley Heath u Birminghamu se zprvu ošklíbala nad tvrdou prací, až ji poslali na zdravotnický kurs. Mary Ashford se v pečování o nemocné našla.

Strýc měl spoustu dětí, takže když se Mary vrátila ze školy pro ošetřovatelky, okamžitě nastoupila jako chůva a pečovatelka zároveň. Veselá dívka zkrotla, její nejlepší přítelkyně Hannah Cox krásnou kamarádku obdivovala - a když se blížila každoroční taneční zábava v hotelovém domě Tyburn House (The Tree Tuns), tetička neteři nechala ušít nové šaty. „Je načase představit ji společnosti. Někomu usedlému a zajištěnému,“ povzdechla si statkářka víceznačně.

Měla totiž strach, aby Mary neudělala počestnému domu hanbu! A tak se dívenky chystaly na tanec. U Coxových doma se převlékly, okouzlující okatá brunetka Mary vypadala jako princezna, Hannah to také slušelo… A kolem sedmé večerní se vydaly s krátkou zastávkou v rodném Maryině domě (chtěla se ukázat mamince) na zábavu. Pro Mary poslední v jejím životě…

Barbara Alice Forrest se narodila 31. prosince 1954 (!) v Erdingtonu poblíž Birminghamu v Británii. Pocházela ze středostavovské rodiny automechanika a účetní. Měla sestru Ericu. Forrestovi bydleli v malém řadovém domě na samém okraji velkého města, v přízemí měl otec dílnu, své holky miloval nade vše, ale měl obavy o jejich budoucnost. „Co s nimi. Tady je to zoufalé, jeden podnik za druhým krachuje. Co abychom se odstěhovali pryč?“ navrhl své manželce, když ještě dívky chodily na základní školu.

„Kdepak. Tady jsem se narodila, tady umřu!“ sekla po něm Bernice. „Erica má hlavu na učení, dáme ji studovat. Z té něco bude! A Barb. Hm… No. Ona není hloupá, ale u ničeho nevydrží! Co takhle ji trochu zkrotit. Zdravotní škola by bylo to pravé. U pacientů by se uklidnila,“ přemýšleli rodiče. Barbara se jen usmála. Dospěla ve velkou krásku, brunetku s velkýma oduševnělýma očima nikdo nepřehlédl - a kolem řadovky se to začalo hemžit mladými kluky!

Po absolvování zdravotní školy se Barbara stala kvalifikovanou zdravotní sestrou, ale práce v nemocnici byla utrpením: nesnesla pohled na trpící pacienty. Po sérii hádek a průšvihů, kdy svou neutěšenou situaci řešila alkoholem, konečně našla svůj životní cíl - stala se pečovatelkou v dětském domově. Tam se Barb konečně realizovala. S nejlepší kamarádkou Lucy Wilcox po práci chodila do barů, měla volnost a byla šťastná.

Její kolegové z domova ji milovali. Byla tak hodná a laskavá, že to bylo až neuvěření! Děti si brala i domů na přespání! Ale na 26. května 1974 měla jiné plány: „V Legendary se mi líbí, ta kapela není špatná. Určitě si skvěle zatrsáme!“ smály se dívky, když se malovaly třpytivými stíny a oblékaly do starých džínů. Velice jim to slušelo. V sedm večer se vydaly na rockový koncert. Pro Barb poslední v jejím životě…

Podobnosti životů obou dívek jsou až neuvěřitelné! A to je teprve začátek. Tvůrci True Crime si často všímají nejen shodného data narození (dne a měsíce), ale i prazvláštní podoby obou děvčat. Kdyby žily v jedné době, bylo by možno půvabné okaté brunetky považovat za dvojčata. Měly spousty nápadníků, laskavou i ráznou povahu, na svou dobu to byly poměrně rebelky.

Měly sourozence, který by za ně položil život, což se později ukázalo u soudních stání. To Maryino dokonce vešlo do učebnic britského práva (o tom později)! Jejich kamarádky měly téměř shodná příjmení (Cox-Wilcox), amatérští genealogové na platformě Reddit si také všimli neskutečné spojitosti obou děvčat s místem jejich smrti. Pype Hayes Hall je bývalý panský dům rodiny Bagotů, který byl vystavěn kolem roku 1620. Stavbu obklopuje rozsáhlý park, kde byla nalezena těla nešťastných holek.

Ale! V Pype Hall sídlil dětský domov, kde byla zaměstnána Barb. A o století a půl dříve se o zahrady panství staral Maryin otec! A aby toho nebylo málo - badatelé, kteří se o tento neskutečný případ zajímají, si nechali „projet“ genealogické záznamy: rodina Bagotů byla pokrevně spřízněna s rodinou Ashfordových - a rodina Forrestových pro změnu s Ardenovými: Dorothy Arden dostala dům věnem při sňatku s Herveyem Bagotem v roce 1625!

Člověku z toho jde až hlava kolem, je to skutečně mrazivé. Propojení obou dívek je nevídané i v jiném směru: Barbara i Mary měly týden před svou smrtí jakési neblahé tušení. Svědčí o tom výpověď bratra Williama u soudu s Abrahamem Thortonem v roce 1818: „Mary se svěřila matce, že má špatný pocit z nadcházejícího měsíce. Neuměla to popsat, jen říkala, že se něco špatného stane.“ A Barb řekla kolegovi: „Tohle bude můj smolný měsíc. Prostě to vím. Neptejte se mě proč.“

Nyní se vracíme zpět do 26. května 1817. Večírek v Tyburn House byl v plném proudu, ale Mary se začala nudit. „Ty samé řeči! Pořád plácání o ničem!“ stěžovala si Mary Ashford přítelkyni Hannah. Všudypřítomný Abraham Thornton, který z dívky celý večer nespustil oči, se k ní nachomýtl a pošeptal jí: „Tak pojď domů. Já tě doprovodím. Já po tobě nic nechci. Já už měl děvčat! Pche!“ pohodil hlavou Thornton s narážkou na to, že od něj Mary nic nehrozí.

„Tak ano,“ souhlasila. „Hannah, mám u tebe věci, přijdu se převléknout. Ale ještě se projdu. Bolí mne hlava!“ žádala kamarádku. Hannah s dvojicí vyšla ven do teplé noci; po chvíli pěší chůze viděla světla domu svých rodičů - od Mary a Abrahama se odpojila. Mary se vrátila do Hannina domu ve 4 hodiny ráno, převlékla se do všedního oděvu, posbírala nějaké balíčky a vydala se ke strýčkovi na farmu. Jako poslední ji viděl živou dělník, který šel v půl páté ráno do továrny.

Další dělník kráčel na šichtu v šest. Krátil si cestu do města přes park Pype Hallu, najednou zůstal zaraženě stát a prohlížel si podivné věci na zemi. Poblíž jámy s vodou, která sloužila jako primitivní požární nádrž, viděl rozházené balíčky, zválenou trávu, orvané větve a ženskou šněrovací botu, která byla plná krve. Běžel pro kolegy, vzali hrábě a čeřili vodu: „Tady musí někdo být!“ A bylo. Na břeh bylo vytaženo zbědované tělo dvacetileté Mary Ashford. Dívka byla znásilněna, na krku měla modřiny…

Místní policejní komisař Thomas Dales byl také na taneční zábavě a věděl, s kým Mary odešla. Když hlídka vrazila do domu stavitele Thorntona, Abraham ležel v posteli a tvrdě spal - alespoň se tak tvářil. Jeho oděv byl zmuchlaný v koutě ložnice, kalhoty měl prosáklé vodou a krví. Mladík blekotal, že měl s Mary pohlavní styk, ano, líbilo se jí to, ano, odešla po svých domů a živá! „A co vlastně chcete?“ řval. Když mu řekli, že Mary je mrtvá, tak se teatrálně zhroutil. Tělo nebohé Mary putovalo na pitvu, Thornton putoval na policejní stanici…

Imaginárním strojem času se přesouváme do doby nedávno minulé: do 26. května 1974. V Legendary právě vrcholil koncert místní rockové kapely. Barbara Forrest už se ale nebavila. Těsně před půlnocí se k ní přitočil Simon, vysoký pohledný kluk ze sousedství - a pohádali se kvůli sestře Erice. „Pořád za ní chodíš, ale teď tu tancuješ s tou husou Nancy!“ vyčetla Simonovi. „Dej mi loknout,“ vytrhla kelímek piva z Lucyiny ruky. Všudypřítomný Michael Ian Thornton Barbaře nabídl svůj nedotčený nápoj. „Já už chci jít domů,“ napila se Barb.

„Půjdu s tebou,“ přispěchal rychle Thornton, který si Simona nevraživě prohlížel. „Ani náhodou. Já chci jít sama!“ odsekla vtíravému podivnému kolegovi Barb, rozloučila se s Lucy a kolem jedné hodiny ranní 27. května vyšla z klubu Legendary. U blízkého nonstopu se k ní přitočil Thornton. „Přece tě doprovodím, nevíš, co se může stát!“ Barb rezignovala. „Tak ano, za chvíli mi jede poslední autobus. Tak na zastávku…“ zvedla se. Nemluvný mladík Barbaru doprovázel…

Znásilněné a uškrcené tělo Barbary Forrest bylo nalezeno ženou, která venčila svého pejska v parku Pype Hall. „Propánaboha!“ lekla se stará paní a běžela na policejní stanici. Místní šéfinspektor všechny znal, okamžitě také poznal oběť. Dívka ležela na břiše v místech nyní již zasypané požární nádrže, měla rozervané oblečení, všude byla spousta zaschlé krve… Vyšetřování brutální vraždy se rozběhlo.

Záhy měli detektivové jedno jméno: Michael Ian Thornton. Když zabouchali na jeho ložnici, údajně tvrdě spal. Že Barb doprovodil, nepopíral. Také se přiznal, že měl s dívkou sexuální styk. „No ano, já jsem s ní spal. Chodíme spolu!“ tvrdil. V rohu pokoje byly nalezeny jeho zmuchlané džíny potřísněné spoustou krve. „To jsou fleky od barvy. A co vlastně chcete?“ řval. Když mu řekli, že je Barb mrtvá, tak se teatrálně zhroutil. Tělo nebohé Barb putovalo na pitvu, Thornton putoval na policejní stanici…

Pitva Mary Ashford odhalila, že znásilněná a zavražděná dívka menstruovala, totožné to bylo i u Barbary. Oba Thorntonové v rozmezí 157 let putovali k soudu. První, Abrahamův, vešel do historie britské justice. Koncipientka Anna Hlávková popisuje, v čem byl jeho případ jedinečný: „Tento soud se zapsal do dějin anglického práva kvůli poslednímu pokusu o uplatnění středověkého práva trial by battle: tedy souboje na život a na smrt jako soudního důkazu neviny.“ říká Anna.

A dodává: „Thornton byl obžalován z vraždy a znásilnění. Byl ale zproštěn viny, což pobouřilo veřejnost i rodinu Mary. Bratr William pak využil tehdy ještě existující možnost obžalovat ho znovu civilní cestou – tzv. appeal of murder (žaloba soukromé osoby, nikoli koruny). Thornton se však odvolal na starodávné právo z 12. století, které říkalo, že v takovém případě může vyzvat žalobce na souboj, a pokud vyhraje, je osvobozen!“

A soud mu to uznal. Bylo to velice šokující rozhodnutí - v roce 1818 tedy byl poprvé po staletích legálně povolen souboj u soudu. William se zalekl, odmítl se s ním utkat - a Thornton byl dle zákona zproštěn všech obvinění. Záhy utekl do USA, kde dožil v blahobytu. Druhý Thornton také vyvázl bez trestu. Skvrny na kalhotách se nepodařilo identifikovat jako krev, alibi mu potvrdila jeho stará matka (která ale trpěla demencí), případ byl dán k ledu a Michael Ian byl osvobozen.

Barbařina sestra Erica se naštvala. Podobně jako tehdy William požadovala neustále dokola otevření řízení, doslova se dobývala soudcům až do kuchyně, až sama skončila na pár dní v cele. Dala si nalezení spravedlnosti pro svou zavražděnou sestru za životní cíl. Nyní se od roku 2012 snaží dosáhnout přezkoumání celého případu pomocí DNA. Zatím marně. Thornton stále žije v Erdingtonu.

No ty jo, řeknou si mnozí. Jak je tohle možné? Tato otázka nepřestává pronásledovat odborníky i laiky. Případ Barb a Mary je tak bizarní, že zde všem docházejí argumenty. Někdo to svádí na vyšší moc, někdo v tom vidí duchařinu, další mávne rukou: „Prostá shoda náhod.“ No ano, ale až taková?

„Říká se, že si mohl někdo nastudovat Maryinu vraždu. O té se hojně psalo, soud Ashford versus Thornton je dodnes obří kauzou. A napodobit to, aby to vypadalo jako zásah nějaké neznámé síly. Predátor, který to prostě zopakoval, aby se zbavil Barbary. Když si místní uvědomili souvislosti, což bylo hned, město úplně ztichlo. Britové, starousedlíci, jsou pověrčiví. A nechtějí rušit jejich památku, jak říkají. Stačí zmínit číslo 157 - a každý hned chápe.“ popisuje Soňa Helebrantová, která se zajímá o odložené případy v celém světě.

Tento se ale vymyká úplně všemu. To musíme uznat!

Děkuji Anně, Soně a Herbertovi z fóra o nevyřešených případech za upozornění na tento případ a pomoc při zpracování dlouhého a složitého textu!

Zpracováno podle: Fandom, Pipe Hayes Hall, Ashford versus Thornton, BBC, Medium, USA Today, časopis Enigma, True Scares and Real-Life Nightmares, Reddit, Anna Hlávková, Soňa Helebrantová, nick Herbert konverzace na FaceTime a Messenger