Trýznivá vražda těhotné Bobbie Jo: pomatená žena jí vyjmula dítě z těla, novorozená holčička přežila

Angličtina má pro typ jednoho z nejstrašnějších zločinů na světě svůj vlastní název - Fetal abduction čili únos plodu. V manuálech americké policie se dočteme, že to je únos těhotné ženy v termínu porodu a extrahování jejího plodu z těla hrubým císařským řezem. Podrobnostmi je třeba šetřit, ač jsou detailně popsány, nicméně je to čtení tak hrůzné, že to opravdu nepatří do veřejného prostoru. Ale pro srdceryvný případ Bobbie Jo a její malé holčičky je neuvěřitelné, jak to vše sedí. Do puntíku.

Manuál pokračuje dál hlavně popisem vražedkyně. Vždy to bývá žena. Únos plodu obvykle začíná spletitým konstruktem pachatelky (velice dobře vymyšleným), kdy žena předstírá těhotenství. Vesměs jde o osamělé ženy, jsou ale i případy, když pachatelka manžela má. V tom případě je třeba se ptát, jak je možné, že partner vůbec nic nepozná. Ať to zní jakkoliv šíleně, velice často to ženě projde. Jako „těhotná“ na sebe nenechá totiž ani sáhnout.

Vycpává si břicho, na pár měsíců se „uklidí“ do pronajatého bytu, aby partner neměl podezření (ač je to neuvěřitelné, skutečně to vychází), koupí si na internetu ultrazvukové obrázky plodu. Dochází na těhotenskou jógu, těhotenské kursy, organizované plánování těchto pachatelek je až nadmíru inteligentně propracované. Jsou to většinou duševně narušené ženy, které nemohou mít vlastní dítě a z toho jim obrazně řečeno přeskočí. Předstírání těhotenství graduje do neskutečných věcí, které je schopna žena sama sobě udělat.

Přibírání na váze, nošení na míru objednaných velikostí „protéz“ těhotenských břich, po „porodu“ se pachatelka například sama zmrzačí na reprodukčních orgánech, aby měla viditelná poporodní zranění. Pokud to skončí jen tímhle a někdo z okolí přijde na to, že opravdu těhotná není, duševně nemocná žena končí na psychiatrii. Touha po dítěti je však někdy silnější než cokoliv jiného. V tom případě se seznámí s konkrétní těhotnou ženou, často se z nich stanou kamarádky. A pak - dojde k únosu plodu.

„Mnohokrát únoskyně předstírá těhotenství, a když je čas porodit dítě, musí unést dítě někoho jiného. Pokud není narozené, sáhne po noži a vybaví plod z dělohy druhé ženy. Je velice zvláštní, že přes padesát procent novorozenců Fetal abduction přežije. Pokud ne, útočnice truchlí, že dítě se narodilo mrtvé. Matky tento zásah bohužel téměř ve sta procentech nepřežijí - únoskyně jim neposkytne žádnou péči, sotva má dítě v náručí, končí to pro ni, z těla matky se stane zbytečný odpad. Mezi kriminální motivy patří bludy o naplnění partnerského vztahu, rození a porodu.“ uvádí mluvčí národního centra pro pohřešované a zneužívané děti Cathy Nahirny.

Podobně „vymakané“ to měla i Lisa Montgomery. Skončila se smrtící injekcí v paži a vražda Bobbie Jo Stinnett změnila americké zákony. Jenže nic z toho se nemuselo stát, kdyby někdo něco řekl. Kdyby se někdo ozval. Anonymně nahlásil, že ta malá Motngomeryovic holka celé dny i noci křičí. Že ji znásilňují. Otec, bratr, pozvaní příbuzní. Lisa Montgomery udělala děsivou věc a po právu skončila v cele smrti.

Ale jak konstatoval její obhájce při ostře sledovaném procesu: „Příběh je tragický na mnoha úrovních. Matka přišla o život, její dítě nikdy nebude mít matku, její rodina bude navždy trpět dírou ve svých srdcích a nesmyslnou ztrátou. Lisa bude popravena za něco, co bylo výsledkem let mučení a zneužívání, které ani jeden člověk ve venkovských komunitách v Missouri ani v Oklahomě nechtěl zastavit, i když přesně věděli, co se děje s bezbranným dítětem. Kdyby jen někdo zachránil Lisu, když byla malá, a kdyby její dva rodiče dostali trest a vězení, které si zasloužili, tento strašidelný příběh by se možná nikdy nestal.“

Tak co se tedy stalo?

Bobbie Jo Stinnett (4. prosince 1981-16. prosince 2004) se narodila v Missouri a vdala se za svou středoškolskou lásku Zebeho. Usadili se ve městě Skidmore v jejím rodném státě. Krásná mladá žena měla mimo milujícího zázemí a rodiny jednu velkou zálibu - chovala krysí teriéry. Manžel ji podporoval a brzy se jejich dům proměnil na chovnou stanici. Pejsci Bobbie Jo sklízeli na výstavách jednu cenu za druhou, Bobbie Jo chodila do práce v blízké továrně na motory, a velice si přála dítě. „To bych byla nejšťastnější na světě,“ svěřila se své mamince Becky. A hned druhý den jí volala znovu a jásala, že jí vyšel těhotenský test.

„Plakaly jsme obě, ještě jsem se ptala, jak to udělá s teriéry, jestli si stanici ponechá, ale skoro mi vynadala, jak se na něco takového můžu vůbec ptát, nadšeně křičela, že všechno zvládne a že jde Zebe už domů, takže mu uchystá překvapení - dá mu těhotenský test v dárkovém balení,“ hovořila zlomená matka. Manželé se těšili na miminko a třiadvacetiletá Bobbie Jo jen kvetla. Svůj chov nezanedbávala, naopak. Jezdila na prodejní výstavy. A na jedné z nich se seznámila s další chovatelkou tohoto plemene malých psů. Žena se představila jako Darlene Fischer, slovo dalo slovo a přátelská a laskavá Bobbie Jo se dala s údajnou Darlene do řeči.

Obě ženy si vyměnily telefonní čísla a také se spolu setkávaly v chatovací místnosti o chovu krysích teriérů. „Musím ti něco říct, jsem těhotná!“ rozhodla se Bobbie Jo po pár týdnech svou novou kamarádku zasvětit do své radosti. „To není možné! Já jsem taky těhotná!“ zněla odpověď se spoustou smajlíků. Bobbie Jo tomu nemohla uvěřit, obzvláště když ženy zjistily, že jsou téměř ve stejné fázi těhotenství. „To je asi osud!“ říkala Bobbie Jo manželovi. Po pár měsících kamarádské konverzace v emailech sdělila rodině, že Darlene projevila zájem o štěně z nového vrhu Stinnettových krysích teriérů.

„Tak ať přijede, odkud je?“ ptala se přítomná matka Becky. „Z Missouri, z Fairfaxu, kousek od nás,“ řekla Bobbie Jo. Darlene ve skutečnosti samozřejmě nebyla Darlene a nebydlela v Fairfaxu. Byla to duševně nemocná Lisa Montgomery z Melvernu ve státě Kansas. Žena, ve které už dlouhé měsíce zrál příšerný plán, který realizovala šestnáctého prosince 2004. Vypočítala si, že Bobbie Jo končí osmý a začíná devátý měsíc těhotenství. Ve své choré hlavě usoudila, že „to už by šlo,“ Vydala se na cestu za vraždou, byla vybavena a připravena. Měla ostrý kuchyňský nůž, v kapse saka tlustou prádelní šňůru a na tváři laskavý úsměv, se kterým nadšeně vyskočila z vozu, aby se přivítala se svou těhotnou kamarádkou.

Obě ženy se objaly a navzájem se měřily pohledem - Bobbie Jo nemohlo nic „trknout“, Lisa měla samozřejmě velikostně odpovídající břišní protézu. Mimochodem, v USA (a nejen tam) lze zakoupit různé velikosti falešných těhotenských břich, není na tom nic zvláštního, jsou k mání i u nás. Bobbie Jo neshledala na Lisině břiše nic, co by ji znepokojilo, mladá nastávající matka radostně vypustila ven štěňata a Lisa předstírala, že si vybírá a zajímá se o ně. Mezitím v kuchyni zazvonil telefon. Volala Becky, která se vždy starostlivě dcery ptala, jak jí je a jak se cítí. Bobbie Jo matku ujistila, že je vše v pořádku, a že pro ni jako vždy přijede do práce. „Měla mě vyzvednout v 15:30, kdy mi končila směna, a měly jsme jít spolu na večeři do bistra,“ vypovídala později otřesená Becky na policejní stanici.

Sotva Bobbie Jo položila sluchátko a vyhlédla z okna, aby se podívala, jak si kamarádka vybírá psa, shledala, že Montgomery venku není. „Vylekala jsi mě!“ položila si ruku na břicho, protože Lisa s úsměvem stála uvnitř domu v kuchyni a upřeně na svou budoucí oběť hleděla. Vytáhla šňůru a začala pokročilým těhotenstvím neohrabanou Bobbie Jo Stinnett škrtit. Toto rdoušení podle výpovědi Lisy trvalo: „Snad celé hodiny. Nevím. Neměla jsem pojem o čase. Pak spadla. Konečně. Myslela jsem, že je mrtvá.“ Vzala nůž a jednou velkou ranou otevřela bezvládné Bobbie Jo břicho pod pupkem. Sotva řízla, Bobbie Jo nabyla vědomí a začala se prát o život.

„Bylo to divné. Ona se rvala jako nějaký Superman! To jsem nečekala, víte?“ mlela u soudu Lisa zmateně. „Já fakt myslela, že je mrtvá, no a ona byla až moc živá. To byl boj. Kde se to v ní vzalo?“ pokládala si řečnickou otázku, zatímco publikum v soudní síni zděšeně vzdychalo. Zoufalý boj o svůj život a o život svého dítěte zmobilizoval poslední síly nebohé Bobbie Jo. Ale Lisa byla silnější. Tentokrát si „dala záležet“ a mladou matku uškrtila. Pak si vzala to, pro co přišla. Vyjmula plod z dělohy mrtvé matky, přestřihla pupeční šňůru a s dítětem odešla.

„Kňouralo,“ zněla odpověď na dotaz šokovaného soudce, jak zjistila, že je dítě živé. Naložila novorozenou holčičku do auta, aby po pár kilometrech jízdy zastavila a vysála jí ústy hlen z pusinky. Dítě začalo křičet, pořádně dýchat, pokožka dostala zdravou barvu a Lisa Montgomery si začala zpívat. „Povedlo se. Ale já ji řízla, víte. To mi vadilo. Byla poškozená. Nad očičkem měla ranku od toho mého nože. Asi jsem řízla moc. Tak teď už to vím.“ sdělovala důležitě Montgomery u soudu. Vytáhla z kufru připravené „vajíčko“, dítě utřela ubrousky, usadila do auta a odjela do Topeky v Kansasu.

V půl čtvrté čekala Becky Potter u továrny na svou dceru. Když doposud vždy spolehlivá Bobbie Jo nedorazila, začala se matka oprávněně bát. Vzala si taxi a přijela k dceřině domu. Tam ji uvítala smečka štěňat, která dosud čekala venku na zahradě. „Zarazilo mě to. Bobbie Jo by nikdy nenechala nová štěňata bez dozoru. Nikdy.“ uváděla Becky. Když vstoupila do domu své dcery, našla tělo. Jak strašlivé to muselo být, dokazuje zveřejněný záznam z tísňové linky. Nedá se vůbec přepsat, zoufalé steny provázel neskutečný pláč a doslovné vytí. „Všude krev. Jako kdyby jí explodoval žaludek. Co se proboha stalo? Kriste! To dítě?“ opakuje Becky pořád dokola. Bobbie Jo Stinnett byla prohlášena za mrtvou v nemocnici svatého Františka v Maryville a vypukly policejní manévry.

Může ještě to dítě žít? Fetal abduction v americkém zapadákově zmobilizoval i kongresmana Sama Gravese, který kvůli tomuto nešťastnému případu nevědomky změnil americké zákony. V USA se při pohřešování dítěte vyhlašuje tzv. Amber Alert, Ambeřin poplach, výstraha, která okamžitě proběhne napříč celými Státy i s fotografií dítěte a žádostí o pomoc pro širokou veřejnost. Jenže do 16. prosince 2004 se AMBER týkala pouze narozených dětí, jaksi prokazatelně žijících, ať to zní sebehůře. O únosu plodu nikdy tento poplach neinformoval, protože jednoduše řečeno nebylo možné dodat popis dítěte. Graves provedl intervenci, aby bylo do poplachu okamžitě zařazeno i nenarozené dítě. A ono to pomohlo.

Lisa Montgomery se v 17:15 vrátila domů do Melvernu v Kansasu ke svému manželovi Kevinovi a starším dětem. Lisa měla více dětí, o jejím osudu ještě bude řeč. Dvě měla ve své péči. Když přijela s novorozencem, manžel zůstal užasle zírat. Pravda, byla těhotná, nesměl na ni celé měsíce ani sáhnout, v domácnosti bylo vše úplně na hlavu postavené a najednou si ráno odjede na nákup a vrátí se s miminkem? „Ty jsi rodila? Prokristapána? Ukaž!“ vzal Kevin holčičku z auta ven. Lisa se v předklonu vysoukala z místa řidiče, držela se za podbřišek, krvácela. Rány na rodidlech si způsobila žiletkou ještě v autě a protézu břicha vyhodila z okénka do lesa.

„Představ si, porodila jsem. Přišlo to na mě v nákupním centru. Tak mě odvezli hodní lidé do Ženského porodního centra v Topece…“ šeptala bolestně. „A to tě pustili domů?“ „Jistě, vše je bez problémů… Tohle je naše Abigail!“ Tak holčičku, která byla násilně vyrvaná z lůna své pravé matky, šílená Lisa Montgomery pojmenovala. A hned druhý den ráno vzala celou „rodinku“ na snídani do bistra v Melvernu. Majitelka paní Kathy Sage nemohla uvěřit, že se Lisa z porodu vzpamatovala tak rychle.

„No, krásná holčička. A to jsi rodila včera? A to už dneska chodíš na snídaně i s kluky?“ pohlédla na Kevina a dva syny. „A co je ti do toho!“ odsekla Lisa. „Měla zase ten pohled. My jsme ji tu všichni znali. Věděli jsme, že je to blázen, ale respektovali jsme to, po tom, co měla za sebou. Ale tohle mi bylo divné!“ řekla Kathy v rozhovoru.

Policie už byla Lise na stopě. Po prohlídce domácího počítače zavražděné Bobbie Jo našla jejich vzájemnou konverzaci a podle IP adresy šla do domu Montgomeryových zeptat se na pár otázek. Jenže hned před domem narazili na vůz, který dle svědků z místa brutálního zločinu odjížděl. Zazvonili, Kevin otevřel, seržant Randy Strong mu vysvětlil, že hledají Lisu, aby jim poskytla svědectví v souvislosti s vraždou její kamarádky Bobbie Jo Stinnett. „Jak s vraždou? Nechte nás na pokoji. Teď zrovna porodila! Copak ona ví něco o vraždě?“ chtěl jim zabouchnout dveře před nosem. A bylo jasno.

Když komando vniklo do zanedbaného domu, našlo na gauči sedět Lisu s miminkem v náručí. Přepínala programy a vůbec nereagovala. „Kde rodila?“ otázal se Randy Kevina. „Na klinice v Topece… Musí mít v autě propouštěcí papíry, počkejte…“ šel s nimi k vozu. Ale nenašel nic. Tak se vrátili a snažili se vyslechnout Lisu. Ta začala mluvit úplné nesmysly. „Ale já tam nerodila. Já porodila za pomoci dvou přátel. Nechtěla jsem ti to říct, víš? Ta tvoje žárlivost!“ řehtala se nepříčetně. „A kde jsi rodila?“ „Tady, v kuchyni! No jasně. A placentu a všechen ten bordel jsem hodila do potoka. Viď, Abby?“ kolébala novorozenou holčičku s krvavou rankou nad očičkem.

„Aha. Tak víte co?“ byl seržant Strong najednou velice opatrný a duchapřítomný, protože mu začínalo být vše jasné, „Vezměte dcerušku a pojeďte s námi, lékaři jí tu ranku spraví a bude jako nová…“ „Tak jo!“ vstala Lisa a bez protestů se nechala i s dítětem odvézt na policejní stanici. „Já se celou cestu bál, že něco provede. Neměli jsme žádného krizového psychologa, žádnou ženu, byli jsme jen já a můj kolega. V autě ona a mimino a manžel jel za námi svým autem. Nevěděl jsem, jestli jí třeba ona něco neudělá. Tak jsme si celou cestu povídali o psech.“ třásl se pak Randy.

Na policejní stanici byla malá holčička „matce“ odebrána. A sotva byla v bezpečí, na Montgomery se sesypaly desítky kriminalistů. Po ani ne minutě měli na stole kompletní doznání, které posléze potvrdily i testy DNA. Abigail prokazatelně nebyla dcerou Lisy, ale byla dcerou nebohé mrtvé Bobbie Jo.

Ostře sledovaný proces provázely bouřlivé reakce veřejnosti, kamarádi a příbuzní Bobbie Jo žádali trest smrti a při výsleších vycházely najevo všechny děsivé podrobnosti o vraždě. A kdyby jen o vraždě. Také o šíleném, doslova nelidském utrpení Lisy Montgomery, která měla život jak z nějakého hororu. Samozřejmě to nijak neomlouvá to, co udělala. Ale když byl nad ní vynesen rozsudek smrti, utvořila se zase další frakce lidí, kteří požadovali změnu hrdelního trestu na doživotí. Lisa Montgomery s velkou pravděpodobností nebyla tak úplně svéprávná. Narodila se 27. února 1968 matce, která byla závislá na alkoholu.

Lisa trpěla fetálním alkoholovým syndromem, měla trvalé poškození mozku, byla náladová, „dětská“, tento syndrom dětem způsobuje specifickou vizáž i chování. Byla od malička neustále bita a týrána, od jedenácti let tvrdě sexuálně zneužívána vlastním bratrem, vlastním otcem, pak nevlastním otcem, a ještě jeho kamarády z celého okolí. Nesmí zde být ani napsáno, co vše si prožila. Když pak řekla matce, že s ní spí úplně všichni, matka se začala smát, dala jí pistoli k hlavě a vyhrožovala, že pokud to řekne, tak ji zabije. Až tak. Lisa začala z toho všeho chlastat, přeskočilo jí v hlavě. Začala halucinovat, neodlišovala realitu od fikce, občas měla syndrom uzamčení, zvláště po nějakém několikadenním maratonu sexuálního týrání, o kterém všichni věděli, ale nikdo nikdy nic neřekl a neohlásil.

Nakonec ji provdali za nevlastního bratra. V osmnácti letech už měla jedno dítě, pak do roku 1990 další tři. Její manžel/bratr ji pak donutil k podvázání vejcovodů. A po tomto zákroku jí přeskočilo definitivně. Děti jí byly střídavě odebírány a vraceny, neustále dokola totiž každého přesvědčovala, že je těhotná. Když bylo Lise řečeno, že to není možné, tak měla záchvaty zuřivého vzteku. Nevlastní bratr ji opustil, když mu v roce 2000 opět tvrdila, že je v jiném stavu, přinesla si potvrzení, test, ultrazvuk, zvracela, vycpávala si břicho. Pak si našla Kevina. Ten o její minulosti nevěděl nic. Byl to, čemu bychom řekli „vidlák“ - prostoduchý americký venkovan, který byl rád, že má vařeno a že mu žena poskytne sex.

A jak jinak, Lisa opět „otěhotněla“ - dokonce dvakrát. Vždy ale „o to přišla“, protože se jí nepodařilo vzhledem ke špatné finanční situaci získat ony falešné testy a ultrazvuky a břicha. Kevin to neřešil, byl rád, protože k matce se vrátili dva nejstarší synové a žili u nich na farmě. „Ještě další dítě, to by mi scházelo,“ řekl svému kamarádovi u piva v baru. A bum, Lisa „otěhotněla“ znovu a tentokrát se rozhodla to dotáhnout. Vycpávala se, Kevina odmítala, spala v nějakém pokojíčku, aby na ni nemohl. V den „porodu“ odjela pryč a vrátila se bez dítěte. Tvrdila manželovi, že se narodilo mrtvé a jeho tělíčko věnovala vědě. Normální člověk asi jen nevěřícně zavrtí hlavou: „Ta měla být dávno v blázinci!“ No jistě, měla. Ale na to už bylo bohužel pozdě.

Po tomto „porodu“ si také přivezla pár krysích teriérů a manželovi namluvila, že teď bude mít chovnou stanici, aby „měla něco malinkého, pro co by mohla žít.“ Jeden střípek si sedal ke druhému, až se na výstavě seznámila s Bobbie Jo Stinnett a v její choré hlavě uzrál plán na další těhotenství - a tentokrát to mělo dopadnout „dobře“. Strašidelné čtení, to bezesporu. Během jejího odvolání právníci Lisy Montgomery tvrdili, že technicky nespáchala zločin únosu s následkem smrti čili novorozená holčička nebyla považována za osobu, dokud nebyla vyjmuta z dělohy své matky. Vzhledem k tomu, že Bobbi Jo zemřela dříve, šlo o „smrt vedoucí k únosu“. Právnické kličky rozměrů neuvěřitelných!

Když byl vynesen rozsudek smrti, Lisa Montgomery vůbec nic nechápala, jen se smála. Psychologové obhajoby apelovali na její trauma z dětství, na její syndrom, na to, že trpěla opakovanými bludy o těhotenství. Lise Mongomery byla diagnostikována celá plejáda duševních nemocí - deprese, hraniční porucha osobnosti, posttraumatická stresová porucha, schizofrenie, byla často odtržená od reality a měla trvalé poškození mozku v důsledku četného bití z rukou svých rodičů a manželů. „Na Lise Montgomery bylo porouchané úplně všechno,“ konstatoval psychiatr. „Nikdy jsem se s ničím takovým nesetkal.“

Rozsudek byl po mnoha odkladech a šílených obstrukcích ze všech stran nakonec potvrzen. Montgomery byla internována ve Federálním lékařském centru v Carswellu ve Fort Worth v Texasu, kde zůstala až do doby, kdy byla převezena na místo své popravy. Opět zasedala komise, která měla posoudit duševní stav - jestli si Lisa vůbec uvědomuje, že bude popravena a za co. Nakonec shledali, že ano. 13. ledna 2021 byla Lisa Montgomery v Terre Haute Indianě popravena smrtící injekcí.

Holčička „Abigail“ se hned po zatčení Lisy a vyšetřeních vrátila ke svému otci. Zebe ji pojmenoval Victoria Jo Stinnett a nyní oslaví dvacáté narozeniny. Před zájmem médií se skrývá - aby ne. Každé narozeniny této mladé ženy jsou i připomínkou strašného konce její matky. Vzpomínkové akty na počest Bobbie Jo probíhají každoročně, její přátelé na ni nikdy nezapomínají. Kevin Montgomery je stále naživu a stále bydlí v Melvernu.

Případ Bobbie Jo ovlivnil i populární kulturu. Knihy, filmy, dokumenty, podcasty nebo písně - tento strašidelný zločin nepřestává fascinovat lidi svou krutostí. A také se dodnes naleznou Američané, kteří tvrdí, že Lisa vůbec neměla být popravena. Sto lidí, sto názorů, jak se říká. Jisté je, že Victoria Jo Stinnett přežila a Lisa Marie Montgomery je mrtvá. Bobbie Jo však už nikdo život nevrátí.

Bobbie Jo Stinnett's baby: Where is the child Lisa Montgomery stole?, Lisa Montgomery | Deadly Women Wiki | Fandom, Bobbie Jo Potter Stinnett (1981-2004) - Find a Grave Memorial, Murder of Bobbie Jo Stinnett - Wikipedia, Fetal abduction - Wikipedia, True Crime - podcast, United States Capitol Police |Protect and Secure Congress, Law Enforcement - United States Department of State, Report a crime | USAGov