Mysteriózní les Svíb je obrovským pohřebištěm padlých vojáků a koní z bitvy u Hradce Králové

Les Svíb má přibližně jeden a půl kilometru na délku a sedm set metrů na šířku. Tento fascinující kousek naší země nalezneme asi deset kilometrů od Hradce Králové mezi Benátkami, Máslojedy a Sadovou. Zvláštní a zajímavé jméno lesa - Svíb - je odvozeno od nezaměnitelných trsů zde hojně rostoucího keře - svída krvavá. Jméno boru jako kdyby předurčovalo jeho osud: celý les Svíb je jeden velký masový hrob. Možná i největší na našem území. Jde o místo s atmosférou, která se nedá najít snad nikde jinde.

Když se totiž do Svíbu vydáte, jdete po tělech vojáků. Jejich počet se jen velice zhruba odhaduje na pět tisíc mužů, přesné číslo se však už nikdy nikdo nedozví. Mimo vojáků zde leží také tisíce vojenských koní, kteří šli se svými pány na skutečná jatka. Svíbem vede tzv. Alej mrtvých, což je naučná stezka. Už jen název dává tušit, že půjde o cestu velice morbidní a zajímavou. A je to pravda. Atmosféra Svíbu láká spoustu turistů i duchovně založených lidí, kteří jdou za záhadami a pověstmi. Bizarní obrovský masový hrob v lese - to je přímo živná půda pro různé povídačky, tajemné události a záhady.

Neuvěřitelný genius loci a místo, kudy chodily dějiny - to je les Svíb. Co se tam stalo a co tam můžeme najít?

Prusko-Rakouskou válku známe z učebnic dějepisu. Lidé ví, že se to stalo, že to proběhlo, mají všeobecnou povědomost, ale to je tak všechno. „Vždyť se to stalo tak dávno, proč se o tom učit,“ povzdechnou si studenti, kteří maximálně znají onu protiválečnou píseň o udatném kanonýru Jabůrkovi, co u kanónu stál a pořád jenom ládo ládo…

Fanoušci vojenské historie však nezapomínají a každoročně se zapojují do rekonstrukcí krvavé bitvy u Hradce Králové, která byla skutečným masakrem. Prusko-Rakouská válka začala 21. června 1866 a konflikt se roztroušeně odehrával na mnoha místech Východních Čech. Skončila 26. července 1866, kdy bylo na zámku v Mikulově podepsáno příměří, které bylo potvrzeno mírovou smlouvou z Prahy.

Bitva u „Královýho Hradce“ je historiky označována jako druhý největší válečný konflikt devatenáctého století, který se odehrál na území Evropy. Počtem nasazených vojáků je hradecké střetnutí největší bitvou svedenou na území dnešního Česka. 3. července 1866 se nedaleko tohoto města střetly armády Rakouska a Pruska. Nejkrvavější boje bitvy probíhaly nedaleko obce Máslojedy, válčilo se v Hoříněvsi, Chlumu, Lípě, Dohalicích, kolem Nechanic, Rozběřic - a u lesa jménem Svíb.

Ten se stal dějištěm snad nejkrvavější řeže celé bitvy u Hradce Králové. Různé historické studie se dodnes neshodnou na tom, zda stálo za to o Svíb bojovat. Byl natolik strategickým místem, nebo šlo jen o jatka, ve kterých zbytečně vyhaslo mnoho lidských životů? Když byl boj připravován, bezvýznamný les nebyl zahrnut do taktických plánů. Přesto se do krvavé bitvy o kus lesa zapojily tisíce až desetitisíce vojáků.

Rozdílné válečné strategie obou armád rozhodly výsledek bitvy ve prospěch armád Pruska. A právě boj o Svíb, který započal časně ráno 3. července 1866, byl naprosto klíčový. Rakousko se krylo děly, Prusové dokonce uvažovali o ústupu, jenže Rakušané se nechali strhnout, začali bojovat o Svíb a dle historiků: „Do boje o strategicky nevýznamné místo se vrhly dva armádní rakouské sbory, které se tu utkaly se sedmou pruskou divizí a fatálně odkryly svou vlastní obrannou linii.“

Krátce před polednem byl konec. Mrtvoly vojáků obou armád se válely po celé oblasti lesa, „dodělávající“ koně žalostně řičeli na zemi, ozýval se nářek zraněných a umírajících. „Krev tekla proudem z lesní cesty až na okraj pole,“ zaznamenal dopisovatel londýnských Timesů, který byl celou podívanou natolik otřesen, že dlouhé týdny psal články na téma bitvy u Hradce Králové. Místní se po utichnutí palby přišli podívat na místo tragédie a pohled to byl neuvěřitelný. Kam oko dohlédlo, samí padlí vojáci a jejich koně. Začala se psát nová kapitola lesa Svíbu - ta funerální.

Mnoho mrtvých bylo po ztotožnění odvezeno, ale na místě pořád zůstávaly tisíce a tisíce padlých vojáků a koní. Zvláště s koňmi si lidé nevěděli rady. S obrovskými zvířaty se špatně manipulovalo, padlo tudíž rozhodnutí: „Všechny, co tu zůstali, lidi i koně, zahrabeme v lese.“ Po zahrabání mrtvých postupem let vznikla ve Svíbu naučná stezka s názvem Alej mrtvých. Tvoří ji 21 zastávek s informačními panely a lemována je mnoha pomníky, monumenty a kříži. Morbidní Alej mrtvých je obrovským mnohonárodním pohřebištěm, které měří deset kilometrů.

Její začátek je v obci Čistěves (1 km západně od Chlumu u Hradce Králové) a konec u pomníku Myslivce na jihozápadním okraji lesa Svíb. Nejvzdálenějším místem naučné stezky je obec Máslojedy, kde se nachází vojenský hřbitov s 8 pomníky. Válečných hrobů (každý z nich skrývá ohromný počet těl padlých) v této lokalitě je až 120 a mezi náhrobky můžeme nalézt prosté kříže i obrovské funerální skulptury.

Největší pomník je věnován rakouskému polnímu pluku č. 51, který se nachází přibližně v polovině Aleje mrtvých. Mezi další velké pomníky patří tzv. „klobouk“, který je věnován rakouskému praporu polních myslivců - ten zdobí plastika mysliveckého klobouku z pískovce z roku 1906. Pomníky a kříže nejsou jen po cestě Alejí mrtvých. Kdo sejde z cesty a dostane se hlouběji do lesa, na každém kroku narazí na náhrobek. Podívaná je to neskutečná. Místo, aby člověk hledal houby, jako v obyčejném lese, hledá hroby. A ty jsou všude, za každým stromem.

Mysteriózní funerální památka jako by neměla konce - turista nebo návštěvník se motá v porostu a neustále se před ním vynořují náhrobky. „Je to opravdu zvláštní místo. Nejhorší bylo, když jsem si uvědomil, že jdu po mrtvých. Ve Svíbu není místečka, kde by v zemi nebyla mrtvola. To prozření bylo divné, na hřbitově se přece na hroby nešlape, ale tady je to prostě dané a přijatelné. Navíc se tu dají najít neskutečné věci,“ svěřuje se na stránkách hledačů pokladů jeden mladík, který potají prochází Svíb s detektorem kovů - samozřejmě se to nesmí, Svíb je památkově chráněné místo.

Les Svíb se zkrátka proměnil v jeden velký hřbitov. Tisíce vojáků obou znepřátelených stran Prusko-Rakouské války našly v lese Svíb místo posledního odpočinku. Procházka zde bývá skutečným zážitkem, obzvláště pokud si výletník uvědomí, že všude pod jeho nohama jsou pod zemí tisíce a tisíce mrtvých. Není divu, že o Svíbu koluje tolik strašidelných a děsivých pověstí.

Na jakém jiném místě by mělo strašit, než v lese, který roste z obrovského hromadného hrobu? Jistě, můžeme se nad tím jen pousmát. Místní nic takového netvrdí, ovšem návštěvníci, kteří se považují za senzitivní a citlivé jedince, ve Svíbu slyší rány, hvízdání kulek, nářek raněných, dokonce i šeptání v němčině nebo ržání umírajících koní.

Někdo přísahá, že do lesa odmítl vstoupit jeho pes - těchto příhod ohledně psů je zaznamenáno mnoho. Naši čtyřnozí přátelé tam prý cítí a vidí to, co je lidskému oku skryto. Také se ihned po bitvě mezi tehdejším obyvatelstvem říkalo, že nad Svíbem 3. července večer přestali létat ptáci. Má zde být také neustálý stín. Jsou to jen povídačky, ptačí švitoření se ozývá při slunečných dnech stejně jako na všech jiných místech a stromy vrhají úplně normální stíny. Nejsou to stromy původní, mohutný borový les byl po bitvě zcela zdevastován a dřevo vytěženo. Jenže je na žádné pile nechtěli. Kmeny byly plné kulek, které při manipulaci s pilou vylétávaly a způsobily lidem řadu zranění.

Dnes les vypadá úplně jinak, je převážně listnatý a plný keřů a náletových dřevin. Fascinující místo rozhodně stojí za návštěvu, byť tam citlivější jedinci zažívají pocity úzkosti a děsu. Ono asi není divu. Někdo není stavěný na procházku po hromadném hrobě. Jiní zase tvrdí pravý opak - místo má mít pozitivní a přátelskou auru. „Leží tam dole všichni pospolu. Nepřátelé za života, ve smrti jeden vedle druhého. I s jejich koňmi. Umí si to vůbec někdo představit?“ mávl rukou ke Svíbu starousedlík z blízké vesnice.

A jako kdyby samotná dechberoucí atmosféra tohoto nesmírně zvláštního místa nestačila sama o sobě, musel se k tomu přidat ještě zásah z nebe. Opravdu! 17. května 2016 čili 150 let od bitvy spadl na pole v sousedství Svíbu meteorit. Přiletěl ze severní strany -ze strany postupu Prusů. Dostal jméno Hradec Králové a najdeme ho ve sbírkách Národního muzea.

Pokud se chcete příjemně bát, navštivte úchvatné české místo, které není zas tak známé - největší hromadný hrob, les Svíb, ve kterém se psala historie nejen naší země.

Zpracováno podle: Svíb – Wikipedie, Alej mrtvých v lese Svíb – Kudy z nudy, Alej mrtvých v lese Svíb připomíná desetitisíce padlých v… | Regiony, časopis Enigma, Znáte krvavý les Svíb? Prý je tu slyšet nářek umírajících a střelba z pušek - Pelhřimovský deník, Kanonýr Jabůrek – Wikipedie