Laurel a Hardy: soukromý život komiků byl plný žen, nemocí, alkoholu i žalu

Stan Laurel a Oliver Hardy jsou zvláštním příkladem toho, jak může dvojice mužů působit na lidi jako muž jeden. Jejich příjmení jsou sice dvě, ale nepředstavíme si je jako samostatnou jednotku, samostatného člověka. Prostě jsou spolu, vždy a všude. Dvě jména rovná se jeden fenomén. Fenomén grotesky, žánru, který může být považován za již vyhynulý druh. Ale není. Jejich filmy jsou totiž nadčasové.

Právě ona nadčasovost může za to, že i nyní se člověk rád podívá na toto komediální duo a shledá, že je to zábava oddechová, vtipná a navíc velice důmyslně propracovaná, ač se to nezdá. Oba byli velcí profesionálové a perfekcionisté.

Byť jejich herectví spadá už do první poloviny minulého století, dokonce ještě do éry němého filmu, Češi si jistě vybaví, jak se při sledování jejich skečů hlasitě smáli. A to ještě na černobílých televizích. Laurel a Hardy byli miláčky publika na celém světě. Jakási krásná bezelstná nevinnost, okouzlující, bezbranný, decentní a propracovaný humor - to jim zajistilo právě onu zmíněnou nadčasovost.

Dvojice to byla pitoreskní a nesourodá - mírně přitroublý nešikovný hubeňour s obrovskou smůlou, který dělal grimasy naprosto specifické - zvláště jeho „pláč“ s roztaženou pusou dokořán je legendární. A druhý byl dobrák, sebevědomý, provokující a samolibý tlouštík s rozměry golema. Jejich šlehačkové bitvy nebo různé pády jsou nezapomenutelné.

Lidé si je často pletou. Velkej a malej, tlustej a hubenej! Milan Neděla kdysi v pořadu Komik a jeho svět říkal jakési mnemotechnické pomůcky k zapamatování toho, kterej je vlastně kterej. Bylo to asi takhle - Laurel děla AU, to je ten malý hubený, na kterého pořád něco padá a který pořád pláče a cuchá si vlasy. A Hardy - zde měl pan Neděla k vysvětlení jeho křestní jméno -Oliver, O jako Obézní. Ve zkratce je to prostě ale takto (při vší úctě k oběma pánům!):

Stan Laurel - hubený

Oliver Hardy - tlustý

Poprvé se potkali v roce 1918 při natáčení krátkometrážní grotesky The Lucky Dog. Zlom nastal v roce 1926. To, že mezi nimi funguje jakási chemie a že se skvěle doplňují, se ukázalo nejvíce v grotesce Big Business. A ta byla ještě němá. S nástupem zvukovému filmu bylo již známé nesourodé duo katapultováno k větší slávě. Protože konečně mohly zaznít jejich rozdílné hlasy a přízvuky a dodaly jejich groteskám vlastně úplně jiný rozměr. Film Music Box (to je ten, jak tahají klavír po schodech) získal v roce 1932 Oscara.

Společně natočili 106 krátkých i celovečerních filmů, namátkou vyjmenujeme pár z nich, protože tato filmografie se nedá postihnout celá: Laurel a Hardy se žení, Habeas Corpus, Liberty, Není princ jako princ, Spratci, V nemocnici, Dva popletové, Na útěku, Dirty Work, Call of the Cockoo, Šlehačková revoluce, Mezi polévkou a ořechy, Prodavači stromečků, jejich první barevný film Cikánská láska… a další a další a další. Těchto dílek, filmů, scének a grotesek je skutečně mnoho a jejich výčet by vydal za samostatný článek.

Ke konci třicátých let začala sláva dvojice pomalu blednout. Na začátku následující dekády natočili několik filmů, které již neměly ve Spojených státech takový úspěch. V Evropě však bylo duo komiků stále populární, takže dalším počinem byla vystoupení právě na starém kontinentu. V letech 1950–1951 natočili Laurel a Hardy svůj poslední film Atol K (známý také jako Utopia).

Předtím měl ale každý z nich poměrně strmou a slibně rozjetou kariéru i jako jednotlivec. Ale to už pak nikoho nezajímalo. Jakmile se komediální duo objevilo, už byli navždy prostě dva. A jejich osud byl velice zajímavý.

Jaké byly životní příběhy Laurela a Hardyho, proslavených mužů, kteří bez sebe nedali ani ránu vlastně až do smrti?

Stan Laurel, první z komediálního dua (ten hubený!) byl Angličan. Narodil se v pro nás již nesmírně vzdáleném roce 1890, konkrétně 16. června, jako Arthur Stanley Jefferson v Ulverstonu v hrabství Lancashire (dnešní Cumbrie). Byl druhý z pěti dětí, mimo něj měla matka Margaret se svým manželem Arthurem ještě Gordona, Beatrici, Sydney a Edwarda.

A rodiče byli herci. Dokonce ve své době velmi slavní a činní v divadle. Měli svou vlastní divadelní společnost, takže všechny děti již od neútlejšího věku byly v divadle jako doma. Nikdo se jim moc nevěnoval, nevychovával, hodné sousedky a kamarádky rodičů jim suplovaly rodinu. Malý Arthur doma vůbec nepobyl, byl „dán“ na výchovu ke své babičce Sarah, která ho velice ovlivnila. Hodná a štědrá žena se zajímala o všechno možné a učila vnuka poznávat svět.

Otec se stal majitelem divadla v Glasgow. Rodiče „sehnali“ porůznu roztroušené děti do jednoho houfu a odstěhovali se do Skotska. Arthur tam vychodil školu a už byl ztracený v divadelním světě - prodával lístky, pomáhal stavět kulisy a hlavně pozoroval svou matku, která excelovala v hlavních rolích všech možných slavných her. A také se k ní připojil a s velkým úspěchem začal hrát v divadle svého otce.

Stan Laurel byl velice inteligentní, sečtělý a doslova klamal tělem - na plátně působil tak trochu chudý duchem, ve skutečnosti byl nesmírně ambiciózní, cílevědomý a profesionál každým coulem. Ve dvaceti letech dal rodičům sbohem a přidal se ke kočovné divadelní společnosti KAMO. A tam ho čekalo zajímavé setkání - jeho kolegou byl jistý mladý herec, který se jmenoval Charlie Chaplin.

Stan Laurel za svého působení v kočovné společnosti vytvořil sám sebe jako komickou figuru. Vše měl do detailu vypilované - rekvizity jako hučka, kšandy, rozcuchané vlasy, to byl jeho výmysl. Vytvořil i dojem, že je menší, než byl - ve skutečnosti měl 173 centimetrů, což není zase tak málo. Vše byla póza. Diváci na venkově a ve městech si skutečně mysleli, že je hloupý, ostatně to si mysleli i jeho herečtí kolegové. Dokud jim neukázal svou poněkud stinnější stránku - tvrdý, chladný a rozhodný muž.

Anglie byla úspěšné divadelní společnosti brzo malá, takže v roce 1910 Stan spolu s Chaplinem a ostatními odplul do Ameriky. Tam KAMO s velkým úspěchem objížděla různé štace, až jednoho dne čím dál populárnější Chaplin utekl od společnosti, aby se osamostatnil a udělal svou hvězdnou kariéru. Po Chaplinově útěku se KAMO rozpadla. Stan Laurel se rozhodl v USA zůstat. Potkal svou první osudovou ženu, Mae Dahlberg, se kterou žil šest let, ale nikdy se nevzali.

Byla to také taková komická dvojice - hubený Angličan a o dvě hlavy vyšší mohutná australská tanečnice - no, asi si to umíte představit. Ta ho přiměla ke změně jména - Arthur Jefferson bylo spíše jméno pro amerického prezidenta, než pro estrádního komika. Od té doby vystupoval jako Stan Laurel. S Hardym se poprvé setkal, jak již bylo řečeno, při natáčení krátkometrážní grotesky The Lucky Dog.

Stan Laurel působil v té době jako scenárista. Před kamerou se skoro vůbec neukazoval, protože „kdo by se na ten můj ksicht díval,“ jak lakonicky konstatoval. Byl také velice zásadový - v roce 1917, když v Evropě vrcholila první světová válka, se rozhodl zapsat se jako kandidát na narukování. Byl ochoten se do Evropy vrátit a bojovat. Povolán nakonec nebyl, měl už status cizince s trvalým pobytem. Do roku 1926 režíroval a velice úspěšně. Pak byl požádán, aby zastoupil za herce před kamerou.

V roztočené grotesce exceloval jistý tlouštík, který si doma vařil obrovskou jehněčí kýtu. A jak pořád čmuchal k pekáči, jestli už je hotová nebo ne, ošklivě si popálil ruku, takže nemohl dohrát své skeče. Samozřejmě, byl to Oliver Hardy. Laurel tedy s trochou nechuti zaskočil za „toho nemotoru, co by si byl schopen ponořit do rozžhaveného oleje i obličej, jen kdyby to bylo k jídlu!“ a lidé z branže zjistili, že mu to jde. A s tlustým kolegou ještě lépe.

Začala se psát historie slavného komického dua. Nedali bez sebe potom ani ránu. Byli jako bratři. Věděli o sobě všechno a měli se skutečně rádi. Laurel si také velice vážil fanoušků - věděl, jak jsou důležití. Dokonce měl v telefonním seznamu své soukromé číslo a naprosto každý mu mohl zavolat.

Stan Laurel opravdu klamal tělem, navenek hubený hloupý střízlík to s něžným pohlavím opravdu uměl. Nebo spíše neuměl, protože byl ženatý pětkrát. Poprvé stanul před oltářem v roce 1926, kdy si vzal pět let mladší herečku Lois Neilsen. O rok později se jim narodila holčička Lois a v roce 1930 následoval syn Robert. Lois byla tatínkovým miláčkem, Robert vymodleným synkem. Následovala však obrovská rána, po devíti dnech neduživý novorozenec zemřel.

Stan Laurel byl zlomený. Manželé se rozešli, protože jejich vztah tohle nevydržel. Rozvod následoval až o čtyři roky později, navíc vše znepříjemňovaly soudní tahanice o dceru Lois. Laurel už byl zamilovaný a hned po rozvodu se oženil. Manželka číslo dvě byla pouze sedmnáctiletá (!) Virginia Ruth Rogersová. Vztah ale vydržel jen tři roky. V roce 1938 se žení znovu - okouzlující diva s ruskými kořeny Vera Ivanovna Shuval ho zcela omámila.

Na jejich svatbě se objevila Virginia - psychicky labilní bývalá manželka vkráčela na obřad oděna taktéž ve svatebním. Komik Virginii musel zažalovat a požádal o zákaz přiblížení. Jenže Stan Laurel se také choval pěkně divně - na svatební cestu s Verou pozval svou první manželku Lois. Takže jeli pěkně ve třech. Není asi divu, že Vera začala hrozně pít. Vydrželi spolu pouhý rok a během tohoto roku stihli tolik, jako za dvacet let. A přeneseno na dnešní dobu, byla to dvojice jako stvořená pro bulvár.

Vera se opíjela, malého manžela bila, rozbíjela nábytek, Laurel skončil několikrát zbitý v nemocnici. Hrál i s monokly, které mu uštědřila opilá manželka. Tak ji sem tam „propleskl“ také. Alkoholička Vera budila i veřejné pohoršení, bourala do aut, nabrala strážníka, který řídil provoz, svlékala a obnažovala se. Dokonce ji na pět dní zavřeli do vězení. Potom následoval „velký třesk“ tohoto manželství, kdy za mřížemi skončil i Stan Laurel. Chytili ho opilého za volantem. A jak vypadal - jako kdyby vylezl z kanálu a ještě se popral s tlupou ostrých zlodějů.

Ale kdepak, pouze měl „nedorozumění“ se svou ženou. Hádali se doma, pili, načež to vygradovalo tak, že Vera mu hodila na hlavu těžký telefon, naházela na něj brambory a hodila mu popel a písek do očí. Opilý Laurel před ní prchl v autě a byl zadržen a zatčen. Vera podala žádost o rozvod, kterou ale stáhla, pár se usmířil. Jenže pak jí, jak se tak říká, „hráblo“: k alkoholu začala brát ještě barbituráty a vymýšlela si neskutečné věci. Policie byla u nich doma denním hostem.

Vera například tvrdila, že jí Stan držel nabitou zbraň v puse, že ji chtěl na zahradě pohřbít zaživa, přičemž si musela sama vykopat hrob, že ji svázal a zavřel na týden do skříně, kam jí dával pouze misku s vodou, kterou musela pít ze země jako pes. Pak uprchla a svlékla se do naha v jedné restauraci. Třaskavé manželství bylo ukončeno rozvodem a klauzulí, že Stan Laurel ani Vera nikdy nebudou říkat další podrobnosti ze svého společného života. V roce 1941 se Stan Laurel zachoval přinejmenším prapodivně - Virginia (ta, která přišla na svatbu s Verou oděna ve svatebním a měla zákaz přiblížení) se opět objevila na scéně. A nějakým způsobem se dali dohromady a vzali se podruhé.

Co k tomu komika vedlo, co se stalo, že si vzal znovu svou narušenou bývalou manželku, o tom lze jen spekulovat. Po pěti letech se prapodivný pár rozvedl podruhé. A popáté se Laurel oženil po týdenní známosti a vzal si zase Rusku - Idu Kitaevu Raphaelovou, která byla o devět let mladší. A kupodivu, vše se uklidnilo a Ida byla jeho životní partnerkou a oporou až do jeho smrti.

Od roku 1946 Stana Laurela zrazovalo zdraví. Trpěl těžkou cukrovkou, ač by se toto onemocnění dalo spíše předpokládat u druhého člena slavného dua, nebylo to tak. Hubený Laurel měl těžký diabetes. Přesto na plátně odváděl obdivuhodné výkony. V roce 1952 najednou přestal mluvit, hýbat rukou, spadl mu koutek a víčko. Mozková mrtvice ho připoutala na lůžko. Z cévní mozkové příhody se ale opravdovým zázrakem vykřesal, ač mu zanechala následky v podobě špatně pohyblivé pravé ruky.

Zázrak se však nestal v případě Olivera Hardyho, který v roce 1957 zemřel, také na následky těžké mrtvice. Strávil rok upoutaný na lůžko, nemohl nic. Stan Laurel nevynechal ani den, aby u přítele neseděl alespoň hodinu. Díval se, jak postupně odchází a když zemřel, Laurel byl naprosto zdrcen. Nemluvil, nejedl, zhroutil se. Nedokázal jít ani na jeho pohřeb, což okomentoval slovy: „Babe (Drobeček) mi to určitě odpustí!“

Úplně rezignoval na život, na herectví, na všechno. Uzavřel se v bytě, kde jen kouřil, pil a psal občas scénáře ke skečům. Dlužno podotknout, že na kvalitě těchto scénářů se jeho osobní zhroucení nikterak nepodepsalo, byly skvělé. V roce 1961 byl ze své ulity vytažen udělením čestného Oscara za „průkopnickou práci v oblasti komedie“, což ho vyburcovalo a tak trochu „nakoplo“ zpět do života.

Jako těžký kuřák začal mít Stan Laurel další zdravotní problémy. Začala ho bolet pusa, jazyk, v krku. Na začátku roku 1965 podstoupil ozařování úst a byla mu diagnostikována rakovina, která mu doslova sežrala dolní čelist a kus tváře. Mluvil jen obtížně, navíc ještě k tomu všemu jeho oslabené tělo napadla infekce, otrava krve a příšernou „třešničkou na dortu“ byl infarkt.

Umíral v nemocnici v Santa Monice v Kalifornii, kde 23. února 1965 ve věku 74 let vydechl naposledy. Zdravotní sestra popsala jeho poslední chvíle - ještě žertoval, že by chtěl jít lyžovat. Sestra mu řekla: „Vždyť to stejně neumíte!“ A umírající Stan Laurel si zažertoval naposledy. Jeho poslední slova zněla:

Oliver Hardy, druhý z komediálního dua (ten tlustý!) se narodil v Harlemu v americkém státě Georgia 18. ledna 1892 jako Norvell Hardy. Jeho tatínek se jmenoval Oliver a byl veterán z americké občanské války. Na jeho počest si pak nechal říkat právě Oliver. Ale tohle křestní jméno malý Norvell vlastně nosil už od útlého věku - otec zemřel, když mu bylo deset měsíců. Matka Emily mu již jinak neřekla, prostě to byl Oliver junior.

Rodiče to vůbec měli komplikované - Emily byla třetí manželkou válečného veterána, který musel prodat svou bavlníkovou plantáž a živit se na stavbě železnice. Z předchozích vztahů měl dva potomky. A Emily byla rozvedená jednou a měla také dvě děti. Přesto se pár rozhodl mít ještě společného potomka, což byl právě Oliver Hardy.

Po smrti otce se rodina ocitla v zoufalé situaci - bez živitele rodiny zůstala Emily na pět dětí úplně sama a existenční situace byla naprosto tristní. Rázná matka si však věděla rady. Půjčila si peníze od manželových kamarádů a otevřela si hotel. A zkusila to. Ve městě Milledgeville, kam se všichni přestěhovali, měli štěstí - hotel se brzy začal plnit hosty, většinou z řad muzikantů a herců. Emily zaplatila dluh a ještě vydělávala.

Neštěstí však nechodí po horách, ale po lidech, jak se tak říká. Dosud bezstarostné dětství malého Olivera poznamenala událost, kterou si do smrti vyčítal a neustále o ní mluvil. Jednoho letního dne se Oliver Hardy koupal se starším bratrem Samem v řece Oconee. Letní idylka, slunce svítilo, bratři se ráchali, cákali po sobě, užívali si. A najednou Sam zmizel pod hladinou. Oliver Hardy si myslel, že ho bratr jako vždy škádlí, že se vynoří za ním, nebo ho bude chytat za nohy. Vše trvalo ale nějak dlouho. Oliver najednou zahlédl bratra pod vodou. Neváhal, chytl ho a dotáhl ho k břehu.

Z posledních sil Sama téměř půl hodiny oživoval. Zoufale mezi nádechy a srdeční masáží volal o pomoc. Bohužel, Sam mu zemřel doslova a do písmene v náručí. Tato tragédie zanechala v duši dosud bezstarostného a opečovávaného chlapce tak hluboký šrám, že měl výčitky po celý další život. Dokonce se mu o tom neustále zdálo, téměř každou noc. Ve snu bratra zachránil, probudil se a výčitky začaly nanovo.

Tragédie jistě strašná, ale život šel dál. Oliver Hardy obdivoval hosty hotelu z řad herců a zpěváků. Chtěl být jako oni. Matka to však samozřejmě viděla jinak, pragmatická žena si představovala pro svého Babe, jak mu všichni říkali, kariéru zcela jinou. Měl být právníkem a hotovo. Jenže Oliver začal chodit za školu, toulat se a ve dvanácti letech utekl s herci. Matka pro něj jela na štaci, kde ho vylovila ze stohu slámy, kde se schovával, dala mu pár facek a odtáhla ho zpět domů.

Tímto si udělala spíš medvědí službu, Hardy už měl jasno. Nepomohlo zavírání, zákazy, ani přísná internátní škola - odevšad utekl. Tak Emily rezignovala a poslala ho na uměleckou školu do Atlanty. Z té utíkat nemusel - vyhodili ho. Protože místo docházky raději chodil do kabaretů, aby okukoval herce přímo v akci. Následovala vojenská škola, odkud - jak jinak - utekl ještě v den nástupu.

Vrátil se do Milledgeville, kde otevřeli vedle hotelu kino. A byl ztracen. Prodával lístky, ale hlavně koukal na plátno. Zamiloval se do herectví a odjel. Tentokrát definitivně. A pokusil se prorazit. Byl velice výrazným typem, filmaři si ho hned všimli. Černé oči, vysoká, rozložitá a mohutná postava (185 cm a 130 kg), ještě v té době ne moc obézní, zaujala ředitele filmového studia. Oliver Hardy brzy natáčel až padesát filmů ročně.

Jenže vypukl skandál, onen ředitel kradl peníze, studio zkrachovalo a Hardy se přesunul do Los Angeles. Tam byl hned obsazen, na nedostatek příležitostí si nemohl stěžovat, natáčel a natáčel. Filmy, které již skončily v propadlišti dějin, točila studia jako na běžícím páse. Tehdy začal vystupovat pod svým jménem Oliver Hardy, dosud byl v titulcích uvedený jako Babe Hardy, což se v Kalifornii vůbec nikomu nelíbilo.

Oliver Hardy byl však nespokojený. Všechna jeho vystoupení byla „na jedno brdo“, pořád dokola. Z natáčení vlastně nic moc neměl. Tehdy byla velká móda různých kartářek, spiritistů, jasnovidců, Oliver si řekl, že za to nic nedá, leda pár centů, a navštívil vědmu. Ta sídlila vedle cirkusu v malém stanu, měla hábit, dělala, že čaruje. Oliver Hardy později vzpomínal, že se musel smát, ale ne před ní, aby ji neurazil.

Čarodějka mu totiž sdělila, že brzy potká někoho, s kým se jeho osud natrvalo spojí a zajistí mu slávu. Jak zaražený musel Hardy být, když se to skutečně naplnilo, o tom se zmínil v jednom rozhovoru: „Já se do toho cirkusu po letech vrátil a chtěl ji vyhledat. A dát jí nějaké peníze, protože jsem se smál tak, že jsem jí zapomněl zaplatit. Ale už byla mrtvá! Jaká škoda, měla ve všem pravdu!“

O jehněčí kýtě, spálené ruce a setkání s Laurelem se jasnovidka nezmínila, ale opravdu měla v nose. Vše se naplnilo a po vzniku ikonické dvojice se Oliver Hardy vydal na cestu k hvězdné slávě. Jeho přísný a zároveň bezradný výraz, pichlavé černé oči a zakulacená postava - to vše hubeného ubrečeného Laurela pěkně doplňovalo. Začal se zakulacovat čím dál více - jeho nejoblíbenějším jídlem byl kilogramový stejk. Třeba tři denně. Také velice kouřil a holdoval sladkému. Špatná životospráva se ale na jeho výkonech nijak nepodepsala. Zatím.

Oliver Hardy byl třikrát ženatý. Poprvé vstoupil do stavu manželského již v roce 1914 - pianistka Madelyn Saloshin s komikem prožila trnitá léta rozjezdu jeho kariéry. Stála mu vždy po boku, když byl neúspěšný. Sotva začal být známý a slavný, začal přitahovat fanynky a neodolal. V roce 1921 se s Madelyn rozvedl - na její popud. Zoufalá žena už nemohla snášet jeho nevěry. Kdo by to do Hardyho řekl, že byl v jedné době skutečným svůdníkem, proutníkem a nevěrníkem.

Druhé manželství vypadalo zprvu velice šťastně a Oliver sám byl opravdu zamilovaný. V roce 1921 se oženil s herečkou Myrtle Reeves. Krásná žena si Hardyho přímo podmanila. Bohužel, asi odplata za jeho nevěry, špatná karma, jak se tak říká - Myrtle byla alkoholička. Nadějná herečka kvůli alkoholu ztrácela nabídky k filmování, ztrácela přátele, rodinu, soudnost a ztrácela i svého manžela. Oliver Hardy se snažil. Několikrát manželku umístil do soukromého sanatoria, ale marně. Vždy se „vyléčila“, vrátila se s velkou pompou domů a po pár týdnech, někdy i dnech, začala pít znova.

Nedělala scény, jako alkoholická manželka jeho nejlepšího přítele Vera, pila tiše, ale sebevražedně. Jako by se chtěla úplně zničit. Zanedbávala i osobní hygienu, nedbala o nic, potácela se, padala, byla z ní naprostá troska. Oliver nevěděl, co má dělat. A došla mu trpělivost. Manželství bylo rozvedeno a zoufalá Myrtle skončila v ústavu. Zajímavé je, že zemřela až v roce 1983, ve svých 86 letech.

Jakou známkou charakteru Olivera Hardyho tohle rozhodnutí rozvést se s ní bylo, to už asi nikdo nezjistí. Ale bodrý tlouštík prý uměl být v reálu velice akurátní, přísný a někdy i zlý. Ale na druhou stranu zase bezstarostný člověk, vášnivý hráč golfu a karet, silný kuřák, výborný kuchař a velký jedlík

V roce 1940 se oženil potřetí a naposledy. Vzal si o 17 let mladší herečku Virginii Lucille Jonesovou. Ta se stala jeho múzou, pečovatelkou i andělem strážným. Konečně měl šťastný přístav. Ale stejně jako jeho hereckého partnera začalo i Hardyho zrazovat zdraví. Utrpěl infarkt, lehkou mrtvici a zánět tlustého střeva. Poprvé v životě se doopravdy vyděsil a začal se starat o své zdraví.

Během několika měsíců zhubl 68 (!) kilogramů. Byl naprosto k nepoznání, na fotografiích z té doby je pouze jakýsi vyhublý muž. Silný kuřák pravděpodobně trpěl i rakovinou, to lze vyvodit z dopisů, které psal Stan Laurel svému kamarádovi. Ale tohle Oliver Hardy nikdy nepotvrdil.

14. září 1956 utrpěl Hardy těžkou mrtvici, která ho upoutala na lůžko a několik měsíců nemohl mluvit. Zůstal doma v péči své ženy Lucille. Poté, co na začátku srpna 1957 utrpěl další dvě mrtvice, upadl do kómatu a 7. srpna 1957 ve věku 65 let zemřel na krvácení do mozku. Bylo to spíše vysvobození, nejen pro něj, ale i pro Lucille.

Hardy trpěl těžkými proleženinami, od bolestí ho zachraňovalo pouze morfium. Manželka musela rány převazovat, zasypávat, jeho pokoj byl plný zápachu. Přesto ho Lucille dochovala a postarala se o něj až do truchlivého konce. Osiřelý Laurel mu nepřišel na pohřeb, zhroutil se, jak bylo již zmíněno.

Popel komika byl uložen ve Valhalla Memorial Park v Hollywoodu. Stan Laurel svého souputníka a věrného přítele přežil o osm let.

Smutný konec obou komiků, kteří jako by žili život toho druhého. Stejné nemoci, stejné peripetie z ženami, stejné zážitky. A také stejné, nestárnoucí filmy a grotesky, které baví již několikátou generaci diváků.

Legendy mezi legendami -Stan Laurel a Oliver Hardy.

použité zdroje:

Stan Laurel | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)

Chcel manželku pochovať zaživa? Stan Laurel bol chudákom, ktorý dostáva kopance, iba v groteskách! (pluska.sk)

Stan Laurel - Wikipedia

(1) Komik Stan Laurel měl život plný trápení: SMRT syna, čtyři rozvody, nemoci… - Šíp (denik.cz)

Stan Laurel – Wikipedie (wikipedia.org)

Oliver Hardy - Wikipedia

Oliver Hardy: Jeho najobľúbenejším jedlom bol kilový steak (pluska.sk)

Oliver Hardy | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)

Nerozlučná komická dvojice Laurel a Hardy: Cukrovku měl překvapivě hubeňour | DIAstyl