Článek
Pokud dáte někomu neomezenou moc nad životy lidí, projeví se zpravidla pravá povaha onoho člověka v celé své nahotě. Někdo odmítne, někdo naopak přivítá to, že může rozhodovat, kdo přežije a kdo zemře. A sám se na tom podílet. V historii německých koncentračních táborů nalezneme spoustu bestiálních a sadistických dozorců. Ale nejvynalézavější a nejvíce nápadité ve vymýšlení různých druhů mučení, týrání a zabíjení byly ženy.
Ilse Koch, Irma Grese, Maria Mandel, Margot Dreschel nebo Hermine Braunstein - tato jména vzbuzují hrůzu i dnes. Mezi dozorkyně, které svou „práci“ dělaly s nesmírnou chutí a vervou, patřila také Elisabeth (El) Volkenrath. Hloupá a nevzdělaná alkoholička bez svědomí.
Osvětim
Elisabeth Mühlau pocházela z naprosté bídy. Její rodina žila na okraji společnosti, otec šesti dětí byl lesní dělník na pile, který propil všechny peníze. Mlátil ženu i děti a Elisabeth vyrůstala na skutečném dně. Narodila se 5. září 1919 v městečku Schönau v německé části Slezska (dnes Świerzawa, Polsko). Byla hloupá, neměla žádné ambice, nechtěla vzdělání, skoro ani nedokončila základní docházku.
Hlídala děti, ale matky jí pak přestaly potomky svěřovat. „Děti zamkla v pokoji, snědla na co přišla a už v 11 letech chlastala jako její otec. Všechno, co jsem měla doma, vypila. Vůbec se nedivím tomu, co dělala a jak skončila.“ okomentovala tuto ženu po válce jedna ze sousedek. Zkoušela pak uklízet v kuchyni, mýt nádobí, ale nikde ji nechtěli - byla prostě divná. Nakonec ji kamarádka naučila alespoň stříhat vlasy, takže zakotvila v kadeřnictví.
Roku 1939 byla povolána k výkonu národní (vojenské) služby a pracovala v továrně na munici. V roce 1941 dobrovolně vstoupila do SS. Prostoduchá mladá žena toužila být „někým“, což se jí splnilo. Dostala šanci, její velitelé viděli, že je primitivní, a to se jim právě líbilo. Věděli, že pokud takový člověk má možnost a příležitost, bude s radostí dělat všechno. Elisabeth navíc neměla vůbec žádné zábrany, už v továrně ji spolupracovnice nenáviděly, donášela na ně, byla mocí doslova posedlá.
Ravensbrück
Její „zářná“ kariéra začala v koncentračním táboře Ravensbrück. Jako ženská stráž (tzv. Aufseherin) dohlížela nad venkovním pracovním komandem vězeňkyň. Její „školitelkou“ byla neblaze proslulá Dorothea Binz, jedna z nejznámějších dozorkyň SS. A El byla dobrou žačkou. Doslova báječnou premiantkou. Sama za pár dní začala vymýšlet různé způsoby trestání „neposlušných“, za které by se nestyděl ani ten nejostřílenější a nejtvrdší táborový dozorce. Dorothea ji sama doporučila „na místo, které by více odpovídalo schopnostem slečny Mühlau.“
Do Osvětimi-Březinka (něm. Auschwitz II neboli Auschwitz-Birkenau) byla El převelena v březnu 1942. Dostala na starost dohled na šitím pracovních oděvů a uniforem. Svou službu v tomto „proslaveném“ koncentračním táboře brala Elisabeth jako své poslání. Onemocněla tyfem, protože ve své vervě nerespektovala zákaz vstupu do tyfových baráků. Přeživší Olga Solomon v jednom rozhovoru uvedla, že když se ženy dozvěděly, že je „Ožralá Ela“ nemocná, všechny uspořádaly hromadnou modlitbu za její smrt.
Dorothea Binz
Bůh však jejich prosby nevyslyšel, jak bychom mohli cynicky říct. El se samozřejmě uzdravila. A byla tak čilá, že si v místě, které se stalo peklem na zemi, našla manžela. SS-Rottenführer Heinz Volkenrath vykonával funkci vedoucího bloku. V srpnu slavili veselku, mladá paní Volkenrath tančila a pila se svým důstojníkem, který byl dle dochovaných svědectví poměrně „normálním“ mužem. Co na ordinérní a věčně opilé sadistické El viděl, to je spíše otázkou řečnickou.
Volkenrath byla naprosto zvrácená. Vyžívala se hlavně v mučení mladých a hezkých dívek, kterým záviděla krásné tváře - tak je ničila. Fackování nebo bití do obličeje bylo věcí naprosto běžnou. Z transportů si vybírala velmi půvabné ženy, aby se pak opila a tvář jim zcela zdevastovala - nožem, žiletkou, kamenem, co bylo po ruce. Alkohol hrál vůbec velkou roli v celé její pokřivené osobnosti. Pokud se opila, byla vynalézavější a krutější, aby si to pak dle svých slov vůbec nepamatovala.
Osvětim
Pořádala „chlastací orgie“ s dozorkyněmi, v nichž všechny své „kámošky“ na hlavu porazila. Zatímco ony postupně odpadaly, El pila dál. Vytahovala si ven uvězněné ženy, které týrala hrozným způsobem. Zvláště pokud byla opilá, vše „vylezlo“ na povrch.
Měla se s vervou a radostí podílet na třídění vězňů při transportech. Malé děti rvala matkám z náručí a házela je na přistavený dvoukolák či náklaďák, který živé nebo mrtvé děti odvážel rovnou do plynu.
Její nejoblíbenější „trest“ bylo ale věšení. Na to si podnapilá bestie vybírala staré ženy, kterých v táboře moc nebylo. Během „alkoholických jízd“ po El Volkenrath ráno zůstávala doslova apokalypsa - všude samé oběšené ženy, některé ještě živé, které nechala balancovat na okraji nějakého kamene, některé svázané do kozelce - A JEŠTĚ oběšené. Těžko si lze vůbec takový výjev představit.
Protézy lidí, kteří šli rovnou na cestu bez návratu…
Když vystřízlivěla, šla se vždy podívat, co v noci prováděla. „Já jsem asi trošku zlobila,“ smála se, když viděla hromadu mrtvých žen. Některé věci si vůbec nepamatovala - což neustále tvrdila i u svého soudu. Během svých „oken“ vyváděla jako pominutá, například vykopala mladé ženě všechny zuby. Jinou se pokusila skalpovat.
V listopadu 1944 byla za své vynikající pracovní „úspěchy“ povýšena na Oberaufseherin a pověřena vedením všech ženských táborů v Osvětimi. V roce 1945 byl vydán rozkaz k evakuaci Osvětimi, protože se blížila sovětská vojska. 18. ledna 1945 se Elisabeth Volkenrath vydala na devatenáctidenní pochod smrti - samozřejmě jako stráž vězňů - do Bergen-Belsenu. V tomto táboře zůstala až do jeho osvobození Brity 15. dubna 1945. Moc si zde „neužila“, chytila totiž znovu tyfus, ale znovu se bez problémů uzdravila.
Fotografie z osvobození Bergen-Belsenu trhají srdce
Po osvobození byla Volkenrath zatčena a souzena v belsenském procesu spolu s mnoha dalšími příslušníky SS a vězeňským personálem. Mimo jiné byla obviněna ze zabití staré ženy tím, že ji shodila ze schodů. Zachoval se celý protokol jejího výslechu i výpovědi u soudu. Neustále v něm opakuje, že se naopak snažila uvězněným ženám pomáhat, a dokonce podala stížnost na poměry v Bergen-Belsenu. O plynových komorách nevěděla samozřejmě nic, přiznala jen fackování. A dokonce si dovolila říct, že byla službou v Osvětimi potrestána stejně jako vězni.
Členové tribunálu mysleli, že špatně slyší. Když měla tuto věc zopakovat, dodala: „Přece jsme museli žít jako oni, to byl trest!“ Násilné odebrání alkoholu způsobilo, že prodělala delirum tremens, klepala se v neustálém absťáku, zvracela, pomočovala se, páchla. Všichni na El Volkenrath hleděli s naprostým zhnusením - nejen z jejích činů, ale i z její vizáže. Bez alkoholu byla troskou.
Dozorkyně SS jdou na popravu. Elisabeth je druhá zprava, částečně skrytá, je vidět její typický účes
Nakonec vypovídat odmítla s tím, že si vůbec nic nepamatuje, protože byla opilá. To osazenstvo procesu pokládalo za možné, ale rozhodně to nebyla žádná polehčující okolnost, očitých svědků bylo dost. A dokonce proti ní vypovídaly i její kolegyně - tak moc se i jim její bestialita zajídala.
Elisabeth Volkenrath byla shledána vinnou a odsouzena k trestu smrti oběšením. Popravil ji 13. prosince 1945 kat Albert Pierrepoint, který byl přivezen z Británie, aby popravoval nejznámější nacistické zločince. Co dvakrát nedokázal tyfus, dokázala potřetí oprátka - její nejoblíbenější nástroj. Tak si to také vyzkoušela. Dokonce je zapsán přesný čas - 9:34. Na šibenici ji vlekli, řvala a z posledních sil se prala. Třeba si najednou vzpomněla, že naprosto promrhala svůj život.
Možná Elisabeth Volkenrath také vytanulo na mysli ono pravdivé přísloví o božích mlýnech. Ale spíše ne. Na to byla příliš hloupá. Nicméně s mocí nad životy druhých.
„Ožralá Ela“
Zdroje:
