Hlavní obsah
Lidé a společnost

Lizzie Bordenová: nejslavnější americkou vražedkyni soud osvobodil, její mýtus žije dál

Foto: autor neznámy/Wikimedia Commons/volná licence

Z domu váženého investora Andrewa J. Bordena se 4. srpna 1892 začal ozývat nelidský křik. Zoufale křičela Lizzie, dcera pána domu. Přivolaná policie nalezla v domě dvě mrtvá, ubitá a zmasakrovaná těla. A vrah? Pravděpodobně právě Lizzie Bordenová.

Článek

Lizzie Bordenová a mýtus kolem vražd jejího otce a nevlastní matky vstoupil do dějin americké kriminalistiky, popkultury a folkloru. O Lizzie se dodnes zpívají písničky a natáčí filmy. Vraždy ve Fall River jsou považovány za jednu z prvních mediálních kauz, které se dostalo obrovské pozornosti.

Soudní přelíčení samotné vyvolalo mnoho rozruchu v americkém celostátním tisku a černobílé fotky z místa činu kolovaly ve všech novinách. Také zmatek tápajících detektivů, kteří se i při omezeném okruhu podezřelých zdráhali ukázat na usměvavou a milou Lizzie jako na podezřelou z ohavných vražd, hýbal Spojenými státy. Co se v domě zámožného investora z městečka Fall River ve státě Massachusetts stalo? Vraždila opravdu Lizzie, v té době dvaatřicetiletá dcera? Jestli ano, proč?

Lizzie Borden vzala sekeru a dala matce seků čtyřicet. A když uviděla, co udělala, nandala otci ještě jednačtyřicet.
Americká lidová říkanka o vraždách Bordenových (verzí je mnoho a liší se)

Dusná atmosféra, lakomý otec a neoblíbená macecha

Elisabeth „Lizzie“ Andrew Bordenová se narodila 19. července 1860 v městečku Fall River v americkém státě Massachusetts. Její rodiče byli Sarah Anthony Borden, rozená Morseová (1823–1863) a Andrew Jacskson Borden (1822–1892). Mimo Lizzie měli manželé Bordenovi ještě jednu dceru, Emmu Lenoru Borden (1851–1927), starší sestru Lizzie.

Foto: autor neznámý/Wikimedia Commons/volná licence

Dům rodiny Bordenů na 92 Second Street ve Fall River

Rodina Bordenových patřila mezi smetánku městečka Fall River. Nebylo tomu ale vždy, otec Andrew, Angličan s kořeny ve Wallesu, se musel na bohatého podnikatele vypracovat. Přestože jeho rodiče byli poměrně bohatí, byli lakomí a Andrew vyrůstal v chudobě. Po svém osamostatnění se vypracoval jako prodejce nábytku a rakví. Vlastním přičiněním se stal ředitelem několika textilek a úspěšným stavebním podnikatelem.

Řídil banky a byl investorem. Jeho majetek se v době jeho vraždy odhadoval v přepočtu na dnešních 10 milionů dolarů. Ovšem zřejmě vzhledem k nuzným poměrům v dětství se i on stal přehnaně šetrným. Lakotný otec proslul svou šetřivostí, například v domě Bordenových nebyla zavedena voda, což bylo v té době standardem i u nemajetných rodin.

Lizzie s Emmou byly vychovávány v náboženském duchu a Lizzie samotná se velmi angažovala v náboženských organizacích a vyučovala v Nedělní škole. Bibli znala nazpaměť a u jejího pozdějšího soudního přelíčení ze sebe citáty z Bible doslova „sypala“. Byla i členkou Křesťanské unie střídmosti. Na celé okolí působila jako distingovaná, milá, vzdělaná a bohabojná mladá žena.

Byla však úplně jiná. Navenek nóbl mladá dáma byla posedlá penězi a trpěla neustálou změnou nálad. Chtěla být členkou „lepší společnosti“ a těžce nesla, že její otec odmítal stěhování do noblesnějšího domu. Neustále mu vyčítala jeho šetrnost. Otci dělala naschvály, byla zlá a protivná. Některé studie uvádějí, že v popisu jejího chování lze najít rysy psychopatické osoby.

Foto: Wikimedia Commons/neznámý autor/volná licence

Lizzie Borden v roce 1889

Mračna se stahují

V roce 1863 umírá Sarah Bordenová a dívky ztratí matku. Otec se tři roky po její smrti žení s Abby Dufee Gray (1828 - 1892) a Lizzie z nevlastní matky nadšená není. Ba naopak. Po smrti matky zavládlo v domě dusno a po svatbě je ještě dusněji. Podezřívavá Lizzie předpokládala, že si Abby vzala otce pouze pro peníze. Oslovovala Abby s posměšným tónem výhradně jako „paní Bordenovou“ a nikdy ji neoslovila jménem.

Důležitou osobou v prapodivné domácnosti Bordenových byla také služka Bridget Sullivan, zvaná Maggie. Tato tehdy pětadvacetiletá dívka z Irska pracovala v domě Bordenových a stala se svědkem u výslechů i u samotného soudu. Maggie popisovala atmosféru v domě jako „šílenou“. Popsala například, že Lizzie a Emma odmítaly jíst s macechou u jednoho stolu a nikdy s ní společně nestolovaly, což byl v té době striktních společenských mravů velmi závažný prohřešek proti bontonu.

Maggie dívkám nosila jídlo do jejich pokojů. Přísný otec se snažil za každou cenu přimět hlavně tvrdohlavou Lizzie ke smíření s macechou, ale marně. Ještě více se zatvrdila, když zamilovaný otec začal podporovat příbuzné své nové manželky a rozdával jim štědré finanční dary i nemovitosti. Donutila sestru Emmu, aby z domu obě odjely. Otec totiž sekyrou zabil hejno holubů, které měla Lizzie v oblibě a chodila je do stodoly krmit.

Dívky strávily u příbuzných prodloužené prázdniny a pak se vrátily do rodného domu. Několik dnů před vraždami celá rodina onemocněla prudkou střevní infekcí. Andrew myslel, že za to může skopové, které měli k obědu, ale Abby se bála, že je chce někdo otrávit a ukázala prstem na Lizzie. Následovala příšerná hádka, která byla možná onou pověstnou poslední kapkou.

Brutální vraždy Andrewa a Abby

V předvečer vražd navštěvuje rodinu bratr zemřelé Sarah John Morse, který zůstal na večeři a přespal v pokoji pro hosty. Ráno posnídal, s Andrewem vedl obchodní jednání a v poklidu odešel na trh. Nic nenasvědčovalo tomu, že čtvrtek 4. srpna 1892 vejde do dějin jako datum nejznámějšího „pomníčku“ americké kriminalistiky. Andrew Borden se vydal na každodenní ranní procházku a Abby šla uklidit pokoj pro hosty, ve kterém přespal John Morse. Tam se setkala se svým vrahem.

Foto: Tiskový archiv/Wikimedia Commons/volná licence

Mrtvé tělo Abby Gray Bordenové

Abby byla zasažena sekerou ze strany do hlavy těsně nad uchem, otočila se a spadla tváří na podlahu. Na nose a čele měla četné pohmožděniny. Vrah jí poté zasadil 18 přímých ran sekyrou do zadní části hlavy.

Andrew se vrátil okolo půl jedenácté. Vchodové dveře byly zaseklé a nepodařilo se mu odemknout klíčem. Zaklepal a Maggie mu přišla otevřít. Vzpříčené dveře nešly zdolat, Maggie proto jadrně zaklela a odpovědí na toto zaklení byl smích, který přicházel z horního patra, kde byl pokoj pro hosty. Toto klíčové svědectví Maggie bylo později opakovaně propíráno u soudu, neboť Maggie za původce smíchu označila bez pochybností právě Lizzie.

Když dveře konečně povolily, vešel Borden do domu a Maggie, která byla unavená, si šla lehnout do svého pokoje. Krátce před 11:10 hodinou uslyšela, jak ji Lizzie volá.

Maggie, rychle sem přijď! Rychle! Otec je mrtvý! Někdo tu byl a zabil ho!
Lizzie Bordenová

Maggie přiběhla do obývacího pokoje v přízemí, kde ležel na pohovce zhroucený Andrew Borden. Tvář měl zcela k nepoznání zmasakrovanou, jedna sečná rána mu rozpůlila oko. Z ran prýštila krev, takže k útoku muselo dojít před malou chvílí. Vrah Andrewovi zasadil 11 sečných ran sekyrou. Podle polohy těla i rozpůleného oka bylo odhadnuto, že v době napadení spal. Při křiku Lizzie a Maggie vyběhl z protějšího domu rodinný lékař August Bowen, prohlásil Andrewa za mrtvého a při rychlé kontrole domu nalezl nahoře také mrtvou Abby.

Foto: Tisková fotografie/Wikimedia Commons/volná licence

Tělo Andrewa Bordena na dobové fotografii

Naprosto protichůdné výpovědi aneb „To by přece nikdy neudělala. Nebo ano?“

Po nálezu zmasakrovaných těl bylo celé městečko Fall River na nohou. Před domem se shromáždil obrovský dav sousedů a zvědavců a přivolaní detektivové začali s výslechem svědků. Také provedli první zatčení - jako předpokládaný vrah se v první chvíli jevil zmateně se chovající portugalský přistěhovalec. Jenže měl pevné alibi.

Při výslechu členů domácnosti a hlavně Lizzie detektivům pomalu docházelo, že budou mít co do činění s případem složitým. Ta milá a usměvavá dívka, ta pohledná a zbožná dobrá partie totiž měnila své výpovědi jako na běžícím páse.

Prvním vodítkem, které směřovalo k Lizzie, byla výpověď Maggie o smíchu z horního patra. Lizzie kategoricky popřela, že by se nahoře nacházela, naopak tvrdila, že byla dole a potkala otce, který se jí zeptal, kde je Abby. Na to mu odpověděla, že Abby šla navštívit nemocnou přítelkyni.

Lizzie se zdála vyšetřovatelům až moc klidná, neustále se usmívala. Ve sklepě policie nalezla dvě sekerky, jedna z nich měla čerstvě prasklé topůrko. Tuto sekeru policie začala považovat za vražednou zbraň a Lizzie za podezřelou z vraždy svého otce a macechy.

Vypovídala pokaždé jinak. Jednou, že se byla projít a z patra slyšela sténání a škrábání. Za půl hodiny se jí detektiv zeptal na to samé. Odpověděla, že neslyšela nic. Tvrdila, že otci pomáhala před ulehnutím vyzout boty, ale mrtvola Andrewa Bordena měla boty obuté. Pak řekla, že s otcem nemluvila, četla si a žehlila.

Neustále si protiřečila a na otázky vyšetřovatelů neřekla ani jednu odpověď stejně. Nakonec se zhroutila a požádala o morfium, které se tehdy běžně užívalo na uklidnění nervů.

Přítelkyně rodiny Alice Russelová navíc vypověděla, že ve své dobrosrdečnosti přišla Lizzie a Emmě nabídnout svou pomoc a podporu. Přistihla Lizzie, jak trhá a hází do kamen šaty, které si prý polila barvou. Na zajištění stop už bylo pozdě, ale nikdo nepochyboval o tom, že to nebyla barva, ale krev. Lizzie Bordenová byla zatčena 11. srpna 1892.

Foto: Tisková fotografie/Wikimedia Commons/volná licence

Již přikrytá mrtvola Abby Bordenové na dobové fotografii

Ostře sledovaný soudní proces

Soudní proces s Lizzie Bordenovou bývá přirovnáván k procesu s O.J. Simpsonem - samozřejmě v kontextu doby. Lidé nemohli uvěřit, že tato mladá žena, která se zdála být dobrou křesťankou a dobrou dcerou, mohla takto příšerným způsobem zabít dva členy své rodiny. Noviny po celých USA každý den oznamovaly, co je v případu nového a vydávala se dokonce zvláštní vydání. Lidé tento proces hltali - byť zprostředkovaně pomocí novin.

A soud s Lizzie zrodil nový americký mýtus. Psaly se o ní písničky, básničky, děti skákaly přes švihadlo a počítaly rány sekerou, pro rodiče se její jméno stalo vítaným strašákem dětí: „Jestli okamžitě nedojíš ten oběd, přijde Lizzie Bordenová a umlátí tě sekyrou!“

Velká porota zahájila slyšení 7. listopadu a Lizzie Bordenová byla obžalována 2. prosince 1892. Porota i soudce poukazovali na to, že proti Lizzie není žádný důkaz. Tvrzení, že nikdo jiný to udělat nemohl, lze za důkaz považovat jen těžko. Lizzie sama působila v soudní síni jako ztělesnění nevinnosti a její obhájce, právník George D. Robinson neustále poukazoval na její bohabojnost, která pro něj v obhajobě byla klíčová.

Sama Lizzie sáhla do paměti, kde měla uloženy citáty z Bible a jako bývalá učitelka Nedělní školy jimi nijak nešetřila, obhajovala se vlastně pouze různými biblickými texty.

Tyto vraždy spáchal ďábel!!! Pohleďte na tuto ženu! Vidíte snad ďábla???
obhájce Robinson při závěrečné řeči

U soudu se děly věci dosud nevídané. Soudce připustil předložení lebek Abby a Andrewa. Hlavy totiž byly při pitvě obou těl odděleny a lebky vypreparovány. Dosud usmívající se Lizzie při spatření hlav svého otce a macechy dokonce nepoužila žádný biblický citát. Při pohledu na hluboké záseky, patrné v pevných lebečních kostech, se poroučela k zemi v mdlobě a musela jí být podána čichací sůl a morfium na uklidnění.

Nedostatek důkazů pronásledoval celý tento soud - údajně zakrvácené šaty se nenašly, při činu ji nikdo neviděl, nebyla sice schopná říct, co dělala v inkriminovanou dobu, ale to se dalo přisuzovat tehdy populární „hysterické ženské reakci“.

Foto: B.W. Clinedinstr/Creative Commons/3,0 Unported licence

Soudní portrét Lizzie Bordenové a jejího obhájce těsně před zprošťujícím rozsudkem

Nejšťastnější žena na světě

20. června 1893 se porota odebrala k poradě a po hodině a půl se vrátila s verdiktem. Lizzie Bordenová byla zproštěna obvinění z vražd svého otce Andrewa a macechy Abby. Vyvolalo to doslova poprask. Před soudní síní se opět shromáždil dav a Lizzie, která vyšla ven v doprovodu svého obhájce, pronesla, že se cítí být nejšťastnější ženou na světě.

Po osvobozujícím rozsudku se rozhodla, že konečně začne žít. Spolu se sestrou prodala dům, ve kterém vyhasl život dvou lidí. Po pohřbu rodičů se obě přestěhovaly do nejdražší čtvrti ve městě, do vysněného opulentního domu. Místní smetánka ji však mezi sebe nikdy nepřijala, ač se snažila dokázat, že mezi ně patří.

Stala se mecenáškou divadelní společnosti, věnovala se charitě a sirotkům, ale také pořádala večírky a užívala si života. Sestra Emma s ní bydlela až do roku 1905, pak se však obě ženy strašně pohádaly a Emma se odstěhovala. Už nikdy sestru neviděla ani se jí neozvala.

Foto: policejní portrét/Wikimedia Commons/volná licence

Policejní fotografie Lizzie Bordenové z roku 1892

Lizzie poté žila osamoceně a kvůli opovržení lidí v jakési izolaci. Zemřela 1. června 1927 na zápal plic ve věku 66 let. Na pohřeb jí přišlo pět lidí. Její sestra Emma zemřela o pouhých devět dní později v pečovatelském domě.

Incest, lesbičky, nemanželský syn - spekulace o podezřelých z říše fantazie

Přestože její vina nebyla prokázána, zůstává i do dnešní doby hlavní podezřelou z obou vražd. Spekulace o ostatních podezřelých však v té době doslova bujely. Vynořilo se mnoho divokých teorií, z nichž žádná nebyla nikdy ověřena ani uznána za platnou. Tvrdilo se, že otec Lizzie zneužíval. Proto ho měla zabít, aby se vysvobodila. Další podezřelou byla Maggie Sullivanová, která měla mít s Lizzie lesbický poměr. Když je otec nachytal při milostném aktu, rozhodly se ho zabít, aby svůj poměr utajily. Abby se k tomu měla náhodou nachomýtnout, takže musela zemřít i ona.

Toto doznání měla Maggie učinit na smrtelné posteli, ale jedná se o lež, kterou roznesla příbuzná jejího manžela, která byla přítomna v posledních chvílích Maggiina života. Dalším podezřelým měl být John Morse, strýc, který den před vraždou v domě přespal. Jeho alibi bylo označeno za „podezřele přesné“. V jeden čas musel mít John Morse kvůli výhrůžkám smrtí dokonce policejní ochranu.

Vynořil se dokonce jakýsi William Borden, který tvrdil, že je nemanželským synem Andrewa. Měl ho zabít kvůli jeho neochotě přiznat mu podíl na majetku. Další hodně podezřívanou osobou byla Emma, sestra Lizzie. Nikdy se však nedokázala jakákoli spojitost její osoby s vraždami.

Všechny tyto spekulace se ukázaly být zcela lživé a hlavní podezřelou zůstala a nadále zůstává Lizzie Bordenová.

Foto: Upstaheherd/Creative Commons/ 4,0 Unported licence

Dům Bordenů v roce 2015. Dnes v něm sídlí muzeum kuriozit a strašidelných předmětů

Jak Lizzie Bordenová ovlivnila celou popkulturu

Vraždy ve Fall River se staly mezníkem pro americkou kulturu. Do dnešní doby se týmy amatérských vyšetřovatelů chytají dalších a dalších stop a zveřejňují divoké teorie o tom, co se v domě Bordenových 4. srpna 1892 vlastně stalo. Případ pronikl do kultury, točí se o něm filmy, dokumenty, píší knihy. Slavný spisovatel Ed McBain, který je znám svými detektivními příběhy, věnoval případu Lizzie Bordenové celou knihu, ve které podrobně rozebírá všechny stopy.

Na motivy vražd Bordenových byl dokonce zkomponován balet i opera. Divadelní hry, celovečerní filmy, besedy, vzpomínková setkání - i po více než 130 letech nepřestává tato událost fascinovat široký okruh lidí, umělců, spisovatelů a novinářů. Americký folklor byl obohacen o básně a písně, které si dodnes zpívají děti a Lizzie Bordenová pronikla i do animovaných seriálů - objevila se dokonce v jednom dílu slavných Simpsonových. Z domu rodiny Bordenů je v současné době muzeum kuriozit.

Otázka, zda Lizzie Bordenová skutečně rozmlátila hlavu sekerou dvěma blízkým lidem, zůstává stále nevyřešená. A její mýtus žije dál svým vlastním životem.

zdroje:

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz