Článek
„Kdyby moje babička ještě žila, tak tohle by nepřežila,“ povzdechla jsem v duchu, když mi televizní obrazovka nabízela vskutku neuvěřitelnou podívanou na bizarní nápad scénáristů seriálu Ulice. Polyamorie! Krátký exkurs na netu mi nabídl i přímou definici této situace: Polyamorie (neboli „mnoholáska“) je etický nemonogamní životní styl, kdy člověk udržuje více než jeden milostný, romantický či sexuální vztah současně. Klíčem je vzájemný souhlas, otevřenost a vědomí všech zúčastněných stran. Na rozdíl od nevěry jsou polyamorní vztahy založeny na upřímnosti, důvěře a respektu. Hm…
Když vidím v nějakém seriálu podobnou „donebevolající“ kravinu, ihned pomyslím na babičku, kterou pak úvodním zvoláním zvedám z hrobu. Naše nestorka rodu, rázná věřící Chodka, totiž těmito seriály žila. A vždy, když se v Ulici nebo v Ordinaci probíralo nějaké sexuální téma, tak lomila rukama, provolávala své zaklínadlo marneči slavenyj a lamentovala: „Voni už neví, co by si vymyslíli! Na tuto se íčko tera dívat nebudu! Panynko marijá klatovská vosmibolestná, voni tůto cpou do všeho, nu jou, tleto nidýž nebejválo, dopa se má na tůto dívát…“ a blablabla… Jako kdybych ji živě slyšela!
Je to všechno myšleno jen z legrace, ale já se nyní skutečně domnívám, že tuto „trojkovou“ dějovou linku byl opravdu nepřežila. S Ulicí, kterou milovala a kterou jsme jí museli i nahrávat na video, když byla „s bábama“ na nějaké předváděčce předražených hrnců, by se s velkou slávou a vervou rozloučila. Pravděpodobně by ji klepla pepka při rozbíjení televize. Ale co babička, té už je to jedno (doufám), ale co my?
Je jiná doba, namítnou mnozí. Tohle je dneska asi normální, řeknou další opatrně. Já to všechno chápu. Jenže… Na Ulici jsem se dívala od prvního dílu, to se přiznám bez mučení. Líbilo se mi to. Pamatuju si díly režírované panem Kleinem, milovala jsem paní Maciuchovou, Vasila (jejej!)… Hodně mě zajímala aktuální témata mezilidských vztahů - šikana, domácí násilí, závislosti, alkoholismus, nevěra…
Ale teď se dívám jen po očku - hlavně, když je tam Soňa, protože Lucie Vondráčková tu mrchu hraje naprosto famózně. A taky má úžasné vrásky kolem očí, takže se dívám i proto, že je mám taky! Ehm. A jelikož jsem byla pravidelný divák, vím, že scénáristé prostě tu a tam ujedou. Přestřelí. Natočí totální blbost. Ale nic, zhola nic se nevyrovná v tuposti a hlouposti dějové lince s názvem Polyamorie aneb Dvě slepice a jeden kohout. Já nevím, už jsem moc stará? Už to nechápu? Už jsem bůmr, nebo jak se to nám, starým pákám, přezdívá? Co myslíte?
Opravdu je v dnešní době normální, že se dvě holky domluví a střídavě chodí, randí a spí s jedním klukem, který se oprávněně chová jako zmiňovaný kohout (či jako pán harému), zatímco ony se v tom plácají jak nudle v bandě? Skutečně mladí lidé dělají, že je to normální a super, že si vyhoví, že jim to vůbec, ale pranic nevadí - a přitom se vnitřně žerou a žerou strašnou žárlivostí, která jim doslova devastuje nejen vnitřnosti, ale hlavně myšlenky a city?
Herecké výkony ústředního tria nechci komentovat, kdo já jsem, abych se pletla do práce mladým hercům. Před kamerou jsem stála jednou a dopadlo to ostudou doslova transkontinentální - nicméně je nemůžu ani vidět. Štve mě vycmrndlá Kristýna bez špetky šarmu a šťávy, která to celé vymyslela - a která teď jen civí, když si uvědomí, že s jejím milovaným Denisem právě nyní souloží Daniela, se kterou navíc ještě bydlí! Mimochodem, viděli jste to někdy? Není to na hlavu? Že si dcera přivede k matce do bytu kamarádku a prostě oznámí, že tam nyní bude bydlet?
Ach jo, nerozumím tomu. Ale ihned jsem si vzpomněla na trojici mých kamarádů - spíše známých - kteří se ale postarali o pěkný poprask na našem malém sídlišti! Kdybych tehdy věděla, že se tomu říká Polyamorie, nepřipojila bych se k ostatním a neříkala jim různě, ale rozhodně ne slušně. Prostě by to byli polyamoristé - ne Trojka blbů, Ty co to táhnou ve třech, Trhající trojka, Za vozem, Tři vejce do skla, Chocholouši, Brečící Lubor nebo Krávy a bejk!
Nedalo mi to, usedla jsem k Facebooku a zkusila je najít. A našla, všechny tři. Mají zvláštní osudy - a ne, už nejsou spolu. A přitom všechno začalo tak nadějně! Lubor, Lenka a Lucka byli o pár let starší než já. Kamarádili se od malička. Jejich rodiny bydlely ve stejném paneláku, holky dokonce ve stejném patře; jezdili všichni spolu na dovolené - autem do Jugošky, pak autobusem do Chorvatska, pak už nikam, protože:
„Dej mi pokoj, já nevylezu z bytu, natož abych se ukazovala někde na dovolený, já mám z vostudy kabát! Kabát!“ hulákala Lenčina maminka na mého tátu, který je taky všechny znal a jen se jí zcela mimoděk a zdvořile optal, jestli letos bude dovolená! Když se paní Soukupová vyječela, přetáhla tátu přes hlavu kabelkou a s kapesníčkem u uslzených očí odcupitala směr jáma lvová, což byl jejich byt. Není se čemu divit, jejich rodiče tohle odnesli snad nejvíc! Netušili vůbec nic a pak se nestačili divit. Že tohle jejich ratolesti, na něž byli tak pyšní, dělají?
Třeba Lubor. Vysoký svalnatý blonďák s modrýma očima, kterého jsme s holkama ze základky milovaly, byl totálním školním idolem. Však to znáte. Dáte mu žvejkačku, on řekne „dík“ - a je z toho velká světová láska (VSL, jojo!) takové intenzity, že si kreslíte do sešitů srdíčka a celé vyučovací hodiny čumíte do blba. Do blba jsme sice čuměly, jenže on se o nás nezajímal. Aby ne, když mu garde dělaly dvě krásné slečny Lenka a Lucka. Lucka byla malá baculatá blondýna, Lenka vysoká bruneta s copem po zadek a vysportovanou postavou. Už si je představujete, co? Přesně tak. Rozdílné typy holek, naprosté opaky - a měly i odlišné povahy.
Lucka byla milá, tichá, klidná. Lenka uječená a dominantní, všude jí bylo plno a měla ten dar jen někam vstoupit a okamžitě opanovat celou místnost. Lucka si ráda četla a háčkovala, Lenka hrála basket a byla jednou s prvních lektorek jógy v Praze. Holky byly „nejlepky“ od první třídy, Lubor se stal jejich starším „bratrem“, mámy a tátové si tři ratolesti tří spřátelených rodin zálibně prohlíželi a otcové se při společném pivu vždy dohadovali: „A vsadíme se! Se kterou nakonec náš mladej skončí?“ ptal se Luborův táta.
„S Lenkou. Nene, s naší Luckou!“ dojímali se otcové bodře a matky v duchu plánovaly svatbu. Veselku, kde krásný blonďatý Lubor stojí vedle nevěsty (jedno jaké), která k němu oddaně vzhlíží hnědýma (nebo modrýma) očima, zatímco opodál stojí neméně pyšná svědkyně, která to svým dvěma nejlepším kamarádům tak strašně moc přeje, až z toho dojetím slzí! No jo. A do těchto smělých plánů drahého rodičovstva hodily ratolesti pověstné vidle. Co vidle! Kombajn. Deset kombajnů, které pomalu a zákeřně sem a tam přejížděly jejich mámy a táty celý den a celou noc. No!
Zprvu se začalo jen něco šuškat. Mikrokosmos malého sídliště byl jedním velkým drbancem, kde jste neměli vůbec žádné soukromí. Vše bylo slyšet, všichni se znali, věděli o sobě - a rázem se vědělo, že to u Tří elček (já jména změnila, ale začínala také na stejné písmeno) nějak nedělá dobrotu. Že se ti tři nejlepší kamarádi poškorpili. „Jó, to se dalo čekat,“ říkal důležitě i můj táta. „Dokud to byly malý telata na pískovišti, tak to šlo, ale teď? Dospělí lidi a furt spolu. To je divný!“ otevřel si pivo a máma se usmála:
„No vidíš, to jsem se tě nikdy nezeptala. Teď už jsou to ženský, tak bejt na místě Lubora, kterou?“ vyzvala tátu na slovní souboj. „Eeehm.“ zamračil se můj rodič, zatímco já se smála v pokojíčku. Já chtěla Lubora, no! Jako každá žákyně místní ZŠ! Ale on už měl po maturitě, pracoval, už jsme ho s holkama vídaly jen někdy, když šel v elegantním obleku s diplomatkou v ruce na autobus. Táta na zákeřnou otázku neodpověděl, mávl rukou, ale měl oči navrch hlavy, když máma přilítla z krámu jako Kelišová a řvala ve dveřích:
„Ty bláho! Představ si! Oni to spolu táhnou ve třech. Prej se domluvili! No jo, mluvila jsem s Kolářovou. Lucka si prej sbalila saky paky, pronajali si naproti dvougarsonku a bydlí všichni tři pohromadě!“ Tátovi zaskočilo pivo, mně zaskočilo srdce! Lubore! To byl skandál, to si neumíte představit. Neumíte. Tehdy kolem roku tuším 1994? Polyamorie! A vůbec se tím netajili. Střípek po střípku jsme se to celé dozvídali a sídliště mělo o čem mluvit. Dlouhé týdny a měsíce to mezi paneláky doslova hučelo, jak obyvatelé neustále dokola probírali jen ty Tři L!
Lubor byl „kanec“, kterého chlapi bodře plácali po ramenou: „To jsi na to vyzrál! Tak to jsi paša! Takový nádherný ženský, bože můj! Ty se máš!“ padaly závistivé komentáře. Mámy se pohoršovaly a nepohoršovaly, snažily se o tom nemluvit, protože není nic příjemného, když vám doma manžel vykládá: „Ale ten si to uměl zařídit! Dvě ženský! A prej se vůbec nehádají, oni v tom mají systém!“ A měli!
Celou budoucí trojku nevědomky rozjela Lenka. Dominantní vysoká bruneta se zamilovala do Lubora, což se dalo čekat - když spolu mladí lidé tráví veškerý volný čas, těžko to skončí platonickým kamarádstvím, že jo! Takže se s ním vyspala. Lubor jejímu kouzlu zcela propadl. Ona byla velice sexy, zřejmě mu ukázala nějaký ten osmý div světa - a začali spolu úplně normálně chodit. Běžně. Dva krásní mladí lidé, hormony s nimi lomcují, milují se všude a neustále a několikrát po sobě… Přímo zářili štěstím! A na někoho při tom všem sexování tak trochu zapomněli.
Jenže Lucka ani zdaleka nebyla tou šedou myškou, kterou se zdála být, ba naopak! Malá boubelatá blondýnka s pomněnkovýma očima a pážecím účesem byla šedou eminencí! Hotová Milady de Winter! Samozřejmě i ona Lubora milovala. Ale měla ráda i Lenku. Milovala ji také - byť po holčičím způsobu. „Já jsem ale do Lubora zamilovaná už od školky. A nechci se vzdát ani tebe,“ oznámila jim, když se pro ni „milostivě“ zastavili, aby ji vzali do kina a na společnou večeři. Lenka zpozorněla. Ona nebyla zlá a liché kamarádky se jí zželelo.
Byla navíc nesmírně akční, takže jí to celé nějak docvaklo, ti tři si sedli a začali nad tím pitomým nápadem uvažovat. Zprvu v legraci. „A kdo ti bude prát? Já ne!“ hihotala se Lenka, která do sebe klopila jednu sklenici vína za druhou. „Já peru, ty budeš vařit, máš fantazii, já umím jen vepřo knedlo zelo!“ smála se rozjetá Lucka. Lubor házel očima z jedné na druhou a nemohl svému štěstí ani uvěřit. No bodejť! Sen každého chlapa! Dvě krásné ženské, každá jiná, malá prsa, velká a kulatá prsa, zadeček jako kmínek, zadek jako Venuše… Pánové, chápete ho, že? A dámy? Umíte pochopit i ty dvě? Možná kdybyste ho viděly… Já se raději neptám!
A sotva se domluvili, podnikavý Lubor pronajal zmiňovaný dvoupokoják, energická Lenka vymyslela jakýsi jízdní řád nevšední domácnosti, domácká Lucka se starala o zázemí, kupovala nábytek a povlečení, konečně se také s blahosklonným Lenčiným svolením milovala s Luborem, načež úúúplně ztratila hlavu… A na tohle všechno zděšeně zíralo šest párů očí, jimiž na tu „sodomu gomoru“ hleděli jejich rodiče. „To si snad děláte srandu?“ řvali na ně všichni, když se balili a stěhovali se do svého separé, aby tam žili na hromádce a ve třech.
Vymyšlené to měli docela dobře - snažili se, aby to bylo „ku prospěchu všech“, jak se tak říká. Takže Lucka byla přes domácí práce, Lenka vařila ty své čínské speciality a starala se o finanční záležitosti celé trojčlenné rodiny (obě slečny už měly také po maturitě, Lucka dělala tuším v knihovně, Lenka byla kosmetička a ještě dávala lekce jógy), Lubor byl ve středu dění a měl za povinnost „nedělat mezi nimi rozdíl“. Zkrátka chovat se oběma stejně. Když dal Lucce kytku, musela totéž dostat i Lenka; nesměl upřednostňovat jednu před druhou, dokonce si sepsali i jakousi variaci na „dohodu spoluchodících“ jako Sheldon a Amy!
„Jak to asi mají v posteli? To se střídají? Nebo..?“ zajímalo všechny poněkud uslintaně. A fakt se na to někdo Lubora zeptal. Ten si zprvu své výsadní postavení sídlištního bejka velice užíval (kde měl v tu dobu mozek, to je nám asi jasné!), takže se s tím svým neodolatelným kukučem podíval na tazatele, blýskl bílými zuby a na férovku vysvětlil, že se střídají. Po dnech. V pondělí, středu a pátek měl Lenku, v úterý, čtvrtek a sobotu Lucku. Neděli měl volnou! „Ty voe! Bejku! Šestkrát tejdně?“ mlaskali pánové potměšile a lovili v hlavě, kdy se naposledy vybičovali k tak heroickému výkonu - no, dávno pradávno tému!
Kdyby se měli nyní šestkrát do týdne oddávat sexu, tak by to s nimi s největší pravděpodobností šlehlo už v pondělí večer! Dámy spíše než sex zajímalo uspořádání bytu. „A to jako když spíš s Luckou, tak Lenka je kde? To se zavře v koupelně nebo vám k tomu svítí?“ zněly otázky. I to jsme se dozvěděli - v obýváku na velkém letišti, které zabíralo téměř celý pokoj, se dělo vše hanbaté - a lichá slečna v tu dobu bydlela v separé druhého pokoje, kde měly holky vlastně společnou místnost. Dvě válendy, noční stolky, televize… „Nám to vyhovuje,“ zubil se Lubor, dokonce své konkubíny vzal na společnou dovolenou…
Ale pak se už zubit přestal. Jeho „klisničky“ začínaly poněkud střečkovat, jak se tak říká. Lence lezla na nervy Lucčina pořádkumilovnost, puntičkářsky naaranžované krajkové dečky na televizi, porcelánové sošky jelenů troubících dueta… A Lucka zase nesouhlasně mlaskala, že Lenka všude nechává poházené oblečení a sponky do vlasů a vlasy samotné a poprskala umyvadlo a „Lubi, tak jí něco řekni!“ Lubi neřekl nic, v posteli se to vždycky zase srovnalo, ale s jeho výkoností to šlo z kopce. Také si několikrát spletl jména, za což následovalo velké mlčení - ale zkuste si mlčet v maličkém bytě ve třech!
Postupem doby se z nadsamce, který pyšně pochodoval po sídlišti houpavým krokem pardála (vypadal jak Belmondo v Muži z Acapulca, když byl neohrožený agent Bob St. Clare, přesně tak, tuším, že i ten hřeben v plavkách měl!), stal jen samec. A pak už ani to ne. Pozorovala jsem Lubora, jak se plouží ze zastávky do šmajchlkabinetu, který se změnil na pekelnou jámu s blikajícím nápisem: CO ZASE BUDOU TY ZATRACENÝ ŽENSKÝ CHTÍT!
„Já nejsem kůň!“ řval jednou na Lenku na veřejnosti při nákupu jako Ludánek na Heduš. Byl hubený, zarostlý, lidé se pochechtávali: „No jo, vyskákanej chocholouš!“ Ehm. My Češi si prostě umíme udělat legraci i z nebohého obšťastňovatele dvou epesních krásek! A pak už beztak poněkud zpustlý Lubor zpustl zcela - jednoho krásného večera mu Lenka s Luckou uvařily svíčkovou a sedly si naproti němu ke stolu: „Já jsem těhotná,“ pípla Lucka. „Já jsem těhotná,“ pípla Lenka. „Já jsem v p*i!“ pípl Lubor. Bum!
Lucka byla v osmém týdnu, Lenčino těhotenství bylo na samém začátku, Lubor padl do mdlob a když se probral, došlo mu, že to udělaly schválně: „Berete prášky! Vy jste se na mě domluvily!“ sesunul se do křesílka a splaskl jako vyfouknutý balon. „Ale ne. Já je přestala brát, šly mi na tloušťku. A zapomněla jsem. No a pak jsem řekla Lence, že jsem v tom.“ plácala svého hřebce po ruce těhotná blondýnka. „No a já si řekla, že je ten pravej čas, tak jsem je vysadila,“ plácala svého hřebce po ruce těhotná brunetka.
Co vám budu povídat, jedinci s fantazií si jistě umí představit, co se nebohému alfasamci muselo honit hlavou! Všechno pryč. Všechno je víte kde a může si za to sám! Dvě mimina! Dvě ženský zatracený! Pak se šel ožrat a brečel někde v sídlištní hospodě, protože když se svěřil opilcům u stolu štamgastů, jaká pohroma ho postihla, jeden z nich mu škodolibě nahodil naprosto osudovou otázku: „A co když bude mít každá dvojčata?“ To byla úplně poslední kapka.
Lubor se rozhodl k nevídanému kroku - když se Lenka s Luckou za týden vrátily z nákupů a v taškách nesly maličké dupačky a botičky a dudlíčky, Lubor byl fuč. Utekl. Pamatuji si, že ho hledaly - tehdy nebyly možnosti jako dnes, sociální sítě byly v plenkách, mobil měl jen někdo - zkrátka foukl do ciziny a ty dvě tu nechal. Těhotné. Dodnes si vzpomínám, jak jsme je s mámou potkávaly - Lenka i Lucka bydlely ještě nějaký čas spolu, rostla jim břicha, pak vozily kočárky (narodili se dva kluci), smířily se s rodinou… A Lubor stále nikde. Pak z jeho táty vylezlo, že ten útěk plánoval ještě PŘED TÍM, než mu slečny oznámily, že bude taťkou! Juchů!
Pracoval někde v Rakousku, pak v Německu, teď jsem svým špionským gůglováním odhalila, že je v Thajsku. Podle fotky šarmantní pán, krásný muž, jemuž se v profilu skví „nezadaný“. No bodejť by ne! Lucka je vdaná, má vlastní pekárnu a s druhým mužem tři holky. Syn z prvního „manželství“ vypadá na fotkách jako Lubor. Jako přes kopírák, to byste nevěřili! A má dvojčata! A Lenka zůstala svobodná, má jen jednu Luborovu kopii, ale jeho kopie má tři jeho kopie! Tři maličké střapaté blonďaté chlapečky, co vypadají jako vzorový oddíl Hitlerjugend (pardon, ale fakt!).
Tak mě napadá, jestli o tom vůbec Lubor ví, že se mu tady v Čechách utěšeně rozrůstá jeho původní sémě, které zasel, když praktikoval polyamorii! A já mám takové tušení, že scénáristé Ulice to těhotenství do děje našroubují a my, kteří na to stejně koukáme, i když říkáme opak, se smíchy neudržíme!
Tak pozor na krásné brunety, krásné blondýny a krásné školní idoly! Hezký den!
