Článek
Životní rolí zrzavé a temperamentní herečky byla neméně zrzavá a neméně temperamentní komisařka Julie Lescaut. Ve stejnojmenném seriálu, který ovlivnil celou jednu dekádu francouzské televizní tvorby, se Véronique Genest představila jako emancipovaná, nesmlouvavá, elegantní, razantní policistka. A také to byla žena, rozvedená matka dvou dcer, která musí řešit i soukromé problémy s vervou, něhou a laskavostí.
Seriál je milovaný i nenáviděný. Někoho totiž svérázná Julie nehorázně štve. Takový ten typ osoby, co všechno vyřeší, irituje mnoho lidí. U nás zase určitou skupinu naštvaných diváků pro změnu neuvěřitelně „prudil“ dabing Veroniky Gajerové, která dle mnohých „ječí“. A právě tento dabing měl zcela změnit (k horšímu) vyznění celé osoby komisařky Julie a úplně znechutit celý seriál. Na druhou stranu jsou zase diváci, kteří dabing považují za úžasný.
Je to na vkusu konkrétního člověka, samozřejmě. Ve skutečnosti má Véronique hlas hluboký, chraplavý a krásně položený. Nic to nemění na tom, že seriál Julie Lescaut zrzavou herečku nesmírně proslavil po celém světě, i když za svou kariéru natočila téměř čtyřicet filmů. Jaký je životní osud odvážné ženy, která se vydala za svým snem? Krásná Véronique Genest.
Véronique Genest oslavila 67 let
Mary Poppins v čekárně
Budoucí komisařka se narodila 26. června 1956 v Paříži, v městské části Meaux. Véronique Raymonde Marie Combouilhaud, jak znělo celé jméno malé holčičky, byla dcerou lékaře Xaviera a sekretářky Collete. Měla staršího bratra Oliviera. Matka, jak to tak bývá, ochotničila, velice krásná žena ve dne bušila do stroje a po večerech excelovala na jevišti v rolích osudových a temperamentních žen. Véronique jistou vášnivost zdědila po matce, otec byl spíše klidný a vyrovnaný doktor, který však svou okouzlující ženu miloval neuvěřitelně.
Na láskyplný vztah rodičů Véronique dodnes vzpomíná. Od dětství se pohybovala s matkou na jevišti, zamilovala si Mary Poppins a Petera Pana. Nakrátko ostříhaná zrzavá holčička i jako Petr Pan vypadala, s oblibou „lezla“ do čekárny otce mezi pacienty, kde je různě bavila, nebo si hrála na reportérku a zpovídala je. Idylické dětství však přetrhla tatínkova smrt. Véronique bylo teprve deset let, když náhle zemřel. Z té rány se nikdy nevzpamatovala. A hlavně její matka zvadla jako květina, která nemá vláhu. Od jeho smrti z ní byl stín. Vše v ní zhaslo, konstatovala Véronique.
Školní fotka, Véronique je uprostřed v bílém
Ještě na základní škole byla oporou divadelního souboru a stále častěji si uvědomovala, že chce být herečkou. Neměla k tomu ale vhodné zázemí, maminka téměř nemluvila, nekomunikovala, Véronique se o sebe musela vlastně starat sama. Tak se vždy vloudila do zákulisí pařížských divadel, kde se dívala na zkoušky. Herci už ji začali znát a občas zrzavou hubenou holku pozvali na jeviště.
Vystudovala hudební konzervatoř a ještě „při škole“ si udělala kurs kosmetičky a vizážistky. Věděla, že se jí vše bude hodit. A musela se o sebe postarat sama. Véronique získala práci jako maskérka v týmu filmového režiséra Reného Féreta. Brzy zjistila, že film je pro ni lepší než divadlo. Jenže ji nikdo nechtěl obsadit. Byla moc hubená, moc zrzavá a moc ambiciózní.
Na jevišti exceluje i ve vyšším věku
Chceš být slavná? Tak se svlékni!
Véronique už byla zoufalá, nic se jí nedařilo, i když začala navštěvovat velice intenzivní herecké kursy. Dělala „psí kusy“, aby si ji někdo všiml a obsadil. Nechala se zaměstnat v pařížském Paláci kultury, aby potkávala co nejvíce slavných a známých herců nebo režisérů. Ty sice vídala, ale půvabné telefonistky, uvaděčky a recepční si nikdo moc nevšímal. Kariéra „holky pro všechno“ nebyla nic pro ni. A pak konečně potkala něco jako osud - zpěvák Georges Moustaki Véronique vzal na své turné a díky kontaktům si brzy začala dělat půdu pro svou kariéru herečky.
Georges ji seznámil s reklamním producentem, který ji v roce 1980 obsadil do mnoha reklam. Nabídky na divadelní, filmové i televizní role se začaly jen hrnout. Ale nebylo to jen reklamou. Véronique totiž někdo poradil, že pokud chce opravdu prorazit, musí se někde objevit nahá. Kurážná rusovláska šla do všeho po hlavě, takže tohle pro ni byla spíše jen taková výzva. Časopis Lui sama oslovila, nafotila velice odvážné akty a bylo to. Provokativní fotografie vykonaly své. Zrzavé tornádo, jak se herečce začalo říkat, dostalo zelenou. A začala ostře.
Autogramiáda
Debut si odbyla ve filmu Bankéřka, jenže veškerá pozornost se soustředila na hlavní hvězdu Romy Schneider. Naštvaná Véronique ztropila někde v zákulisí poměrně drsnou scénu, kdy kolem sebe házela věci, nadávala, křičela. A povšiml si jí producent připravovaného seriálu Nana podle románu Émila Zoly. V minisérii už jako Véronique Genest zazářila. A další role měla následovat - podmínkou však bylo, aby ukázala ňadra. Ve filmu o Guy de Maupassantovi to splnila (dokonce několikrát) a odvážné scény jí nikterak nevadily. Prý.
Každopádně tyto filmy odvál čas, ale její erotické fotky a záběry zůstávají na různých erotických a pornografických stránkách. I to svědčí o velké popularitě Véronique Genest. A životní role na temperamentní zrzku už čekala. V televizní show, kde uváděla skeče skryté kamery, si Genest všimla režisérka a scénáristka Caroline Huppert, která připravovala přelomový seriál. Hledala jen hlavní představitelku. A najednou ji měla.
Julie Lescaut
Jmenuji se Lescaut. Julie Lescaut!
V lednu 1992 padla první klapka seriálu Julie Lescaut. V té době raritní koncept, kdy hlavní hrdinkou je silná žena, která vede muže - v tomto případě bývalá právnička a policejní komisařka, uchvátil diváky a stal se obrovským hitem. Véronique dala své Julii vše ze svého temperamentu, ale zároveň ukázala i něhu a laskavost jako rozvedená matka dvou dcer.
Sarah a Babou, které jsou na začátku seriálu malé holčičky, během dlouhých let natáčení vyrostly, dospěly, osamostatnily se. Početné základně fanoušků seriálu se velice líbila kombinace neúprosné policistky a křehké ženy. Právě proto byla tak oblíbená. Snažila se prosadit v čistě mužském světě, a to se jí povedlo.
Julie Lescautová byla průkopnicí, která v žánru policejního dramatu připravila půdu pro vyváženější zobrazení žen ve vedoucích rolích. Snažila se ukázat mužským kolegům, že i ženy dokáží být tvrdé, a tak být na stejné úrovni jako muži.
Natočeno bylo dvaadvacet sérií, do roku 2014, kdy natáčení skončilo, se Véronique Genest objevila v hlavní roli ve všech dílech. Na vrcholu své slávy se dokonce Genest objevila na 21. místě žebříčku nejkrásnějších žen světa. Když seriál začínal, Véronique bylo zrovna šestatřicet let. Nikdo netušil, jestli se koncept chytí, takže podepsala smlouvu pouze na pilotní díl. A čekalo se.
Natáčení Julie
„Přiznám se, že jsem nabídku tohoto žánru vůbec neočekávala. Už jsem za sebou měla dvanáct let herecké kariéry. Účinkovala jsem ve filmech a mnoho krásných rolí jsem si odehrála i na divadelních prknech. Většinou jsem ztvárňovala spíš klasické ženské role, které mi byly velmi blízké. V té době jsem prostě byla opakem policejní komisařky. Nechala jsem se však přesvědčit. A nakonec to byl můj životní úděl,“ vzpomínala Véronique na svou roli.
Nebylo však vše zalité sluncem, jak by se na první pohled zdálo. Natáčení poznamenal představitel Justina N´Gumy Mouss Diouf. I když to tak nevypadalo, tento herec měl strašně nesnášenlivou povahu. Nevycházel se štábem, s režií, neustále si kladl nehorázné podmínky. Pokud mu nebyly splněny, nebo jen zčásti, začal vyhrožovat, že všem řekne, jaký při natáčení vládne rasismus. Nikdy nikdo však o rasismu nemluvil, pouze Diouf.
Mouss Diouf
V rozhovoru pro Chez Jordan se Véronique Genest na toto choulostivé téma docela rozpovídala: „Chtěl víc peněz, méně točit, více vydělávat. Produkce mě za ním dokonce poslala, abych mu domluvila. Obvinil z rasismu i mě. Když odešel ze seriálu, opět jsem to byla já, kdo byl vyslán za ním, aby ho přemluvil k návratu. Opět jsem dostala nálepku rasisty. Ve finále, když si to tak můžeme říct, největším rasistou byl Mouss. Bylo to velice nepříjemné. Měla jsem ho tak ráda. Pak se změnil. Byl naštvaný, choval se nepříčetně, velice brzy zemřel. Velká tragédie,“ uvedla Véronique.
Mouss Diouf zemřel v roce 2012 v pouhých 47 letech. Příčinou byly dvě mozkové příhody.
Julie Lescaut má své pevné místo ve francouzské tvorbě a četné reprízy po celém světě ze seriálu dělají skutečně kultovní dílo. Jak ale bylo již zmíněno - má také velice širokou základnu odpůrců, kterým vadí naprosto vše. I to ale svědčí o tom, že seriál Julie Lescaut vyvolává vášně a rozpravy i po mnoha letech od ukončení natáčení.
Všechno štěstí světa
Lásky i tragédie
Véronique Genest se provdala poměrně pozdě. Jejím manželem se stal Meyer Bokobza. Je to lékař, příležitostný herec a nyní producent. Vzali se v roce 1992, ve stejném roce, kdy padla první klapka Julie Lescaut. V roce 1993 ji potkala zdrcující rána - její milovaný bratr Olivier zemřel na komplikace spojené s nemocí AIDS. Genest o tomto nikdy nemluvila, ale když se začaly objevovat různé spekulace, rázně je utnula.
Vydala jedno jediné prohlášení - "Na četné dotazy odpovídám jen takto: Můj bratr byl můj hrdina, můj spolupracovník, můj život. Zemřel na zákeřnou nemoc, která dlouho tiše spala v jeho těle. Věděl, že trpí HIV, ale byl zdravý. Po propuknutí nemoci stačilo pár týdnů, aby bratr zemřel. Prosím o respektování soukromí. Na otázku „kde to chytil?“ odpovídám: „že se nestydíte!“
V roce 1996 se páru narodil syn Sam. S manželem založila produkční společnost, která se jmenuje po něm. Jako úplně první projekt v ní vznikl televizní film Naprosto dokonalá žena, k němuž herečka napsala scénář a také v něm ztvárnila hlavní roli. Tématem byla toxikomanie mladistvých. V produkci jejich rodinné firmy vznikl i úspěšný miniseriál Paní z Izieu, který byl natočen před pěti lety ve francouzsko-české koprodukci.
I ve vyšším věku se nestydí
Veronique je také autorkou třech publikací, z nichž poslední vyšla před pěti lety. Navíc si vyzkoušela i hudební dráhu, zazpívala si s francouzským zpěvákem a skladatelem Michelem Fugainem. S manželem bydlí na Korsice, kde si postavili vysněný dům. A jejich společnou vášní jsou motorky. Nezlomila ji ani nehoda, která postihla Meyera - nezaviněná autonehoda jejího manžela téměř zabila, utrpěl spoustu velice těžkých zranění, ze kterých se ale dokázal vykřesat. „Naučilo mě to vážit si života…“ podotkla k tomu Genest.
Angažuje se i v politice a stala se zastánkyní důchodců - otevřeně zveřejnila výši svého důchodu a apelovala v parlamentu na zvedání penzí, protože senioři ve Francii nezřídka umírají opuštění, bez pomoci, bez peněz a hlady. Protože valnou část peněz vláda investuje do migrantů, což je dle Véronique: „Jako vzít peníze a naházet je do popelnice,“ Svými výroky si samozřejmě popudila zastánce migrace, která se ve Francii už více než vymkla z ruky.
„Soudným lidem je jasné, že Francie jako taková je pryč. To, co se děje na předměstích, nemá s Francií nic společného,“ řekla v projevu, kde apelovala na soudnost politiků a aktivistů. A samozřejmě - neminula ji nálepka strašlivé rasistky, jak to tak bývá, když někdo řekne pravdu.
Véronique…
Nesmlouvavá a tvrdá, něžná i laskavá - taková je Véronique Genest, žena se srdcem na pravém místě. Stejně jako její seriálové alter ego Julie Lescaut.
Zdroje:
Televizní rozhovor s Véronique Genest
