Vraždy na farmě White House: adoptivní syn zabil pět členů své rodiny, vinu házel na mrtvou sestru

Téma rodinné tragédie, která doslova a do písmene rozvířila stojaté vody anglického venkova, lákalo po celé dlouhé roky nejen seriózní deníky a televizní dokumentaristy, ale také tým kriminalistů. Když vlahé noci z šestého na sedmého srpna 1985 do Essexu poblíž vesnice Tolleshunt D'Arcy přijela zásahová jednotka, nikdo nevěděl, co se vlastně děje. Za policisty jel stříbrným vozem syn rodiny, která obývala farmu White House.

Čtyřiadvacetiletý Jeremy Bamber předtím plačtivě nahlásil: „Moje sestra zešílela a všechny chce zabít!“ Na otázku, jak k tomu přišel, odpověděl operátorovi tísňové linky, že mu před chvílí volal tatínek a křičel, že Sheila má zbraň, zbláznila se, a jde si pro ně. Když zásahové komando vniklo do farmy, následoval zoufalý nález pěti rozstřílených těl. Otec Nevill Bamber (61), matka June Bamber (61), adoptivní dcera Sheila Caffell (28) a dva šestiletí chlapci, dvojčata Nicholas a Daniel.

Jeremy byl taktéž adoptivní syn velevážené rodiny, která požívala úctu celého širokého okolí. Když mu muži zákona oznámili, že jsou všichni mrtví, začal bědovat, dávit a neustále opakoval: „Sheila, já to říkal, i otec to říkal! Ona je blázen! Zabila je a pak sebe! A hoši, ti nebozí hoši!“ hroutil se v prachu cesty. Šílený případ hromadné rodinné vraždy se okamžitě rozlétl po okolí a začali se sjíždět reportéři. Zpovídali Jeremyho. Který ochotně odpovídal. Až moc ochotně. Až tak, že zkušeným detektivům ze zásahovky začala v hlavě blikat varovná kontrolka. A nemýlili se.

Případ rodinné tragédie, který vešel do anglických novodobých dějin jako Vraždy na farmě Bílého domu nebo Masakr na Bílém statku, budí dodnes spoustu otázek. Dokáže někdo hrůzný příběh rodiny Bamberových v budoucnu rozluštit? Protože vyvolává více otázek než odpovědí. A protože vinu nenesou jen adoptované děti: při vyšetřování vyšlo najevo, že pobyt Jeremyho a Sheily u adoptivních rodičů byl naprostým opakem šťastného dětství.

Ralph Nevill Bamber (*1924) byl bývalý pilot RAF, soudce ve Withamu, farmář, boháč a pilíř místní středostavovské škrobené komunity. Spolu s manželkou June (*1924) tvořili opravdovou honoraci v Essexu a celém širokém okolí. June byla bigotně věřící katolička, přísná a strohá žena, se kterou si nikdo raději nic nezačínal. Anglický pár z vyšších kruhů společnosti zakoupil rozsáhlé pozemky na Pages Lane u vesnice Tolleshunt D'Arcy, kde opravil a zvelebil krásnou farmu White House.

V padesátých letech se June dozvěděla, že nemůže mít děti. Spílala Bohu, rouhala se, rozbila okno v kostele a musela být převezena do psychiatrické léčebny, kde podstoupila elektrošokovou terapii. Po návratu přemluvila manžela, aby si nějaké dítě adoptovali. „Ale nevíme, co TO bude mít za vlastnosti. Nepřijmu k sobě nějakého…“ vrtěl hlavou Nevill. June ho přemluvila a nastalo hledání „vhodného“ dítěte dle zhotoveného seznamu, který vylučoval „špatné vlastnosti“. Nevill Bamber oslovil dokonce arcibiskupa z Canterbury, který si vzpomněl na miminko, holčičku Sheilu, která byla v klášterním útulku.

Sheila se narodila dceři kaplana, otec byl neznámý. To June stačilo. „Vnučka kaplana!“ rozplývala se, když přivážela do White House v říjnu 1957 tříměsíční Sheilu. Nevill Bamber se najednou rozhodl, že chce ještě syna. „Následovníka!“ určil si. Nastal podobný výběr, až Bamberovým padl do oka šestiměsíční Jeremy. Synek studentky zdravotní školy a seržanta britské armády byl „malérem“, jelikož voják byl ženatý. Aby se aféra zahladila, putoval Jeremy do kláštera k případné adopci. Mezitím byl seržant povýšen a stal se vedoucím stráže Buckinghamského paláce.

„To je ono!“ mnul si ruce Nevill. „Dobrý původ, otec důstojník, ženská ho svedla, však to známe!“ Sebrali chlapečka jako housku v krámě a v roce 1961 přibyl k Sheile do dětského pokojíku na farmě bratříček Jeremy. Nastala výchova, která kladla důraz na potlačení případných škodlivých elementů v jejich původu, jak Nevill hrdě hlásal v pánském klubu. Kola osudu se roztočila. Otázkou jen zůstávalo, komu z těch dvou „přeskočí“ jako prvnímu.

Dětem se dostalo náležitého vzdělání. Soukromé školky, chůvy, prestižní základní škola - to vše byli Bamberovi schopni svým adoptivním potomkům zajistit, byli bohatí. Nevill dokonce zakoupil pár bytů v Londýně, farma jela na plné obrátky, všude byla spousta zaměstnanců, zvířat a přírody, přísně vedené děti však nemohly ani na krok. Sheila i Jeremy ještě po škole brali soukromé hodiny univerzitních profesorů, Nevill je náležitě „drezíroval“ a liboval si, že to jde. Že se to podaří. June zase děti vedla k náboženství.

„Byli buď ve škole, v kostele, v domácí učebně. Nic jiného neexistovalo. Když se Sheila jednou projížděla potají na poníkovi z farmy, June to viděla a začala řvát, že takto dívka nesmí jezdit! Obkročmo na koni! Měla zakázané i kolo. Prý se to nesluší,“ vypovídal zaměstnanec farmy u soudu. Po střední škole už byli Sheila i Jeremy velice narušení. On šel na kadetní školu, kde zažil šikanu, ze které se zhroutil, ona se utrhla z pomyslného řetězu, utekla z farmy do Londýna, kde začala fotit akty. June zorganizovala hromadné modlení za spásu její duše před londýnským bytem své dcery. „Ďáblova coura! Hadí plémě!“ křičela June.

Sheila začala být promiskuitní. Ono se to přímo nabízelo. „Když vám někdo od útlého dětství tvrdí, že jste zplozenec pekla, co byste dělali?“ krčila rameny Sheilina kamarádka, od které získala přezdívku Bambi. Jeremy „pustl“ také. Přísná výchova bývalého pilota RAF v chlapci budila spíše posměch. Chytil se party zlodějů, provokoval, škrobeným dámám, které chodily na nedělní čaj, dával do kabelek mrtvé krysy, naschvál si patlal na obličej make-up. Sheila si našla kluka, se kterým okamžitě otěhotněla. Bylo jí 17, když to na ní June poznala a donutila dceru k potratu.

Její přítel a budoucí manžel Colin Caffell se tomu snažil zabránit, ale marně. Sheila se přes matčiny protesty provdala a v roce 1979 přivedla na svět krásná dvojčata, chlapce Nicholase a Daniela. Budiž řečeno Bamberovým ke cti, že mladým manželům poskytli byt v Londýně. Jeremy si našel přítelkyni a odstěhoval se. A v Sheilině hlavě vypuklo peklo. Doslovné. Neustálé náboženské lamentování matky, potrat a těžký porod - to vše mělo zhoubný vliv na křehkou psychiku mladé ženy. Zbláznila se. A blízko k tomu měl i Jeremy.

Sheila Caffell začala trpět náboženskými halucinacemi. Colin to nesnesl: v květnu roku 1982 následoval rozvod. Mladá žena všude viděla anděly, Boha, ďábla; byla paranoidní, rozrušená, psychotická; měla přeludy a bludy. Závěr psychiatrů zněl jasně - schizofrenie. Sheila začala dostávat koňské dávky antipsychotik, ale nebylo to nic platné - věřila, že jí ďábel dal moc nad ostatními, byla nebezpečná svým dětem, mluvila o sebevraždě, močila na bibli, nebo se naopak oddávala Bohu - a to všemi způsoby.

Divoce masturbovala před June, před chlapci, sváděla otce. „Nejsem tvá, udělej mi to!“ ječela na něj. Colin si vzal syny do péče, protože babička June tvrdila, že jsou to „klubka hadů“, nutila malé chlapečky ke klečení a modlení, bila je, aby z nich „vymlátila toho ďábla“. Hrozné. Hrozné a zoufalé. Nakonec se podařilo nebohou Sheilu stabilizovat - jako ambulantní pacientka dostávala každý měsíc injekci haloperidolu, antipsychotika, které má sedativní účinek. Jeremy se po sérii průšvihů odstěhoval se svou přítelkyní Julií do chaty, která byla od farmy vzdálená 6 kilometrů.

Nevillovi nasliboval, že už bude sekat dobrotu, otec tedy arogantního syna zaměstnal na farmě. Bamber starší chtěl věřit, že se vše v dobré obrací. Že alespoň jeden z adoptovaných potomků se „podaří“. V rámci usmíření pozval obě děti, švagrovou a dlouholetou sekretářku na týdenní pobyt na farmě. Svědkyně vzpomínala u soudu na rodinnou večeři, která se konala v neděli 4. srpna 1985, tři dny před vraždami. „Napadlo nás s matkou nejlepší řešení,“ řekl Nevill Bamber přede všemi. Podíval se na chlapce a dodal: „Bude nejlepší, drahá Sheilo, když dáš ty dva do pěstounské péče. Už jsme to s matkou vyjednali. Bude ti bez nich lépe.“

Zcela bezcitná a odporná Nevillova promluva všechny přišpendlila ke stolu. „A Jeremy se najednou rozesmál,“ řekla přítomná sekretářka Barbara Wilson. „To je výborný! To jsi vymyslel skvěle! Tři mouchy jednou ranou!“ plácal se do kolen. „Sheila se zabije, kluci půjdou z domu, a na mě zbyde víc peněz!“ šklebil se cynicky Jeremy Bamber. Od otce přilétla facka, Jeremy se sebral, odjel k sobě do chaty, Sheila utekla do pokoje a dva ubozí mladí chlapci, kteří nic nechápali, běželi za maminkou. Zbývaly jim tři dny života.

V noci z šestého na sedmého srpna 1985 zalarmoval Jeremy Bamber dispečera policejní tísňové linky ve městě Witham. První přivolané policejní auto zastavilo na začátku příjezdové cesty, když ho dojel stříbrný Jeremyho vůz. Všichni zastavili a pomalu došli do půlky cesty. V domě se svítilo, Jeremy nervózně přecházel sem tam, když náhle zařval: „Tam, vidíte!!! V okně, je tam silueta!“ Mladí strážníci neviděli nic. Ale Bamber na tom trval.

„Vy jste to opravdu neviděli? Hýbá se tam někdo, to je Sheila, já jsem vám to říkal!“ plakal teatrálně mladý muž. Vzápětí sebou trhl. „Slyšeli jste to taky???“ pokládal sugestivní otázku pořád dokola. „Výstřel, to byl výstřel! Dělejte něco!“ řval na muže zákona.

„On byl tak výmluvný. Byl jsem pod vlivem jeho slov skutečně přesvědčen, že jsem slyšel výstřel. Něco opravdu prásklo. Ale mohl to být strom nebo dřevo v okolí farmy. Ta silueta - to mohl být pohyb větru,“ sypal si popel na hlavu policista. Jeremy Bamber byl velice dobrý herec. Dovedl tak sugestivně a teatrálně popisovat něco, co se vlastně vůbec nestalo, že mu policisté uvěřili. „Otec měl pravdu. Sheila zešílela. Moje sestra zešílela a všechny je zabila. Uvidíte!“ naléhal Jeremy.

Když nervózní strážníci zavolali vysílačkou policii, byly v 7:54 pomocí kladiva a beranidla vylomeny zadní dveře. A zjevil se jim výjev, na který nikdy nikdo nezapomněl. V kuchyni ležel zhroucený přes převrácenou židli Nevill Bamber (61) s obličejem zabořeným do uhláku. Měl úplně rozstřílenou hlavu, krev se hromadila na podlaze v ohromné louži. Měl i průstřely v oblasti horní poloviny těla, všude se válelo roztřískané nádobí, výmluvné stopy prudkého zápasu byly po celé kuchyni.

Zásahový tým se tiše plížil do patra, kde měla být za oknem viděna ona žena. Jednotka použila výsuvné zrcadlo, aby si prohlédla podestu horního patra. Místo živé ženy s puškou ale viděli zhroucenou mrtvolu matky June Bamber (61). June měla jednu kulku mezi očima, smrtelné zranění ale jako kdyby vrahovi nestačilo - dalších šest kulek jí proniklo hrudníkem, krkem a končetinami. V krvi okolo June Bamber zoufale poskakoval pejsek, shih-tzu jménem Crispy.

Na druhé straně místnosti uviděli další mrtvolu - Sheilu Caffell (28). Na těle mladé ženy ležela puška, prsty měla u spouště a hlaveň s tlumičem mířila na bradu, kde měla devastující střelnou ránu. Nejhorší ale zásahovku teprve čekalo. Oba chlapci, Nicholas i Daniel, byli zastřeleni zblízka ve svých postelích. Daniel měl tři průstřely hlavy zepředu, Nicolas pět ran do týlu. Zoufalá a neskutečná scenérie přikovala policisty na prahu dětského pokojíčku, zatímco venku Jeremy Bamber plakal a pak reportérům vysvětloval:

„Otec mi telefonoval, víte. Dnes v noci do mé chaty. Plakal, že se Sheila zbláznila a střílí po nich. Okamžitě jsem kontaktoval policii,“ pózoval nevědomky, neustále si uhlazoval vlasy a usmíval se do kamery. „A měl pravdu, ona je zabila. I ty děti!“ Záběry forenzního týmu, který vynášel těla, oblétly celou Anglii. A záběry vysmátého Bambera, který exhiboval do kamery - ty také. Vyšetřování vražd bylo zahájeno 14. srpna 1985. Policie byla přesvědčena o tom, že šlo o „rozšířenou sebevraždu“ a pachatelkou je Sheila, která zabila rodiče, syny a pak sebe.

Těla byla vydána k pohřbu, a na něm se opět potvrdilo, že Jeremy je opravdu divný. Chvíli omdléval, přítelkyně Julia Mugford ho křísila, aby vzápětí vstal a zase se smál na celé kolo. Noviny psaly o Sheile jako o bestii s puškou, Jeremy měl neotřesitelné alibi, které mu poskytla Julia. „Byl se mnou v chatě,“ tvrdila. Jenže došla jí trpělivost v okamžiku, kdy Jeremy prodal nahé fotky své sestry novinám. Měsíc po vraždách se Julia Mugford dostavila na policejní stanici a vypověděla, že v noci odešel. A o tom, že vyvraždí celou rodinu, mluvil neustále. Měl i hotový plán. Jeremy Bamber byl zatčen 8. září 1985.

Jeremyho proces, který trval osmnáct dní, byl zahájen 3. října 1986. Na žádost Juneiny sestry a švagra, kteří pátrali na vlastní pěst, byly provedeny nové forenzní testy, které s jistotou potvrdily, že Sheila nemohla vraždit. Byla totiž čistá. Její noční košile nenesla stopy jiné krve než její, těžko by také přeprala svého téměř dva metry vysokého otce. Měla úplně čistá chodidla, což nebylo možné, jelikož by se při své vražedné pouti domem zcela jistě nevyhnula krvi, které byly všude ohromné kaluže. Na prstech mrtvé Sheily bylo neobvykle málo olova na někoho, kdo by opakovaně nabíjel a střílel z lovecké pušky.

Nehty měla dlouhé, opečovávané a nezlomené, čímž se také vylučovala rvačka s otcem. Klíčovým důkazem obžaloby byl tlumič. I když se testy DNA tehdy příliš nepoužívaly, případ byl tak sledovaný, že vědci jednoduše něco udělat museli. A povedlo se. Získali kapičku zaschlé krve z vnitřku tlumiče, která se shodovala se Sheilinou. Jednoduše řečeno - kdyby všechny postřílela a spáchala sebevraždu puškou s nasazeným tlumičem, která byla takto u jejího těla nalezena, NEDOSÁHLA by na spoušť. Takže kde se v tlumiči vzala její krev?

Jeremy Bamber vinu neustále popíral (to ostatně dělá dodnes). Nicméně důkazy a hlavně výpověď jeho přítelkyně hovoří zcela jasně. Telefonní záznamy popírají onen tatínkův zoufalý hovor synovi o tom, že „Sheila střílí po všech“. Scénu na objevení těl také naaranžoval skvěle: ono vidění a slyšení Sheily a výstřelu, které namluvil policistům, byly jen psychologickým manévrem muže, kterého znalci označili za „patologického lháře, psychopata a narcise, který se neštítí vůbec ničeho.“ Jeremy Bamber byl odsouzen na 25 let za úkladnou a zištnou masovou vraždu pěti lidí včetně dvou malých dětí.

„Vaše chování při plánování a provedení vraždy pěti členů vaší rodiny bylo zlé, téměř neuvěřitelné.“ byl naprosto znechucen i předseda soudu. V prosinci 1994 ministr vnitra Michael Howard osobně sdělil Jeremymu, že zůstane ve vězení po zbytek svého života - na základě rozhodnutí tehdejšího ministra vnitra Douglase Hurda z roku 1988. Pro jeho příznivce, mezi něž v průběhu let patřili poslanci parlamentu a novináři, je Jeremy obětí jednoho z nejhorších justičních omylů v Británii.

Je oblíbeným cílem novinářů, dává rozhovory, v roce 2007 prošel detektorem lži a neustále se odvolává a odvolává. Jeremy Bamber žádá celá desetiletí o obnovení svého procesu. Zatím se nedočkal. Má spoustu fanynek, které mu do věznice HM Wakefield píší milostné dopisy a navštěvují ho. Bamber také často a rád volá do rádia, je vzorným vězněm, má přístup k internetu a stal se naprostou celebritou.

Co si o tom všem myslet? Odpověď na klíčové otázky nedala ani minisérie na motivy této vraždy Zločin na statku, která zaznamenala obrovskou vlnu sledovanosti a případ se znovu dostal na titulní stránky. Pěti lidem to život nevrátí. I když měli Sheila i Jeremy bezesporu hrozné dětství, i oni nesou část viny. A jeden z nich celou vinu. Kdo to byl? Nebo to byl někdo třetí? I o tom se divoce spekuluje. Julia, sekretářka, sestra matky June, Colin…

Odpověď by si zasloužili hlavně dva úplně nevinní malí šestiletí chlapci, kteří byli brutálně rozstříleni. Zasahující policista se nemohl vzpamatovat z detailů: „Oba… Oba měli oči dokořán, pyžamko s medvídkem a… Nicholas palec v pusince. Děti. Malé děti… Která bestie tohle udělá vyděšeným dětem?“

To je otázka, o které se neustále spekuluje. Třeba to někdy někdo vyřeší.

Sheila Jean „Bambs“ Bamber Caffell (1957-1985) - Find a Grave Memorial, Did the U.K.’s Most Infamous Family Massacre End in a Wrongful Conviction? | The New Yorker, White House Farm murders | True Crime Community Wiki | Fandom, White House Farm murders - Wikipedia, Jeremy Bamber – Wikipedie, Nevill Bamber (1924-1985) - Find a Grave Memorial, časopis Enigma