Podivuhodný únos malého Paula: 50 let žil v jiné rodině, teď hledá své dvojče. Pravdu odhalila DNA

26. duben 1964. V nemocnici Michaela Reese v Chicagu ve státě Illinois právě rodí svého prvorozeného syna mladá paní Dora Fronczak. V porodním pokoji nechybí ani její manžel Chester. Vše dobře dopadá, na svět se s křikem dostavil Paul Joseph. Dora je převezena na odpočívací pokoj, novorozence má vedle sebe. Blažená a šťastná usíná. Uplyne první noc, Dora si vezme chlapce k sobě do postele a dojímá se pohledem na jeho ouška - jsou specificky špičatá a zvláštně tvarovaná. „To má po mém bratrovi, ten měl stejné uši,“ usmívá se na manžela.

Chester odejde od ženy a syna, aby jel domů a nakoupil potřebné potraviny. Zatím to zní jako zcela normální průběh, idylka, která dobře skončí, rodiče si přivezou domů synka, ten poroste, bude jim dělat samou radost, ožení se, bude mít své děti… Ale život si dělá někdy z lidí ironickou legraci. Vše se totiž v jednu vteřinu změnilo v noční můru. V noční můru s několika konci - dobrým i špatným. A ještě horším.

Neuvěřitelně spletitá a bizarní životní pouť dnes šedesátiletého Paula Josepha Fronczaka nepřestává fascinovat novináře, filmaře, detektivy, spisovatele i zcela neznámé lidi. Na jeho podporu se spouštějí nejen webové stránky, ale vypuklo hledání zcela atypických rozměrů. Už ne Paula. Ten byl hledán, nalezen - a vlastně nenalezen. A pak nalezen. Nyní jde o jeho biologickou sestru - dvojče. Připadá vám to zamotané? Je to zamotané.

Pozadí krádeže tehdy jednodenního chlapečka rozpletl po mnoha letech test DNA, který překopal naruby život celé rodiny - už podruhé. Zkusme se podívat na hojně medializovaný a opravdu stěží uvěřitelný příběh, který vešel do dějin kriminalistiky pod názvem „Trojnásobný únos Paula Fronczaka“.

Siestu novopečené maminky Dory narušil příchod zdravotní sestry - pohledná a usměvavá žena v uniformě jí potichu oznámila, že musí Paula odnést na lékařské vyšetření. Dora nijak neprotestovala, už pár hodin předtím jiná sestra odnesla chlapečka změřit a zvážit. Teprve 36 hodin „starý“ novorozenec se ocitl v náručí laskavé sestřičky, ta ještě matce pokynula a dítě odnesla. A už se nikdy nevrátila. Po chvíli vešel do pokoje lékař, který hlaholil, že „se jde na toho chlapáka podívat!“ Dora zmateně hlesla, že před chvílí ho na vyšetření odnesla jedna ze sester.

Lékař stiskl rty, chvíli na sebe s Dorou hleděli, až vydechla jen: „To ne…“. Nemocnice byla okamžitě uzavřena a nastaly nevídané manévry. Ztraceného Paula hledal celý špitál, pacienti i personál, přivolaná policie budovu hermeticky zajistila. Bohužel, i když měla žena přestrojená za zdravotní sestru na odchod s miminkem jen pár chvil, proklouzla.

Nastalo největší pátrání v historii Chicaga. Policie zmobilizovala pošťáky, kteří všeho nechali a místo roznášení dopisů chodili dům od domu. Do půlnoci od únosu bylo prohledáno za spolupráce policie 600 domů, Chester a Dora se obrátili na média, srdceryvná tisková konference byla vysílána naživo. Detektivové měli pouze dvě vodítka - onen zmiňovaný tvar uší malého chlapečka a krevní skupinu. Otisky ručiček a nožiček se udělat nestihly, DNA se v té době netestovala, neměli nic jiného.

Vlastně měli, fotografii, pořízenou těsně po porodu. Jenže jak známo, malá miminka se mění, po pár týdnech bezvýsledného pátrání jim byla fotografie novorozence k ničemu. Deset tisíc dětí prošlo policejními testy. Nic. Paul Fronczak zmizel ze světa jako pára nad hrncem a zanechal po sobě zdrcené rodiče, prázdnotu a nevyřešenou otázku - kde jsem a kdo mě unesl?

2. červenec 1965. Na parkovišti rušného obchodního centra v Newarku, New Jersey, nalezli lidé zoufale plačící batole, asi rok staré. Přivolaní policisté zjistili, že jde o chlapce, zanedbaného, podvyživeného, špinavého. Tvář měl plnou modřin, na oku obrovský monokl. Nebohý hošík byl evidentně týraný, v nemocnici si ho přebrala sociálka, dostal jméno „Scott McKinley“, nastalo hledání rodičů, které ale nevedlo nikam. „Paul se vypařil, Scott se vynořil. Do nikam a z ničeho…,“ komentoval možnou spojitost vyšetřovatel, kterého napadlo, že by to mohl být ztracený Paul. Přímo se to nabízelo, chlapec měl také zvláštně tvarované boltce, věkově odpovídal, Paulovi se podobal, měl stejnou krevní skupinu.

FBI, která se do případu vložila, protože odezva frustrované veřejnosti byla tehdy velice tristní a nevyřešený únos vrhal špatné světlo na všechny bezpečnostní složky, informoval Doru a Chestera. Ti odcestovali do New Jersey a řekli, že McKinley je malý Paul. Jak to tak bývá, chtěli tomu uvěřit. Chlapce legálně adoptovali jako cca dvouletého a rodina byla kompletní. Obrovský zájem médií a veřejnosti byl na tehdejší dobu zcela nevídaný, Dora a Chester byli doslova pronásledováni, dávali jeden rozhovor za druhým, až to bylo neúnosné a museli se odstěhovat. Během dvaceti let se stěhovali padesátkrát.

Když bylo Paulovi deset let, zvědavý kluk hledal vánoční dárky. Vlezl do skříně, kde hrabal a hrabal, až nalezl krabici, ve které byla spousta papírů. Když si prohlížel množství pohlednic, dopisů a novinových výstřižků, na nichž bylo jeho jméno uvedeno ve velkých, tučných titulcích, věděl, že objevil něco velkého.

Zeptal se rodičů, ti mu neochotně sdělili: „Ano, byl jsi unesen, našli jsme tě, milujeme tě a to je vše, co potřebuješ vědět.“ Zvláště Dora byla naprosto neoblomná a nechtěla tuto kapitolu už nikdy otevírat. Možná prostě VĚDĚLA, ale pochybnost zasunula někam do podvědomí. Paul Fronczak však všechny články sebral a měl je až do dospělosti. A rostlo v něm podezření. V roce 2008 se stal otcem dcerky Emmy a rozhodl se, že se přestane užírat a nechá si udělat DNA testy.

Jenže rodiče nesouhlasili. Zavolali Paulovi a prosili ho, aby testy nepodával. Syn se s rodiči pohádal: „Copak vy nechcete vědět pravdu?“ „Prosím, nech to být. Jsi náš syn. To ti musí stačit! Nesmíš to udělat, zlomíš mi srdce!“ křičela na něj Dora zoufale. Paul tehdy rodičům vyhověl. Byl a je to velice hodný člověk, který se vždy choval jako příkladný syn. Jenže onen pomyslný červík vrtal a hlodal, až přišel rok 2012, kdy se komerční testování DNA stalo něčím naprosto běžným. Kontaktoval svou kamarádku, genealožku CeCe Moore, přesvědčil Doru a Chestera, vzal sobě i jim vzorky. Kostky byly vrženy.

Celému týmu genealogů v laboratoři IdentiGEN trvalo dva roky, než se podařilo Paulův rodokmen ztotožnit. Pak mu přišla od CeCe zpráva, na kterou čekal. CeCe v rozhovoru vzpomínala: „(…) Když se hovor spojil, řekla jsem mu, víš, Paule, je tu celý tým, co si myslíš o jménu Jack? Odpověděl, že je to dobré jméno. Silné jméno. Na to jsem kontrovala, že i on musí být nyní silný, jelikož se potvrdily dvě věci - je nulová možnost, že je biologickým dítětem Dory a Chestera. A že se jmenuje Jack Rosenthal. A co více - má dvojče, sestru Jill. Nezvěstnou.“

27. října 1963, Atlantic City, New Jersey. Marie Rosenthal, těžká alkoholička, rodí své páté dítě. Opodál nervózně přešlapuje manžel Gilbert, veterán korejské války, těžce narušený muž, tyran a násilník. Nadává své ženě, ta nadává jemu, že o pátý hladový krk nestála, křičí bolestí, Gilbert ji bije i při porodu. Na svět se dostane chlapec, aby vzápětí Marie zjistila, že se ven dere ještě jedno dítě. Gilbert to komentuje jadrnou nadávkou, na novorozenou holčičku se ani nepodívá, nechá manželku i dvojčata ležet a jde seřezat své čtyři ratolesti, které se v maličkém rozpadlém domečku perou o kus chleba.

Do těchto zoufalých podmínek se narodili Jack a Jill, krásná dvojčátka. Která najednou zmizela. V tu dobu se nečekaně Gilbert a Marie rozvedli. Když se příbuzní začali ptát, kde jsou Jack a Jill, střídavě odpovídali, že „právě u toho druhého…“, když se tam tedy již znepokojení příbuzní vydali, Marie nebo Gilbert oznámili, že „zrovna teď jsou u otce/matky“. Zmizení dvojčat nahlášeno nebylo, protože spodina společnosti, do které bohužel Rosenthalovi patřili, byla v šedesátých letech tak trochu „mimo zákon“. Nikdo to neřešil.

Až po padesáti letech přišel Paul Fronczak - tedy Jack Rosenthal - a začal se ptát. Kontaktoval Susan Wohlert, která občas hlídala starší děti. Ta měla vypovědět, že Jack a Jill byli zanedbáváni, týráni, několikrát je našla někde zamčené v louži moči a výkalech, hladové a zbité. Nebyl jim ani rok, je to naprosto nepředstavitelné.

Gilbert a Marie zemřeli v roce 1990 na rakovinu, sourozenci vesměs také nežili, těch pár lidí, co zbylo, začalo Paulovi popisovat jejich žalostné poměry a zmizení Jill. Paul nechal tuto informaci zveřejnit. A nastal poprask. Novináři se utábořili u jeho domu, na tiskové konferenci sdělil všechna šokující fakta a s Národním centrem pro pohřešované a zneužívané děti začal pátrat po osudu své sestry. Paul na konferenci řekl, že věří, že Jill byla rodiči zabita, nebo se jí mohlo stát „něco tragického“. Ovšem také je možnost, že by ještě mohla být naživu. Pokud jeho „zaparkovali“ někde v obchodním centru, mohli totéž udělat i s Jill.

FBI případ znovu otevřela. Protože neexistuje žádná fotografie holčičky, byl profesionály sestaven portrét na základě tváře Paula a shodných znaků s podobenkami ostatních sourozenců. Vyšetřování zmizení Jill stále probíhá, je otevřené a každým dnem přibývá více a více lidí, kteří ji údajně někde viděli. Paul Fronczak se dokonce obrátil na tým archeologů a na místě starého domu rodiny Rosenthalových nechal překopat celou zahradu a pozemek. Bylo lokalizováno několik možných hrobů. Narazil Paul na pohřebiště?

Když začalo kopání, vše zaplavila voda. Nicméně se prý nikdy nevzdá, dokud nebude znát osud svého dvojčete. Rozhovor s Paulem Fronczakem včetně fotografií naleznete ve zdrojích pod článkem. A ještě tomu něco chybí, že? Kde je tedy „pravý“ Paul? To se nikdo nedozví, říkáte si. Omyl. Tohle má totiž ještě třetí rozuzlení, proto onen „trojnásobný únos“. Jednoho dne totiž Doře zazvonil telefon.

16. srpen 1964. Lorraine Fountain, mladá milenka lékaře z chicagské nemocnice Michaela Reese, cestuje do Arkansasu. Má dva kufry a čtyřměsíčního syna Kevina. Sotva se mladá žena v novém státě usídlí, začnou se zvědaví sousedé vyptávat - kde je manžel? Co se mu stalo? Lorraine mlčí. Sousedé tedy usoudí, že se jedná o vdovu a nechají ji na pokoji. Lorraine prožije krátký románek s jistým panem Josephem Batym, který vyústí v neméně krátké manželství.

Po rozvodu opustí Arkansas a odstěhuje se se synem, který nyní nosí příjmení nového manžela, do Michiganu, kde si pronajme zemědělskou usedlost v jednom americkém zapadákově. A roky plynou. V roce 2004 Kevin Ray Baty pohřbí milovanou matku Lorraine. A netuší, že na něj za pár let čeká největší šok jeho života.

V roce 2019 se v genealogické laboratoři již zmíněné CeCe Moore rozpípalo výstražné upozornění na shodu. Zdánlivě nesouvisející shodu. Kevin Ray Baty totiž po smrti své matky zjistil, že nemá žádné příbuzné, chtěl se dopátrat někoho, ke komu má biologické pouto. Rozhodl se proto jako mnoho dalších, že nahraje svou DNA do centrální databáze, která porovnává vzorky a hledá Američanům dávno ztracené příbuzné. A co se nestalo? Vzorky Dory a Chestera Fronczakových, které dodal tehdy Paul, se „s pravděpodobností hraničící s jistotou“ shodovaly ve všech znacích s Kevinem Batym.

CeCe i Paul Fronczak o tom měli od FBI zakázáno mluvit, vše vyšlo najevo až v roce 2020. A jelikož už nikdo ze „zúčastněných“ okolo událostí únosu malého Paula nežil, nepodařilo se vyšetřit, kdo ho tehdy odnesl. Samozřejmě se přímo nabízí osoba Lorraine nebo onen lékař, ovšem vše vedlo do slepé uličky. Ale podařilo se zkontaktovat Doru a biologického syna. Kevin se po informaci o své pravé identitě zhroutil, ale pak se zmobilizoval, zavolal pravé matce a tyto telefonáty byly dle Dory „absolutně šílené, ale plné nevýslovného štěstí“.

Zřejmě si nikdo na světě neumí představit, co museli oba prožívat. A to se jen slyšeli. A mělo být hůře. Kevin Baty, biologický syn Dory a Chestera, onen z  nemocnice ukradený Paul, těsně před osobním setkáním se svou pravou rodinou onemocněl rakovinou slinivky a během tří měsíců zemřel. Bylo mu 56 let. Osud se představil v celé své mnohdy hořké ironii.

Rozpletení celého neuvěřitelného příběhu se zřejmě nikdy nedočkáme. Zůstává jen Paul Fronczak/Jack Rosenthal, který dle svých slov pátrání po osudu své sestry Jill nikdy nevzdá. V roce 2021 natočil celovečerní dokument Ztracení synové, kde je do nejmenších podrobností celý případ rozebrán.

Trojnásobný únos Paula Fronczaka vešel do dějin kriminalistiky i do širokého podvědomí lidí jako jeden z nejbizarnějších kriminálních případů vůbec.

Rozhovor s Paulem: Updates on Paul Fronczak's Story - The ISHI Report November 2020 (foleon.com)

A dále zpracováno podle: Paul Fronczak triple disappearance - Wikipedia, Paul Joseph Fronczak – The Charley Project, Paul Fronczak | International Missing Persons Wiki | Fandom, Jill Rosenthal | International Missing Persons Wiki | Fandom, National Center for Missing & Exploited Children - Wikipedia, Únos z porodnice: Paul Fronczak zmizel, když mu byl jeden den. Své rodiče již nikdy nespatřil – Lifee.cz