Článek
Co může mít společného Eva Perón s Gary Cooperem nebo Marií Curie? Možná více, než by lidé tušili. Jistě, během životů pramálo, někteří se ani potkat nemohli. Ale po smrti se těmto lidem nedostalo klidu. Jejich těla byla vykopávána, kradena, exhumována, nebo se stala jakousi putovní věcí, která prostě jezdila po světě a nenašla klidné spočinutí. Nebo ještě hůř.
Téma smrti je jistě kontroverzní, nicméně patří k životu - vlastně jako smrt samotná. Pokud se někde člověk doslechne o vykradení hrobu, exhumaci nebo pokusu o znesvěcení místa posledního odpočinku, vždy to v každém vyvolá alespoň malou, možná trošku mrazivou úctu a bázeň.
Krásný náhrobek. Někdy může být mlčenlivým svědkem vykradení hrobu…
Jsou prostě limity, přes které „nejede vlak“. Klid mrtvých se neruší, pokud k tomu není opodstatněný důvod, řeknou si mnozí. Ale pokud se něco takového stane u člověka veřejně známého, jedná se o téma hojně diskutované.
V době internetu není těžké vyhledat si například posmrtné fotografie slavných, některé můžeme vidět, jak vypadali těsně po smrti. Ale to jsou fotografie. Co když se vykope celé tělo - proč? A u koho? Zkusme se podívat na pár případů známých nebožtíků, kteří nenašli po smrti klid.
Gary Cooper, legenda Hollywoodu. A manželka Veronica, která si vzala jeho tělo. Doslova.
Gary Cooper, herec, kterého vykopla manželka. Z hrobu.
Legendární filmový velikán se oženil v roce 1933. Veronica Balfe se musela smířit s tím, že její manžel doslova a do písmene pomiloval celý tehdejší Hollywood. Okouzlující dlouhán byl opravdu proslulý svůdník a tolerance jeho manželky byla ohromující. Hluboce věřící Veronica se s ním nikdy nerozvedla. Jeho smrt v roce 1961 otřásla světem filmu a 18. května 1961 byl Gary Cooper pochován v kalifornském Culver City. Poprvé.
Veronica se znovu vdala a manžel dostal lukrativní práci v New Yorku. Oddaná Veronica s rodinou manžela následovala. Jenže - ne sama. V květnu 1974 v brzkých ranních hodinách za přítomnosti Veronicy a katolického faráře vykopali zřízenci rakev s tělem Garyho Coopera z hrobu. „Nikdy bych ho tady nenechala,“ nechala se slyšet, když s vytřeštěnýma očima sledovala, jak rakev nakládají na vůz.
Druhý „domov“ Garyho Coopera s třítunovým balvanem
Chtěla ostatky vidět, žádala, aby ji s Garym nechali chvíli o samotě, prosila je a plakala. Farář i zástupci pohřební služby jí v tom zabránili, rakev zůstala zavřená. Za přísného utajení projel Gary Cooper přes celé Spojené státy, Veronica seděla vpředu na místě spolujezdce. Celou cestu prý neřekla ani jedno jediné slovo.
Nechala ho uložit na hřbitově v Southamptonu. Jeho hrob je označen třítunovým balvanem z lomu Montauk. V roce 2000 Veronica zemřela a jejím posledním přáním bylo spočinout vedle Garyho. Opravdová láska až za hrob.
Marie Curie
Marie Curie-Skłodowská zářila i po smrti
Marie Curie zemřela 4. července 1934 na aplastickou anémii, která byla způsobena její prací s radiací. Pochována byla vedle svého manžela Pierra na hřbitově v Sceaux. Při ohledání těla před pohřbem se zjistilo, že Marie je natolik radioaktivní, že její rakev musela být vyložena olovem. Dlouho to nikdo nevěděl, až v roce 1995 rozhodly francouzské úřady o přemístění ostatků Marie Curie do národního mauzolea v Panthéonu.
Byl vydán příkaz k exhumaci. Při studování listin z původního pohřbu se však úředníci, kteří byli odpovědni za vyzvednutí těla z hrobu, začali bát radioaktivity. V listinách jasně stálo, že Curie skutečně „zářila“. Byla proto povolána agentura pro radiační ochranu, aby byla přítomna celému procesu. Když se exhumátoři přiblížili k hrobu manželů, byla ve vzduchu naměřena radiace normální. Po otevření hrobu se zvýšila, ale nijak dramaticky. Rakev slavné ženy byla vyzvednuta, otevřena a právě nyní zjistili, že ač zvenku vypadá jen dřevěná, uvnitř našli vložku z 2,5 mm tenké vrstvy olova.
Marie v Panthéonu. Její věci - knihy, oblečení, nebo třeba kuchyňské nástroje jsou dosud extrémně radioaktivní a jsou uloženy v olověných krabicích. Návštěvníci k nim musí v ochranných oděvech.
Ostatky Marie Curie byly vyjmuty z rakve, bylo nad nimi naměřeno záření, ale všechny překvapilo, jak malé. Čekali víc. Prý to bylo kvůli samotné Marii, která se už v pozdějším věku snažila před zářením chránit. Její tělo ale zůstalo neuvěřitelně zachovalé. „Jako kdyby spala..,“ řekl ohledavač. „Samozřejmě, procesy proběhly. Ale šaty zesnulé jsou zachovány, hniloba jen mírná, rysy obličeje zachované.“ Zkrátka, byla k poznání. Snad se Marie v Panthéonu „cítí“ dobře. A září dál.
Charlieho Chaplina chtěli zloději ukrýt hlouběji. Ale prý „pršelo, ta zem byla mokrá, truhla se nám smekala… tak jsme čekal..“
Operace Charlie aneb mrtvola v kukuřici
Charlie Chaplin zemřel o Vánocích roku 1977 ve svém domě ve Švýcarsku. O čtyři dny později se odehrál jednoduchý skromný pohřeb a rakev s tělem byla uložena na místním hřbitově. Jenže když tam 2. března 1978 dorazilo několik místních lidí, zůstali v šoku. Tam, kde se nacházel hrob Charlieho Chaplina, zela vykopaná jáma. Rakev byla pryč. Nepochopitelné zvěrstvo doslova otřáslo celým okolím. Spekulovalo se o bláznivém fanouškovi, neonacistech, nikdo nemohl tuto šílenou věc pochopit.
Důvod krádeže mrtvého těla byl zcela prozaický - šlo o peníze. Vdově Ooně zavolal muž, který žádal 600 000 dolarů. Pak rakev s ostatky vrátí. Pan Rochat, jak se vykradač hrobu představil, volal ještě sedmadvacetkrát. Oona se mu ale vysmála, protože znala Chaplina a věděla, že on by znesvětitelům své mrtvoly nikdy nic nedal. Pan Rochat tedy začal vyhrožovat celé rodině. Smyčka se ale začala stahovat a policie brzy odhalila pachatele - dva automechaniky, imigranty z Polska a Bulharska Romana Wardase a Gantscho Ganeva.
Z hrobu slavného komika se stala pevnost. Stejně tak byl zabezpečen hrob manželky Oony
17. května 1978 dovedli vyšetřovatele k Chaplinovu tělu, které provizorně pohřbili na kukuřičném poli asi míli od hercova domu. Krádež ostatků měla vyřešit jejich finanční problémy, jak jinak. Dle výpovědí obou mužů necítili při manipulaci s rakví žádný odpor, nebylo jim špatně, jen prý: „to hrozně smrdělo, když jsme ho táhli k autu, tak ta truhla asi trošku praskla,“. Muži dostali 4,5 let vězení a 18 měsíců podmínku - tu dostal Ganev, protože byl „natolik blbý, že nemohl sám něco takového vymyslet,“ děla zpráva. Prostě pomáhal Wardasovi.
Po nalezení ostatků tělo Chaplina rodina opět pohřbila na stejném místě. Tentokrát se už ale rozhodla hrob lépe zabezpečit. Rakev byla uložena do betonového hrobu, aby už se neopakovalo nic podobného.
Mně chybí nos! Z toho si nic nedělej, drahá. Mně zase ruce…
Putující Evita aneb s mrtvolou v ložnici
Celá Argentina v roce 1952 plakala, když milovaná Evita zemřela v pouhých 33 letech na rakovinu děložního čípku. Ale určitě by neříkala ono muzikálové: „neplač pro mě, Argentino…“, kdyby věděla, co se bude dít s její mrtvolou. Eva Perón patří mezi nejznámější těla, která skutečně dlouho, ale velice dlouho nemohla dojít klidu. Tahali ji různě „po všech čertech“, až se její poslední cesta protáhla na dvě desetiletí.
Zdrcený vdovec, tehdejší argentinský prezident Juan Perón, povolal vyhlášeného balzamovače Pedra Aru. Ara byl opravdový odborník, mrtvá Evita byla nabalzamovaná, měla dokonce nový blond přeliv a manikúru. Celý balzamovací proces trval dva roky! Byla vystavena v kanceláři, kam se s ní chodila loučit veřejnost a lidé žasli - skutečně vypadala, že každou chvíli otevře oči a probudí se. Neuvěřitelná práce. Perón hodlal svou ženu uložit jako „nesmrtelnou modlu“ do plánovaného sochařského monumentu. Jenže plány mu narušil puč v roce 1955, Perón uprchl a mrtvá Evita zůstala v Argentině pod dozorem revolucionářů.
Evita na smrtelné posteli…
A pak se ztratila. Až do roku 1971 nikdo nevěděl, kde tělo argentinské ikony je. Mrtvola byla nalezena v Miláně, v klášteře, kde spočívala v hrobě se jménem Maria Maggia. Pak se zjistilo, že mrtvolu z rozbouřené Argentiny zachránili přátelé Peróna, odvezli ji do Bonnu, kde někde ležela ve sklepě na holé zemi, než se dostala do Itálie. Někdo to konečně prozradil a Juan Perón si mohl svou mrtvou ženu převzít.
S druhou manželkou, budoucí argentinskou prezidentkou Isabelou Martínez de Perónovou, se ji rozhodli umístit na podstavec v jídelně jejich bytu v Madridu. Jenže také občas měli hosty, kteří odmítali jíst v přítomnosti mrtvoly. Takže Eva ležela tu i onde, v ložnici, v chodbě, v posteli, jednou musela i do vany. Umí si to vůbec někdo představit?
Evina mrtvola navíc byla značně poškozena, což se ostatně dalo čekat. Byl povolán další mistr svého řemesla - balzamovač Domingo Tellechea, který nemohl dělat nic jiného, než práci svého předchůdce Ary obdivovat. Tělo drželo tvar, nezapáchalo, bylo to až k nevíře. Jenže kvůli různým strkanicím a nešetrnému zacházení Evitě chyběl nos. Obličej byl stále krásný, ale z tváří chyběly části kůže. Chodidlo levé nohy bylo vyvráceno do pravého úhlu, jak ji neustále někdo cpal do nějakých rakví nebo krabic. A Tellechea potvrdil i to, o čem se dlouho šuškalo - tělo Evity neslo známky bití. A bohužel - i jiného znesvěcení, o kterém raději ani nepřemýšlet, natož nějak popisovat.
Evitin hrob na hřbitově Recoleta
Po dlouhých dvaceti čtyřech letech byla Evita konečně uložena k opravdovému věčnému spánku– stalo se tak až po smrti Juana Peróna a pohřbila ji Isabelita. Ostatky dnes leží v hrobce Evitiny rodiny Duarteů, kterou nechala argentinská vláda raději speciálně zabezpečit. Mimochodem - když Eva konečně spočinula v hrobce, začal cestovat Perón. Jeho tělo bylo vyzvednuto, převezeno na jiný hřbitov, pohřbeno, vykopáno, znesvěceno, opět pohřbeno… a v roce 1987 ho někdo znovu vykopal a usekl a odnesl mu obě ruce. Někdy nepřestáváme žasnout nad tím, čeho je schopen právě tvor, který si hrdě říká člověk…
Lee Harvey Oswald
Lee Harvey Oswald nebo ruský špion?
Nechvalně známý muž, který (údajně) zabil prezidenta Kennedyho, také neměl po smrti klid. Byl zastřelen 28. listopadu 1963 Jackem Rubym. Věc notoricky známá. Málo se však ví, že jeho mrtvola se stala předmětem sporu, který vygradoval až v exhumaci. A rakev, ve které byl pohřben, byla dána do dražby. Polorozpadlá truhla, nasáklá vším možným i nemožným, co lze očekávat po rozkladu těla, byla v aukci doslova na roztrhání. Jako ostatně všechno, co jen vzdáleně souvisí s prezidentem Kennedym.
Vdova po Oswaldovi Marina se totiž dostala do obskurní právní bitvy se svým švagrem Robertem. Bratr Leeho totiž trval na tom, že místo Oswalda v rakvi leží jemu podobný ruský agent. Marina se naštvala a požádala o exhumaci, která měla tuto konspirační teorii pomocí lékařských testů vyvrátit. Několikrát, protože nikdo si na tohle netroufal. Přece jen - Kennedyho kult a vše co s ním souvisí je v Americe nedotknutelný - a nyní chtěli vykopat jeho vraha? Po tolika letech? Byl totiž už rok 1981, kdy vdova dosáhla svého.
Podruhé a snad naposledy
Rakev s ostatky Lee Harvey Oswalda byla vykopána říjnového večera 1981. Přítomní na místě tělo doslova „vylili“ ven z rakve. Laicky řečeno - z Oswalda zbyla jen kaše, když to tedy musíme takto říct. Nějaké kosti, kusy látek. A humus, který páchl tak, že zvraceli i otrlí zřízenci. Nicméně vzorky byly odebrány, ostatky posbírány (zčásti lopatou) do nové rakve, která byla spuštěna do stejné jámy a rov byl udusán. Rozpadlou původní truhlu okamžitě pod rukou „pustili dál“ zaměstnanci pohřebního ústavu.
Nastal hotový poprask, agentura Reuters musela dokonce přihlouplejším lidem vysvětlit, že „rakev bude pochopitelně bez těla!“ Dražba proběhla v Texasu a rakev se prodala za 87 469 dolarů. Anonymní zájemce zaplatil bez mrknutí oka a stal se hrdým vlastníkem prohnilé a páchnoucí bedny se zbytky zetlelého těla. Inu, Texas. Lee Harvey Oswald byl naštěstí identifikován - podle zubních záznamů. Dolní čelist zůstala celá. Nic to neubírá na neskutečné bizarnosti celé této exhumace. A dražba rakve tomu nasadila páchnoucí korunu.
Těchto případů je mnohem a mnohem víc. Tak třeba někdy příště o jiných slavných, kteří nenašli po smrti klid.
použité zdroje:
