Krutý osud Rity Hayworth: zničil ji otec, alkohol a muži. Nesvéprávná herečka trpěla demencí

Ve „zlatém věku Hollywoodu“ najdeme spousty osudů herců a hereček. Jsou různé, úchvatné i rozporuplné, smutné i zlé. Ale snad žádný se nevyrovná tomu, co zažila Rita Hayworth. Je to doslova epické drama s koncem z nejsmutnějších. Popularita této herečky trvala bezmála tři desetiletí, ale byla draze vykoupená. Velice draze. Až fatálně.

Na vrcholu její kariéry měli muži podobenky slavné rusovlásky snad všude - v zaměstnání, v soukromí, v armádě. Tam hlavně. Díky svým fotografiím v magazínu Life z roku 1941 se stala nejžádanější válečnou ženou z plakátů. Ikonické „pin up“ portréty slavné herečky v plavkách jsou proslulé. Nebyla však jen „holka z plakátu“ - herečka to byla talentovaná a v tanci neměla konkurenci.

Dokonce se jí dostalo pocty velice neobvyklé - vojáci americké armády si v roce 1946 mohli vybrat, která kráska bude „zdobit“ plášť první poválečné atomové bomby, svržené na cvičný cíl v oblasti Marshallových ostrovů v Tichomoří. A jednoznačně vyhrála ona. Plakátek z jejího nejslavnějšího filmu Gilda letěl dolů i s bombou.

Což ji samotnou naplnilo hlubokým smutkem, jak později vzpomínala. Je to sice poněkud hrůzostrašné, ale ve světle tehdejší reality to skutečně vypovídá o její nesmírné slávě.

Krásná, překrásná rusovlasá herečka ovlivnila i ženy - houfně se nechávaly přebarvovat na Ritu - z kadeřnických salónů vycházela jedna zrzka za druhou. V polovině 20. století znal jméno Rita Hayworth snad úplně každý. I u nás, například v Černých Baronech je zmíněn vojín, který se do ní beznadějně zamiloval.

Také ovlivnila i současnou kulturu - maně můžeme vzpomenout na Stephena Kinga a jeho novelu Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank, podle které byl natočen úchvatný film. Tam byl její plakát klíčovým „maskotem“ (doslova!) vyvrcholení celého příběhu. Tehdejší tisk ji nazýval Bohyní lásky. Legenda praví, že byl po ní dokonce pojmenován slavný koktejl Margarita. Je to však již vyvráceno, ale i to svědčí o jejím hlubokém otisku nejen v dějinách filmu a kultury.

Zdálo se, že má dokonalý život. Skutečnost však byla zcela jiná.

Od dětství zažívala teror, ústrky, psychické a fyzické týrání. Došlo i k sexuálnímu zneužívání ze strany otce. Když se vymanila z příšerné rodiny a dostala se do Hollywoodu, jakoby si chtěla všechno vynahradit. Bohužel, traumata z dětství vyhrála. Pětkrát se vdala, pětkrát se spálila. I když její filmy byly populární, ona sama byla zoufalá a nešťastná.

Působila jako ztělesněné štěstí, od manželů však byla psychicky trýzněna, využívána, často také bita.

Berličku hledala v alkoholu. Matka dvou dcer skončila na úplném dně. Vyváděla hrozné věci, přátele ohrožovala nožem, fyzicky napadala i neznámé lidi. A tím to bohužel ještě zdaleka nekončilo. Nastoupila jedna z nejhorších nemocí, která zničila i ty poslední kousky z Ritiny povahy a celého života. Z úchvatné herečky nezbylo nic.

Příběh o tragickém a smutném hledání štěstí - příběh Rity Hayworth.

Budoucí herečka se narodila 17. října 1918 v newyorském Brooklynu jako Margarita Carmen Cansino. A sotva se narodila, začalo takové malé soukromé rodinné peklo. Osoba jejího otce byla totiž skutečně děsivá. Eduardo Cansino byl španělský přistěhovalec, v jehož krvi kolovala směska všech možných ras a národností. Po různých kočovných příbuzných ze všech koutů světa měl kořeny italské, brazilské, romské, portugalské, španělské.

Horkokrevný muž byl agresivní a zlý. Nicméně velice talentovaný tanečník. A to velice. Jeho otec Antonio měl v Madridu proslavenou taneční školu, kde vyučoval latinskoamerické tance. Dal syna Eduarda dohromady s dcerou Elisou a utvořil z nich taneční pár, duo Dancing Cansinos. Eduardo se rozhodl, že se se sestrou „protančí“ do New Yorku, což se mu podařilo.

Navázal spolupráci například se slavným Fredem Astairem. Dá se říct, že byl skutečně jeden z nejlepších tanečníků té doby, to bezesporu. Ale jako člověk nestál za nic. Když se seznámil se svou budoucí manželkou, svou sestru Elisu bez milosti odkopl, dokonce ji nabídl k prodeji do nějaké obskurní kočovné show. A oženil se.

Matka Margarity se jmenovala Volga Hayworth. Byla divadelní herečkou, narodila se v USA, ale její rodiče byli emigranti z Anglie a Irska. Margarita však zdědila snad jen geny svého otce - měla hřívu černých vlasů, snědou pleť a typické španělské, trošku i romské rysy.

Když se deset měsíců po svatbě narodila dívka, Eduardo zuřil k nepříčetnosti. Navenek uhlazený a uhrančivý elegán projevil svou pravou tvář, až byla Volga nesmírně zděšena - okamžitě po porodu jí dal facku a řval na ni, že: „V naší rodině je zvykem, že první se rodí vždycky kluk! Co jsi za ženskou! Já tohle nechci!“ ukázal rozmáchlým gestem na narozené miminko.

Opil se tak strašně, že se vzteky úplně pomátl. Dokonce měl novorozence strkat do pytle s tím, že ho půjde utopit do Hudsonu. Zděšená rodička křičela a zasáhnout museli přivolaní sousedé.

Takové podmínky k životu byly samozřejmě likvidační - nejen pro manželku, ale i pro jemné dětské smysly malé dcery. Volga otěhotněla ještě dvakrát a po celé těhotenství slýchala jen nadávky a výhružky - jestli to bude zase holka, tak… Eduardo byl schopen všeho. Narodili se dva kluci, ale on toho nenechal. Pořád byl zatrpklý. A sotva Margarita trošku povyrostla, rozhodl se, že z ní udělá tanečnici. Samozřejmě, čím jiným by měla být. A když to nepůjde po dobrém, půjde to po zlém.

Od nejútlejšího dětství tak byla dívka doslova lámána vším možným, ohýbal jí nohy do prapodivných úhlů, spala v postroji, který vyrobil - jakási dřevěná konstrukce, jako mají baleríny. Naštěstí se brzy ukázalo, že má skutečné taneční vlohy a nesmírný talent, takže hodný tatíček nemusel drobné tělíčko lámat - Margarita začala tančit sama. A od té doby jí nic jiného nedovolil než tančit.

Margarita chodila od tří let do taneční školy, kde platila za jednu z nejlepších holčiček, kterou tam kdy měli. Ale jak byla dobrá tanečnice, tak její povaha byla smutná, melancholická, zádumčivá. Nikdy si nehrála s dětmi, jen musela tvrdě dřít. Postupem let ji nevídali ani sousedé - jen občas seděla u okna a dívala se ven. Otec prostě nedovolil, aby kamkoliv šla. Dril a drezúra - to byl její denní chléb. Poprvé vystoupila už v šesti letech.

Otec si založil vlastní taneční školu a zkoušel prorazit jako choreograf, jenže přišla krize a zkrachoval. To ho rozzuřilo k nepříčetnosti a zrak mu stále častěji padal na dceru. A častěji a častěji. Margarita vyrůstala a krásněla a tatínek se rozhodl, že naváže na doby tančení se svou sestrou - a místo ní si vybral jako partnerku svou dceru. Přestěhovali se do Kalifornie, kde Eduardo hodlal udělat díru do světa.

Dceru nastrojil tak vyzývavě, že to bylo až odporné. Matka ji musela líčit, česat a oblékat doslova jako prostitutku - a to jí bylo pouhých dvanáct let.

S otcem tančila v různých podnicích na pobřeží, kde byli námořníci a různé pochybné existence, kterým dceru vlastně nabízel. Zamlklá Margarita nevěděla, jak se chovat, protože vůbec nechodila do školy, jen tančila. Nebyla nijak socializována, s vrstevníky se nestýkala. Dokončila pouze poslední třídu základní školy.

Další vzdělání tatínek zakázal. Takže tohle pokládala za normální. I to, že při každé drobné vzpouře ji otec zbil. Dával si pozor, aby ji nebil do obličeje a dekoltu, který byl vidět, takže měla modřiny a rány po celém těle, jen krásný obličej zůstal bez poskvrny.

A mělo to zajít dál - Eduardo to pokládal za normální věc, přece „všichni tatínkové milují své holčičky!“ A začal ji každý večer navštěvovat v jejím pokojíčku a všem to bylo jedno. Navíc se z Margarity pod vlivem všech těchto hrůz stávala bezduchá loutka, která neměla žádnou jiskru. Byl to spíš zoufalý pohled na vyděšenou malou holčičku.

Výdělky byly nevalné a často se stávalo, že opilý Eduardo poslal dívku buď v noci pytlačit ryby, nebo žebrat. Dokonce ji v noci převážel do Tijuany v Mexiku, kde nebyl zákaz dětské práce v barech. Pak ho napadlo, že z ní udělá prostitutku - zaškolená už byla, jak měl jednou lakonicky konstatovat. To však již zasáhlo příbuzenstvo, hlavně jeho bratr, na kterého tohle už bylo přece jen trochu moc.

Asi si nikdo neumí představit, co to muselo být za hrůzu a jaké následky tohle na Ritě Hayworth zanechalo. Mělo se na ni přesto usmát štěstí. Když s otcem tančila v jednom zaplivaném nočním klubu, všiml si smutné, ale překrásné tanečnice šéf studia Fox Film Corporation Winfield Sheehan. Na tohoto impresária udělala dívka obrovský dojem.

Sheehan si odchytl Eduarda, který někde stranou počítal drobné, lil do sebe alkohol z láhve a nadával na mizerný výdělek. A zkusil s milovaným tatínkem vyjednávat.

Ten ve své opilecké pýše samozřejmě kývl, postava šéfa hollywoodských studií se před jeho zrakem proměnila v symbol dolaru, nečekal na nic a pozvánku na kamerové zkoušky přijal. Dcery se na nic neptal, bylo mu to jedno, vůbec nic jí neřekl. Druhý den přikázal matce, ať Margaritu nastrojí, nalíčí a dovlekl dceru do ateliérů. Jenže se nelíbila producentům.

Kulantně řečeno, byla příliš tlustá, což v reálu nebyla pravda, ale herečka musela být hubená. Margarita měla kulaté tváře, byla strašlivě nalíčená od matky a celkové vyznění jejího vzhledu evokovalo mladistvou prostitutku. Sheehan se však za dívku postavil. Uměla tančit, měla dětské kouzlo, úsměv, taková Lolitka, jak bychom řekli dnes.

S blaženým otcem, který všechny zkoušky dozoroval jako příslovečný ostříž, sepsal smlouvu a Margarita se objevila v prvních filmech. Šlo o malé role mexických dívek v různých westernech, kde víceméně tančila někde v pozadí. Filmy z tohoto období divákovi nic neřeknou, namátkou například Charlie Chan v Egyptě (1935) či Paddy O'Day (1936). V titulkách ji můžeme najít pod jménem Rita Cansino.

Winfield Sheehan mohl být z mladé krasotinky nadšen, ale ve studiu Fox došlo k výměně ředitele, byl odvolán a Ritě nebyla prodloužena smlouva. Tatínek zuřil. Jeho příslovečná zlatá slepička přestala snášet zlatá vajíčka. A mělo být ještě hůř. Na scéně se totiž objevil manžel číslo jedna.

Hochštapler, který měl blízko k mafii, muž mnoha profesí, ve kterých pral špinavé peníze, se jmenoval Edward C. Judson. Pohyboval se všude, kde mu z toho mohlo něco „kápnout“. Vydával se za obchodníka s auty, filmového agenta, majitele ropných polí, realitního magnáta… byl to takový muž všech řemesel a funkcí, přičemž neuměl nic. Vlastně uměl. Vydělat, vyprat a utratit peníze. V tom byl mistr a jeho vlivní přátelé z řad organizovaného zločinu mu vydatně pomáhali.

Tomuto gangsterovi se přezdívalo „Eddie“ a měl ve své době dlouhé prsty, které dosáhly naprosto všude a do všech odvětví. Jednou se byl podívat ve studiu Fox, kde shodou okolností probíhala kamerová zkouška na film Ramona. Zrovna tam křičeli na ubrečenou snědou holku, že je k ničemu, když k Eddiemu přišel jeden z techniků, kterému se dívky zželelo a poprosil ho, aby se někde přimluvil.

Edward, jak už to tak ti skvělí podvodníci umí, zavětřil příležitost.

Rozhodl se, že z plaché tanečnice udělá filmovou megastar, která mu vydělá bohatství. Margarita, která byla až dosud jen pošlapávána a týrána, se najednou ocitla ve snu. Najednou ji obletoval dvakrát tak starší muž, který jí ukazoval svět.

Protože neznala nic jiného, než tatínkovu „buzeraci“ a jeho hnusné noční návštěvy, bylo naprosto jasné, že se zamiluje. Eddiemu věřila každé slovo, postupně ožívala, zvedala hlavu, nadechovala se, začínala žít.

A odhodlala se a utekla od rodiny. Přesně toho chtěl Eddie docílit. Labilní a naivní Margaritu si zcela podmanil. Byl přeneseně řečeno jako profesor Higgins - a ona Líza Doolitle.

Nemůže se tomu ale nikdo divit - viděla v něm svého spasitele, člověka, který ji dostane pryč z pekla. Co vyváděl tatínek, to si jistě umíme představit. Když zjistil, že dcera je fuč, strávil celé dny před domem Eddieho, kde nadával ve všech jazycích, které uměl i neuměl. Pil a pil, lahve házel na bránu a žádal navrácení dcery. Byl úplně nepříčetný. O vzteklého Eduarda se muselo „postarat“ pár osobních strážců, které si šejdíř Edward vydržoval.

Pak mu budoucí zeť „zaplácl“ ústa štědrou finanční částkou a na peníze zvrhlý tanečník vždycky slyšel. Eddiemu se podařilo dokonce dosáhnout jakéhosi provizorního příměří mezi otcem a dcerou.

Margarita byla šťastná, v roce 1937 si Eduarda vzala. A tím okamžikem její štěstí skončilo. Už ji měl a začal se starat je o to, aby „mu to sypalo“. A začal podnikat náležité kroky ke svému cíli - udělat z Margarity stroj na peníze.

Eddieho přeměna mladé novomanželky začala hustě. Nejprve ji přesvědčil ke změně jména - Rita Hayworth znělo přece jen více americky. Tatínek strašně protestoval, ale jako vždy mu bohatý zeť zaplácl ústa nějakým dolarem, aby měl klid. Následovala proměna ve filmovou hvězdu. A to zcela razantní a bolestivá. Rita Hayworth si také začala všímat nesmírného ochlazení celého dosud zamilovaného vztahu. Manžel s ní odmítal spát.

A co více - začal ji nutit, aby spala se svými budoucími kolegy, aby se tím stala proslulejší a slavnější. V určitém ohledu byl Edward Judson snad ještě horší než tatínek Eduardo. Byl totiž tak schopný manipulátor, že ubohá a labilní Rita udělala doslova vše, co jí řekl. Následovaly procedury, které ji měly zkrášlit.

Na renomovaných klinikách postupem času podstoupila sérii plastických operací. Byla jí vybělena kůže, vlasy dostaly také zabrat - po týdnech barvení získaly typickou zrzavou barvu.

Z neustálého kontaktu s činidly a barvou měla Rita hrozné kožní problémy. Pod dohledem manžela musela zhubnout a nechala si vytrhat všechny stoličky, aby jí splaskly kulaté tváře. A ještě to nebyl konec - Edward vymyslel další operaci, která neměla obdoby - nechal jí operativně posunout linii vlasů, aby získala vyšší čelo. Tato nesmírně bolestivá operace z ní udělala „opravdovou Američanku“, mnul si ruce Judson.

A dočkal se i kariéry svého „výtvoru“. Donutil Ritu, aby se vyspala s novým šéfem studia Columbia Harry Cohnem. Ona šla, poslušná jako ovce, ale ze sexu nebylo nic. Cohn ji ze své jachty, kde ho měla svádět, vyhodil. Dalo spoustu vysvětlování, že se „vlastně nic nestalo“, ale Cohn už Ritu dále bojkotoval a komplikoval její obsazení. Za vše mohl Judson, ale samozřejmě to svedl na svou manželku.

Označil ji za „neschopnou“ a padla první facka.

Počátkem 40. let však začala být Rita populární. Velký podíl na tom měla i romantická komedie a trhák Strawberry Blonde, dále filmy Jen andělé mají křídla či Nikdy nezbohatneš. Následovaly například snímky Krev a písek a Krásnější než sen, po němž už byla definitivně potvrzena jako hvězda. A také se poprvé v životě k něčemu rozhodla sama. Rozhodla se, že opustí manžela.

Když se Rita poprvé zmínila o rozvodu, Eddie Judson hned začal vyhrožovat, že jí polije obličej kyselinou a její krásu nadobro zničí. I přes jeho výhružky zohavením se Rita Hayworthová rozhodla rozvést, ale nenajala si žádného právníka, který by ji zastupoval, čímž se ve výsledku připravila téměř o veškerý zbytek svých peněz. Všechny peníze jí během let manžel doslova ukradl. Bylo jí to jedno, chtěla prostě od něj pryč.

V té době vypukla válka, vše bylo napjaté a nejisté, rozhodla se alespoň, že nafotí dnes již ikonické pin up snímky, které byly rozesílány jako podpora vojákům i do Evropy. Její nejslavnější pin up fotografie vyšla 11. srpna 1941 dokonce i v časopise Life a zobrazovala ji, jak klečí na posteli v krajkovaném negližé (negližé bylo později v roce 2002 v aukci vydraženo za 26 888 dolarů). Díky tomu se stala skutečnou celosvětovou superhvězdou.

Konečně byl rozvod v roce 1942 dokonán. Rita natáčela a tančila, filmy jako Moje dívka Sally nebo Historky z metropole jsou docela známé i dnes. A daleko od Hollywoodu, až v Brazílii, si právě jeden muž prohlížel časopis Life. Při pohledu na onu fotografii prohlásil, že si tuhle holku vezme. Byl to budoucí manžel číslo dvě - slavný režisér Orson Welles.

Když se vrátil do USA, ihned Ritu Hayworth vyhledal. Ona však před ním utíkala, z prostého důvodu - bála se, že režisérovi s pověstí génia nestačí. Připadala si hloupá, neobratná v konverzaci, nevzdělaná. Její sebevědomí ve společenských věcech bylo skutečně na nule. Co nezadupal tatínek, spolehlivě zničil Edward. Jenže Orson naléhal, telefonoval jí, psal krásné dopisy. Na schůzku s ním kývla až po pěti týdnech.

Orsona Wellese však její plachost naopak mile překvapila. Měl plné zuby sebevědomých krásek, které se mu chtěly vloudit do filmu i do postele. Během večeře přišla řeč i na onoho Harryho Cohna, který ji odmítl, když měla nařízeno se s ním vyspat. Cohn to totiž tak trochu přehodnotil a tlačil na Ritu, aby mu byla po vůli. Doslova ji vydíral, že pokud se s ním nevyspí, už si ve světě filmu ani neškrtne.

Další muž, který ji doslova psychicky deptal, se objevil na scéně. Harry Cohn měl Ritu Hayworth pronásledovat a škodit jí po celý její další život.

Teď ale měla Orsona. Zamilovali se do sebe. Režisér se Cohna nebál a nabídl Ritě sňatek. Ta souhlasila. Vzali se 7. září 1943. Rita byla tak zamilovaná, že jakékoliv odloučení od manžela prožívala jako záchvat panické ataky. Musely jí být podávány léky proti úzkosti. Navíc se pořád ještě soudila s prvním manželem, což jí klidu skutečně nedodalo. Cohn jí opět překazil natáčení a Rita se rozhodla skoncovat s herectvím. Welles ji v tom podpořil.

Ale než se kdo nadál, Rita Hayworth zjistila, že je těhotná. Konečně něco, co by ji mohlo zachránit, konečně by mohla mít něco svého, jen jejího, konečně by našla smysl života! Všichni jí to přáli, Welles byl nadšený. Jenže… V době jejího těhotenství se Orson tak trochu spustil. Jeho povaha byla také pěkně divná, byl egocentrický, destruktivní. Rita se mu v těhotenství nelíbila. Její břicho považoval za „hnus“ a našel si milenky.

Gloria Vanderbilt nebo Judy Garland - to byl jen zlomek jeho milenek, kterým vůbec nevadilo, že má doma těhotnou ženu. Welles začal chodit i za prostitutkami. A tohle vše se dělo, když měla Rita Hayworth prožívat nejkrásnější chvíle svého života. Nevěra manžela v těhotenství pro ni znamenala těžkou ránu. A pak to šlo jedno za druhým.

V nemocnici v Santa Monice přijali Ritu Hayworth s porodními bolestmi, dva mučivé dny kvílela v agónii, než se lékaři odhodlali k císařskému řezu pro nepostupující porod. Dítě bylo naštěstí v pořádku, holčička Rebecca byla zdravá. Ale další dílek do pomyslné mozaiky hrozných událostí z života herečky zapadl na své místo. Těžký porod natrvalo poznamenal psychiku mladé ženy. O dceru se bála až toxicky, začala u ní propukat skutečná duševní nemoc.

A aby toho nebylo málo, její matka Volga zemřela na prasklé slepé střevo. Tak zněla oficiální verze, aby veřejnost viděla truchlící dceru ubohé matky, která přijela do nemocnice pozdě. Pravdou bylo, že se Volga upila k smrti. Bylo jí pouhých 45 (!) let. A mělo být (opět) hůř. Vlivem všech těchto hrůz, které se na Ritu sesypaly, si začala ve velkém dopřávat alkohol. Na uvolnění.

Její herecká kariéra však pokračovala a před narozením své dcery natočila ještě velmi úspěšný technicolorový muzikál Dívka z titulní strany (1944), který její postavení hlavní filmové hvězdy studia Columbia Pictures naprosto upevnil. Svůj herecký talent a skvělé taneční dovednosti předvedla i v následujícím muzikálu Tonight and Every Night (1945) a rok po něm přišla její nejslavnější a nejznámější role - romantický film -noir Gilda.

Gilda znamenala takový trochu smutný předěl kariéry Rity Hayworth. Ve filmu předvedla odvážný striptýz, vše bylo lehce lechtivé a erotické. Snímek byl určen hlavně vojákům, kteří se po válce vrátili zpět do vlasti a nový snímek s pin up hvězdou, jejíž fotografie mnoho z nich během války provázela, měl spolehlivě přitáhnout jejich pozornost. Film se stal obrovským kasovním trhákem a Hayworth se stala hvězdou i v poválečné Evropě, kde byla veřejnosti dosud téměř neznámá (během okupace byly americké filmy zakázané).

Všichni od té chvíle chtěli jen Gildu. Rita jakoby zmizela. Muži nefantazírovali o ní, ale o Gildě. Z této škatulky se Rita už nikdy, až na pár výjimek, nevymanila. Nesmírně ji to frustrovalo. Gildo, Gildo, milujeme Gildu, pokřikovaly davy fanoušků. Do té doby spadá její návštěva v tehdejším Československu (1947). Na filmovém festivalu v Karlových Varech se hollywoodská megastar tvářila velice přátelsky, posléze si prošla i Prahu.

Orson Welles se snažil manželství udržet. Došlo mu, že po Gildě a „skandálu“ s plakátem na atomové bombě bude jeho žena čím dál populárnější. Rita snad ty kariéristy nějak přitahovala - v jejím životě se nenašel normální muž, který by ji miloval. Welles s ní natočil film Dáma ze Šanghaje a při premiéře diváci (a Cohn) zděšeně lapali po dechu - přesvědčil ji, aby se nechala ostříhat nakrátko a nabarvit na platinovou blond.

Vypadala k nepoznání, smutně, strašně. Cohn opět začal vyskakovat jako čert, že tohle a támhleto a přes můj zákaz a ani si neškrtneš! Ale nová image vadila i dosud skalním fanouškům. Před domem se objevovaly nápisy: „Rito, proč?“ a „Uteč!“

Rita Hayworth utíkala - k alkoholu. Podala žádost o rozvod, ale Welles si chtěl ještě užít, takže ji tahal na všechny možné večírky, kde opilá Rita kolikrát nebyla k nalezení. Ava Gardner zavzpomínala, jak ji našla opilou, pozvracenou a uplakanou pod hromadou kožichů v nějaké ložnici, kam „si zalezla“. Ava své konkurentce udělala černou kávu a povídaly si do ranních hodin.

Z Rity doslova létal celý její životní příběh. „Nikdy jsem neslyšela nic tak hrozného,“ řekla Ava Gardner.

V roce 1947 se konečně rozvedla s Orsonem. Natáčela a jistá samostatnost se jí začínala líbit. Stala se tváří kosmetiky Max Factor, vrátila se ke svým dlouhým zrzavým vlasům, vychovávala dceru. Jenže při natáčení snímku The Loves of Carmen navázala hned dva vztahy - jejím milencem se stal nejen její herecký kolega Glenn Ford, ale také proslulý Howard Hughes. A ke své hrůze zjistila, že je těhotná a nevěděla s kým. Zřejmě s Hughesem.

Na utajené klinice v Evropě podstoupila potrat, který skončil málem fatálně - masivní krvácení ji téměř připravilo o život. Musela jít na kyretáž a tak tak, že jí byla zachráněna děloha. Pila čím dál víc. Pak se Rita Hayworth zotavovala u přítelkyně v Cannes, kde potkala manžela číslo tři. Princ Aly (Ali) Khan byl tehdy 37letý náboženský vůdce islámské sekty ismailitů, chovatel koní, žokej, pilot, závodník a také sukničkář. A ženatý otec dvou synů.

Rita Hayworth se s ním začala vídat. Ali byl zamilovaný, vodil ji na večírky, ukazoval svým přátelům. Jenže ona už nechtěla dalšího muže, navíc ženatého. Ale osud měl rozdané karty jinak - samozřejmě se zamilovala také. Obletoval ji jako příslovečnou princeznu. V nějakém zoufalém záchvatu posledního zdravého rozumu před ním z Evropy utekla zpět do USA. Jel za ní a požádal ji o ruku. Rozvedl se a nic nebránilo tomu, aby z Rity udělal princeznu skutečnou.

Svatba se konala ve Francii 27. května 1949 za obrovského mediálního zájmu. Navíc Rita Hayworth se vdávala již těhotná. A sotva se Ali a Rita vzali, začalo to zase.

Žárlivý horkokrevný muslimský princ - další z řady „tyranů“, které snad Rita opravdu přitahovala, jak již bylo zmíněno. Hádka stíhala hádku. On ji chtěl neustále každému předvádět jako nějakou věc, ona toužila po samotě. Navíc trpěla těhotenskou nevolností, princ na to absolutně nedbal. Tahal ji po celé Evropě jako maskota a svolával novináře, kteří byli doslova všude. Uspořádali na manželský pár doslova a do písmene štvanici.

A mohl za to princ - dával jim echo, kde všude budou. Submisivní Rita se takto nechala vláčet, byla poslušná a bylo jí to jedno. Valnou část těhotenství byla totiž opilá jako dělo. Je opravdu div, že se dcera Yasmin Khan (*1949) narodila zdravá.

Narození dcery neznamenalo žádné smíření, ba naopak. Rita doslova chlastala, Khan ji bil, rvali se a napadali se navzájem. Princ pořád pořádal večírky, takže svědkem těchto scén bylo mnoho slavných lidí. Zamykal ji v pokoji, aby „nerušila“ jeho hosty, Rita jen pila a pila, Kahn proháněl jednu sukni za druhou. Vše směřovalo k rozvodu. Jednou malá Yasmin vyšplhala po bezvládném těle opilé matky k jejímu nočnímu stolku a snědla nějaké prášky na spaní. To bylo pro prince poslední kapkou.

Když byl s holčičkou v nemocnici, oznámil, že se s ní rozvádí, dceru jí vezme a vychová ji jako muslimku. Na tom trval hlavně jeho otec. To Rita Hayworth odmítla. Jenže to bylo každému jedno. Zkusila utéct a vzala s sebou obě dcery, Khan poslal nějaké muslimské vojáky, aby dceru unesli. V neustálém strachu z toho, že o Yasmin přijde, Rita žila v paranoie a bludech. Všude viděla únosce a strašlivě pila. Nakonec jí Yasmin byla odebrána úřady Spojených států, protože nebyla schopna se o dívku postarat.

O první dceru se staral Welles. Khan nakonec souhlasil s rozvodem, dokonce už netrval na výchově Yasmin. O to se postaral opět jeho otec. V právnické bitvě Rita zvítězila, ale toto vítězství bylo spíše hořké - manžel ji na rozloučenou zbil tak, že měla oči úplně černé a zalité krví, pomlácený obličej nebyl k poznání. Tak si opět dala skleničku. A další a další. A objevil se manžel číslo čtyři.

Pokud ti tři před ním byli mírně řečeno „komplikovaní“, tento byl skutečně zlý. Skutečně. Argentinský zpěvák Dick Haymes měl přezdívku „pan Zlo“. Zkrachovalý hudebník neměl ani cent a hrozila mu deportace. Sňatek s upadající filmovou herečkou pokládal za svou spásu. V září 1953 se Dick a Rita vzali. A až po svatbě už tak trochu alkoholem „zblblá“ Rita Hayworth zjistila, že ho žalují tři bývalé manželky o výživné.

Zaplatila za něj dluhy, protože ji ihned po svatbě začal mlátit a vyhrožovat, že ji zabije. Ještě ke všemu se pořád v té době soudila s Khanem, s Wellesem, natočila snímky Salome nebo Slečna Sadie Thompsonová, ale vše směřovalo k nějakému výbuchu. Ten nastal, když zjistila, že nemá vůbec žádné peníze. O vše ji připravil manžel. Cohn si mnul ruce, že je konečně zničená.

Khan zase chtěl dceru, musela zasahovat dokonce FBI, protože opět byl na stole únos Yasmin. A zkázu dokonal Dick, když svou ženu zbil před svědky v nočním klubu. Krev jí stříkala z rozbitého nosu na všechny strany. Skončilo to samozřejmě rozvodem v roce 1955. A alkoholu pila víc a víc.

První známky toho, že Rita Hayworth trpí demencí, se začaly objevovat v době rozvodu s Dickem. Tehdy však o Alzheimerově nemoci skoro nikdo nevěděl, všichni její zmatenost přičítali alkoholu. Pila až neskutečně. Samozřejmě se to začalo podepisovat na jejím vzhledu. Dosud o sebe dbala, pak přestala. Byla odulá, nafouklá, žlutá.

Maskérky však dovedly divy a občas zase vypadala zcela normálně, hezky, čistě, upraveně. Ale opilá byla pořád. Začínala z ní být taková ta typická troska, alkoholička, která zapomíná. Bylo řečeno, že trpěla alkoholickou demencí, zkrátka - že se prostě pomalu uchlastávala. Konečně jí skončila smlouva s Columbií a Cohn už na ní nemohl, natočila poslední filmy v tomto studiu - Přítel Joey a Fire Down Bellow. V nich je opravdu hodně vidět, jak nesmírně sešla.

Nebyla přece vůbec ještě stará, ale prostě alkohol si vybral na jejím vzhledu svou daň. Na scéně se navíc objevil manžel číslo pět - producent a scénárista James Hill. Tento kariérista zavětřil příležitost a rozhodl se, že ještě něco ze slávy Rity Hayworth „trhne“. Ona už nechtěla filmovat. Nechtěla už nic. Ale přesto se v roce 1958 za Jamese provdala. Následující dva roky popisovala jako neustávající psychické týrání a vydírání.

Zatímco stárnoucí Rita měla filmování už dost a chtěla z Hollywoodu odejít na odpočinek, manžel trval na opaku. Objevila se ve filmu Oddělené stoly, manžel však trval na tom, aby natáčela dál. Bylo to strašné. Neuměla text, repliky, zmateně bloudila po ateliérech, nevěděla, kdo jsou její kolegové. V roce 1961 se rozvedla popáté - manžel ji na rozloučenou zbil. To už bylo takové klišé všech jejích manželství, že se nad tím nikdo ani nepozastavoval.

Zkusila ještě natáčet, ale filmy jako například Circus World (1964) a Dolarová past (1965) pro ni byly velmi obtížné. Neustále ji však většina lidí okřikovala, aby přestala pít, kvůli čemuž také přestala chodit k lékařům, kteří ji na její zhoršující se paměť říkali to samé. Trpěla výbuchy nezvladatelného vzteku, ztrácela sebekontrolu, neovládala se. Své přátele považovala za vetřelce od Khana a honila je s nožem.

V roce 1968 zemřel její milovaný tatíček. Tuto zprávu prý ponechala bez komentáře, jen se na týden zavřela do svého pokoje s baterií flašek. Když vyrazili dveře, protože si mysleli, že je mrtvá, pokoj byl plný výkalů, moči a zvratek. A mezi tím vším humusem ležela Rita Hayworth, v ruce prázdnou flašku a smála se na celé kolo.

Naposledy se před kamerou objevila v roce 1972 ve filmu The Wrath of God, ale museli ji zabírat vesměs zezadu. Byl to skutečný průšvih, navíc Rita během celého natáčení střídavě nevěděla, kdo je, kde je. Stále se lidí ptala, jestli ji znají. A všichni říkali, ať přestane pít. Alzheimer nikoho nenapadl. Zdrcující finále šíleného života Rity Hayworth se přibližovalo.

Silné záchvaty úzkosti dostávala naprosto všude. Odmítala například nastoupit do automobilu, nebyla schopná sejít schody. Všichni to však stále sváděli na alkohol. Pila jako duha, bylo jí úplně jedno, co do sebe lije a jak vypadá. Z bývalé krásky a idolu zbyla sešlá ztrhaná zažloutlá shrbená a nevyzpytatelná žena. Jednou se v nějakém pomatení smyslů vydala z USA do Londýna. Cestu tam zvládla, protože brala nějaké ty prášky na uklidnění.

V letadle nikdo Ritu Hayworth nepoznal. Prostě tam seděla nějaká stará bába, jak bychom mohli říct. Cesta zpátky byla už výživnější. Na Heathrow se vyděsila, zapomněla, kde je a co tam dělá. Do letadla ještě nastoupila, ale pak tam dostala neuvěřitelný záchvat zuřivosti. Skoro interiér letounu zdemolovala. Vyděšení cestující si vymohli její vyvedení ven. Když zmatenou a evidentně opilou ženu dovedli do letištní haly, někdo ji poznal.

Zavolali tedy pracovníky konzulátu, kteří se spojili s dcerou Yasmin. Ta pro matku přiletěla. Rita na zpáteční cestě byla jako beránek, i když nevěděla, kdo je a kdo je ta hezká slečna vedle ní, co ji drží za ruku. A samozřejmě, někdo z Londýna upozornil americké novináře, že v tom a tom letadle přiletí ožralá a pozvracená Rita Hayworth. Fotografie z jejího příletu jsou skutečně zoufalé. Rozcuchaná paní s vyděšenýma očima zírá do blesků fotoaparátů.

Po tomto extempore nezbylo dcerám nic jiného než nechat matku pořádně vyšetřit. A slovutní odborníci se shodli -Alzheimerova nemoc. Již notně pokročilá. Zaměněna za alkoholovou demenci, ale ve výsledku se s tím stejně nedalo vůbec nic dělat. Rita Hayworth byla zbavena svéprávnosti a svěřena do péče své dcery Yasmin Khan. Ta kvůli matce přerušila svou slibně rozjetou pěveckou kariéru, přestěhovala si ji do New Yorku, kde se o Ritu sedm let starala.

Rita svou dceru pak už nepoznala. Říkala jí „krásná slečno“ a vyprávěla o své kariéře. Pamatovala si začátky, kdy byla superhvězdou. Tyto vzpomínky jí zůstaly. A bylo to tak milosrdné. Yasmin chodila s matkou na procházky, lidé tuto dvojici často vídali. Snažili se dávat s Ritou do řeči, ale ta se jen usmívala a pak pobídla „krásnou slečnu“, aby už šly domů. Poslední tři roky byla Rita Hayworth „ležák“ a Yasmin se o matku skutečně starala ve všem, co péče o takového člověka obnáší.

Přebalovala ji, mazala proleženiny. Dochovala ji, jak bychom řekli u nás. Rita Hayworth upadla do kómatu, ze kterého se již neprobrala. Zemřela 14. května 1987 ve věku 68 let. Bohyně lásky je pochována na hřbitově v Culver City v Kalifornii. Její dcera, princezna Yasmin Aga Khan, na počest své matky založila různé asociace a nadace na podporu pacientů s Alzheimerovou nemocí.

Tehdejší prezident USA Ronald Reagan měl při příležitosti jejího pohřbu řeč, kterou můžeme vyprávění o smutném životě jedné slavné herečky zakončit:

zpracováno podle:

The Love Goddess: Rita Hayworth’s Tragic Quest | Vanity Fair (www-vanityfair-com.translate.goog)

Rita Hayworth Official Facebook Fans

Rita Hayworthová – Wikipedie (wikipedia.org)

Rita Hayworth - Wikipedie (en-m-wikipedia-org.translate.goog)

Rita Hayworth (†68): Smutný osud holywoodské princezny | Čas jen pro mě (casjenprome.cz)

Oslnivá hvězda, jejíž život skončil v zapomnění | Zprávy | Tiscali.cz

Search media - Wikimedia Commons

Rita Hayworth | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)