Legendární prostitut Denny Fouts: miloval ho Jean Marais i řecký princ. Zemřel v louži svých výkalů

V dnešní zvláštní době, kdy je vše jiné a odlišné vnímáno jako to pravé, zatímco za „divné“ jsou považováni ti, kteří žijí obyčejný a normální život, by byl pravděpodobně Denny Fouts celebritou. Influencer s miliony sledujících nebo youtuber, který ovlivňuje generace mladých. Jistě by se také prosazoval v oblasti práv různých menšin. Byl by hlasitý, zpovykaný a do všeho se pletl. Jenže Denny se narodil v roce 1914 na Floridě. V době, kdy homosexualita byla tabu, a v některých státech se trestala vězením. Každý si raději rozmyslel, jestli má něco takového vůbec vyjít najevo.

Muži uzavírali sňatky z rozumu, byli nešťastní, navštěvovali zaplivané gay bary a využívali služeb prostitutů z ulic. Manželství těchto skrytých homosexuálů byla zoufalá, ženy a děti nechápaly, proč je tatínek takový odtažitý a divný. Tohle se ostatně děje i dnes. Někdo je na svou sexuální orientaci patřičně hrdý a vytrubuje ji do světa, někdo naopak vše tají, až má psychické problémy. Je velice těžké najít onu zlatou střední cestu. Denham Fouts si myslel, že ji našel. Díky své krásné tváři a tělu nebyl jen nějakým ubožákem z ulice, co se musí prodávat za pár centů. Byl chytrý, krásný a výmluvný. Obdivovali ho slavní muži, o kterých se „vědělo“, nebo se to o nich jen říkalo.

A Dennymu z tohoto zájmu přeskočilo v hlavě. Jeho osud je zoufalým zrcadlem tehdejší společnosti. A vlastně možná i té dnešní. Stát se to může i v naší době, kterou označujeme jako pokrokovou, otevřenou a liberální. Vše totiž záleží na konkrétních lidech. Krutý osud Denhama Foutse.

Staré dochované fotografie nám zřejmě plně nemohou ukázat, jak velice pohledný Denny Fouts ve skutečnosti byl. Jeho četní milenci a mecenáši o něm doslova básnili. Kupříkladu Truman Capote napsal: „Denny je nejpůvabnějším člověkem, kterého jsem kdy spatřil!“ Gore Vidal Foutse počastoval titulem osudový muž, britský spisovatel Christopher Isherwood byl Denhamem tak okouzlen, že psal hotové milostné traktáty na téma jeho krásy:

„Mýtický, až mýtický! Okouzlující neproniknutelné hnědé oči, ve kterých se topím. Brada energicky rozdělená vedví jako předzvěst toho, co mohu najít na jeho těle? Adonis! Chlapec i muž, nejdražší prodejný muž. Nebo chlapec? Sám neví! Ale jednomu rozumí. Jak rozdávat radost. Jak obalamutit a pobláznit starce! Ach Denny, víš, jak vytvořit radost. Živá voda, nádhera, slova nestačí! Denny, jsi poněkud vulgární. Pocházíš z nejhoršího státu Unie. Snad tam tkví to kouzlo, to nesmírné kouzlo!“

Ehm, až tak, pousmějí se mnozí. Isherwood se nechal poněkud unést, to musíme uznat, nicméně ani zdaleka nebyl sám. Pozdější Dennyho mecenáš a milenec Peter Watson během válečných let ve společnosti dokonce pronesl jednu velice záhadnou poznámku, o které se mezi komunitou homosexuálů spekulovalo dlouhá léta: „Kdyby se Denham Fouts podvolil Hitlerovým návrhům, nebyla by druhá světová válka.“ Také Jean Marais se do okouzlujícího krasavce úplně zbláznil.

Je samozřejmě všeobecně známo, že ač tento mužný a nádherný herec na plátně sváděl jednu filmovou hvězdu za druhou, v soukromí byl nakloněn pohlaví stejnému. Jeho dlouholetým milencem byl Jean Cocteau, tito muži tvořili pár veřejně, což bylo na tu dobu velice odvážné. Marais se s Foutsem setkal na večírku ve Francii a na tři měsíce se s Dennym zavřel do hotelového pokoje, odkud nevylezli. Cocteau zuřil a nezuřil, žárlil, ale dělal, že nežárlí, nicméně ucedil: „Je škodlivý. Je jako rakovina.“ Denny Fouts skutečně rozkládal a rozežíral vztahy, muže, jejich srdce. Použil a zmuchlal. A nechal si za to štědře platit. Ale nebyl takový od malička.

Louis Denham „Denny“ Fouts se narodil devátého května 1914 v Jacksonville na Floridě. Jeho táta Edwin byl velice inteligentní absolvent proslavené Yale a měl svou továrnu na košťata. Matka se jmenovala Mary a Denny měl sestru Ellen a bratra Frederica. Pro zajímavost, Ellen ještě žije a Frederic zemřel v roce 1994. Dlouhověkost se v rodině předávala z generace na generaci, Mary se dožila devadesáti, otec osmdesáti let. Denny byl trpkou výjimkou. A mohl si za to sám. Ale nepředbíhejme.

Synek z bohaté rodiny okouzloval okolí už od malička. Byl opravdu krásný. Sousedky se zastavovaly u pyšné Mary, která Dennyho neustále objímala a těšila se z něj. Táta pro něj plánoval ohromnou kariéru, na jejímž počátku mělo být samozřejmě adekvátní vzdělání. Pak mělo následovat převzetí rodinného podniku, nějaká ta odpovídající nevěsta a kupa dětí. Nalajnované to měl pěkně, jen co je pravda, jenže Denny udělal rodičům takovou čáru přes rozpočet, že to ještě šosácké Jacksonville nevidělo.

Na střední škole na něj dívky pořádaly hony, matky navštěvovaly Foutsovic sídlo a představovaly rodičům své dcery, zatímco Denny běhal venku s partou kluků. S plachým úsměvem dívky odmítal, přičemž byl ještě hezčí, a slečny se předháněly v tom, která tuto partii uloví. Pak došlo k obrovskému průšvihu, po němž se papá Fouts kácel v mdlobách a matka musela ulehnout na lože. Rodinné sídlo navštívil ředitel střední školy, který s velice, ale velice vážným výrazem továrníkovi sdělil, že Denhama musel vyloučit.

Na otázku proč následovala odpověď, která všechny rodičovské plány rozmetala na kusy: „Víte, váš syn si nechal provádět orální sex od druhého studenta. Ve sprchách.“ dodal ředitel již zcela zbytečně, protože otci bylo rázem vše jasné. Když se Denny vrátil domů ze „schůzky“ s kamarádem, uhodil na něj. „A co mám dělat? Líbí se mi to!“ odsekl Denny a dostal facku. Edwin syna nepoznával. Chlapec, který v jedenácti letech psal to časopisu Time petice proti týrání zvířat a působil na okolí jako naprostý zázrak, zlaté dítě, úžasný chlapec, je homosexuál? A dělá s muži ty věci? Tak to tedy ne!

Otec Dennyho odklidil z dosahu všetečných floridských spoluobčanů, protože se samozřejmě rozkřiklo, že Foutsovic kluk dělal „ty věci“ a vyhodili ho ze školy. Denham putoval do Washingtonu, kde mladíkovi táta zajistil práci u svého obchodního partnera v řetězci Safeway. „Udělal nám tady skandál s jednou…holkou,“ zněl prosebný telefonát. „Ti kluci! Snad ji nedostal do maléru, to by bylo nepříjemné!“ děl bodře kolega a přislíbil, že Dennyho samozřejmě zaměstná. Denny vyrazil na cestu, ale do D.C. nedojel. Probudil se v něm vzdor, přestoupil na jiný vlak a jeho cílem se stal New York.

Nechal se na Manhattanu najmout jako prodavač a skladník. A i v malém obchůdku se začaly rázem srocovat davy lidí, protože Denny přitahoval svým vzhledem muže i ženy jako magnet. Je skutečně velice těžké si to představit, ale byl tak krásný, že se chodili dívat jen na něj. „Je až směšně pohledný!“ napsal o něm Glenway Wescott. Denny nebyl hloupý a brzy pochopil, že toho musí využít. Navázal důvěrné styky s mnoha muži i ženami. „Moji obdivovatelé chápou, že potěšení z mojí společnosti je drahé!“ řekl Denny, když dával v obchodě výpověď a stěhoval se do opulentního apartmá.

Jeho kariéra prostituta se rozjela, ale nebyl to žádný zoufalec. Nechal se vydržovat, to ano, ale také hodně nabízel. Dámám dělal gigola, doprovázel je do společnosti, kde se ženy pyšnily nádherným mladíkem po svém boku. A mužům „zpříjemňoval šedivé dny“, jak zněl opis pohlavních styků s velice slavnými, velice bohatými a velice tajemnými boháči a umělci, kteří měli vesměs doma své manželky. Denny Fouts přitahoval všechny bez rozdílu. Lákal úplně vším. Nejen hezkou tváří.

„Uměl to. Připadal jste si s ním jako zbožňovaná bytost. Jen těžko se mi odcházelo. Když mi dělal (ty věci), byl jako hořící šíp. Spálil mě.“ psal spisovatel Brion Gysin. Denny byl zpočátku vděčný a hodný. Jenže zakusil obdiv a jakési podlézání, kdy ho vesměs všichni obletovali nevídaným způsobem. Zpychl. A náležitě si to užíval. Stal se krutým, využívajícím a poživačným mužem, který přestal mít jakékoliv ohledy. Chtěl jen slávu, uznání a peníze.

Denny přijal pozvání do Británie, kde pobýval u svého milence a jednoho z nejbohatších Angličanů. Peter Watson se stal jeho osudovou láskou, i když nemohli být spolu ani bez sebe. Peter totiž nenáviděl Dennyho začínající a stále se prohlubující závislost na všem možném, hlavně na opiu. Milenci se u Dennyho střídali jako na běžícím pásu. Druhý vikomt Treadgear nebo korunní princ (pozdější král) Pavel Řecký. Hlavně druhý pán byl do Foutse tak zamilovaný, že mu sliboval místo u dvora. Cynický Fouts se princi vysmál do obličeje. A choval se čím dál hůře.

Využíval své moci, měl nad muži nadvládu a velice dobře si to uvědomoval. Watson se v roce 1938 přestěhoval do Francie, kde už všichni viděli, že u Dennyho propuká nějaká forma duševní poruchy, zřejmě vyvolaná koktejlem drog, které do sebe „kopal“ mezi litry alkoholu. Například střílel hořící šípy z hotelového okna na Champs Élysées mezi lidi. Během druhé světové války ho Watson raději uklidil zpět do Spojených států, kde se Denny uklidnil, vyhnul se vojenské službě, protože mu byly sehnány „papíry na hlavu“.

Tam navázal ona výše zmiňovaná přátelství se spisovateli. A také se zamiloval - viděl fotku Trumana Capoteho a poprvé prý pocítil „nějaký cit“. Zaslal autorovi Snídaně u Tiffanyho jednoduchý vzkaz, kde stálo: „Přijď.“ Capote přišel a už zůstal. Denny se stal také inspirací pro mnoho postav v literárních dílech, ale nikdo neví, ve kterých. Ti, kteří homosexualitu tajili, to nepřiznali, takže o tom lze jen spekulovat. Denny Fouts si dodělal střední školu, nastoupil dálkově na medicínu a po složení zkoušek se natrvalo usadil v Paříži.

Do té doby spadá jeho poměr s Jeanem Maraisem. „Ten mi nic neplatil. To spíš já bych měl platit jemu,“ provokoval prý Cocteaua. Zhýralý Denny už neměl žádné zábrany a dělal si nepřátele všude. Rýpal do lidí, cílené osobní poznámky vždy trefily do černého, navíc se ho jeho bývalí milenci začali bát - byl nevyzpytatelný, když mu docházely peníze, tak je vydíral. Koledoval si o pořádný malér. Jeho krátký život se však chýlil ke konci.

Denny Fouts býval pro své příšerné chování vykázán ze všech hotelů. Jeho mecenášům došla trpělivost a přestali ho zásobovat penězi a dárky. Život v luxusu vystřídal život na hraně. A to se odrazilo i ve vizáži Dennyho Foutse. Byl pořád krásný, ale časté požívání drog, flámování a alkohol vryl do jeho tváře nesmazatelné stopy. „Nelíbíš se mi!“ říkal mu starostlivě Watson, aby pak Dennyho úplně opustil. Nemohl snášet jeho bohapusté výstřelky, při kterých si zahrával se zdravím i životem. Pořádal orgie, po kterých měl různá zranění na intimních místech, trpěl nějakou pohlavní nemocí, často se nechal bít a bil ty, kdo o to žádali.

Jeho kdysi krásné tělo bylo plné šrámů, kůže měla nezdravou barvu. Už mu bylo přes třicet a léta své mladické záře měl prostě za sebou. Téměř nevycházel ven a staral se o něj Anthony Watson-Gandy, který Dennyho miloval celé roky. Nejdříve marně, pak ho ale vyžilý prostitut laskavě pozval do své postele a do svého života. Anthony byl vlastně jeho sluhou, uklízel po něm nepořádek (a pod tím si představme úplně všechno, co si lze vybavit, bohužel), krmil ho, česal, nosil mu opium. Za to dostával jen takové malé sexuální úlevy. Jak to u těchto dobrodruhů bývá, rychle žijí, rychle umírají. V případě Dennyho to bylo ultrarychlé.

V květnu 1948 po sérii bezuzdných orgií bývalý luxusní prostitut natrvalo ulehl do postele ve svém hotelovém pokoji v Římě. „Ležel jako mrtvola, prostěradlo měl až k bradě, cigareta mezi jeho rty se měnila v popel. Vždy jsem ji vytáhl, než mu spálila rty. A zapálil jsem mu novou.“ psal Anthony Watson-Gandy svému kamarádovi. S tím vším bylo spojena jistá nedostatečnost všech svěračů. „Myl jsem ho, převlékal, ale stejně to vždy udělal. Do postele. Asi naschvál.“ psal Anthony. Z Dennyho se stal zlý tyran, duševně nemocný a závislý feťák s nedostatečnou (to je slabé slovo) hygienou. Všichni jeho bývalí milenci se ho štítili.

Když už vstal, bylo to jen proto, že udělal nějakou nechutnou věc třeba uprostřed apartmá. Anthony to nemohl vydržet a v prosinci odešel. Nicméně mu to nedalo. Vrátil se 18. prosince 1948, aby shledal, že Denny Fouts leží mrtvý v koupelně v kaluži svých tělesných výměšků. Byl mrtvý už dva dny, kdy „přestal ten kravál“, jak si uvědomil hotelový zřízenec. Bylo mu 34 let.

Pitevní zpráva oznamovala, že zesnul na hypoplastickou aortu a hypertrofii levé komory čili mu selhalo srdce. Po letech nezřízeného života plného drog a rizikového sexu není divu. Místo posledního odpočinku muže, jehož tvář a osobnost obdivovali i slavní a mocní, je na protestantském hřbitově v Římě.

Denny Fouts se stal legendou právě tím, jak žil a koho ovlivnil. A na jeho příkladu je vidět, že ono nejstarší řemeslo zde bylo opravdu vždy. V každé době, ve všech režimech i státech. Nic nového pod sluncem. Jen - málokdy se kolem jednoho prostituta utvoří okruh tak celosvětově proslavených osobností, kteří za chvilku s ním platili i zlatem.

Louis Denham Fouts (1914-1948) - Find a Grave Memorial, Denham Fouts - Wikipedia, Denny Fouts: The ‚Most Beautiful‘ (and Expensive) Boy in the World - San Francisco Bay Times | San Francisco Bay Times, An American Gigolo in Europe