Článek
Život není žádná sranda, ale život bez srandy by nebyl žádnej život!
Životní motto robustního muže s měkkým hlasem, velkým knírem a dobráckýma očima, se kterým se život opravdu nemazlil, platí v jeho případě do puntíku. Milan Neděla byl herec, který zahrál všechno, na co si jen vzpomenete. Vážné role v jeho repertoáru jsou také, ovšem vždy v nich vykukovalo cosi rošťáckého, takové ty jiskřičky v očích. Vypadal vždy, že co nevidět propukne v hlaholivý smích, pro něj tak typický.
Hrdina stovek epizodních rolí, ale také znalec života, gurmán, mistr karbaník, muzikant i milovník české klasické literatury. Slávista, fotbalista a vůbec univerzální sportovec. Což při jeho hromotlucké postavě může lidem připadat úsměvné, ale opak je pravdou - byl opravdu velice obratný a mrštný, žádný zadýchaný tlusťoch. Měřil 193 centimetrů a vážil kolem 130 kilo. Působil i jako obratný „přihrávač“ Felixe Holzmanna.
Zřejmě role nejslavnější - nebohý žravý sluha Baloun
Proslavený recesista nezkazil žádný vtip, rád provokoval a obklopoval se haldou přátel. Bohužel, ne všichni byli přátelé a jeden z nejbližších ho dokonce udal, čímž mu způsobil zákaz hraní ve filmech a televizi. Rázný velký muž si nikdy nebral servítky a také na to doplatil. Zdraví ho zradilo v nevysokém věku a celý život, jak se tak obrazně říká, „lítal po špitálech“. Obětavě se o něj starala manželka a syn Aleš.
Život komika, recesisty a talentovaného herce s robusní postavou a dobráckou tváří skončil poměrně předčasně. Za pár dnů by mu bylo devadesát. Milan Neděla.
Bůh žehnej Alibabovi!
Milan Neděla se narodil v Praze 23. února 1934. Tatínek byl hlavním účetním továrny na proslulé motocykly Jawa. Pankrácká továrna Janeček – Wanderer byla ve své době skutečně výjimečný „flek“, takže otec zůstal v Praze, aby mohl pracovat a Milan vyrůstal ve vísce Radlík u Jílového. Byl tam vlastně „uklizen“ před válkou.
Otec se vrhl na odboj a pomáhal, jak jen bylo v jeho silách. Jako účetní dobře věděl, jak zacházet s penězi. Obracely se na něj hlavně židovské rodiny, které v počátcích okupace už dobře věděly, že bude zle. Mistr účetní jim jejich rodinné peníze „odkláněl“ tak, že podnikající Židé byli rázem v mínusu a ulité peníze v hotovosti brali s sebou, dokud ještě šlo utéct.
Radlík u Jílového - tam strávil Milan Neděla dětství
Otec Milana Neděly utrpěl také zranění - měl potyčku s jedním vojákem Wehrmachtu. Vstoupil do cesty obrněnému vozidlu a prostě se odmítl hnout. Asi nějaká forma impulzivního protestu. Voják s ním ani nediskutoval, srazil ho a přejel mu pásákem ruku. Ale i jako invalidu si ho Jawa ponechala v pozici hlavního účetního.
Když se Milan vrátil do Prahy, bylo už po válce a následoval rok 1948. Po základní škole nastoupil Neděla na gymnázium v Holešovicích. Z něj byl ale po dvou letech vyloučen. Soudruzi totiž neměli smysl pro studentskou recesi, se kterou Neděla slavil úspěchy už od základní školy. Takže když byl v prvomájovém průvodu spatřen po boku kamaráda, který měl na čepici napsáno „Piráti všech zemí, spojte se!“ a Neděla mu sekundoval čepicí s nápisem „Bůh žehnej Alibabovi!“, dostal vyhazov z politických a kázeňských důvodů.
Naštěstí se mu povedlo přestoupit a dostudovat na slavném gymnáziu Jana Nerudy v Hellichově ulici na Malé Straně. Hrál aktivně fotbal a původně se chtěl stát sportovním novinářem. Jenže kamarád ho přemluvil, aby zkusil hrát. Už jako dítě se objevil v pár pohádkách, které hráli spolužáci jen tak pro pobavení. Tak to zkusil.
Gymnázium v Hellichově ulici
Vemte toho tlustýho, ten bude dobrej!
Během studií velice úspěšně hrál v dramatickém kroužku a zpíval v operetách. Zkusil to na DAMU a byl přijat. Mezi jeho profesory patřil například Lukavský, Neumann či Vejražka. Právě Vítězslav Vejražka při přijímačkách při pohledu na Milana Nedělu jen zvolal: „Toho vemte. Tak tlustýho chlapa jsme tu ještě neměli, ten bude dobrej!“ A byl. Jeho talent byl mimořádný. Zpíval, hrál v jazzové kapele, miloval operety, byl schopen zahrát naprosto kohokoliv a cokoliv.
Neděla byl totiž typem tak výrazné persony, že přesně něco takového v té době na divadle, filmu i televizi chybělo. Dobrácký hromotluk s měkkým pohledem a vnitřním kouzlem se v roce 1955 objevil poprvé na plátně jako ošetřovatel ve studentském snímku Blázni mezi námi. Mezitím exceloval v divadle. Během svého života byl členem Městského oblastního divadla v Kolíně (1956 – 1958) a Východočeského divadla v Pardubicích (1958 – 1960). Přešel však opět do Prahy, do divadel Na zábradlí (1960 – 1962), Na Fidlovačce (1962 – 1963), Paravan (1963 – 1965), Rokoko (1965 – 1972) a v Karlíně (1973 – 1982).
Skvěle exceloval v komických i charakterních operetních rolí bodrých hromotluckých mužů. Účinkoval například ve hrách Marie Stuartovna, Těžká Barbora či Nepokojné hody svaté Kateřiny.
Točil i několik filmů ročně. Hrál i v některých dramatech, hojnější uplatnění ale našel především v komediích, v nichž ztvárňoval muže nejrůznějších profesí. Od počátku 60. let spolupracoval také s televizí, účinkoval v řadě inscenací a seriálů a počet jeho filmových a televizních rolí překročil stovku.
Pidirole, velký Baloun a milovaná Slavie
Hrál řidiče (Honzíkova cesta), lesníka (Hledá se táta), cestujícího (Tři přání), pořadatele (Valčík pro milion), dělníka (Einstein kontra Babinský), příslušníka VB (Táto, sežeň štěně!), zaměstnance komunálu (Bílá paní), mnicha (Ta naše písnička česká), piráta (Ukradená vzducholoď), železničáře (Parta hic) a další a další.
A ve všech těchto „pidiroličkách“ byl zcela nezaměnitelný a zapamatovatelný. Měl však i větší role, roťák u odvodů v komedii Dobrý voják Švejk (1956), nenažraný pucflek Baloun v Poslušně hlásím (1957) hostinský v Dívce na koštěti (1971), rytíř v Noci na Karlštejně, žárlivý manžel Aleny Vránové Horn v Já to tedy beru, šéfe! nebo mafián v bláznivé komedii Buldoci a třešně.
Bylo mi třiadvacet a měl jsem zahrát padesátiletého chlapa. Bylo to absurdní, ale nakonec to snad vyšlo dobře. Problém byl ve dvou scénách. Jednou jsem se měl hladově vrhnout na prejt. Jenže se to točilo v létě, bylo horko a ten prejt příšerně smrděl, lezly po něm mouchy, byl v rozkladu. Naštěstí mi po chvíli dali nějakou jinou hmotu, která se pochoutce alespoň vzdáleně podobala. Zato když jsem měl jíst ze staniolu paštiku, užíval jsem si každé soustíčko. Voněla náramně. Pak se ale záběr opakoval jednou, podruhé, potřetí, a to už mi lezla krkem, nosem i ušima. Roky jsem nemohl paštiku ani vidět. Když mi potom ukazovali záběry, málem jsem omdlel. Ve filmu použili jen moment, jak vylizuji prázdný staniol.
Významná byla i Nedělova práce v televizních inscenacích a seriálech (Babiččina krabička, Svatební cesta, Fantastická neděle, Kateřina zlé pověsti, Klapzubova jedenáctka, Hříšní lidé města Pražského, Bambinot, Arabela, Plechová kavalérie, Synové a dcery Jakuba Skláře a další). Komické role vytvářel v rozhlase i v různých televizních estrádách. Po Miloši Kopeckém převzal moderování úspěšné série Komik a jeho svět. A pamětníci vědí, jak velice klidný, hezký a svým způsobem neuvěřitelně oddechový pořad to byl. Neděla promlouval krásným hlasem a bylo na něm vidět, že se mu celý tento projekt velice zamlouvá. Působil v něm od roku 1979 - 1994.
Kniha Rozpomínky
Jako „kovaný“ slávista podporoval tento pražský klub vším možným, hrál za Slavii v utkání herců. Byl spoluzakladatelem Odboru přátel Slavie. V 60. letech, kdy byl klub na několik let přejmenován na Dynamo, se zasadil o návrat k původnímu jménu a do smrti nevynechal jediný zápas. Klamal tělem. Zavalitý muž byl ve skutečnosti velice mrštný, muzikální a všestranný.
V roce 1980 jeho hlasem mluvil populární panák Hele ze Studia Kamarád. Kvůli postupujícím zdravotním problémům však namlouvání postavičky po roce nechal kolegovi a Ota Jirák je důstojným nástupcem.
To byla určitě Švorcová!
Po srpnu 1968 si na protest proti vpádu Sovětských vojsk nechal narůst knír, který se stal jeho poznávacím znamením. A podepsal manifest Dva tisíce slov. Tehdy působil v divadle Rokoko, které vedl jeho velký kamarád Darek Vostřel. Celý soubor Rokoka byl na příkaz strany rozprášen. Mimo Vostřela museli být „odejiti“ také Karel Štědrý nebo Marta Kubišová (ta měla onen proslavený „skandál“ s nastrčeným pornografickým časopisem). Ale co s Milanem Nedělou? Sice provokoval, podepsal, ale soudruzi potřebovali ještě pádnější argument pro „odklizení“ hromotluckého herce. A ten nastal při kartách.
„V Rokoku na herce donášel Vlastimil Bedrna. Mazali mariáš, pomlouvali režim a on to práskl. Chtěl táhnout repertoár normalizačním proudem a oni ho poslali do háje. Tak se jim mstil.“ řekl o aféře hercův syn Aleš. Milan Neděla tomu nemohl uvěřit, že by ho zradil zrovna Vlastimil Bedrna, jeho kamarád. Podezíral nejdříve Jiřinu Švorcovou. Potkal ji tehdy na ulici a neudržel se a vmetl jí, že je udavačka.
Švorcová se ho však nezalekla. Ač byla kovanou komunistkou, na kolegy nedonášela, což potvrdili všichni. Řekla mu, že ho má na svědomí Bedrna s Amortovou. A Neděla byl uklizen do rozhlasu, jen tam mu dovolili vystupovat. S televizí a filmem měl na nějaký čas prostě utrum.
Jiřina Švorcová
V rozhlase sice nebyl vidět, zato byl slyšet. A to velmi. Namlouval populární rozhlasové seriály na pokračování a dramatizace velkých světových děl, například Moliéra či Dickense. Kronika Pickwickova klubu v podání Milana Neděly je obrovský zážitek pro posluchače. Také načetl takřka všechny povídky Jaroslava Haška.
Chtěli, aby Neděla nebyl, ale on byl snad ještě více - lidé si hledali v programu rozhlasu, kdy bude něco číst a mluvit a doslova jeho měkký a bručivý hlas hltali.
No a co, rakovinu má kdekdo, jen o ní neví!
Robustní herec veselé povahy se celý život potýkal s vážnými zdravotními problémy. Poprvé se u něj objevily už v patnácti letech, kdy usnul v autobusu po cestě ze zájezdu. Měl položenou nohu na topení a jak spal, nohu si ošklivě spálil. Když ho lékaři ošetřovali, nezjistili ale, že trpí cukrovkou. Neléčený diabetes mu tak dělal problémy už od jinošských let.
Rozjely se mu cévní problémy a rána se prostě neléčila. Trpěl tím celý život. Od roku 1982 byl v invalidním důchodu, spíš se věnoval rozhlasové práci, a hlavně obcházel doktory. Prodělal 19 operací, dvě žloutenky a rakovinu tlustého střeva. Pak ho čekala operace z nestrašnějších - amputace nohy. Brali mu ji doslova po kouskách, prst za prstem, kotník, pod kolenem, až nakonec následovala noha celá. Neděla se nevzdal - za tři dny si zvykl na protézu a za pomocí berlí se rozchodil.
Karel Štědrý - člen Rokoka
Obdivuhodný výkon. Bojoval statečně a velkou podporu měl v manželce Marii, která si po padesátce udělala řidičák a vozila manžela autem k lékaři, aby nemusel jezdit taxíky a MHD. Maruna, jak ji láskyplně oslovoval, dokonce manžela vzala k moři - nevyježděná, s čerstvými papíry dojela až k Baltu.
Pak už se jeho zdravotní problémy nakupily natolik, že se stav Milana Neděly horšil každým dnem. Naposledy se divákům představil menšími roličkami v pohádkách Pehavý Max a strašidlá a O zatoulané princezně. Jako již hodně nemocný muž jezdil po republice s pásmem swingových pořadů. Když mu tam složil poklonu jeden místní muž, že ač nemocný, pořád vystupuje, odpověděl svou tradiční větou, že rakovinu má kdekdo, jen o ní neví. Humor ho neopouštěl až do poslední chvíle.
Napsal vzpomínkovou knihu „Rozpomínky“, kde glosuje hlavně své peripetie a zážitky s hereckými kolegy.
Po vleklých zdravotních komplikacích spojených s cukrovkou a rakovinou prohrál statečný boj 14. dubna 1997. Bylo mu třiašedesát let.
Velký herec malých rolí - Milan Neděla (23. únor 1934 - 14. duben 1997) by zanedlouho oslavil devadesátiny.
prameny:
