Západočeská záhada: zázračný obraz Klatovské Madony roní krvavé slzy a pomáhá neplodným ženám

„Když moje máma ležela v Mariánkách v lázních, tak jí holky na pokoji říkaly, že by si měla zajet do Klatov. Máma se zeptala proč. No protože je tam přece obraz, kterej ti pomůže k dítěti! Jsem ročník 1972, tehdá se o tom nesmělo moc mluvit. Máma jela vlakem a dostala se tam. Pomodlila se, poprosila. A já jsem tady. Tak jsem jedno z Dětí Panenky Marie Klatovské,“ říká paní Vlasta.

Vlasta není ani zdaleka jediným Dítětem Panny Marie z Klatov, jak se v západních Čechách těmto zázračně narozeným potomků mnohdy již beznadějně neplodných párů říká. Co za tím může být? Náhoda? Sugesce? Kolektivní víra, která hory přenáší? Nebo pouhý lékařský omyl? A nebo… Skutečně obraz koná zázraky? Podle vyprávění bývalého faráře klatovského kostela Narození Panny Marie za obrazem chodí poutníci i ze zahraničí. A občas se stalo, že se po mnoha letech někdo vrátil a přivedl do kostela malé vymodlené dítě.

„Asi před deseti roky sem přišla žena, která mluvila německy. Byla to Chorvatka, žijící v Mnichově. Přišla prosit o dítě, které nosila pod srdcem a lékaři mu nedávali velké naděje,“ vypráví bývalý farář. Dal za ženu i její dítě sloužit mši. Po mnoha letech žena i se zdravou holčičkou přijela do Klatov poděkovat.

V Klatovech před zasklenou kopii Madony (originál je na umístěn (skryt) v otočném speciálním rámu na hlavním oltáři kostela za kopií) poklekává a prosí o uzdravení ženy i muži, kteří mají nějaký intimní problém, gynekologický, sexuální, vše na co si ohledně rozmnožování vzpomenete. Prazvláštní relikvie má také „vyprosit“ vytoužené pohlaví potomka.

„Modlil jsem se, abych měl syna. Po čtyřech dcerách. A syn přišel,“ dodává pan Jaroslav, který skálopevně věří, že kdyby se ještě před pátým těhotenstvím své ženy nepřišel k obrazu, byla by to opět holka. Báchorky, mávnete rukou. Jenže ono to není tak jednoduché. Vše trvá celá staletí a za obrazem proudila hotová procesí věřících i nevěřících z celé Evropy.

Dnes je kopie obrazu každoročně vynášena při pouti v Klatovech, která se koná začátkem července. Chtějí ho na vlastní oči spatřit i zcela nevěřící lidé. Už jen pro jeho zvláštní původ a minulost. Krvácející plátno bylo podrobeno několika zkoumáním, slovutní čeští lékaři a kriminalisté se neshodli. Ono se totiž něco skutečně našlo. Příběh Klatovské Madony.

29. dubna 1494 ve vesnici Re (severní Itálie poblíž Lago Maggiore) hrála skupina místních opilých mladíků tradiční hru piodella - házení plochých kamenů na dřevěný válec. Vůbec jim to nešlo, muži se potáceli před kostelíkem svatého Mauricia sem tam a házeli kameny kam se dalo. Až to jeden z nich nevydržel. Jmenoval se Jan Zukkone. Když opět prohrál, naštval se a hodil velký kámen vší silou na malou fresku Panny Marie v průčelí kostela. Nevěřící Jan svůj hod ještě doprovodil jadrnou nadávkou na adresu Marie.

Něco jako: „Co koukáš, nejde mi to, všechno jsem prohrál, tu máš!“ Prásk! Zukkone se trefil přímo do čela namalované Panny Marie. Opilí mladíci se rozešli domů, aby následujícího rána vypukl v Re neuvěřitelný poprask. Začal vyzvánět zvon, všichni vyděšeně běželi na náměstíčko, kde už stáli lidé a ukazovali na fresku. Sám Zukkone padl na kolena a začal naříkat a prosit, aby mu odpustila. Proč? Z namalovaného čela Panny Marie prýštil proud jasně červené krve.

Krev hojně tekla dalších osmnáct dní a zvěst o zasažené fresce se rozlétla do okolí. Už druhý den se v maličké vesnici shromáždilo přes 20 000 poutníků, nemocných a mrzáků, kteří se začali uzdravovat. Krev (neboli tedy červenou tekutinu) zachytávali lidé do skleniček, lahviček; červené krůpěje stírali šátky a chytali do kapesníků. Přikládali si pak tyto obvazy na rány. Církevní představitelé byli přítomni krvácení Madony po celou dobu, uznali to za zázrak a povolili hojné rozšíření kopií obrázků Madony z Re do celého světa.

Malá vesnička se stala křesťanským centrem, byla mohutně (z peněz poutníků) renovována a rozšířena. V místním kostele je dodnes uchovávána nádobka krve z onoho „prvního“ krvácení. A mezi těmi, kteří si koupili kopii fresky přímo v Re, byl jistý Bartoloměj Rizzolti. Ten putoval po Evropě, byl kominíkem a osud ho zavál do Klatov. Začala se psát fascinující historie obrazu Panny Marie Klatovské.

Roku 1650 se Bartoloměj Rizzolti usadil v Klatovech a stal se postupem doby veleváženým a bohatým měšťanem. Oženil se, ale vytouženého potomka se s manželkou nedočkali, i když se před kopií obrázku ze svého rodného Re neustále modlil. Rizzoliovi si tedy vzali schovanku, mladičkou Annu. Ta se po smrti pěstounů vdala za Ondřeje Hiršpergera, chudého krejčího, který holdoval alkoholu.

Klatovsko bylo navíc stíháno vším možným, válka s Tureckem a Francií místní obyvatele doslova ničila. Ondřej upadl do dluhů, rozprodával majetek, přišel o dům a početná rodina se musela přestěhovat do pastoušky, které se říkalo Chaloupka. V tomto stavení měl Ondřej občas zaznamenat, že se na obraze dějí nějaké změny. Drobné tečky červené barvy, které však za chvíli zmizely a krejčí tomu nevěnoval pozornost.

Životní situace zchudlých manželů byla čím dál horší a Hiršperger začal uvažovat i o prodeji památečního obrazu. Anna tomu bránila ze všech sil, ale marně. Ondřej se domluvil s farářem a v den prodeje ještě naposledy usedl s obrazem do kostelní lavice. Bylo osmého července 1685, den svatého Kiliána, když sklonil utrápenou hlavu a prohlížel si obrázek, se kterým se jeho žena nerada loučila.

Nebyl to zlý člověk, byl jen usmýkaný životem. Děti byly nemocné, Ondřej se tedy začal vroucně modlit za odpuštění. „Je mi líto, že tě prodávám. Já nic nemám. Jen tebe. Kdybys tak udělala nějaký zázrak…“ mohl k obrazu mluvit. V tu chvíli zděšeně vykřikl.

Na čele Madony se před jeho užaslýma očima a za přítomnosti neméně užaslých svědků z řad účastníků ranní bohoslužby objevilo několik krvavých kapek. Ty se zvětšovaly, slévaly se v tenký pramínek, který stékal přes její obličej až na Ježíška a dále na ruce rozklepaného krejčího. „Jakoby klatovský obraz převzal jakýsi kód zázraku od své italské předlohy, jakoby se právě teď městečko ležící na okraji Šumavy mělo stát místem pokračování nějakého vyššího plánu, který byl započat v 15. století v Re,“ uvádí sugestivně časopis Záhady života.

Záhada se okamžitě rozkřikla celým městem. Narychlo svolaná komise z řad vážených měšťanů nechala obraz přenést do děkanského kostela Narození Panny Marie, kde ho postavili do prudkého světla na oltář. Madona krvácela dál. A 20. července se udála další podivná věc. Klatovští se toho dne shromáždili v kostele, davy lidí čekaly i venku, když tu náhle začali lidé uvnitř hlasitě křičet - Madona opakovaně zavřela a otevřela oči. A co teď?

Všechny výpovědi byly zaslány arcibiskupské konsistoři v Praze, která po velice důkladném posouzení konstatovala, že „klatovský obraz přejal mimořádné vlastnosti své italské předlohy“. Byl vydán výnos o veřejném vystavení zázračného obrazu, který vydal 6.9. 1665 pražský arcibiskup Jan Bedřich hrabě z Valdštejna. „Obraz Panny Marie krev potil, zázrakem se stal, vystaven proto budiž na oltáři ku veřejné úctě!“ zní text glejtu, převedený na soudobou češtinu.

Svědectví o krvácení Madony bylo mnohem více, celá farní kronika byla v tomto období popsána událostmi ohledně uzdravení nemocných dítek, setření krůpějí tekutiny, která pak uzdravila nevyléčitelně chorou ženu, a už v té době se začalo povídat, že Klatovská Panna Maria umí seslat „jalové“ ženě miminko. Ondřej se stal opatrovníkem obrazu a na místě oné Chaloupky, kde začala Marie krvácet poprvé (i když tomu nikdo tehdy nepřikládal význam), byla vystavěna kaple Zjevení Panny Marie. A už to celé obrazně řečeno jelo. Kolem zázračného obrazu vypukly takové manévry, jaké Pošumaví ještě nezažilo.

Za Pannou Marií Klatovskou proudilo v následujících letech, desetiletích i stoletích tolik lidí, že se to nedá spočítat. Jen pro ilustraci - v roce 1686 během tří dní přijalo svátost v součtu téměř 80 000 (!) lidí. Klatovy se právem vyšvihly na centrum všeho křesťanského dění, poutníci nechávali pro město spoustu peněz, Madona byla zahrnována dary, zlatem, vším možným. Přibývalo uzdravených. A také dětí. To, že Marie z Klatov umí seslat neplodným dítě, se rozkřiklo po celé Evropě. Kopie obrazu z Re i z Klatov si odnášeli lidé domů a častokrát se stalo, že i z „kopie kopie a další kopie“ začala prýštit krev.

V roce 1712 byl Klatovské Madoně postaven nový oltář, vhodně navržený pro umístění obrazu. Prosebníci ze všech koutů Evropy chodili dál a dál. V roce 1962 se začala zkoumat freska v italském Re. Profesor Cordiglia z Turína potvrdil, že zachovalá krev v nádobce z prvního krvácení je skutečně lidská, skupiny AB, ženská krev byla potvrzena i ve vzorcích setřených z čela fresky. Italský profesor tomu nemohl uvěřit a své pokusy neustále opakoval. Na popud výzkumů z Itálie se do věci vložil i slavný primář klatovské hematologie MUDr. Josef Časta.

Ten v roce 1985 zveřejnil výsledky vzorků, které odebral z klatovského obrazu. „Bez veškeré pochybnosti se jedná o lidskou krev skupiny AB,“ zní výsledek bádání muže vědy, primáře a zkušeného lékaře. Je to vůbec možné? Stejné krevní skupiny na rozdílných a přesto stejných dílech patří spíše do říše paranormálních jevů. V roce 2006 se rozhodla zázrak prozkoumat Česká televize, která pozvala na místo tým kriminalistů.

Byl jim otevřen a vyjmut pravý obraz a technici začali snímat pomocí krevních papírků (chemicky indikují přítomnost lidské krve) z čela a tváří Madony i Ježíška vzorky. Testovací proužky se nezbarvily. Žádná krev. Tedy spíše - žádná čerstvá krev. Za uplynulá staletí se mohla ona tekutina přetřít, setřít, změnit chemické složení, fyzikální vlastnosti. S tak starou krví neměli přítomní kriminalisté zkušenosti, nastal tudíž rozbor druhý. V silném světle byly objeveny svislé šmouhy – stopy po stékání neznámé tmavé tekutiny.

Skalpelem odebrané vzorky byly odeslány do kriminalistické laboratoře v Praze. Výsledek? „Přesnější rozbor dvou vzorků ze šmouh a z čela Madony nenaznačil přítomnost krve. Pouze poukázal na výskyt oleje, kaolínu, klihu, oxidu křemičitého a uhličitanu vápenatého. Všechny tyto látky jsou typické pro malířské výtvory a nepředstavují nic neobvyklého. Rozhodně nenaznačují ani velmi dávnou přítomnost lidské krve,“ uvádí Záhady života.

Mohli se tedy oba odborníci, italský i český, zmýlit a oba stejně lhát o krvi skupiny AB? Jenže proč by to dělali? Hlavně doktor Časta riskoval svou pověst i jisté pronásledování stran tehdejšího režimu. O tom se ostatně mluví dodnes - že si KSČ nepřála žádné zázraky. „To u nás nejde, neexistuje, přemalujte to!“ měl znít rozkaz z nejvyšších míst a obraz byl prý opatřen tenkou vrstvou průsvitného laku, aby se nedaly vzít žádné další vzorky. Jenže… To není všechno!

Expertům se podařilo najít i původní vzorky doktora Časty. Bohužel, konstatování odborníků zní jasně: Vzorky, které ze středu čela madony odebral v roce 1985 doktor Josef Časta a u nichž Bertrandovou zkouškou s chloridem hořečnatým s vytvořením krystalků acetchlorheminu zjistil přítomnost lidské krve skupiny AB, byly nyní znovu podrobeny sérologickému vyšetření a ani v nich nebyla zjištěna přítomnost žádného biologického materiálu. Zasvěcení však dodávají, že zkumavky a stěry mohl „někdo“ během let prostě a jednoduše vyměnit.

A zkoumání Madony z Klatov dostalo ještě další záhadu: „Výsledky analýzy DNA, prováděné na čtyřech dalších vzorcích: Ve dvou z těchto vzorků byl zjištěn mužský profil DNA, ve dvou zbylých pak smíšený profil DNA více než jedné osoby,“ zní finální verdikt zkoumání. Mohlo by jít o vnější kontaminaci, to je jasné. Někdo mohl obraz políbit nebo pohladit. Jenže ten je uschován už celá staletí za sklem a závěsem.

Je to vše velice podivné. Velice. Může být celý příběh krvavé relikvie, která „dává miminka“, jen výmyslem k přilákání poutníků a s nimi spojeného rance peněz, který tehdy měšťané v Klatovech prostě a jednoduše potřebovali? Není to moc složitý konstrukt? Může se také jednat o davovou psychózu, která přeskakuje z jednoho člověka na druhého, aby ve finále lidé viděli, co chtějí vidět.

Nebo jde zázrak z říše pohádek, který se prostě a jednoduše nikdy vysvětlit nepodaří? Nevíme. Ale Děti Panenky Marie Klatovské existují, narodily se, i když to v některých případech vypadalo zcela beznadějně.

Podle dávného vyprávění mé babičky byla jedním z nich i moje máma.

Koho by zajímala kompletní analýza i průběh výzkumů, k přečtení zde: Krev Klatovské Madony - Moskyt, Zázrak Klatovské Madony - Moskyt

Případ záhadného obrazu z Klatov: Panna Marie plačící krev stále nemá vysvětlení – Poznatsvět.cz, Klatovský obraz pláče lidskou krev. Záhady života | Krajské listy.cz, OBRAZEM: Klatovská pouť připomněla moc zázračného obrazu - iDNES.cz, Panna Maria Klatovská – Wikipedie, Klatovská madona, zázračný krvácející obraz | České záhady, Časopis Enigma, Záhady života, Regionální deník