Grace Kelly: slavná herečka a monacká kněžna hledala lásku, našla žal. Zemřela při tragické nehodě

Ne nadarmo se Hollywoodu přezdívá továrna na sny. Příběhy z filmového plátna jsou podmanivé, lidé mohou snít, vtělit se do postavy, představovat si, že právě oni jsou tou krasavicí, kterou líbá slavný herec, nebo naopak - pánové se vidí v drsném kovboji s kolty proklatě nízko. A někdy se stane, že se příběh jako vystřižený ze stříbrného plátna stane skutečností.

Pohádková romance, neuvěřitelná osudová věc, která se přihodí skutečně jen jednou jedinkrát - v případě Grace Kelly se tohle všechno naplnilo. Měla naprosto všechno - oslnivou krásu, šarm, vkus, talent. A také lásku. A kvůli lásce zahodila kariéru, aby se stala kněžnou. Může se zdát, že druhá část je lepší, pohádkovější, úžasnější. Jenže i pohádky mohou končit špatně.

Příběh Grace Kelly je hlavně o lidech, které potkala. Sice oplývala nevinným a panenským půvabem, za kterým se však skrývala sexualita až třaskavá, ale nebýt shody šťastných náhod, nebyla by ničím. Dětství měla poznamenané sváry s otcem, byla neduživá, stále nemocná, neprůbojná, nesmělá. Pak zazářila, ale nevěděla si se svou popularitou rady.

Řešila ji tím, že střídala jednoho muže za druhým. Krátkodobé vztahy s vesměs staršími muži byly ovlivněny vztahem Grace a jejího otce - dominantní a chladný John ji poznamenal opravdu hodně drsně.

Přesto prožila životní lásku jako skutečná Popelka - rozporuplnou krásku si vyhlédl starší muž, „přesadil“ ji do prostředí, které jí bylo naprosto cizí. Jejich svatbu sledovalo na třicet milionů lidí a snad každá žena si přála být na místě Grace. Chvíli to vypadalo, že se že se v životní roli kněžny po boku milovaného Rainiera našla.

Ale trpce litovala. Zákazy, nepřátelské prostředí, manžel uměl být velmi mrzutý a nerudný, panovačný a diktátorský. Navíc se k ní hezky nechovalo ani staré a tradiční služebnictvo. Každodenní život byl plný šlechtických zvyků a etikety, což Grace nesmírně vyčerpávalo. Manžel ji začal podvádět, svéhlavé děti neuměla vychovat, azyl nalezla v Paříži, kde střídala milence jak na běžícím pásu.

Teď už to jako pohádka moc nezní, spíše truchlivá balada, která vždy končí tragicky. A tragicky měl skončit i život krásné herečky. Bylo jí pouhých 52 let, když při fatální autonehodě zemřela.

Životní osud Grace Kelly - ženy, která měla vše a neměla nic.

Grace Kelly pocházela ze zvláštní rodiny. Její pozdější chování navíc velice ovlivnila osoba otce, byl to problém tak trochu freudovský - odmítavý, sobecký a náročný John „Jack“ Kelly byl sebestředný muž, který chtěl, aby se vše točilo kolem něj. A budiž mu řečeno ke cti, že si uměl dupnout, vydělat a prosadit se. Byl to podnikavý muž, syn emigrantů z Irska. Byl velice nadaný, talentovaný a hezký. Jenže byl chudý a ostatní s ním zacházeli jako s póvlem a outsiderem. Navíc byl katolík, Irčan, to se nenosilo.

Dokonce mu byl v roce 1920 zakázán start v největší veslařské události světa - Henley Royal Regatta byla Johnovi zapovězena, protože se živil rukama. To ho tak strašně naštvalo, že se sám vlastní pílí kvalifikoval na olympiádu v Antverpách, kde získal dvě zlaté medaile. Tak, to máte za to, jakoby chtěl říct. Doslova z ničeho vybudoval cihelné impérium a svůj první milion vydělal údajně krátce po třicítce.

Náročné splnění „amerického snu“ ale Johna něco stálo - úplně se mu změnila povaha. Stal se náfukou, sebestředným sobeckým intrikánem, který po všech požadoval jen stoprocentní výkony. Jeho manželka to splňovala, pěkně do jeho šablony „dokonalého světa“ zapadala - Margaret vystudovala tělovýchovu a stala se první trenérkou ženského atletického týmu na Pennsylvánské univerzitě.

John měl také nespočet mimomanželských poměrů, což mu přišlo věcí zcela normální. On je přece muž, pán, živitel, může si dělat, co uzná za vhodné. A také dělal. Tvrdou výchovu aplikoval i na své děti. Byl zvyklý na úspěch a totéž očekával od svých potomků.

Grace Patricie se narodila ve Filadelfii 12. listopadu 1929, měla ještě tři sourozence: starší sestru Margaret Katherine, staršího bratra Johna Brendana Jr. a mladší sestru Elizabeth Anne. A ti odmalička inklinovali ke sportu, k velké spokojenosti milého tatínka. Grace byla jiná. Zasněná, maličká, neduživá, nesmělá, neprůbojná. John ji neustále shazoval, měl narážky na její povahu, postavu, nadával holčičce, že průměrná a ošklivá šedá myš, která nikdy v životě ničeho nedosáhne. Byl skutečně nemilosrdný.

Křehká Grace odmalička tíhla k divadlu, měla k tomu i rodinné předpoklady - starší bratři jejího otce se totiž angažovali v umělecké branži. Walter a George však byli něco jako černé ovce - nesmlouvavý John nenáviděl bratry, protože byli „slečinky“, ač byl Walter velice úspěšný herec a George ceněný dramatik a spisovatel.

George nesnášel John bytostně - byl totiž homosexuál, což byla pro Johna úchylka takového rázu, že s bratrem nepromluvil ani slovo a nesmělo se o něm doma mluvit.

Johnův despotismus byl vůbec náramný - když Grace Kelly získala Oscara, místo aby byl otec šťastný z úspěchu své dcery, řekl jen nemilosrdně: „Hm. Nemůžu tomu uvěřit, že vyhrála. Zrovna ona. Hm… Je posledním z mých čtyř dětí, od kterého bych něco takového čekal. Bude mě na stará kolena podporovat. A zrovna ona!“ Velice milující otec, že.

Grace a její sourozenci byli vychováváni v přísně katolickém duchu a společně s rodiči žili v obrovském domě v zámožné oblasti Filadelfie. Grace byla mezi sourozenci jako „prodaná“ - byla úplně jiná, chtěla splynout s davem, nevyčnívat. Nechtěla s nikým soutěžit, což jí otec neustále vyčítal. A začala vyrůstat v nádhernou ženu. Nesmělá a plachá dívka rázem získala sebevědomí, protože si krásky začali všímat.

Konečně pochopila, kde je její místo - tam, kde někdo ocení, jak vypadá. Na škole navíc v sobě objevila talent k herectví, tatínek ale rezolutně odmítl financovat jakákoliv studia na „komedianty, copak v rodině dva úchyláci nestačí?“ Grace Kelly se tedy obrátila na časopisy, kde ji vzali „všema deseti“ - přivydělávala si reklamou a dokázala se dostat na prestižní Akademii dramatických umění v New Yorku.

John zuřil, dcera se naprosto „trhla“ a dělala si co chtěla. Opět odmítl jakkoliv Grace podporovat, takže si vydělávala i prodejem lístků nebo zmrzliny. A objevila, že dovede těžit ze své krásy. Ne, že by se stala prostitutkou, to ani náhodou - ale uměla své půvaby prodat.

Grace nejprve zkoušela prorazit na Broadway. Ve dvaceti letech debutovala ve hře Otec, ale jejím pravým cílem byl Hollywood. Získala roličku v televizním seriálu, navázala ty pravé „známosti“ a brzy se objevila v první filmové roli - krimidrama Čtrnáct hodin vzniklo v roce 1951. Je to až kupodivu, jak se z plaché a nesmělé dívky stala skutečná femme fatale. V jejím prvním filmu, kde se opravdu jen krátce mihla, si její úchvatné krásy všiml Gary Cooper. A bylo takzvaně vymalováno.

Jedenapadesátiletý Gary se do mladičké Grace naprosto zbláznil a zařídil, aby se objevila po jeho boku ve slavném westernu V pravé poledne. Mladičká novomanželka Amy uchvátila nejen Coopera, ale i režiséra Zinnemanna. A Grace rozhodně nelenila. Natáčení trvalo pouhé čtyři týdny, kdy se vyspala nejen s Gary Cooperem, který byl tak omámený, že si ji chtěl vzít, ale i s režisérem. Gary ji s Fredem Zinnemannem někde načapal a byl z toho pěstní souboj.

A slavným milencům nebyl zdaleka konec. Grace si potrpěla na starší pány, jakoby chtěla ukázat tatínkovi - já na to mám, já ti ukážu! Také byla okamžitě označena za promiskuitní herečku, dostala i onu hanlivou nadávku. Je to pravda, byla schopná otevřít náruč pro kohokoliv. Ale nebyl to z její strany kalkul. Prostě si kompenzovala nadávky a shazování z dětství. Teď se vyhřívala v obdivu mužů a náležitě si to užívala.

Aféra střídala aféru, natáčela v Africe film Mogambo a prožila další románek s Clarkem Gablem. Navíc získala Zlatý glóbus a nominaci na Oscara. Kariéra Grace Kelly vystřelila ke hvězdám. Hollywood měl novou ikonu, která byla na roztrhání (můžeme si pod tímto slovem představit spoustu významů!) Dalším jejím milencem se stal Frank Sinatra, který z její panenské krásy zešílel a když dostal pomyslným košem, málem spáchal sebevraždu. Tak mocné fluidum Grace Kelly měla.

Nejdůležitějším momentem v herecké kariéře Grace Kelly bylo setkání s Alfredem Hitchcockem. Slavný režisér si Grace naprosto zamiloval a stala se jeho „dvorní“ herečkou. Natočila s ním Vraždu na objednávku, kde prožila další z románků. Tento ji však málem stál kariéru (pověst ani tak ne, ta nebyla důležitá). Ray Milland byl totiž ženatý, a když se jejich vztah provalil, Grace se musela veřejně omluvit, protože i na poměrně volnomyšlenkářský Hollywood bylo toto příliš velké sousto.

Ponížená Grace utíkala před novináři, zatímco Ray se nechal fotit s manželkou, která ze všeho udělala „z nouze ctnost“ a tvrdila, že jí Grace Kelly vlastně manželství zachránila. Grace se po tomto debaklu vrhla na natáčení. Objevila v dalším Hitchcockově filmu, Okno do dvora (kde si začala s Jamesem Stewartem), a pak už zazářila ve snímku Venkovské děvče. Role v tomto filmu byla pro Grace zcela nová a ze svůdnice filmového plátna se stala vážná herečka. Za film Venkovské děvče získala Grace Oscara.

Následovaly filmy Mosty na Toko-Ri, Green Fire, Country Girl. A opět se vrhla na milostnou kariéru - „zblbla“ Jamese Stewarta nebo Caryho Granta, se kterým hrála ve filmu Chyťte zloděje. Jenže pak se i dosud rozevlátá a vášnivá Grace Kelly zamilovala. Módní návrhář Oleg Cassini ji požádal o ruku, ta souhlasila a nadšená z vidiny svatby jela za otcem, aby dostala požehnání. No, spíše svolení.

A co udělal tatínek? Svatbu jí zakázal. Striktně, rezolutně, hnusně. Prý pro Olegův ruský původ. Grace hledala útěchu u matky, ta ji však odpálkovala podobným způsobem - prý měl moc žen. Že její manžel střídal jednu sukni za druhou, to pokrytecké Margaret zřejmě nevadilo. Zklamaná Grace Kelly poslechla rodiče.

I když byla už notně ostřílenou milovnicí, herečkou a hvězdou, doma se proměnila opět v tu šedou myšku, která poslouchá na slovo. Vrátila Olegovi prsten a odjela do Cannes, kde se měla setkat se svým osudem.

V roce 1955 byl monacký kníže Rainier jedním z nejžádanějších svobodných mužů na světě. A Monaku se vůbec nedařilo - bylo na pokraji krachu, Rainier dosud neměl dědice, a pokud by se mu ho v brzké budoucnosti nepodařilo zplodit, Monako by přestalo existovat. Reálně hrozilo, že by bylo přičleněno zpátky k Francii.

Existují dokonce dokumenty, ve kterých stojí, že poradci knížeti doporučili, aby se oženil s někým hodně slavným, kdo by přilákal do Monaka turisty a zvýšil jeho lesk a prestiž. Původně prý uvažovali o Marilyn Monroe. Sňatek s jakoukoliv slavnou herečkou by upoutal pozornost veřejnosti a pomohl upadajícímu knížectví získat zpět pověst.

Na jaře roku 1955 dostala Grace Kelly pozvání na filmový festival v Cannes a zároveň přijala nabídku jednoho francouzského časopisu na focení v Monaku. Poprvé se setkala s Rainierem III. Jenže o šest let starší muž ji neokouzlil, nebyl hezký, přitažlivý, neudělal na ni žádný zvláštní dojem. Zato ona na knížete ano - a obrovský. Po sérii procházek a večeří v knížecím paláci Grace odjela zpět do USA a začala natáčet romantickou komedii Labuť.

A právě Labuť měla být doslova a do písmene labutí písní Grace Kelly v Hollywoodu. Rainier se totiž zamiloval, ač mnozí dodnes tvrdí, že to byl z jeho strany pouhý chladný kalkul. Pravdu se už asi nikdo nedozví, jisté je, že půl roku Grace intenzivně bombardoval nádhernými dopisy, opravdu to byla milostná korespondence hodná panovníka. Není divu, že Grace ztratila hlavu také - Rainier ztělesňoval přesně to, co po celý svůj krátký život hledala - staršího muže, mocného, chladného - samozřejmě, celý tatínek.

Je to skutečně jak z učebnic psychologie, otcovský komplex, a tak všelijak podobně. Kníže Grace posílal mimo dopisů drahé dárky, aby ji nakonec přijel osobně do Ameriky požádat o ruku. Nový nápadník dcery uspokojil i tatínka, i když samozřejmě reptal - kníže totiž požadoval věno. Šlo o starý zvyk, který se dal snadno obejít, nicméně Rainier na tom trval. Otec tedy vyplatil dva miliony dolarů.

Pak se zjistilo, že velkou část věna zaplatila sama Grace, protože tatínek jednoduše odmítl „své pracně vydělané miliony nastrkat do dcery, která je úplně marná a stejně ji kníže brzo vrátí!“. A na Grace Kelly čekalo ještě jedno nemilé překvapení - musela se podrobit ponižujícímu testu plodnosti. Ale byla zamilovaná, takže v ruce třímala potvrzení o tom, že je schopna dát Monaku následníka. Grace Kelly si navíc velice pragmaticky uvědomovala, že její krásna nepotrvá věčně a svatbou s knížetem si zajistí budoucnost nadosmrti.

Následovat měla hotová pohádka. Sama Grace později konstatovala, že by si místo svatebních šatů měla obléci neprůstřelnou vestu, tak moc byla v „hledáčku“ snad celého světa. Už jen samotná cesta do Monaka byla na tehdejší poměry „šílená“ - když souhlasila se svatbou, odplula z New Yorku lodí s rodinou, družičkami, osmdesáti kufry s výbavou do Monaka, kde ji vítalo asi dvacet tisíc lidí.

Svatba století byla zcela v režii studia MGM, byl to vlastně poslední Gracein závazek vůči filmové společnosti. Devátého dubna 1956 se za asistence kamer provdala za Rainiera a získala titul Její jasná Výsost kněžna monacká. Svatbu sledovalo 30 milionů lidí prostřednictvím televizních obrazovek.

Byla to svého druhu poslední Graceina hollywoodská prezentace, šaty měla od studia MGM, účes od jejich dvorního kadeřníka, šest set hostů se tísnilo v knížecím paláci a nechyběla řada hollywoodských hvězd. Novomanželé se vypravili na svatební cestu po Středozemním moři na jachtě, kterou dostala nevěsta jako svatební dar.

Jenže po návratu z líbánek se pohádka tak trochu změnila. Díky Grace se sice z Monaka stala znovu atraktivní turistická destinace, do státní pokladny se sypaly peníze jako ještě nikdy, ale Grace zažívala jedno zklamání a rozčarování za druhým. Úlohy kněžny se zhostila se ctí a šarmem, ale realita všedních dní Grace připravovala o iluze. Celé Monako na novou kněžnu hledělo sice s obdivem, ale také se zvláštní směsicí zášti a pochybností.

Grace se musela vzdát filmové kariéry, a dokonce musela přistoupit i na velmi zvláštní věc - Rainier zakázal promítání jejích filmů v celém Monaku. Její manžel se vůbec změnil. Sotva měl Grace jistou a vše klapalo dle plánu, stal se tím, čím byl - panovačný, egoistický, majetnický, náladový, žárlivý, mrzutý, nerudný a diktátorský stárnoucí muž.

Grace navíc bojovala s etiketou, s přísnými pravidly, služebnictvo se jí vysmívalo, smál se i manžel. Neuměla jazyky, učila se pomalu, propadala depresím. Byla zavřená ve zlaté kleci a nemohla vůbec nic. Povinnosti kněžny plnila na výbornou, na její popud dostalo například každé dítě v knížectví od rodiny Grimaldi vánoční dárky, angažovala se v charitě. Ale všechny tyto její projekty provázel jen výsměch. Pak Grace zjistila, že čeká dítě, a to bylo to pravé.

Devět měsíců a čtyři dny po svatbě se narodila dcera Caroline. Monako bylo nadšené, Grace vyhrála nad pochybovači a s narozením malé knížecí dcerky byla konečně přijata jako opravdová kněžna. O rok později porodila Grace syna Alberta. To už bylo jasné, že si Rainier vybral dobře - měl následníka. Jenže Grace byla ztracená. Sice se realizovala ve výchově dětí, například striktně odmítla chůvu a vychovatelku, ale v roce 1960 jí zemřel otec.

Jak byl vždy jejich vztah napjatý, tak jak to bývá, když zemře takový ten rodinný tyran - paradoxně nepřichází úleva a „normální“ truchlení, spíše naopak. Grace upadla do šílených depresí, které se prohloubily ještě další ranou osudu - potratila své třetí dítě, už v docela pokročilém stádiu těhotenství. Pak za ní přijel Alfred Hitchcock a nabídl jí další roli. Marnie.

Grace Kelly prosila manžela na kolenou, nepovolil. „Nepřichází v úvahu, aby kněžna hrála zlodějku. A vůbec, jdi si po svých, kde jsou děti? Hleď si jich,“ odsekl jí za smíchu služebnictva. Zklamaná Grace se upnula k charitě, založila první jesle v Monaku, starala se o svobodné matky a dočkala se třetího dítěte - v roce 1965 porodila dceru Stephanii. Ale mezi knížecím párem to skřípalo čím dál více.

Jelikož scény za zdmi paláce byly na denním pořádku, neutajilo se, že manželství Grace a Rainiera prochází vážnou krizí. Spatřit je pohromadě se podařilo jen náhodou, a navíc se kníže s románky a aférkami moc netajil. Že je jí manžel nevěrný, Grace věděla a dlouhou dobu mlčela. Soustředila se na výchovu dětí. Jenže ty jí brzy začaly přerůstat přes hlavu. Albert ne, ten byl hodné a tiché dítě, zato dcery, ty se povedly. Svéhlavá a tvrdohlavá byla hlavně Caroline.

S matkou měla neustálé spory, dokonce jí veřejně nadávala, byla zlostná a nevděčná. Grace uvadala. A rozhodla se, že ji to nezlomí. Když tedy oni jsou takoví, ona bude taky. Stala se poměrně hodně arogantní a na konci šedesátých let si pořídila vlastní byt v Paříži. Jezdila sem s milenci – často o dost mladšími. Mezi její slavné milence se zařadil například herec David Niven. Koupě bytu v Paříži znamenala naprosté přiznání manželského odcizení.

Navíc sem přivezla i děti, aby měly dle jejího mínění možnost normálního života, normálních škol. Na to reagoval Rainier zuřivě, Grace se později svěřila, že jí neustále vyhrožoval rozvodem. Což by brala, ale dodal vždy podmínku - že už nikdy neuvidí děti. Tak se přestala snažit. Pracovala pro svou charitu, roky plynuly v neustálých hádkách s dcerami, rozmazlená Caroline si vybírala známosti docela děsivé, gigola, mafiána, několikrát se chtěla vdát.

Stephanie byla co se týče chování kopií své sestry, neustále s Grace vedla spory kvůli studiu. Vymyslela si, že bude automobilová závodnice, zatímco matka ji nutila ke studiu. Grace stále více času trávila na venkovském sídle na jihu Francie.

V roce 1981 se zúčastnila svatby Charlese a Diany (kdo mohl tušit, že osud kněžny Grace a Princezny z Walesu se bude podobat až děsivě!). Bylo to jedno z posledních veřejných vystoupení Grace Kelly.

Začínala pociťovat úporné migrény. Záchvaty neskutečných bolestí hlavy trvaly třeba dva dny, přičítala to stresům z povinností, neutěšeného manželství, strašně se chovajících dcer, stárnutí, které Grace děsilo. Pak se po dlouhých letech úpěnlivých proseb stal zázrak a Rainier konečně svolil, aby se v roce 1982 vrátila k filmování. Nadšená Grace začala natáčet film Rearranged. Bohužel, již ho nedokončila. Osud měl zcela jiné plány.

Bolesti hlavy u Grace přetrvávaly. Na francouzském sídle jí bylo nejlépe, ale opět se odehrála prudká hádka, tentokrát ze Stephanií. Svéhlavá princezna řvala na matku, že si bude dělat co chce, rozrušená Grace si šla lehnout, aby ji druhý den, 13. září 1982, odvezla zpět do Monaka. Nasedly s šestnáctiletou Stephanií do automobilu. Dvaapadesátiletá Grace Kelly v zatáčkách za Monte Carlem ztratila kontrolu nad řízením a sjela z víc než třicetimetrového srázu, kde narazila do stromu.

Stephanie se od vraku auta dokázala sama odpotácet a skončila v péči lékařů s pohmožděním krční páteře. Zpočátku se spekulovalo o tom, že měla zlomené obratle, což se nepotvrdilo. Grace takové štěstí neměla. Při havárii se udeřila do hlavy, utrpěla devastující zranění týlu, poškodila si mozek a upadla do bezvědomí. Její stav byl beznadějný. Rodina se nejdřív pokusila utajit Gracein vážný stav, ale lékaři prohlásili, že u ní nastala mozková smrt.

Druhý den Rainier svolil k tomu, aby kněžnu odpojili od přístrojů a Grace Kelly zemřela. Jejím úplně posledním veřejným vystoupením se stal paradoxně státní pohřeb. Byla vystavena v otevřené rakvi. Na hlavě jí však vězela poněkud strašidelná paruka, která zakrývala fatální zranění hlavy. Tělo princezny Grace leželo v kapli Ardent Chapel v paláci Grimaldi, kde žila 26 let. Byla oblečena do bílých krajkových šatů s vysokým výstřihem a položena na přikrývku z orchidejí.

Poté byla převezena pohřebním průvodem vedeným jejím manželem a jejími dětmi ulicemi Monaco-Ville z paláce do katedrály. Stephanie chyběla - stále byla v nemocnici, kde se zotavovala ze zranění po nehodě. Cary Grant, Nancy Reagan, Diana, Frank Sinatra - jen malý výčet hostů, kteří se zúčastnili pohřbu milované Grace. Rainier byl úplně mimo, museli ho podpírat, stal se z něj ze dne na den hotový stařec. Kdo ví, možná si konečně uvědomil, co ztratil.

A také, že si ti dva navzájem ničili život vlastně úplně zbytečně, smrt jim do toho obrazně řečeno hodila vidle, jak to tak bývá.

A začalo vyšetřování nehody samotné. Přihlásili se dokonce svědci, že za volantem seděla Stephanie. Ta vždy přísahala, že to není pravda. Poslední slova matky měla znít: „necítím brzdy, nefungují brzdy!“, což zavdalo spekulace k tomu, že je někdo úmyslně poškodil - také vyvráceno, brzdy byly v perfektním stavu. Rodinný lékař posléze vystoupil s tezí, která je nyní všeobecně respektovaná - strašné boleti hlavy, které kněžnu trápily pár týdnů před nehodou, nemusely být migrénou, ale předzvěstí mrtvice.

Pokud by za volantem dostala Grace lehkou mozkovou příhodu, nemusela cítit nohy, tím pádem ani brzdy, což by odpovídalo posledním slovům, která tlumočila Stephanie. Mohla také mít v hlavě časovanou bombu - aneurysma. Nikdo to ale nemohl zjistit, právě kvůli devastujícímu zranění hlavy. Lidově řečeno - z hlavy Grace Kelly zbyla po nehodě pouze tvář, zbytek jaksi nebyl, každý si to jistě domyslí.

Rainier, který zemřel v roce 2005, se už nikdy nepokusil znovu oženit – zprávy o jeho trvalé lítosti a nehynoucí lásce jsou už ovšem součástí státotvorné romantické legendy. Na její počest nechal vybudovat zahradu plnou růží, které tolik milovala. Na pohřbu nechyběl James Stewart, jeden z jejích kolegů - a také milenců. Měl nad rakví krásnou řeč, kterou zakončil slovy:

Jako kněžna přinesla do Monaka grácii, důstojnost a kouzelnou atmosféru. V Hollywoodu pak zářila jako nádherná, kultivovaná i rozpustilá dívka, která byla obdařená talentem a nevšední krásou.

Pohádka s nešťastným koncem - životní příběh úchvatné Grace Kelly

prameny:

Dokumentární film Hollywood Princesses: Grace & Meghan

Dokumentární film Her Name Was Grace Kelly

Dokument BBC - Grace Kelly

Grace Kelly | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)

Grace Kellyová – Wikipedie (wikipedia.org)

Rainier III, Prince of Monaco - Wikipedia

Funeral of Princess Grace of Monaco - Wikipedia