Článek
Pattonovi duchové
Na konci dubna 1945 byla americká armáda už u hranic Československa. Kavaleristé z „druhé jezdecké“ skupiny byli po vylodění v Normandii včleněni do 3. americké armády generála Pattona. Němci kavaleristům přezdívali „Pattonovi duchové“, hlavně pro jejich schopnost zjevovat se za nepřátelskou linií, šířit paniku a strach a mizet po úspěšném útoku či sabotáži. 18. dubna 1945 dobyla druhá kavalerie pod vedením generála Charlese H. Reeda město Aš a postupovala dále do vnitrozemí přes tehdejší pásmo Německo - české hranice. Městečka Bělá nad Radbuzou a Hostouň byla ještě za linií německé fronty. Reed se dozvěděl, že právě v okolí těchto dvou městeček jsou internováni váleční zajatci - angličtí, američtí, polští a francouzští. Vznikl plán na jejich záchranu. To však Reed ještě netušil, že bude mít dvojnásobnou motivaci k osvobození.
Naprosto nečekaná návštěva
Němečtí veterináři z hřebčína Hostouň se odhodlali k neuvěřitelnému kroku. Dr. Rudolf Lessing a Dr. Wolfgang Kroll překročili hranice a dostali se přímo k Reedovi, který byl shodou okolností vášnivý milovník a chovatel koní. Zcela zaskočenému Reedovi, který nevěřil vlastním očím, přednesli naléhavou žádost na záchranu vzácných koní. Měli oprávněné obavy před Rudou armádou, která se valila z druhé strany. Pokud by totiž tento kraj osvobodila, koně by nejspíše skončili v kotlích polních kuchyní. Reed neváhal ani minutu a zorganizoval záchranné operace souběžně.
Charles Hancock Reed
250 lipicánů i hřebci jugoslávského krále
Koně byli do hostouňského hřebčína sváženi před i v průběhu války jako německá válečná kořist. Jednalo se o zhruba 250 lipicánů z Císařské jezdecké akademie ve Vídni, které německá armáda „zabavila“ z důvodu náletů na Vídeň a převezla je do Hostouně. Mezi koňmi nechybělo ani stádo hřebců jugoslávského krále Petara, koně plemene Donského, Achaltekinského, angličtí plnokrevníci, arabští koně, tažní chladnokrevní koně a stádo českých teplokrevníků. Dohromady přes 650 koní čekalo na záchranu nejenom před Rudou armádou, ale k Hostouni se blížila také obávaná 11. pancéřová divize Wehrmachtu, která se chtěla spojit se skupinou armád Střed. Hřebčín byl v přímé palebné linii a hrozilo jeho vypálení.
Operace „Cowboy“
Do akce se vložil zpravodajský důstojník kapitán Thomas Stewart. Oba veterináři byli ochotni stádo Američanům vydat, ovšem plukovník Rudofsky, ředitel hřebčína a zanícený nacista, byl zcela proti a nepřipouštěl žádnou možnost vyjednávání. Stewart později vzpomínal, že spíše „hrál o čas“ a nakonec vydání stáda dovolil. Objevil se ovšem další problém. Do Hostouně přitáhla jednotka Wehrmachtu, která byla tvořena spíše směsicí různých ozbrojených individuí, přes příslušníky SS až po samozvané ozbrojené německé civilisty. Generál, který jim velel, chtěl dokonce popravit velitele hřebčína Rudofského, protože vyjednával s Američany. Když se však dozvěděl, že poblíž jsou obávaní Pattonovi duchové, okamžitě se stáhl a doslova se svou prapodivnou jednotkou utekl.
Neútočné pásmo
Po dlouhých vyjednáváních s hostouňským velením Wehrmachtu bylo zřízeno neútočné pásmo mezi americkou linií a hřebčínem. Prostor byl zaminován a kavaleristé si pro koně jeli za doprovodu čety lehkých tanků a čety samohybných houfnic. Průnik a obsazení hřebčína Hostouň se povedl, bohužel za cenu životů dvou amerických vojáků, protože jejich kolonu ostřeloval zakopaný oddíl SS. Z pattonových duchů se stali ošetřovatelé koní, protože válka ještě z posledních sil pokračovala a zatím nebylo možné je odvézt do bezpečí. Ke kavaleristům se přidali i osvobození váleční zajatci - Reedův plán na záchranu koní i lidí zatím vyšel.
Tak jedem!
12.5.1945, po kapitulaci a skončení všech bojových akcí, se konečně mohl rozběhnout samotný transport koní přes hranice do americké zóny. I když už bylo po válce, bylo nutné odvézt koně do bezpečí. Okolí se hemžilo příslušníky Revolučních gard, partyzány, německými vojáky, kteří se schovávali a podobně. Každý mohl nějaké koně ukradnout, zabít, nebo hřebčín zapálit či násilně převzít.
15. května ráno se stádo vydalo na asi 40 kilometrovou pouť do Bavorska. Vysokobřezé klisny a klisny s hříbaty jely na nákladních autech, zbytek po skupinách čítajících 40 - 80 koní šel po svých. Generál Patton zajistil pro transport absolutní přednost na silnici. Kavaleristé se proměnili v opravdové kovboje a na koních popoháněli stádo vpřed. Doprovod neuvěřitelné kolony koní a jezdců tvořily džípy a obrněné transportéry, obrněné vozidlo s posádkou hlídalo také v každé vedlejší silnici. K transportu se postupně cestou připojovali i lidé, vesměs němečtí civilisté, kteří se báli pomsty Čechů a chtěli se dostat do americké zóny. Američané měli vše perfektně organizované, z bezmála sedmisethlavého stáda se ztratili jen tři koně. Veterinárním dozorem nad stádem byli pověřeni právě oba němečtí veterináři z Hostouně, kteří na vzácné koně upozornili. Oba dožili ve Spojených státech.
Po příchodu stáda do bavorského městečka Furt in Wald bylo stádo rozčleněno podle plemen a původu. Lipicáni skončili v Lipici v dnešním Slovinsku, část jich se vrátila do Císařské jezdecké školy ve Vídni, část odjela lodí do USA, část do Janova v Itálii. Někdy nebylo možné koně vrátit do jejich domova jednoduše proto, že místo jejich pobytu před zabavením už neexistovalo. České vojenské správě bylo vráceno několik tažných koní a angličtí plnokrevníci. Američané celkovou hodnotu koní z Hostouně odhadli na tři miliony dolarů, což byla tehdy astronomická částka.
příslušníci druhé kavalerie v Hostouni
O záchraně koní z Hostouně byl natočen film Zázračná záchrana bílých hřebců (Miracle of the White Stallions, 1963)
V Bělé nad Radbuzou byl vybudován památník dvěma zastřeleným americkým vojákům a každý rok se zde konají vzpomínkové akce, často i za účasti dětí a vnuků amerických vojáků, kteří byli přímo u záchrany koní z Hostouně.
zdroje: Paměť národa
https://equichannel.cz/
https://www.belanr.cz/
