Mariánské zjevení v Turzovce: zmučený vizionář skončil v blázinci. Režimu se zázrak nehodil

Lurdy, Medžugorje, Guadalupe nebo Fátima - tato místa máme s mariánským kultem spojené nejvíce. Výklad zjevení bývá různý. Některá jsou interpretována jako psychologický fenomén (výplod mozku, fantazie), jiná jako náboženský fenomén či teofanie (zjevení Boží). A někdy vědecké či laické vysvětlení jednoduše není. Pak přichází na řadu církev, aby „zázrak“ prošetřila.

Podobné události měly proběhnout i u nás, namátkou můžeme vyjmenovat místa jako Suchý Důl, Strašín, Nicov, Chotoviny, Smržov nebo Filipov. Na Slovensku se nejvíce mluvilo i psalo o „Zjevení Neposkvrněné Čistoty“ v Litmanové. Bylo to již po revoluci, takže se nikdo z protagonistů ani poutníků nemusel bát perzekucí ze strany minulého režimu.

Mnohem zajímavější je ale zjevení v Turzovce, které se odehrálo v dobách, které víře příliš nepřály. To z jeho svědků a zvěstovatelů tak trochu snímá mnohá podezření. Proč by se ti lidé dobrovolně vystavovali pronásledování od komunistů, kdyby se tam opravdu „něco“ nestalo?

Navíc vrchní protagonista celého příběhu, Matúš Lašut, zůstal vždy pevný, přežil výslechy, bití, věznění i strašné podmínky v psychiatrické léčebně, přesto nikdy na své výpovědi nezměnil ani slovo. A nebyl sám. Opravdu se mu 1. června 1958 zjevila Panna Marie?

Hrdina celého následujícího příběhu neměl lehký život. A to od dětství. Matúš Lašut se narodil 10. dubna 1916 ve Vysokém nad Kysucou jako prostřední ze tří dětí. Rodina žila v naprosté bídě, navíc ještě ke všemu zemřela matka Lašutová - zápal plic, tehdy skoro fatální choroba, ji přivedl do hrobu v pohých 32 letech. Matúšovi bylo pět. Děti neměly co jíst, takže maličký chlapec musel do služby.

Nejdřív pásl dobytek, přičemž mu zlý hospodář nedovolil vlastní postel, takže musel spát u prasat. Do školy mu bylo dovoleno chodit i v zimě. Od malička byl Matúš velice bystrý a sotva se naučil číst, bral si knížky na pastvu. Později od krutého sedláka utekl a dostal se na Moravu. Tam si připadal konečně jako člověk, jak sám později vzpomínal. Hodná rodina ve Frýdku- Místku mu dokonce dovolila sedět s nimi u stolu. Tyto zdánlivé maličkosti utvářely jeho dobrosrdečnou a šlechetnou povahu. A také jeho pevnou víru.

Věřící hospodáři brali pasáčka každou neděli na mši. Stal se hluboce věřícím člověkem. Po vojně a maturitě se vrátil na Slovensko, kde se v Turzovce oženil a stal se otcem čtyř dětí. Jedna z dcer zemřela jako osmnáctiměsíční - Lašut se přes tuto tragédii přenesl právě svou vírou. Inteligentního, pracovitého a sečtělého lesníka brzy povýšili na hajného. Miloval les, přírodu, všichni se na něj mohli zcela spolehnout. Doba byla zlá, ale Matúš byl prostý ve své dobrotě, stačilo mu málo, aby žil spokojený život.

V roce 1958, v období přísného komunistického režimu, v období, kdy si jen tak někdo nemohl „zahrát“ na vizionáře - protože to šlo o život - se Lašutovi zjevila Panna Maria.

1. června 1958, v neděli, se Matúšův život od základu změnil. A to zdaleka ne k lepšímu. Měl obchůzku v lese. Vystupoval na horu Okrúhla a přímo na místě, které se nazývá Živčák, se u borovice zastavil. Visel na ní obraz Matky Boží Ustavičné pomoci, u kterého každý kolemjdoucí věřící poklekl a pomodlil se. Tak učinil i statný hajný. Dokonce si vyčítal, že je neděle, měl být v kostele, ale tehdejší zaměstnavatel pro tyto věci neměl pochopení, prostě do služby musel.

Prý byl hrozně roztěkaný, u silně věřících lidí to znamená, že nemohou modlitbu prožít naplno. Takže jen tak rychle „oddrmolil“ Otčenáš a Zdrávas. Jenže Zdrávas už nedokončil. Něco se totiž stalo.

Když končil Zdrávas, nalevo od obrazu zaregistroval krátký záblesk jasného světla. A v tu chvíli Matúš Lašut doslova zatuhl na místě. Asi dvanáct metrů od něj stála socha Panny Marie Lurdské. Podle jeho odhadu byla vysoká přes dva metry. Oblečená byla do bílého roucha s modrou stuhou, z hlavy jí „stékal“ dlouhý závoj. V sepjatých rukou držela růženec. Tvář měla krásnou, bílou, odhadl, že je to socha mladičké dívky. Stála v záhonu nádherných květin.

Jelikož ten rok bylo sté výročí zjevení v Lurdech, Matúš si při prvním pohledu pomyslel, že někdo tudy šel a postavil zde sochu. Těžko říct, co se mu muselo honit hlavou, došlo mu, že by tu asi těžko někdo více než dvoumetrovou sochu „vytrousil“, navíc na takové samotě. Jenže ona to socha nebyla.

S posvátnou hrůzou Lašutovi došlo, že náhlý závan větru si pohrává se závojem „sochy“. A rozfoukal jí lokny hnědých vlasů. „… pochopil jsem, že to není socha, ale živá bytost, stojící na obláčku z lehounké mlhy. Paní, která se doposud dívala před sebe, se nyní podívala na mě a usmála se. Postupně začala celá postava ožívat a krásnět. Její oděv zjasněl, až zářil jako sníh na slunci. Celý Její zjev působil tak majestátně a mocně, že se před ním muselo všecko sklonit k zemi…“ stojí v místopřísežné výpovědi Lašuta, kterou učinil na farním úřadě.

Toto svědectví s názvem Neposkvrněné Početí k nám mluví z Turzovky Lašuta přivedlo do neuvěřitelných problémů.

Zjevení Matúšovi ukázalo, že okolo květin stojí plot. A v plotě byla díra. Tři laťky byly uvolněné. Kladívko viselo připravené, pochopil tedy, že má plot spravit. Co to mělo znamenat a proč měl spravovat zrovna plot, nad tím se v tu chvíli prostě nepozastavoval, udělal, co mu ukázala. Prý viděl na tváři zjevení velké uspokojení. Pak ho paní gestem požádala o modlitbu Růžence. Jenže on ji neuměl.

Nějak to tedy dal dohromady a měl další vidění. Takzvaných sedm obrazů z Turzovky skutečně vypadá spíše jako z říše pohádek - myšleno jejich ztvárnění, které měl Lašut vidět. Bylo to totiž jako v televizi nebo v kině. Právě toto „moderní pojetí“ skeptikům příliš nevonělo. Proč by Panna Marie měla své poselství promítat jako v biografu? Nicméně Matúš Lašut na tom trval. Trval na tom i při brutálním výslechu na VB. Ale nepředbíhejme.

Zjevení mu ukázalo na obraz, u kterého se původně modlil. Jakkoliv to může vypadat bláznivě, prý se obraz změnil na jakousi promítací plochu, kde Lašut vidět obraz zeměkoule. A dokonce pod výjevy měla být tabulka, na které, řečeno laicky, běžely titulky a vysvětlivky. Mapa zeměkoule se změnila na prorocké obrazy. Bylo jich celkem sedm:

Po těchto „televizních přenosech“ se měla žena přemístit přímo k Lašutovi a ukázat mu, že pokud všechno splní (co konkrétně, to napsáno nebylo), přijde do nebe. Což zjevení doprovodilo patřičným gestem - ukázalo směrem k obloze. Vzápětí se Lašutovi měl ukázat po obrovském záblesku trojúhelník na obloze. Z něj dle Matúše vyšel Ježíš Kristus v bíločerveném oděvu s křížem v ruce.

Z otevřeného srdce na jeho hrudi pak vyšlehly tři paprsky. Jeden z nich klečícího muže zasáhl, odmrštil ho o dobré tři metry dále. Uhodil se hlavou o kámen a zůstal tři hodiny v bezvědomí. Když se probral, nalezl vedle sebe růženec.

Co si o tomhle myslet, že? Proč by Panna Maria promítala filmy s titulky jako v kině? Skeptici tvrdí, že právě tohle je důkazem, že je to celé výmysl. Věřící naopak namítají, že právě tohle je důkazem toho, že je to pravda. Protože nic podobného by si nikdo snad ani nebyl schopen vymyslet. Zvláště rázovitý a věřící hajný, který byl abstinentem, žil v pevných zásadách a stál vždy pevně nohama na zemi, jak se říká.

Po zážitku v lese vzal růženec, který nalezl vedle sebe. Byl dle jeho mínění přímo od Panny Marie, ani na vteřinu ho nenapadlo, že by ho někdo mohl ztratit. Došlo mu prý také, co znamenalo vidění třech uvolněných latí v plotě, které spravil - usoudil, že evokují jeho tři hlavní nedostatky a jejich řešení - naučit se modlitbu Růžence, chodit více na mše a přijímání a usmířit se a mít rád všechny lidi. Sotva se v dopotácel zpět do Turzovky, okamžitě začal obcházet všechny obyvatele, které znal.

Matúše každý rád viděl, ale nyní si museli myslet, že se hajný naprosto zbláznil. Do nočních hodin totiž obcházel všechny chalupy, tloukl na okna, překvapeným lidem padal k nohám a odprošoval je. Vytahoval z paměti všechny drobné věci, které jim třeba udělal, nevrátil sirky, zapomněl vyřídit vzkaz.

Ve svém náboženském vytržení to nyní považoval za příšerný hřích. A své sousedy vytahoval i z postelí, byla hluboká noc, když Matúš konečně všechny odprosil. Někteří se smáli, někteří říkali, že se pomátl, někteří projevili skutečnou obavu o jeho duševní zdraví.

Ale on byl velice spokojený. Po tomto nočním extempore se ráno dobýval do kostela, kde při mši doslova vyváděl - tloukl se do hlavy, prožíval naprostou náboženskou extázi. Z minuty na minutu ho přešel dlouholetý kašel, kterým trpěl. A druhý den se zbavil všech tělesných neduhů. O svém vyléčení ani o zážitku v lese nikomu nic neřekl. Zatím.

Panna Marie se Lašutovi dle jeho slov zjevila ještě šestkrát. Svědek zjevení však ze strachu z možných perzekucí komunistickým režimem mlčel. Také se obával všeobecného nepochopení celého zázraku. Možná mu to nařídila paní z lesa. Sousedé a známí viděli, že se hajný zcela změnil. Jeho osobnost byla jiná. Na to existuje spousta svědků. Všichni se divili, jak se stal najednou sice velmi věřící člověk úplným náboženským fanatikem.

Byl pořád dobrák, hodný, ale každého zastavoval a mluvil o tom, jak na sebe mají být všichni hodní, nebo bude apokalypsa. To samozřejmě zavdalo dohady o duševní nemoci Matúše Lašuta. Ten se posléze rozhodl, že se konečně svěří. To učinil 7. září 1958. Zpráva o mariánském zjevení v Turzovce se rozlétla doslova jako peří z roztržené peřiny. Hned druhý den, 8. září, se k němu přidala první skupina poutníků, kterých bylo téměř tisíc. Vydali se do lesa na místo údajného zjevení.

Tohle všechno však samozřejmě neuniklo bedlivým stranickým orgánům, Lašut byl v jejich hledáčku vlastně okamžitě po zveřejnění svého zážitku. Zatímco jedni ho na horu následovali, jiní ho udali Veřejné bezpečnosti. A když ještě k tomu proběhl „sběh lidu“ a shromažďování věřících, začalo to.

Ještě ten večer, když se hajný vrátil domů z první improvizované poutě, už na něj čekali. Matúš Lašut byl obklopen poutníky, když k němu přistoupil příslušník VB a chtěl ho „sebrat“. Jenže rozzuření lidé svého proroka odmítli jen tak vydat státní moci, obstoupili dům a příslušníci se zalekli. Tak mu pouze přikázali, aby se ráno dostavil do Čadce na služebnu VB. Lašut tak učinil, ač jeho následovníci měli na celou věc jiný názor. Bylo jim jasné, že se hajný hned tak nevrátí. Nebo se nevrátí vůbec.

V Čadci byl Matúš Lašut obviněn z pobuřování a začala první z mnoha útrap. Setkání se státní mocí bylo někdy přímo bizarní. První výslech trval tři dny. Lašut nedostal ani sousto jídla, celé tři dny mu upírali spánek. Vozili ho v autě se zavázanýma očima, mluvili o tom, že támhle vidí jeho ženu, jeho děti, naznačovali, že se jim něco stane. Chtěli ho prostě zmást a zlomit. Po těchto třech dnech s ním začali sepisovat protokoly:

12. září 1958 byl frustrovanými esenbáky na příkaz shora odvezen Lašut do psychiatrické léčebny v Bytčici (Bytče) u Žiliny. Prý že si tam s ním poradí, a to by bylo, aby ho nezlomili, aby to pan prorok neodvolal! Zařadili ho mezi těžké pacienty na uzavřené oddělení, na takzvané „ochranné léčení“, což bylo možná horší než vazba. A začali ho „léčit“. Deset měsíců trápení skončilo, pustili ho domů, aby ho za tři měsíce zatkli znova.

Tak to šlo pořád dokola. Opět léčebna, domovní prohlídky, čtrnáct měsíců léčení, pobyl i v Kosmonosech v Čechách. Všude trvali na jednom - řekni, že sis to vymyslel!

Během téměř pětileté internace v různých psychiatrických léčebnách podstupoval Lašut denně různá vyšetření. Vždy zasedala jakási fiktivní „komise“ z údajných lékařů, kteří mu ordinovali terapie. Samozřejmě řečeno ironicky. Byl bitý, byl mu upírán spánek, byl mučen elektrošoky. Těch dostal nespočet. Nemohl dbát o osobní hygienu, buď mu upírali vodu zcela, nebo ho naopak sprchovali ledovou vodou pořád dokola.

Také farmakologická „léčba“ neměla obdoby. Vyzkoušeli na hajném z Turzovky kombinace všech možných silných antipsychotik, sedativ, hypnotik, léků na schizofrenii i různé drogy.

Vrcholem všeho byla návštěva hypnotizérů. Lašut jich zaznamenal osm. Vyvstává otázka, čeho tím chtěli všichni docílit. Co se vlastně chtěli dozvědět, když údajně přísně racionální komunisté povolali experty na hypnózu? Chtěli z něho vymámit přiznání, že všecko je hraná komedie, to je samozřejmé. Ale mimoto se ŠTB velmi zajímala o Mariino „tajemství“. Až to bylo podivné.

Chtěli do puntíku vědět naprosto přesný popis zjevení, kreslili podobizny údajné sochy - ženy, dokonce když Lašut vyprávěl (po sté a stále znova to samé) o oněch sedmi obrazech, všiml si, že nějaký přísedící agent v pozadí se mimoděk a nevědomky pokřižoval. Toto gesto asi vyjadřuje vše.

Nakonec nad ním zlomili pověstnou hůl. Nikdy neodvolal, nikdy nezměnil ani slůvko. Tak ho pustili s přípisem: „… je zdravý, je pouze zatížený vidinami Matky Boží.“ Věru, pěkná diagnóza! Vrátil se vyhublý, vypadaly mu všechny zuby (při výsleších jich bylo pár vyraženo také), kvůli koňským dávkám léků a dlouhotrvajícímu pobytu ve tmě (na samotce v léčebně strávil deset měsíců!) byl Lašut téměř slepý.

Začala kolečka soudních jednání, bylo jich devatenáct. Přesto nikdy nezměnil svou výpověď a trval na tom, že Marii skutečně viděl.

Navíc se toho dělo nějak moc - při pobytu na místě zázraku se mu před svědky vrátil zrak. Na hoře Živčák vytrysklo šest léčivých pramenů, o které se zajímaly i manželky vysoce postavených funkcionářů. Poutníků stále přibývalo. Státní moci bylo asi jasné, že tohle nikam nepovede. K jeho odsouzení tedy nikdy nedošlo. Báli se, že kdyby Lašuta odsoudili a zavřeli, stal by se opravdovým mučedníkem a bylo by to ještě horší.

Snažili se však alespoň zničit spontánní poutní místa, která vznikala po celém okolí. Dokonce improvizované kapličky a obrázky komunisté zapálili. A zase toho litovali - místní žena, která se snažila vytáhnout z ohně svatý obrázek, měla vidění a padla na zem i s obrazem, který jako zázrakem neshořel, zbyl jen obrys postavy Bohorodičky. Tento obraz je dochován dosud. Extatické zážitky tu měli i mnozí jiní.

Došlo i k několika údajným vyléčením beznadějně nemocných lidí. Vodu z pramenů si nechal vozit i papež. Místo se plnilo obrázky, všude byla spousta soch, berlí vyléčených lidí. „Slovenské Lurdy“ přerostly tehdejšímu režimu přes hlavu - a to doslova. Raději to nechali být, protože přijížděly i zahraniční štáby novinářů a zástupy poutníků. Snažili se tedy udělat z Lašuta mamonáře - prý to vše dělal pro peníze.

Proti tomu vystoupili snad naprosto všichni. Nikdy si od nikoho nic nevzal, ač mu bylo nabízeno poměrně dost darů i nabídek na štědré doživotní zajištění. ŠTB si tím vším udělala medvědí službu - vše se otočilo proti nim. Tak dlouho chtěli, aby se o zjevení nemluvilo, až dosáhli pravého opaku.

Po revoluci vyrostla na místě opravdová kaple - roku 1993 byla na hoře Živčáku vysvěcena kaple Panny Marie Královny pokoje. Základní kámen jí posvětil Jan Pavel II. při své první návštěvě Slovenska roku 1990.

Došlo také k lékařskému přezkoumání údajných zázračných vyléčení ve snaze uznat celé zjevení. Výsledky těchto zkoumání ovšem nebyly uspokojivé. Ale zápisy v kronice i v církevních análech hovoří o stovkách případů, jsou to doslova protokoly, sepsané s vyléčenými, jejich lékařské zprávy „před a po“. Další a další lidé zde měli své vlastní vidění Panny Marie. Nakolik je ovlivnilo prostředí, nebo si to prostě jen vymysleli, o tom lze jen spekulovat.

Matůš Lašut zůstal do konce života pevný a nezlomený. Všichni, kdo ho znali, nikdy nepochybovali o jeho duševním zdraví. Vyzařovala z něj jistota, vnitřní klid, vyrovnaný úsměv. Nenechal se zastrašit a denně navštěvoval mši. Stal se protagonistou další zvláštní události, kterou on pokládal za „odměnu“ za svou nezlomnost - klečel hodinu v louži vody vytékající z deštníků, ale vstal suchý a čistý.

Několikrát po svatém přijímání zůstal ve strnulé poloze s hlavou skloněnou k zemi. Když se ho parta statných chlapů snažila zvednout, nepohnuli s ním. To se opakovalo velice často.

Matúš Lašut prožil svůj život v Turzovce. Zemřel 10. srpna 2010 ve věku 94 let. Dával rozhovory všem novinářům, kteří projevili zájem, i lidem, kteří u něj doma zaklepali a chtěli mu podat ruku. Nikomu se nikdy nevnucoval, zůstal skromný a zásadový po celý svůj dlouhý život. Turzovka se stala poutním místem, kde se slouží mše za účasti slavných osobností a voda z pramenů je proslavená.

Co se doopravdy stalo v roce 1958, na to existoval jen jeden svědek - Matúš. Pokud mu budeme věřit, vlastně tam s ním byla ještě Panna Maria. Nebo šlo o výplod fantazie nábožného muže? A ostatní, kteří měli podobné vidění, propadli jen halucinacím, které byly vyvolané silnou atmosférou poutního místa?

Ať je to, jak chce, ať to bylo, jak bylo, Matúš Lašut se stal slovenským hrdinou všech věřících. A Turzovka a její genius loci rozhodně stojí za návštěvu.

VIZIONÁR MATÚŠ LAŠUT :: Zivcakova

ŽENA-IN - Viděl jsem zázrak a nezlomili mě ani komunisti! (zena-in.cz)

6_10 (katolik.cz)

Zjevení Panny Marie v Turzovce (novakoviny.eu)

Zjevení Panny Marie v Turzovce – Wikipedie (wikipedia.org)