Článek
Pojďte a zhlédněte vyprávění z minulého věku, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi. Vydejme se na cestu s lidmi, kteří křižovali Evropu, protože jejich osudem se stal cirkus. Sledujme s nimi odvěkou touhu člověka posunout hranice lidských možností, touhu po kráse, dokonalosti a odvaze. A taky touhu po štěstí.
I při pouhém čtení těchto řádek na nás okamžitě vyskočí nejen tento sametový hlas, ale hned se nám vybaví podoba toho, kdo diváky uváděl do děje na začátku každého dílu slavného seriálu Cirkus Humberto. Hlas Radovana Lukavského. Oblíbený herec, který se proslavil desítkami jedinečných rolí a jenž je dodnes považován za jednoho z nejlepších českých vypravěčů, se za svůj dlouhý život vypracoval doslova v legendu české kinematografie.
Dnešní cirkus Humberto
A měl ještě něco navíc. Charisma, krásné vystupování, jakýsi vnitřní klid a mír, sofistikovaný a kultivovaný projev, přednes, klidné a podmanivé chování.
Idol nejen našich babiček a maminek měl však velice nelehké dětství. A vlastně celý jeho životní příběh je plný peripetií, tragédií doslova osudových, kterým se snažil čelit s vírou v Boha a lepší zítřky. Proslul rytířským chováním a jeho vzhled ho předurčoval pro role opravdových chlapů, vojáků, milovníků, prostě takových těch mužných hrdinů. Vždy s perfektním držením těla dovedl zahrát vlastně kohokoliv.
Nesmírný talent Radovana Lukavského dovolil, aby se objevil ve všech možných rolích. Jeho filmografie, jak televizní, tak filmová, je neuvěřitelně obsáhlá.
Pojďme a přečtěme si životní osud tohoto fenomenálního herce, milého člověka a skvělého vypravěče. Radovan Lukavský.
RL
Jak tatínek (zase) o všechno přišel…
Na samý začátek trocha historie. Rod Lukavských můžeme vystopovat hluboko do dějin jako rod protestantských šlechticů, takže opravdu v osobě Radovana mohla kolovat aristokratická krev. Jeho zevnějšek i vystupování tomu zcela odpovídá. Traduje se, že všichni muži v rodu byli ušlechtilí, čestní, praví rytíři a šlechtici- ale neuměli to s penězi. Nikdy. Byly jim svěřeny různé úřady, ale po Bílé hoře jim byl zkonfiskován majetek a Lukavští se zachránili útěkem do Polska. Po rekatolizaci se vraceli do Čech, ale bez ničeho. A museli začínat s holýma rukama.
Už se na předešlé bohatství navázat nikdy nepodařilo. Své o tom věděl Matěj Lukavský, který se snažil uživit čtrnáct dětí jako hlídač na trati ve Stodu u Plzně. Na konci devatenáctého století žádná pěkná vyhlídka na zbohatnutí, jak vidno. Ale měl velice šikovné děti. Jednoho ze synů, Rudolfa, přes všechny nesnáze rodiče nechali vyučit truhlářem. A byl tak dobrý, že šel za řemeslem do Vídně.
Ve Vídni, kam směřovaly kroky mnoha našinců v těch dobách, potkal svou budoucí ženu. Marie Čačalová byla z Moravy, krásná žena krev a mléko, která vařila u bohaté rodiny a podařilo se jí našetřit si dokonce malé věno. Paní, u které šikovná dívka vařila, jí darovala i nějaké šperky. Rudolf a Marie se vzali v roce 1918 a rozhodli se opustit Vídeň. Chtěli do Prahy. Rudolf se svým bratrem koupil dům v Libni. Ale o dům a všechny peníze, které do něj vynaložil, přišel. A ne poprvé a naposledy.
Mladá dvojice nalezla útočiště v Karlíně, kde se Radovan Lukavský 1. listopadu 1919 narodil. Měl dvě sestry a maminka, která mimo vaření ještě inklinovala k ochotnickému herectví, byla pravou Moravačkou - pocházela z Bystřice pod Hostýnem, celé dny zpívala, byla věřící a praktikující katoličkou a Radovana vedla k víře a umění od útlého dětství. V rodině se měli všichni velice rádi, bohužel, opět zasáhl osud (a tatínek), který Lukavským skutečně nedopřál mít nikdy žádné peníze.
Knih o herci vyšlo poměrně hodně
Otec ve své důvěřivosti nejprve půjčil skoro všechny peníze včetně věna své ženy příbuznému, aby je tento nikdy nevrátil a co víc - zapřel, že by si od nich cokoliv půjčil. A dělal, že je vůbec nezná. Prý to byla velká rána, rodina neměla co jíst, ale nepoučitelný tatínek způsobil finanční krach podruhé - sotva spořivá Marie alespoň něco ušetřila, tatínek se zaručil u banky za svého kamaráda. Dal mu i zbytek zlata z věna. A jak to dopadlo, no velice špatně. Vše propadlo peněžnímu ústavu a rodinná tragédie byla na světě. Vypověděli je z bytu a museli spát ve sklepě v dílně.
Všechno to propadlo na úhradu dluhu, který dlužník nesplatil - a od té doby jsme byli opravdu chudí. Maminka vzala nás tři děti a šla do krámu bohatého kožišníka prosit o poshovění. Viděl jsem tenkrát neúprosného pána s nehnutou tváří - a viděl jsem i maminku plakat. Když později pro nezaplacený účet ‚odstřihli elektřinu‘, viděl jsem poprvé plakat i tatínka.
Logo slavného seriálu
Já budu knězem! Vlastně nebudu.
Přes všechny tyto peripetie považoval vždy Radovan Lukavský své dětství za nesmírně šťastnou dobu. Věděl, že jsou chudí, že nemají vůbec nic, měli ale jeden druhého, jak rád vzpomínal. Šikovný otec, který byl skutečný mistr truhlář, se vzchopil. Spolu s kamarádem začal jezdit po celé republice na montáže, takže hoch často pobýval doma jen s matkou. A ta ho vodila do kostela a vyprávěla mu příběhy z Bible. Radovan také ministroval a všechno kolem katolické víry se mu zalíbilo natolik, že se rozhodl pro kněžství.
Za pomoci řádové sestry Stránské z kláštera Anglických panen, kde Radovan pomáhal na zahradě, byl přijat na jezuity spravované Arcibiskupské gymnázium v Praze - Bubenči, kde začal velice úspěšně studovat bohoslovectví. Táhlo ho to i mezi misionáře a měl skutečně velké sny a velkou naději k tomu, stát se mužem Božím. Jenže - jak jinak u Lukavských - po pěti letech studia musel odejít z důvodu nedostatku peněz.
Rodiče nemohli platit za internát a školné. Rodina dlužila všude a nezbývalo nic jiného, než následovat otce Rudolfa na jeho cesty za řemeslem. Jezdili po celé republice, vždy všude pobyli jen do doby dokončení nějaké zakázky. Radovan Lukavský dostudoval v Českém Brodě na tamním reálném gymnáziu a odmaturoval v napjatém roce 1938.
Nastoupil na FF UK ke studiu češtiny a francouzštiny, jenže nacisté uzavřeli vysoké školy. Musel si najít zaměstnání a uchytil se na dráze jako telegrafista. Přesto pořád pošilhával po herectví - když nemohl být knězem, rád vzpomínal, jak mu maminka vyprávěla o svém ochotničení a hrála s ním doma různé scénky. V roce 1941 to zkusil na pražskou konzervatoř a byl přijat. První angažmá měl v divadle Větrník, kde působil pod pseudonymem Karel Janota. Rodiče ho však od herectví zrazovali - nakonec to maminka „poručila Pánubohu“ a dala Radovanovi požehnání.
Do vysokého věku byl aktivní
Bohužel, opět zasáhli Němci a Radovan Lukavský byl nuceně nasazen v „rajchu“ ve válečném průmyslu. V roce 1944 si ho nechal povolat do svého divadla sám velký Vlasta Burian, takže byl z Říše vyreklamován. Jenže, aby těch peripetií nebylo málo, Němci uzavřeli i divadla. Další práce, živil se jako pomocný dělník na stavbách. Konečně, když bylo po válce, si mohl dodělat školu. Vlastně - obě školy. Dostudoval s výborným prospěchem nejen konzervatoř, ale i FF UK.
A už nic nebránilo tomu, aby charismatický muž s nesmírným osobním kouzlem, vizáží šlechtice a vytříbeným hlasem rozjel svou kariéru v herectví.
Dechberoucí filmový hrdina!
První angažmá získal ve Vinohradském divadle v roce 1946. Ještě za studia na konzervatoři potkal svou budoucí ženu - její sestra byla spolužačkou Radovana Lukavského. Orientalistka Ludmila Motyčková (1926 - 2005) se měla stát jeho ženou jedinou a osudovou - nikdy ani stínem neulpěno na Lukavském jakékoliv podezření či drb, který by ho obviňoval z nevěry. U herce jeho fyziognomie je to až neuvěřitelné. Ovšem Radovan Lukavský byl muž přísných morálních zásad a jeho víra byla pevná. Řídil se vždy Desaterem a manželku upřímně miloval.
Slibně se rozvíjející kariéra pokračovala v Městských divadlech pražských a v roce 1957 se stal členem souboru nejslavnějšího - Národního divadla. Nesmíme zapomínat také na jeho pedagogickou kariéru - byl populárním profesorem herectví - učil na AMU, od roku 1950 na FAMU. Rukama mu prošla plejáda znamenitých herců, kteří na něj s láskou vzpomínali a vzpomínají. Proslavil se též recitací. Jeho hlas byl naprosto okouzlující, nezaměnitelný a nádherně zabarvený. Přednes totéž. Jakoby se narodil pro mluvené slovo. Ale své diváky a příznivce si získal v několika stech rolích v televizi i filmu.
Výčet filmografie Radovana Lukavského je opravdu neuvěřitelný. Všech rolí se zhostil naprosto bezchybně a s jakousi hrdou suverenitou. Nikdy na něm nebylo znát nejmenší zaváhání nebo aby mu role „nesedla“ a nehodil se do ní. Vždy akurátní, okouzlující a perfektně připravený zahrál vlastně cokoli. Velice hezky se na něj dívá - jeho tvář a postava je tak typická, že si Lukavského nelze s nikým splést.
V roce 2006 na zámku Dobříš
Už v roce 1946 se objevil v malé roli esesáka ve válečném snímku. Pro svou ostře řezanou tvář nehrál ani v mládí milovníky, nýbrž vyhraněné charaktery v dobrodružných a kriminálních snímcích. Dobovou popularitu si v 50. letech získal např. jako poručík Kott v Králi Šumavy, v 60. letech pro změnu jako velitel kosmické lodi ve sci-fi Ikárie XB1. Představoval výrazné lidské typy v historických filmech, jako byly Signum Laudis nebo Záchvěv strachu, jen výjimečně se objevoval v komediích.
Mezi další filmy Radovana Lukavského patří namátkou Němá barikáda, Stříbrný vítr, Jan Hus, Tajemství krve, Psohlavci, Jan Žižka, Synové hor, Proti všem, Vyšší princip, Lucerna, Kat nepočká, Akce Bororo, Jehla, Tažní ptáci, Proces s vrahy Martynové. Objevoval se velice často v pohádkách, kde hrál různé čaroděje, čerty, mudrce či moudré muže.
Exceloval v televizních inscenacích a seriálech, například jako Thám v F.L. Věkovi, další seriály jsou například Třicet případů majora Zemana, Synové a dcery Jakuba Skláře, Náhrdelník, My z konce světa, Dnes v jednom domě, Zlá krev, kde ztělesnil Háfnera, Dobrodružství kriminalistiky, Přísahám a slibuji nebo Četnické humoresky.
Velmi často k divákům promlouval jeho hlas - buď ve formě recitace či komentářů k různým seriálům - již zmíněný Cirkus Humberto či ve své době populární americké Krajní meze.
V Národním divadle jako Jindřich VI.
Příběh jednoho života
Radovan Lukavský nebyl běžným hercem. Byl velice vzdělaný a zasloužil se o kultivování češtiny. Jeho přednášky na toto téma byly zpracované do knihy. Sám je autorem dvou publikací. Namluvil i biblické příběhy pro děti. Kariéra divadelní je také nesmírně bohatá - ztvárnil za svůj dlouhý život snad všechny klasické hrdiny velkých divadelních kusů, byl i Hamletem, Obchodníkem s deštěm. Na působení v divadle často a rád vzpomínal, byl zástupcem oné „staré gardy“ bardů, kteří ve Zlaté kapličce zůstanou už navždy legendami největšími.
V soukromém životě byl šťastný a spokojený. Žil pevně ve víře a manželka mu připravovala domov, do kterého se rád vracel. V roce 1949 se manželům Lukavským narodil syn Ondřej. Měl být jediným potomkem těchto hodných lidí - Ludmila byla těhotná, čekala druhé dítě, ovšem z vážných zdravotních důvodů musela již poměrně pokročilé těhotenství ukončit. Ač velice moc chtěli, další dítě se nekonalo a Ondřej zůstal jedináčkem. Přes tuto tragédii se přenesli, ovšem rodinu čekaly ještě horší věci.
Ludmila si nahmatala za uchem malou bulku, která neustále rostla. Jelikož v domě bydlel lékař, šli za ním. A ten důrazně doporučil, aby si ji nechala odstranit. Ludmila tedy absolvovala lékařský zákrok a plna naděje, že je vše v pořádku, se vrátila domů. Delší dobu se nic nedělo, když jednou Lukavskému zazvonil telefon.
Po čase mi telefonovali, abych na kliniku přišel. Oznámili mi, že je to rakovinný nádor, lymfosarkom, a že je to tragický. Řekli mi – vaší ženě zbývá tak nejvýš půl roku života. Šel jsem domů. Ludmila mi otevřela dveře a zeptala se mě, tak co? Já jí tak jako klidně odpověděl, no, říkali, že bude všechno v pořádku, ale že bys snad měla ještě chodit na nějaký ozařování. A ona mi stejně klidně odpověděla – nemusíš se přemáhat. Když psala sestřička číslo diagnózy, nad stolem byl seznam nemocí s čísly. V tu chvíli už věděla, co se děje. A že to znamená konec. Bylo nám hrozně.
Zdrcení manželé začali hledat cesty k vyléčení. A jako vždy Radovana napadla jeho pevná a trvalá víra. Začal se modlit, donutil k tomu vlastně celé okolí. A stal se nějaký zázrak. Těžko tomu věřit, ale Lukavský dostal dle svých slov nějaké vnuknutí, že Ludmila bude žít. Ještě ten den mu manželka večer oznámila: „Víš co, já se rozhodla, že budu žít. Já si řekla - copak je mým pánem teď nějaká nemoc? Tak to ani náhodou…“ A žila. Chodila na ozařování a chemoterapie a pak již stačilo jednou za měsíc, jednou za půl roku, jednou za rok… Lékaři vrtěli nevěřícně hlavou, ale byla to pravda - uzdravila se.
Kniha Kláry Lukavské - velice hezké vzpomínání na dědečka
Trocha radosti a trocha slz
Rodinné štěstí mělo trvat docela dlouho - Radovan Lukavský se dočkal milovaných vnoučat. Martin a Klára na dědečka velice rádi vzpomínají. Zvláště Klára, která vydala knihu Rozhovory s dědečkem, kouzelně popisuje dětství u prarodičů, jejich dobrodružnou povahu, zájezdy i pobyty na vysněné chalupě, kterou si zakoupili na stáří. Chovali zde ovce a různě experimentovali se zahrádkou. V každé řádce knihy je cítit, jak moc se vnučka a děda milovali a co pro sebe znamenali. Klára vlastně střeží dědův odkaz a je to tak velice dobře.
V roce 2005 zemřela Ludmila a Radovan Lukavský se přes její odchod nikdy nepřenesl. Pořád byl sice aktivní, ale po manželce se mu stýskalo až neskutečně. A bohužel, měla přijít ještě jedna velká rána. Po smrti manželky potřeboval starý muž péči, které se s úctou zhostil jeho syn Ondřej. Jezdil s otcem na chalupu v osadě Ruda u Čachnova , kde mu se vším pomáhal, s jídlem, s obsluhou. A právě tam došlo ke zdrcující tragédii, ze které se Radovan Lukavský už nevzpamatoval.
V roce 2007 Ondřej pobýval s otcem na chalupě, když se mu udělalo zničehonic nevolno. Bolest na hrudi a návaly k mdlobám ho donutily vykřiknout. Radovan Lukavský stačil svého syna zachytit a klesl s ním na zem. Jeho syn zemřel na masivní infarkt přímo v náručí svého tatínka. Bylo mu 57 let.
Do vysokého věku jezdil po besedách s obdivovateli
Radovan Lukavský, už velice starý muž, po této děsuplné události ztratil chuť žít. Bylo jasné, že konec se blíží každým dnem, zdrcený herec přestal komunikovat a po ztrátě svých dvou nejbližších lidí takto krátce za sebou se uzavřel do sebe. Byl převezen do Vinohradské nemocnice, kde po třech týdnech, 10. března 2008, příbuzní svolili k odpojení od přístrojů.
Lékaři usoudili, že srdce pana Lukavského již není schopno samo fungovat, a proto ho odpojili od plicní ventilace, na které byl životně závislý. Ve třináct hodin pacient skonal,
Radovanu Lukavskému bylo 88 let. Smrti se nebál, dokonce v nemocnici vtipkoval s vnučkou Klárou, která byla u něj v jeho posledních chvílích. Těšil se na setkání s manželkou a synem. Dlouhý, plodný a naplněný život byl završen krásným pohřbem, který si sám naplánoval - na obřad se mělo přijít v bílém, do rakve dostal láhev vína „kdyby náhodou“, jak sám tvrdil, a nesmělo se příliš plakat. Je pochován na Olšanských hřbitovech.
Hrob Radovana Lukavského v Praze na Olšanech
Legendární herec s nádherným hlasem nikdy nezestárne - žije ve svých vnoučatech a pravnoučatech a rozdává radost i po své smrti - ve svých slavných rolích.
Radovan Lukavský - 1. listopad 1919 - 10. březen 2008
Prameny:
