Krutý osud Rebeccy Schaeffer: mladou herečku zavraždil posedlý stalker

18. červenec 1989. Ve svém malém bytě v západním Hollywoodu přechází z místnosti do místnosti nervózní Rebecca Schaeffer. Jedenadvacetiletá kudrnatá herečka se kouše do palce, srdce jí tluče jako šílené. Hvězda sitcomů One Life to Live a Moje sestra Sam tuší, že kdyby tohle vyšlo, znamenalo by to pro ni naprostý zlom v celé kariéře. Role Mary Corleone v „trojce“ slavného Kmotra - prosím, prosím, Bože, ať to vyjde, modlí se v duchu krásná mladá žena.

Francise Forda Coppolu viděla, líbila se mu, slíbil, že jí pošle scénář. Roli dcery Michaela Corleoneho si má nacvičit, pak bude první zkouška před slavným režisérem. Kde krucinál vězí ten poslíček!? Coppola včera slíbil, že přísně utajovaný scénář pošle obratem! Rebecca Schaeffer se posadí a před očima jí běží její budoucnost. Sláva, ocenění, další role, slavní kolegové - a jak bude pyšná maminka na svou Becky! Jen kdyby už konečně…

Trrrrrrr, ozve se zvonek. Rebecca radostně zavýskne a rozpráskne dveře svého bytu dokořán. Na prahu stojí mladík a něco má v ruce. Očekávaná tlustá obálka se scénářem to ale není.

Krutá smrt nadějné a talentované Rebeccy Schaeffer změnila americkou legislativu. Stát Kalifornie, ještě otřesený hroznou tragédií, začal jako první - byl přijat zákon na ochranu obětí stalkingu, stejně tak uznání stalkingu jako trestného činu a byly stanoveny programy na prevenci proti nebezpečnému pronásledování stran šílených fanoušků, bývalých manželů a manželek či zcela neznámých lidi. Po Kalifornii následovaly i další americké státy. Alespoň k něčemu vražda mladé herečky byla, pokud se dá ironicky konstatovat. Jen všem rezonovala v hlavě ona otázka: Dalo se tomu nějak zabránit?

Rebecca Schaeffer se narodila šestého listopadu 1967 ve městě Eugene v Oregonu. Rodiče byli věřící a praktikující Židé, univerzitní profesorka Danna a dětský psycholog Benson chtěli více dětí, ale Danna další potomky mít nemohla. Vyrůstající Rebecca byla milé, živé a pohybově nadané dítě, okouzlovala úplně každého, ale měla velký sen - stát se rabínkou. Jenže po přestěhování do Portlandu si krásné dívky všimli roztleskávačky na Lincolnově střední škole.

Od sportu nebylo daleko k modelingu, jenže měla smůlu - byla na něj moc malá, jen párkrát se objevila na obálce časopisu. Jak to tak bývá, pohledné a talentované slečny si všimli tvůrci reklam, byla zapsána do komparsu a v šestnácti letech se s požehnáním rodičů odstěhovala do New Yorku. Velkoměsto ambiciózní dívku úplně pohltilo, chodila na hodiny herectví, dokonce se jako fotomodelka dostala až do Japonska.

V sedmnácti letech ji objevili filmoví producenti, Rebecca se odstěhovala na druhý konec USA do vysněného Hollywoodu a dostala roli v telenovele One Life to Live. Její talent vyzkoušel i Woody Allen, až nakonec zazářila v sitcomu My Sister Sam. Objevila se také ve filmech Únos lodi Achille Lauro, Konec nevinnosti, Mimo čas - a hlavně v černé komedii Scény z třídního boje v Beverly Hills. Rebecca byla čím dál populárnější a díky tomu jí začaly chodit dopisy od fanoušků. Byla z toho nadšená. Kadeřnice Judy Crown ji ale varovala: „Na ty dopisy neodpovídej. Lidé jsou blázni.“ Jenže sladká Rebecca si myslela, že všichni lidé jsou hodní, odpovídala fandům ráda a často.

V roce 1987 začala chodit s třiadvacetiletým Bradem Silberlingem. Okouzlující, usměvavá a milá herečka zaujala i F. F. Coppolu, který připravoval třetí díl Kmotra. „To by byla Mary jako vyšitá,“ řekl svému příteli, když Becky procházela okolo něj z natáčení. Oslovil ji, nabídl roli a okouzleně se smál, když mu bezprostřední dívka prostě a jednoduše skočila kolem krku a vlepila mu mlaskavou pusu na tvář. „Tvou adresu má agent, čekej proto na scénář. Nauč se roli Mary Corleone a přijď dvacátého na čtenou zkoušku,“ oznámil nadšené Rebecce Coppola. Dvacátého července 1989 už se Rebecca Schaeffer nemohla dostavit. Ležela s prostřelenou hrudí v márnici kalifornské soudní patologie.

Vrah a stalker Robert John Bardo (*2. ledna 1970) byl nejmladší ze sedmi dětí. Syn Japonky a důstojníka letectva USA měl kočovný život - jeho otce překládali ze základny na základnu, až se v roce 1983 konečně usadili v Tusconu ve státě Arizona. Rodina to byla šílená. Robert byl sexuálně zneužíván svým vlastním bratrem, na jednu chvíli byl dokonce odebrán do pěstounské péče. Celý rodokmen rodiny Bardo je plejádou všech možných duševních poruch. Normální u nich nebyl snad vůbec nikdo. Sám Robert měl diagnostikovánu bipolární poruchu, depresi nebo schizofrenii, ale byl to spíše narušený násilník. Vykašlal se na školu, nechal se zaměstnat jako školník, zametal chodby a šmíroval studentky na záchodě.

Byl několikrát zatčen za exhibicionismus, nemístné chování, výtržnictví a krádeže. Vyhrožoval sousedům, vydíral mladé dívky, byl nevyzpytatelný a zlý. A pak propadl celebritám. Rozhodl se totiž, že když jsou veřejně známé, jsou i jeho majetkem. Tak to bývá. Už beztak duševně nemocný Bardo se zbláznil úplně. Jeho první obětí byla proslulá desetiletá aktivistka Samantha Smith (to byla ta, co napsala dopis Andropovovi s výzvou k míru, načež on ji pozval do SSSR, kam skutečně odletěla). Když se Sam vrátila ze SSSR, jel za ní do Maine, aby se „se svou malou láskou“ sešel. Naštěstí ho zastavila policejní hlídka, protože mu nesvítilo světlo.

Samantha pak tragicky zemřela při leteckém neštěstí, což Robert komentoval slovem „škoda“ a začal se nezdravě upínat na Tiffany, Debbie Gibson nebo Madonnu. Fixace na ně spočívala v neškodné masturbaci u jejich plakátů, také poprvé napsal pár obscénních dopisů. Jenže pak v televizi úplnou náhodou zahlédl scénu ze seriálu Moje sestra Sam a zůstal jako přikovaný - spatřil Rebeccu, svou životní lásku. I když byl Robert John Bardo naprosto šílený, zprvu byl opravdu zamilovaný. Psal Rebecce Schaeffer velice krásné a procítěné milostné dopisy na adresu studia, Becky tyto dopisy vždy obdržela a udělala osudovou chybu - odpověděla mu.

Po obdržení dopisu od Rebeccy Bardo pozbyl i tu poslední špetku zdravého rozumu. Usoudil, že je do něj zamilovaná, přeskočilo mu natolik, že začal každému na potkání vykládat, jak se bude ženit, jak je jeho nevěsta čistá a cudná. Bardo totiž všechny ženy považoval za prostitutky a coury. V jeho šílené mysli bylo místo jen pro panenskou krásku, která se mu zcela oddá. Fantazíroval o tom, jak Rebeccu „uvede do ráje“, ať už si pod tím představíme, co chceme. A od myšlenek a slov přešel Bardo k činům.

Chytil přímý let z Tucsonu do kalifornského Burbanku a z letiště se vydal do Warner Brothers Studios s kyticí květin a obřím plyšovým medvídkem. Bezpečák Jack Egger později vzpomínal: „Považoval jsem ho za zamilovaného mladíčka. Prostě puberťák. Těch tam chodilo. Bylo mi ho líto. Víte, prosil mě. Pořád opakoval, že Rebeccu musí vidět, protože ji miluje. Poplácal jsem ho po zádech a on plakal, že ji musí jen na maličkou chvilku vidět, protože je jeho. Měl jsem zpozornět, ale já mu ještě nabídl odvoz do hotelu, už mi končila směna, tak jsem ho svezl. Nyní, po tom všem, vím, že jsem to slečně Schaeffer měl říct,“ vypovídal pohnutě Jack Egger.

Jenže to nebyl konec. Bardo o měsíc později přišel do studia znovu. To už měl nůž. Vyhodili ho a opět nikomu nic neřekli.

Rebecca netušila, že má v patách zběsilého maniaka. Točila film Scenes From The Class Struggle in Beverly Hills (1989, Scény z třídního boje v Beverly Hills), kde měla svou první milostnou scénu. Dost odvážnou, na tehdejší poměry. Robert John Bardo šel do kina a viděl svou „lásku“ na plátně nahou a v náručí cizího muže. Pranic ho nezajímalo, že je to scéna filmová. Jeho chorý mozek usoudil, že jeho čistá budoucí žena už není panna, je z ní „hollywoodská coura“ a nezaslouží si žít vůbec. A o to se postaral.

Roberta Johna Barda opanovala nenávist tak strašná, že šel za svým bratrem Edem a požádal ho, aby mu opatřil zbraň. Teprve devatenáctiletý stalker se záznamy z hospitalizací z psychiatrických léčeben by měl smůlu. Edovi přísahal, že ji bude mít pro vlastní bezpečnost, protože „po něm jdou.“ Jak jinak. Svíčka života Rebeccy Schaeffer začala dohořívat v okamžiku, kdy Ed předal Robertovi Ruger GP100 ráže .357. Velice snadné bylo i získání soukromé adresy mladé herečky, až neuvěřitelně. Bardo jednoduše zaplatil tři sta dolarů soukromému detektivovi, který si prohlédl záznamy registru kalifornských řidičáků. V té době byly totiž veřejné. Krátce předtím, než Bardo nastoupil do autobusu Greyhound směřujícího do L.A., napsal dopis své starší sestře do Knoxville v Tennessee:

Nyní už se dostáváme k osmnáctému červenci a Rebecce Schaeffer, která toužebně čekala na poslíčka se scénářem Kmotra III. Zazvonil zvonek a na prahu stál Robert John Bardo, který si objekt své láskyplné a posléze nenávistné touhy prohlížel. Rebecca si uvědomila, že to není poslíček, ale nějaký fanoušek - Bardo totiž v ruce třímal její podepsané fotografie. A také knihu Kdo chytá v žitě. Rebecca netušila, že je to její stalker s nabitou zbraní v kapse a docela příjemně, ale nekompromisně mu vysvětlila, že se chystá na zkoušku, potřásla mu rukou, poděkovala za přízeň a zavřela dveře.

Robert John Bardo se nezmohl na slovo, v jeho temné mysli se Rebecca okamžitě stala symbolem zla a temnoty. „Byla krásná, ale v očích měla smilstvo. Musel jsem to udělat. Nemohl jsem bez ní žít, ale ona nemohla žít s tou vášní, kterou v sobě měla. Její nevinnost byla zničena, byla z ní coura,“ vypovídal Bardo psychiatrům po svém zatčení. Fanatický pronásledovatel se šel najíst do nedalekého bistra, kde přemýšlel. A rostl v něm strašný vztek. „Co si to dovolila!!! Vyhodila mě na ulici, vždyť se budeme brát!“ brumlal si dle očitých svědků podivný mladík. Vstal, zaplatil - a šel zaklepat na Rebeccu podruhé. A naposledy.

Becky otevřela prudce dveře, z rozzářené tváře jí spadl úsměv a vlezlého fanouška bez milosti poslala někam. Bardo vytáhl pistoli a střelil herečku jednou ranou do hrudi. Stačila jen hlesnout: „Proč?“ Potom se sesunula na zem. Zemřela v přivolané sanitce, střela měla zasáhnout oblast nad srdcem pod klíční kostí, ale zranění bylo devastující a smrtelné. Když nešťastnou zavražděnou ženu odváželi, přijel na kole poslíček se scénářem k filmu Kmotr III. Zásilku už nedoručil. Nebylo komu.

Po vraždě své „budoucí ženy“ Bardo utekl, zahodil výtisk knihy na střechu, zkrvavenou mikinu ze sebe serval na autobusovém nádraží, nasedl na Greyhound a odjel zpět do Tusconu. Tam se zbláznil úplně, běhal polonahý po silnici, řval, že zabil svou lásku, až arizonští policisté zbystřili a spojili si informace o vraždě herečky z L. A. s podivínem v Tusconu. Na fotkách byl ztotožněn a odvezen zpět do Kalifornie. Tam zasedl k výslechu, kde vyšly najevo velice zvláštní věci kolem pozadí celé vraždy.

Předně - kniha Kdo chytá v žitě pozorné čtenáře jistě zarazila - jistě, stejný titul měl u sebe i Mark Chapman, vrah Johna Lennona. Nutno podotknout, že fenomén této knihy je samostatné téma - Bardo ani Chapman totiž ani zdaleka nebyli sami, existuje ještě mnohem více vražd, atentátů a pokusů o vraždu, u kterých tato skvělá kniha „někde“ je.

Bardo také nijak nezastíral, že ho Chapman inspiroval. Kontaktovali tedy samotného Chapmana, který si ve vězení vzpomněl, že mu psal „nějaký magor“ a ptal se ho, jaké jsou podmínky v kriminále při doživotním trestu za zabití celebrity. Mark Chapman to neřešil, považoval to za další bláznivý dopis. Psychiatr Park Dietz vůbec nevěděl, co si má se stalkerem počít. Záznamy jeho duševních chorob byly dlouhé jako telefonní seznam, navíc Bardo do toho všeho mimo Chapmana a Lennona zamotal také kapelu U2 a zcela vážně tvrdil, že jejich píseň Exit ho nabádala k tomu, aby toho anděla zabil. Nastal soud, kde jeho veřejný obhájce Stephen Galindo tvrdil, že Bardo nebyl schopen naplánovat vraždu kvůli schizofrenii.

Žalobkyní v procesu s Bardem byla Marcia Clark, která později stíhala O. J. Simpsona. Clark tvrdila, že Bardo není šílený, jak by obhajoba ráda prosadila, protože slečnu Schaeffer pronásledoval dva roky, než ji zavraždil. Takže žádné pominutí smyslů, nic takového. Chladnokrevná vražda. Soud se nakonec přiklonil k obžalobě. Robert John Bardo byl odsouzen na doživotí bez možnosti propuštění. Z vězení se velice úspěšně živí jako malíř. Víte co maluje? Portréty slavných. A posílá je dál. Bohatne na nich, protože lidé je hromadně skupují. A co je obzvláště nechutné - svůj portrét si zakoupila i kdejaká celebrita. Navíc se pasoval do role „konzultanta pro vražedné chování“ a z věznice Avenal v Kalifornii bombarduje novináře, scénáristy nebo Netflix, aby o něm někdo něco natočil.

Rebecca „Becky“ Schaeffer byla pohřbena na hřbitově Ahavai Sholom Cemetery v Portlandu ve státě Oregon. Bylo jí 21 let, měla vše před sebou a mohla se stát filmovou hvězdou. Místo ní se chce stát filmovou hvězdou její vrah, narcista, psychopat a stalker Robert John Bardo.

Zpracováno podle:

Rebecca Schaefferová – Wikipedie (wikipedia.org), Robert John Bardo - Wikipedia, Rebecca Schaeffer's Murder And The Anti-Stalking Laws It Inspired (allthatsinteresting.com), A young actress, an obsessed stalker and a Hollywood murder that changed America - Los Angeles Times (latimes.com), Vojtěch Vojtěch (1967) | Filmová a televizní wiki | Fandom, Rebecca Schaeffer (1967-1989) - Find a Grave Memorial