Článek
Když je člověku dána moc nad osudem druhých, může se stát monstrem i dosud velevážený, uznávaný, vzdělaný a respektovaný odborník s pověstí lidského a citlivého člověka. Postrachem koncentračního tábora Dachau se stal renomovaný odborník na tropické choroby, který měl ve vědeckých kruzích význačnou pověst jednoho z nejváženějších profesorů své doby. Svým „působením“ v Dachau doslova zahodil roky odborných výzkumů a studií. U soudu se rozplakal, zhroutil se a teatrálně žádal o dokončení svého „výzkumu“. Američané ho odsoudili k smrti.
Z více než 1300 vězňů „použitých“ při experimentech profesora Schillinga jich až 500 zemřelo, ostatní, kteří přežili, měli doživotní následky. Jeho speciální stanici pro výzkum malárie mu v roce 1942 v Dachau poskytl sám Heinrich Himmler.
Neblaze proslulá malarická stanice však nebyla jediným experimentem tohoto lékaře. Ještě před ní v táboře prováděl nelidské pokusy s ledovou vodou.
Kdo byl profesor Schilling?
Profesor Schilling na vrcholu své kariéry a výzkumu
Rodák z Mnichova (5. července 1871 – 28. května 1946) Claus Karl Schilling vystudoval medicínu a v roce 1895 získal doktorát. Byl slavným profesorem parazitologie na univerzitě v Berlíně a členem komise pro malárii Společnosti národů. Uznávaný odborník na výzkumy v oblasti tropické medicíny byl v roce 1905 jmenován ředitelem divize tropické medicíny Institutu Roberta Kocha. V této pozici působil třicet let.
V letech 1899 - 1909 se věnoval výzkumu malárie a zkoumal parazitické prvoky trypanosomy ve východní Africe. Malárii zkoumal také na Papui Nové Guinei a snažil se vyvinout očkování proti této nemoci. Pro svůj výzkum byl velice uznávaný a měl pověst lidumila a altruisty. V Africe pomáhal vyvíjet prostředek proti komárům z rodu Anopheles, kteří malárii přenášejí.
V roce 1936 se proslavený výzkumník přestěhoval do Itálie, kam ho povolaly italské úřady. V průběhu italsko-etiopské války totiž italští vojáci trpěli doslova epidemií malárie. Po vypuknutí tohoto horečnatého onemocnění, které přenášejí samičky infikovaného komára, byly italské jednotky zcela zdecimovány a docházelo k častým úmrtím.
Profesor Schilling v roce 1945 těsně před soudním procesem
Schilling měl v Itálii vyvinout vakcínu. Za pomoci fašistického diktátora Benita Mussoliniho dostal příležitost provádět experimenty na pacientech psychiatrických léčeben a nacistická vláda Německa ho podpořila velkým finančním grantem.
Snad právě tehdy se v dosud bezúhonném vzdělaném odborníkovi něco zlomilo. Dostal do rukou neomezený materiál v podobě psychiatrických pacientů, které nikdo nepostrádal, a volné ruce pro provádění čehokoli. Do proměny renomovaného profesora v chladnokrevnou stvůru chyběl už jen malý krok - a ten se stal v Dachau.
Koncentrační tábor v Dachau
První nacistický koncentrační tábor byl založen 22. 3. 1933 na místě bývalé muniční továrny poblíž města Dachau přibližně 16 km severozápadně od Mnichova v jižním Německu. Byl prvním stálým koncentračním táborem pro politické vězně a stal se jakýmsi prototypem a modelovým příkladem pro ostatní německé koncentrační tábory.
Snímek z osvobození koncentračního tábora Dachau
Celkem prošlo táborem přes 200 tisíc vězňů z třiceti zemí, z nichž dvě třetiny tvořili političtí vězni a téměř třetinu tvořili Židé. Původně byl tábor určen jen pro 5000 vězňů, postupem času sem byli posíláni i odpůrci režimu, kněží, zmiňovaní Židé, homosexuálové, Romové, svědkové Jehovovi. Počátkem roku 1945 v táboře vypukla tyfová epidemie. Při následné evakuaci většina oslabených vězňů zemřela. Tábor byl osvobozen 29. dubna 1945 americkou armádou, která v uzavřeném táboře nalezla 30 000 vězňů.
Hrůzu v Dachau dokumentuje tato fotografie, pořízená tři dny po osvobození tábora
Oživování mrtvých ledovou vodou
V roce 1941 se Claus Karl Schilling vrací z Itálie do Německa. Setkal se z německým ministrem zdravotnictvím Contim, který mu nabídl nevídané - na základě nadějných výzkumů v Itálii v oblasti vývoje vakcíny proti malárii mohl Schilling dále působit v Dachau. Profesor souhlasil a přesunul se do koncentračního tábora. Jenže jeho první „výzkum“ se ani zdaleka nezabýval malárií. Hlavní roli hrála ledová voda. Ze vzdělaného a slavného akademika se stal bezcitný vrah v bílém plášti.
Schillingovi byli přiděleni vězni v relativně dobré fyzické kondici. Dostal svůj první úkol - zjistit, zda je možné oživit člověka ponořením do ledové vody. Z čí hlavy tento zvrácený nápad vyšel, nevíme. Ale při soudním procesu vyšly najevo podrobnosti. Schilling nechával vězně celé hodiny stát až po krk v nádržích naplněných ledovou vodou. Umírali za pár minut či hodin na zástavu srdce či podchlazení.
Vězňům injekčně aplikoval syntetické drogy ve vysokých dávkách, aby je přivedl na pokraj smrti a pak testoval, zda se „oživí“ ponořením do kádí s ledem. Tento experiment však samozřejmě žádné výsledky nepřinesl. Rozčarovaný Schilling se po nezdaru „ledového pokusu“ rozčílil a trval na tom, že bude pokračovat ve výzkumu malárie.
Dachau dnes - strážní věž a ostnatý drát s příkopem - memento smrti a zmaru
Pokusná malarická stanice - zvrácený nápad, který přinášel jen utrpení
V lednu 1942 se profesor Schilling domluvil s Heinrichem Himmlerem, který mu poskytl rozsáhlé zázemí v areálu Dachau. Byla to kompletní laboratoř a malá výzkumná nemocnice. V jejím areálu byly kanceláře, lůžkové oddělení, laboratoře, márnice a dokonce místnost pro chov malarických komárů rodu Anopheles. Toto zařízení neslo název Malarická stanice a profesor Claus Karl Schilling měl zcela volné pole působnosti ke svým experimentům.
Ačkoli Schilling zdůrazňoval, že výzkum může být proveden neškodným způsobem, testované subjekty v Dachau byly podrobeny sadistickému zacházení. Do experimentu byli vybráni vězni, kteří byli v relativně dobrém zdravotním stavu. Důležité bylo, aby nikdy neprodělali syfilis nebo malárii.
Nejprve Schilling a jeho asistenti na vězních zkoušeli různé náhrady chininu (alkaloid, využívaný jako základní antimalarikum - lék proti malárii). Při těchto pokusech během týdne zemřelo přes třicet lidí. Další měli zdravotní komplikace, které byly způsobené jedy, drogami a chemikáliemi, které vězňům Schilling bezprecedentně vstřikoval do těla.
Dalších přibližně 1000 vězňů koncentračního tábora Dachau bylo „dodáno“ Schillingovi do jeho neblaze proslulé malarické stanice. Mezi nimi bylo velké množství kněží, mezi nimi i několik českých kazatelů. Vězni dostali potravinové přídavky v podobě kousku chleba s máslem a mléko, aby byli na experiment náležitě připraveni.
Těžko uvěřitelné, důmyslné a vynalézavé trápení vězňů pod taktovkou profesora Schillinga bylo prováděno různě. Buď vězni odebral krev, kterou následně infikoval a vstříkl ji nebožákovi zpět do žíly. Nebo opět injekcí podkožně aplikoval zimničky (Plasmodium, česky zimničky - rod prvoků, jehož zástupci jsou původci malárie).
Komár z čeledi Anopheles, jehož samičky přenáší malárii
Pravé „mučení komáry“ nastalo v okamžiku, kdy dle názoru profesora Schillinga vězni nebyli pomocí injekcí infikováni „dostatečně“. Pak zavedl člověka do místnosti přímo určené k chovu infikovaných komárů a zavřel mu paže do beden plných tohoto hmyzu. Nebožáka nechal v této pozici třeba celý den, dokud nebyl vězeň na rukou zcela poštípán. Později už tyto „soucitnější“ bedničky s hmyzem nepoužíval, nechal asistenty svléknout vězně a vhodit ho do místnosti, kde přes bzučící komáry nebylo vidět na krok.
Po těžko představitelném utrpení zcela k nepoznání poštípaného člověka zavřel do lůžkového oddělení nemocnice, kde čekal na první příznaky malárie. Jakmile se objevila horečka, „léčil“ nemoc za pomoci různých syntetických drog, náhražek chininu, nebo stonásobných dávek chininu. Vězni, kteří toto „léčení“ přežili, trpěli recidivami malárie a ve vážném zdravotním stavu často umírali, nebo měli doživotní trvalé následky.
Ve výsledku dosáhl Schilling pouze toho, že pokusné osoby získaly imunitu proti některým malarickým kmenům. Z 1200 vězňů jich po pokusech profesora Schillinga zemřelo odhadem 500, ostatní zemřeli předčasně po válce či trpěli doživotními následky v podobě vracejících se horeček, zápalů mozkových blan, demence či ochrnutí po podávání jedů či drog.
Profesor Schilling před americkým tribunálem v průběhu tzv. „Dachauských procesů“
Potřebuji jen stůl a židli a psací stroj!
Po osvobození koncentračního tábora Dachau byl mezi zajatými i profesor Claus Karl Schilling. Byl souzen americkým Všeobecným vojenským soudem v průběhu Dachauských procesů. Vypovídal proti němu mimo jiných i český kněz Friedrich Hoffman, který podal svědectví o smrti přes sta kněží, kteří zemřeli po záměrné infikaci malárií. Profesor Schilling u soudu udělal představení, na které Američané ještě dlouho vzpomínali. Svou obhajobu přednesl v angličtině, prosil o možnost dokončení svého výzkumu, na konci se teatrálně zhroutil a rozplakal se tak, že nebyl dlouhé minuty k utišení.
Vypracoval jsem tuto velikou práci. Byla by to opravdu hrozná ztráta, kdybych tuto práci nemohl dokončit. Nežádám vás jako soud, žádám vás osobně, abyste udělali, co můžete. Učiňte, co je ve vašich silách, abyste mi pomohli, abych mohl tuto zprávu dokončit. Potřebuji jen stůl a židli a psací stroj. Byla by to obrovská pomoc pro vědu, pro mé kolegy a dobrá věc pro mou rehabilitaci.
Tribunál odsoudil Schillinga 13. prosince 1945 k trestu smrti oběšením. Zajímavé je, že mnozí němečtí lékaři a profesoři protestovali proti hrdelnímu trestu a nazývali Schillinga čestným a humánním vědcem. Schilling byl umístěn do věznice Landsberg, kde čekal na popravu. 26. února 1946 napsal svému právníkovi dopis, ve kterém píše: „Žádám Vás, abyste netrval na mé nevinně. Přál bych si zemřít. Život, který nyní žiji ve vězení, není život. Pokud mi chce soud prokázat laskavost, dovolte mi, aby to udělal rychle a bezbolestně.“
Schilling byl popraven 28. května 1946 v Landsbergu. Poprava byla natočena vojenským personálem, který zaznamenal Schillingův výstup na šibenici a jeho oběšení a uložení těla do rakve.
Nejsem vinen. Prosím, ať už to mám za sebou
Takto neslavně skončil život kdysi uznávané kapacity a vědce, který v sobě potlačil lidskost a soucit. Kdysi solidní, uznávaný, čestný a vzdělaný muž, který se snažil nalézt vakcínu proti obávané nemoci, se stal „komářím mučitelem“ v Dachau. Proč se tak stalo a jaké myšlenkové pochody jeho proměně v tyrana předcházely, to se už nikdy nedozvíme. Nicméně tyto zločiny nesmí upadnout v zapomnění a musí být jakýmsi varovným mementem pro další generace.
V roce 2014 německý biolog Klaus Reinhardt otevírá novou kapitolu „komářího výzkumu“ z Dachau. Z dostupných dokumentů zjistil, že Schillingův výzkum mohl být jen zástěrkou pro vývoj biologické zbraně. Měla být složena z živých komárů, infikovaných nejen malárií, ale i dalšími nakažlivými nemocemi. Schilling měl pracovat na způsobu udržení komárů naživu po dobu vystřelení a dopadu této zbraně. Akademická obec toto považuje za nemožné, nicméně v té době bylo asi možné naprosto všechno. A dělo se naprosto všechno. Pokud měla být sestrojena „komáří zbraň“, kdo jiný by se tím měl zabývat, než kdysi slavný profesor Schilling.
prameny:
https://www.sueddeutsche.de/muenchen/dachau/dachau-militaergericht-nationalsozialismus-geschichte-1.5143408-2
