Robert Redford: blonďatý krasavec pochoval dva syny a málem se upil k smrti. Bude mu 88 let

Vztah části českých žen k tomuto americkému blondýnovi evokuje následující dialog z proslaveného seriálu Nemocnice na kraji města, kde se baví Marta Huňková (Iva Janžurová) na své svatbě s Václavem Pěnkavou v podání Josefa Dvořáka s Alžbětou Čeňkovou (Eliška Balzerová):

„Hele, Alžběto, nemyslíš, že je mu trochu podobnej?“

„Komu?“

„Robertovi…“

„Kterýmu Robertovi?“

„No Redfordovi, ne…“ (záběr na Josefa Dvořáka, který něco vypráví a vypadá u toho - mírně řečeno - slabomyslně)

„Hm… no… počkej, když o tom teď mluvíš, tak trochu tam podoba…je…ehm…“

Těchto pár slov nemá za úkol nikterak dehonestovat osobu skvělého herce Josefa Dvořáka. Jen si klade za cíl tak trochu přiblížit idoly té doby. Na „Redforda“ se chodilo do kina a české (a samozřejmě nejen české) ženy tak trochu snily, že právě jejich manžel je mu podobný a naopak. Jednu tak trochu českou stopu nemůžeme tomuto herci upřít - mohl hrát detektiva Nicka Cartera v komedii Adéla ještě nevečeřela. A nebylo k tomu daleko.

Robert Redford byl svého času skutečnou ikonou žen nejen v Americe, ale i na starém kontinentu. I když mu muži posměšně říkali, že má vlasy jako počůranou slámu, vesměs ho v jeho rolích měli rádi. Opálený hezoun s holou hrudí a hřívou blond vlasů, v upnutých džínách - to je jeho nejznámější podoba. Hrál takové ty tvrdé drsňáky, kteří se ničeho nebojí. Pak se chopil i režie a až na pár vyslovených propadáků si nevedl vůbec špatně. Některé jeho role jsou skutečně legendární.

Tento muž měl však velmi pohnutý soukromý a osobní život. Chtěl být pořád něčím jiným, pořád nebyl spokojený, pořád mu něco chybělo. Bylo to jako na houpačce, chvíle štěstí byla najednou přerušena událostí doslova tragickou. A to nejednou.

Někdy se opravdu zdálo, že jeho herecká sláva je vždy vykoupena nějakou šílenou událostí, která se mu přihodila. V roce 2017 oznámil, že odchází do hereckého důchodu a také v něm až na jednu menší roličku zůstal.

„Ten hezkej blonďák“, který okouzloval davy žen po celé zeměkouli, zestárnul a stáhl se do ústraní. Ale filmy s ním zůstanou stejně jako on legendou - Robert Redford.

Charles Robert Redford Jr.- tak zní celé jméno kalifornského rodáka z města Santa Monica. Ode dne narození 18. srpna 1936 byl chlapec nazývaný pouze Robert, aby se odlišil od otce. Charles Robert Redford starší (1914–1991) byl už jednou ženatý mlékař a z předchozího sňatku měl syna Williama. Matka budoucího herce se jmenovala Martha Woodruff Hart Redford. Martha syna velice ovlivnila, ukázala mu svět umění a byla talentovanou ilustrátorkou. Po ní Redford zdědil svůj nesporný talent právě k malířství.

V žilách mu koluje krev irská, skotská a anglická - ostatně zvláště irské kořeny jsou velice patrné na jeho zevnějšku - v mládí měl vlasy takřka červené a pihy měl po celém těle.

Rodina si dlouho hledala svoje místo, otec byl velice nespokojený. Mlékař, to nebylo nic pro něj. Ambiciózní Charles nechtěl jezdit s trojkolkou a rozvážet lidem lahve s mlékem, přišlo mu to ponižující a nehodné jeho vzdělání. Tak se ptal a ptal a sháněl, až nakonec dostal místo doslova prestižní - velká společnost Standart Oil mu nabídla místo účetního. Pracoval pak ve městě El Segundo poblíž zálivu Santa Monica, zatímco rodina bydlela ve Van Nuys, malé čtvrti Los Angeles. Otec pendloval mezi zaměstnáním a rodinou a poměry se rozhodně zlepšily.

Od útlého dětství byl Redford ztracen ve světě fantazie. Jeho dědeček ho brával na ryby, ukazoval mu americkou přírodu a maličký romantik začal snít. Byl dokonce takovým snílkem, že kolikrát někde seděl a četl si různé romány z Anglie a Irska, že ho museli v noci hledat. Jednou dokonce rozhlásil mezi dětmi, že je potomek Robina Hooda, natolik ho čtení úplně omámilo. Propadl malování, miloval animované pohádky a také populární westerny. Jenže se mu nelíbily - hledal ve všech filmech chyby, zapisoval si je, aby pak donutil matku, aby napsala do filmového studia, že John Wayne neumí jezdit na koni!

V jedenácti letech se malý Robert začal cítit špatně - měl horečky. Matka ho duchapřítomně hned zavezla do nemocnice, kde mu zjistili dětskou obrnu. Nikdo neví, kde k ní přišel, ale díky včasnému zásahu matky, která nenechala nemoc „rozjet“, se Robert zotavil zcela bez následků, bez paralýzy, bez jiných dalších věcí. Měl neskutečné štěstí. Celé dětství ho však trápila ztuhlost zad a byl velice světloplachý.

Ještě na základní škole se projevil velmi výrazný aspekt osobnosti Roberta Redforda -nevěděl, co chce. Koníčky, kroužky, nic ho nebavilo. Ode všeho utíkal. Něco začal, líbilo se mu to, aby za týden řekl, že ani náhodou. Rodiče si s ním nevěděli rady, zvlášť, když se přidal ke gangu. No, gangu - nebyl to takový ten gang, jaký si představíme dnes. Prostě parta. Pouliční chuligáni velice mladého věku se jen tak potulovali a občas rozbili výlohu nebo lampu, nebo kradli v obchodě s alkoholem.

S nimi se Redford začal toulat. A málem ho to stálo život. Pihovatého zrzouna chtěli mládenci „přijmout mezi sebe“ a musel složit zkoušku. Prostě se inspirovali opravdový gangem. Ne, že by měl Redford někoho zabít, ale musel prokázat odvahu - skokem. Ze střechy dvoupatrového domu. Tak skočil, když to tedy „kamarádi“ chtěli. Další zázrak - nic se mu nestalo.

Ale jeho skok plavmo viděl soused a známý tatínka a bylo zle. „Hazarduj si se životem, až budeš plnoletý, dokud tě živím a šatím, budeš se chovat tak, abys nebyl neustále jednou nohou v kriminále nebo v rakvi!“ řekl mu otec. Redford toto uznal. Ale nevěděl (opět) co dál.

Na střední škole Van Nuys High School naštěstí objevil sport - byť jen na chvíli. Zcela propadl baseballu a byl v něm opravdu dobrý. Jeho kamarád a spolužák byl budoucí slavný nadhazovač „Big D“ - Don Drysdale. Jenže nebyl by to Robert Redford, aby zase nezačal „prudit“ s tím, že ho to nebaví. To už byl v maturitním ročníku. Místo tréninku se radši toulal.

Seznámil se se slavným tenistou Pancho Gonzalesem, který mladšího výrostka zaměstnal jako svého odpalovače míčků. Takže místo školy a baseballu podával tenisové míčky budoucí tenisové legendě. A zase se začal toulat a propadat se do svého světa. Maloval, snil, ztrácel pojem o čase.

Škola mu doslova „hořela“ a on nic. Nakonec zasáhl ředitel, Redforda si k sobě pozval a vynadal mu. Že má na stole jeho sportovní stipendium na Coloradskou univerzitu v Boulderu. A jestli Redford nechce, dá ho někomu jinému. O sportovní stipendia se v Americe vedly (a vedou) doslova legendární souboje, je to velice prestižní věc. A tohle Robert Redford věděl, takže řediteli poděkoval a souhlasil. V roce 1954 odmaturoval a přesunul se do Colorada.

Na univerzitu nastoupil s poměrně velkou pompou. To už byl skutečně krásný mladík a takový ten americký král - blonďatý a svalnatý sportovec se stal lovnou zvěří pro spolužačky. Měl nakročeno opravdu hvězdně - stal se členem bratrstva Kappa Sigma. Ke studiu si přivydělával jak jinak než malováním a prací v baru. Prvních pár měsíců na vysoké škole skutečně perlil. Jenže pak přišla rána, která Roberta doslova zlomila - na začátku roku 1955, v pouhých 49 letech, náhle zemřela jeho milovaná matka Martha.

Prý seděla u stolu, ještě napomínala všechny, ať si přidají, a najednou se bez hlesu sesunula mrtvá k zemi. Všichni si mysleli, že je to nějaká legrace, ještě se smáli - bohužel, aneurysma je zákeřné v tom, že může prasknout kdykoliv, kdekoliv, jakkoliv… A to se stalo právě matce Redfordové. Masivní krvácení do mozku ukončilo její život a Robert se zhroutil.

Začal pít. Co pít, začal chlastat. Po pohřbu matky se vrátil do Colorada, na přednášku se vřítil ožralý, polonahý, špinavý. Na všechno se vykašlal, jen pil. A to ve velkém. Nejprve to všichni nějak tolerovali, byť mu mluvil do duše školní psycholog i jeho trenér, který měl jasno hned - další zmarněný talent. A měl bohužel pravdu. Redford se zavřel v kolejním pokoji, kde se propíjel do bezvědomí. Když už bez alkoholu nemohl být, klepal se jako osika a zdemoloval zařízení koleje v jednom opileckém excesu, ze školy ho vyloučili. Po roce a půl.

Tak se sbalil a odjel do Evropy. Chtěl malovat. Obdivovatel Modiglianiho začal svou smutnou pouť nejprve ve Francii, kde v Paříži začal studovat umění. Jenže studium se mu jako obvykle nelíbilo - bylo na něj moc „svázané“ a musel se učit i teorii. To on nechtěl. Raději seděl v pařížských kavárnách, kde pil jednu sklenku tvrdého alkoholu za druhou a maloval „smutné lidi“. Měl těžkou depresi a uvažoval o sebevraždě.

Z Francie posléze utekl do Španělska, kde pil tolik, že si vlastně z celé země pamatoval jen nádraží, kde vystoupil. Pak tma. Jeden jeho kamarád se na to nemohl dívat a posadil ho na vlak do Itálie, protože Robert Redford nejvíce blouznil o Florencii.

Tam se trošku zmírnil, ale našla si ho další existenční starost - peníze. Bydlel v nějakém nuzném pokojíku, neměl ani na nájem a prodej obrazů turistům nestačil ani na otop. Byla mu zima, byl hladový (zhubl dvacet kilo) a jednoho dne mu přeskočilo - až se toho sám zalekl. Byl opilý, byl večer, v pokojíku měl strašnou tmu a zimu. Hlady byl úplně obluzený a skoro nepříčetný. Tak se rozhodl, že si vytopí byt cigaretami.

Tohle cigaretové dobrodružství ho málem stálo život a taky ho tak trochu probralo. A určitě mu bylo jasné, jak by se na jeho vyvádění dívala jeho matka. Robert Redford se vzpamatoval, posbíral vše, co měl a vrátil se do Ameriky. Otec mu poslal peníze na cestu. Byl podvyživený, nemocný, měl zápal plic, kašlal tak, že vykašlával krev.

Evropské dobrodružství málem nepřežil. Ale mohl si za vše sám, což později uznal. Pořád pak opakoval - kdybych zůstal v Coloradu, kdybych dodělal školu… Jenže jak se říká - pozdě bycha honit. Asi to musel zkusit doslova a do písmene na vlastní kůži.

Po vyléčení a zotavení si Robert Redford náhodou (na záchodě) listoval časopisem Variety. A tam ho upoutal křiklavý inzerát přes celou stranu. Spontánně se přihlásil na Americkou akademii dramatických umění v New Yorku. Na přijímacích zkouškách mu jeden z jeho budoucích kolegů dupl omylem na nohu a Redford se na chodbě rozkřičel a nadával mu do různých zvířat a předmětů.

Shodou okolností procházel onou chodbou ředitel školy a křičící a rozčílený blonďák mu okamžitě padl do oka. Redford byl přijat bez zkoušek - stačilo extempore na chodbě.

Ale nebyl by to on, aby alespoň nezkusil své milované umění - přihlásil se na Prattovu akademii v Brooklynu, kde probíhaly kursy malby. A byl také přijat. Konečně se začalo něco dít. A pak vstoupil na prkna, která znamenají svět, a jako mnoho začínajících herců byl prostě ztracený. Na slavné Broadway exceloval v muzikálech The Highest Tree (1959) a Sunday in New York (1961). Jeho největším úspěchem na Broadwayi byla role upjatého novomanžela v původním obsazení hry Neila Simona Bosé nohy v parku z roku 1963. 

Od roku 1960 se Redford objevil jako hostující hvězda v mnoha televizních dramatických pořadech, včetně Naked City, Maverick, Alfred Hitchcock uvádí, Perry Mason, Route 66, Doctor Kildare, The Twilight Zone a další. Za své honoráře si koupil první z dlouhé řady vozů Porsche a také pozemek - ten pak rozšířil a právě na něm se koná nyní již proslavený festival Sundance.

Na filmovém plátně debutoval ve filmu Tall Story. Po úspěchu na Broadwayi byl obsazován do větších celovečerních rolí ve filmech. V roce 1960 byl Redford obsazen do role Dannyho Tilforda, psychicky narušeného mladého muže uvězněného v troskách své rodinné garáže, ve filmu Breakdown.

Následovaly již poměrně známé snímky, jako War Hunt, Situace je zoufalá, nikoliv však vážná, Jaká je Daisy Clover, Štvanice, Zakázaný majetek, a hlavně adaptace divadelní hry, ve které hrál na Broadway, Bosé nohy v parku z roku 1967, kde si nikoliv naposledy zahrál s Jane Fondou.

Film vydělal za šest týdnů devět milionů dolarů a udělal z pohledného sympaťáka skutečnou superstar. Ale role nejslavnější měla teprve přijít.

Robert Redford za celou svou hrál s mnoha herci a herečkami, kteří se ve spojení s ním stali legendárními - Jane Fonda, Barbra Streissand, nebo Mia Farrow. Protějškem nejlegendárnějším se ale měl stát Paul Newman. Dvojice jejich banditů – Butch Cassidy a Sundance Kid ze stejnojmenného westernu se zkrátka stala filmovou klasikou 20. století.

Přitom k obsazení tehdy ještě nikterak známého Redforda bylo množství výhrad. Režírující George Roy Hill a představitel druhé hlavní role Paul Newman však na Redfordovi trvali a nikdy jim to nemohlo být vyčítáno.

Pistolníka Sundance Kida ztvárnil s drzostí a ironií, spíš jako Robina Hooda než jako drsného zabijáka. Úspěšná role ho poslala na obálky lifestylových časopisů. Studio Paramount z něj chtělo udělat romantického dobrodruha, Redford ale odmítl půl tuctu rolí a chtěl mít svoji budoucnost pod kontrolou. Toužil po nezávislosti a ze studia odešel.

Dokonce dostal pokutu 250 000 dolarů. Mávl rukou. A v hlavě už měl plán a jméno svého projektu - nezávislý filmový festival pojmenoval podle své postavy - Sundance.

Po tomto snímku následovala poměrně hvězdná jízda Roberta Redforda. Byl zkrátka všude a snímky jako: Ukradený diamant, Kandidát,Takoví jsme byli, Podraz, Velký Gatsby, Velký Waldo Pepper,Tři dny Kondora, Všichni prezidentovi muži, Příliš vzdálený most nebo Elektrický jezdec (opět s Jane Fondou) jsou dnes již legendární. Stejně jako jeho role v proslaveném snímku Brubaker. Ve westernu Jeremiah Johnson se objevil jako trochu jiný Redford, mlčenlivý a zarostlý zálesák, samotář, který holýma rukama loví v zasněžené divočině ryby, po pás ve vodě.

Po natočení filmu se Redford začal s vervou věnovat ochraně životního prostředí, a to mu zůstalo po celý další život. Vždy se při natáčení pro něco nadchl a okamžitě se tomu začal věnovat, založil nadaci či charitu nebo společnost.

Velkou zajímavostí je, že ho v roce 1977 oslovil český režisér Oldřich Lipský, aby si zahrál Nicka Cartera ve filmu Adéla ještě nevečeřela. Redford chtěl roli nejprve přijmout, ale když jeho agent přepočítal honorář z korun na dolary, účast ve filmu odmítl.

To vše bylo sice bohulibé, jenže Redford opět nevěděl, co chce, co nechce a kam směřuje. A hlavně se mu nelíbila jeho stereotypní image sportovně vyhlížejícího, dokonalého plavovlasého Američana (nejen kvůli tomu dokonce odmítl hlavní role v Absolventovi, Serpicu, Šakalovi, nebo v Kdo se bojí Wirginie Woolfové). Přestěhoval se na druhou stranu kamery a chopil se režie.

Během své kariéry režíroval několik filmů - se střídavým úspěchem. Rozhodně ten nejlepší je první - Obyčejní lidé. Také se povedl Zaříkávač koní. Mimo tyto filmy režíroval ještě snímky Pravidla mlčení, Konspirátor, Hrdinové a zbabělci, Legenda o slavném návratu, Otázky a odpovědi, Teče tudy řeka nebo Válku o fazolové pole.

A i s pokročilejším věkem stále přicházely nabídky na skvělé filmy, mimo jiné úžasné Vzpomínky na Afriku s Meryl Streep, Orlové práva, Slídilové. Poměrně velkým průšvihem skončil Neslušný návrh s Demi Moore - chytlavý námět nějak nevyužil svého potenciálu a snímek vyznívá tak trochu rozpačitě. Redford v roli stárnoucího miliardáře budí spíše trpký úsměv. Ale každému dle jeho gusta.

Spy Game, Poslední pevnost, Žij po svém, Šarlotina pavučinka, Pravidla mlčení, Captain America, Gentleman s pistolí, nebo poslední (zatím) rolička v Avengers, to jsou jedny z posledních filmů Roberta Redforda, než se odebral do důchodu. Hvězdná a dlouhá kariéra je lemována také jeho prací dokumentaristy. Mimo spousty jiných ocenění získal Robert Redford také Oscara - za režii filmu Obyčejní lidé.

Hvězdnou kariéru ukončil sám - nechal se slyšet, že už je starý a nechce se stát směšným, takže raději zavčasu zmizí z filmového plátna.

V roce 2005 byl Robert Redford hostem filmového festivalu v Karlových Varech. Jenže na něj skutečně nikdo rád nevzpomíná. Choval se tam velice arogantně a povýšeně, jeho ochranka měla dokonce napadat fanoušky, bohužel jedna stará paní, která si šla pro podpis, skončila na zemi. Redford se prý neustále jen rozčiloval, dělalo mu problém zvednout hlavu a zamávat, byl hrubý a zlý. Po jeho návštěvě zbyla velice hořká pachuť. Inu, hvězdy jsou ražení různého. Buď neměl svůj den, nebo je takový, jak se u nás říká, „od přirození…“

Mimo všech projektů a slavného festivalu Sundance, který se pořádá pod jeho záštitou, vlastní produkční společnost, angažuje se v charitách a pořád je vidět i slyšet. A to i na poli soukromém. I když si soukromý život vždy nesmírně střežil, pár věcí během let vyplulo na povrch. A také se lidé dozvěděli spoustu věcí od samotného Redforda, který postupem doby přestal tajit to, co vlastně nebylo k utajení.

V roce 2011 vydal Robert Redford autobiografii, ve které poodhaluje svůj soukromý život, který si vždy velice střežil. Samozřejmě, fámy se o něm šířily vždy. Takto slavný a hezký hollywoodský herec měl mít nespočet románků, kupříkladu právě se svou oblíbenou hereckou kolegyní Demi Moore, další přítelkyně měla být Jane Fonda, Debra Winger či dokonce Michelle Pfeiffer. Ale jako pravý gentleman vždy mlčel.

Ostatně, byl šťastně a dlouho ženatý. Ale jak bylo řečeno - jeho štěstí bylo vždy vykoupeno nějakou osudovou tragédií.

9. srpna 1958 se Redford v Las Vegas oženil s Lolou Van Wagenen. Jemu bylo jednadvacet, krásné historičce a aktivistce v oblasti lidských práv teprve osmnáct let. Manželství vydrželo do roku 1985, tedy bezmála třicet let. Mladý zamilovaný pár chtěl mít co nejdříve kupu dětí. Lola byla dcerou mormonského kněze z Utahu a pocházela z obrovské rodiny, byla tomu tedy nakloněna.

Rok po svatbě novomanželé slavili radostnou událost - narodil se kluk jako buk a dostal jméno Scott Anthony. Redford nemohl být šťastnější, ale jak to u něj vždy bylo, štěstí rovná se tragédie. A v tomto případě nejhorší noční můra rodičů. Robert Redford se s touto nešťastnou událostí svěřil až ve své autobiografii, protože si to padesát let vyčítal.

17. listopadu 1959 uspal čerstvý táta svého synka. Dvouměsíční Scott, který až do té osudné noci prospíval znamenitě, nejevil žádné známky nemoci nebo čehokoliv podobného, usnul ve svém pokoji. Redford spokojeně sešel dolů za Lolou. Strávili krásný večer, Lola chtěla jít Scotta zkontrolovat, ale Robert jí řekl, že krásně spí, že by byla škoda ho budit.

Ráno Lola našla chlapečka mrtvého. Zemřel na zákeřný syndrom náhlého úmrtí kojenců. A tehdy v šedesátých letech se o něm skoro nic nevědělo, takže manželé byli ještě různě popotahováni a vyšetřováni. Skutečná tragédie. Lola však byla silná žena a zlomeného manžela utěšovala a podporovala. Podařilo se jim tuto věc překonat, do roka se narodila dcera Shauna Jean a rok po ní syn David James. V roce 1970 přibyla ještě dcera Amy Hart.

Shauna je úspěšná malířka a Amy herečka. Robert Redford má dohromady sedm vnoučat. Zase by se zdálo, že byl šťastný. A zase někde v dálce číhala další tragédie. Zatím to tak nevypadalo. David se narodil předčasně, ale podařilo se ho „vypiplat“. Všechny děti až do poměrně vysokého věku (myšleno dětského věku) spaly v posteli s rodiči - po smrti Scotta nic divného. Vše vypadalo dobře a Redford pokračoval ve své hvězdné kariéře.

V roce 1982 prosákla zpráva, že s Lolou žijí odloučeně. Redford to jako vždy nijak nepotvrdil. Ale v roce 1985 bylo manželství oficiálně rozvedeno. O důvodech se spekuluje, nicméně prý Lola nevydržela četné nevěry svého muže. A někteří zase tvrdí, že to byla ona, která byla nevěrná. Nevydržela jeho komplikovanou povahu a také to, že skutečně nikdy nevěděl, co chce.

Dokonce celou rodinu v jednu dobu přestěhoval do Španělska s tím, že tam bude malovat a vzdá se herectví. Samozřejmě to nevyšlo, a navíc kvůli tomuto rozhodnutí utrpěla nejen jeho kariéra, ale také finanční stránka. Rodina dokonce upadla do dluhů. Dobrodruh Redford zkrátka svou nerozhodností vše zkazil. To ostatně tvrdila nejen Lola, ale i jeho blízcí. Neuměl dělat kompromisy, u ničeho nevydržel. Po rozpadu manželství byl dlouho sám, ač se po jeho boku vždy nějaká přítelkyně objevila.

Začal stárnout a neuměl to přijmout. Přibývající vrásky řešil alkoholem a prášky, měl období, kdy nevylezl ven bez čepice a brýlí. Pak podstoupil několik plastických operací. Asi mu to dodalo sebevědomí. 11. července 2009 se Redford oženil se svou dlouholetou přítelkyní Sibylle Szaggars v hotelu Louis C. Jacob v německém Hamburku. Ta s ním bydlí na ranči Sundance v Utahu.

Radost mu dělaly hlavně děti. Dcery i syn, který se doslova „potatil“ - nejen vzhledem. David se stal úspěšným dokumentaristou. Redfordův syn se téměř 30 let potýkal s chronickým onemocněním jater. Už ve 28 letech dostal dva jaterní transplantáty. To bylo zřejmě impulzem k jeho rozsáhlé snaze zvýšit povědomí veřejnosti o dárcovství orgánů. A potom onemocněl těžce, fatálně.

Robert Redford musel čelit další osudové ráně -bohužel přežil i svého druhého syna. David James v roce 2020 prohrál boj s rakovinou jater. Zemřel po dvouletém boji ve věku 58 let. Zůstaly po něm dvě děti: Dylan a Lena.

Slavný herec brzy oslaví osmdesáté osmé narozeniny. Milovaný i nenáviděný, oblíbený i zatracovaný muž, herec, otec, manžel a idol našich maminek a babiček. Snad už má „vybráno“ a vše zlé se mu vyhne. A nezadělá si na další problém svou rozporuplnou povahou.

Dobrodruh, samotář, hvězda stříbrného plátna a blonďatá legenda, která uchvátila srdce nejedné fanynky - Robert Redford.

použité zdroje:

Robert Redford – Wikipedie (wikipedia.org)

Robert Redford | Biografie | ČSFD.cz (csfd.cz)

Jaká byla kdy nejprotivnější zahraniční celebrita ve Varech? Vlhký idol vašich maminek – eXtra.cz

Jak šel čas s oslavencem Robertem Redfordem? Od první do poslední role zůstal za elegána! | Kinobox.cz

Robert Redford: Dokonalý idol stříbrného plátna je samotář – Dáma.cz (dama.cz)

Vyhledávání v médiích - Wikimedia Commons

Láska ke sportu a super figura mu zůstaly, jen pohled nebesky modrých očí se trochu zakalil. Přesto z něj fanynky dodnes omdlévají a on dělá jakoby nic. Kolik žen opravdu prošlo jeho ložnicí? Tajnosti slavných | Krajské listy.cz (krajskelisty.cz)

Robert Redford a jeho trnitá cesta: Krále Hollywoodu potkalo několik tragédií | Kafe.cz

Čtyřnásobný otec Robert Redford: Nejtěžší věc na světě je, když mají vaše děti problémy – Lifee.cz

Idol žen Robert Redford: Za život si ho připoutaly jen dvě osudové krásky, přišel o dva syny (mojecelebrity.cz)

Tragédie v rodině Redforda: Syna mu vzala rakovina | Ahaonline.cz