Článek
Pod slupkou nevinnosti, romantiky, smyslnosti a tajemství se skrývají věci, které musí být vyřčeny.
Spojení slov Sophiina volba už vešlo do běžné mluvy. Znamená prostě nějaké rozhodnutí, které je nesmírně stresující. Můžete vybírat v krajní situaci z dvou možností, z nichž ani jedna není správná. Každý z nás někdy zažil tu svojí Sophiinu volbu, ovšem troufám si tvrdit, že nikdy tak hraniční, jako prožila Sophie Zawistowski, hrdinka románu Williama Styrona a později stejnojmenného filmu.
Osvětim
I když všichni „tak nějak“ vědí, o jakou volbu se v případě Sophie jedná, jsou lidé, kteří netuší, nechtějí vědět a ani vidět. Což je naprosto pochopitelné.
Filmů na téma holocaustu vzniklo mnoho a každý má určitý stupeň jakési nekoukatelnosti - každému podle jeho osobního gusta, nebo lépe řečeno - co kdo snese, kdo má jaký práh toho, co ještě může vidět, aniž by o tom přemýšlel další měsíce. Jsou i filmy, na které se prostě dívat nedá.
Meryl Streep a Kevin Kline
Schindlerův seznam, Pianista, Šedá zóna… jen malý výčet. A Sophiina volba stojí někde mezi. Sledujeme osudy Sophie, polské katoličky, vyprávění o jejím životě před válkou i v ní. A na onu finální volbu dojde vlastně až na konci a jakoby „mimochodem“.
Slavný film je přes čtyřicet let starý. Roky mu však nikterak neubírají na atmosféře, neuvěřitelných hereckých výkonech i skvělé kameře a režii. Oprávněně mu lze vytknout snad jen příliš pomalé tempo v některých pasážích, které se mohou zdát lidem nudné. Jenže to tak prostě musí být. Aby se ona osudová volba nějak vysvětlila. I když se vysvětlit nedá.
Rampa v Osvětimi - dějiště oné hrůzostrašné volby
Chybělo málo a film mohl mít výraznou československou stopu. A to opravdu výraznou. Jak vznikala slavná Sophiina volba?
Na začátku byl román
V americkém nakladatelství Random House vyšel v roce 1979 bezmála šestisetstránkový román Sophiina volba (Sophie's Choice). Spisovatel William Styron (1925 - 2006) pojal svůj psychologický román jako „složité a neobvyklé zpracování vlivu nacismu na průměrně silného jedince“, jak praví oficiální anotace. Hlavní hrdina není Sophie, jak by se zdálo z názvu, ale Stingo. Je to román částečně autobiografický, takže Stingo - vypravěč je vlastně Styron.
Sám pak řekl, že se sice setkal s Polkou, která přežila holocaust, ale o oné volbě, zda proběhla, nebo ne, pomlčel. A nikdo neví, jestli se ta věc skutečně odehrála, nebo vznikla jen v jeho fantazii.
Rozsáhlý román Williama Styrona
Stingo je mladý začínající spisovatel a setká se se Sophií Zawistowskou, Polkou s alabastrově bílou pletí a zrzavými vlasy, křehkou a krásnou, a jejím přítelem Nathanem Landau. Oba působí jako zamilovaný pár, jsou veselí a nevázaní. Jenže během Stingova vyprávění začínají v románu vlastně další dějové linie - ze Sophie během času vypadává, jak a proč se dostala do Osvětimi, co tam zažila, jak se snažila svést velitele tábora Rudolfa Hösse.
Stingo zjišťuje, že Sophie lže - Sophie byla v koncentračním táboře, přestože je čistá árijka, kde – jak vypráví – zemřel její otec, varšavský profesor práv, i její manžel. A měla se tam dostat, protože ukradla maso pro svou tuberkulózní matku. Jenže se provalí, že Sophiin otec byl vášnivý obdivovatel nacistů a antisemita, tedy opak toho, co mu Sophie napovídala.
Jeho protižidovské postoje byly všeobecně známé, přesto ale jakožto potencionálně nebezpečný intelektuál nakonec skončil v koncentračním táboře. Posléze byla i se svými dvěma dětmi, chlapcem Janem a dívkou Evou, zatčena i Sophie.
William Styron
Postupem děje začíná do sebe vše zapadat. A popis své mučivé, osudové a zdrcující volby Sophie Stingovi prozradí před svou sebevraždou.
Nathan, který je paranoidní schizofrenik, Sophii ničí, oba ničí sebe navzájem. Do destruktivního vztahu těch dvou se dostane i Stingo, který se do Sophie zamiluje. Vrcholí to samozřejmě tragicky, sebevraždou obou milenců.
U nás poprvé román vyšel v roce 1984, takže dva roky po uvedení filmu. V USA se román okamžitě proslavil a zařadil se mezi „100 nejdůležitějších knih 20. století“. To, že bude dílo zfilmované, se prostě nabízelo, otázka zněla jen kdy a kdo se toho ujme.
Alan J. Pakula
Já v takové příšernosti hrát nebudu!
Nakonec se tématu chopil Alan J. Pakula (1928 - 1998), který spolu se Styronem začal před rokem 1980 pracovat na podobě scénáře. Styron již při psaní knihy měl v hlavě případné obsazení, kdyby se jeho román dostal na filmová plátna. Viděl v Sophii Ursulu Andress. Ale jak s Pakulou neustále scénář předělávali a různě přepracovávali scény, které ve filmu budou a které ne, protože takto obsáhlý román se prostě celý na filmové plátno převést nedá, Andress už nebyla první volbou.
Otázku herečky pro roli Sophie zatím nechali stranou a soustředili se na ostatní herce. Do role psychotického Nathana byl obsazen Kevin Kline (*1947), pro kterého to byl první velký film. Doslova jeho kariéru nastartoval. Po úspěchu Sophiiny volby byl obsazen do komedie Ryba jménem Wanda, za kterou získal Oscara.
Kevin Kline
Kline, který byl komediálním hercem, ale v první chvíli Pakulu odmítl - řekl, že je to tak příšerné, že nechce, aby jeho kariéra začala zrovna takhle. Pakula mu řekl, že může začínat v komediích, v divadle, kdekoliv, ale pokud opravdu touží být hercem, tak takové téma nikdy žádný herec neodmítne. A měl pravdu.
Na roli Stinga měl Styron také zcela jasnou představu, ale dlouho se nedařilo najít vhodného herce. Obsazení Petera MacNicola (*1954) budí kontroverze i dnes - někomu se tam prostě nelíbí. Stingo v literární předloze je spíše velice pohledný vysoký mladík. MacNicol je vzrůstu nevelkého a má dětskou tvář - jak řekl Pakula - „i v devadesáti bude vypadat jako malé dítě“. Ale na konkurzu pozdější hvězda seriálu Ally McBeal všechny přesvědčila.
Peter MacNicol
Ředitele Osvětimi Rudolfa Hösse si zahrál německý herec Günther Maria Halmer (*1943). A při hledání vhodného představitele lékaře SS, který se Sophií provede právě onu volbu, Pakula i Styron docela narazili. Hledali muže, který je děsivý i distingovaný zároveň. Takový ten „anděl smrti“, navenek příjemný a působící vzdělaným dojmem, který se v okamžiku změní na naprostého ďábla.
Padala hvězdná jména, jako Al Pacino či Jeremy Irons. Nakonec, když do hry vstoupila britská a německá koprodukce, volba padla na celkem neznámého Rakušana - Karlheinz Hackl (1949 - 2014) byl ve své domovině velice známý herec, ale za hranicemi ho neznal vlastně nikdo. Pakulovi byla ukázána pouze fotografie, kde byl v uniformě SS a Pakula jen pokýval hlavou. To byl ten pravý.
Karlheinz Hackl
Po vybrání lokací v New Yorku, kde se natáčely scény „přítomnosti“, bylo zapotřebí postavit někde Osvětim. Volba padla na tehdejší Jugoslávii. Na kraji Záhřebu stála osamocená železniční vlečka, která se nepoužívala již roky. Celý areál byl předělán a byl zde vystavěn doslova kompletní tábor - včetně rampy, kolejí, vlaku, baráků, strážních věží. chybělo už jen jedno - představitelka titulní role.
Jak to mohlo být aneb „Obsaď Magdu!“
Zmiňovaná Ursula Andress byla už pasé. Na roli Sophie se hlásily hvězdné herečky, Barbra Streisand, Marthe Keller. Pakula čím dál více pošilhával po Liv Ullmann. Ale pak si vzpomněl na svého kamaráda Miloše Formana. Se slavným režisérem se radil a radil, až ho Forman dostal do Prahy s tím, že by mu někoho ukázal. Pakula přijel na pouhé dva dny. V té době se zrovna natáčely slavné Postřižiny. A Alan J. Pakula spatřil svou Sophii v herečce Magdě Vášáryové.
Strávil s ní dva dny, ve kterých se pro slovenskou herečku naprosto nadchl. A nadchl se i Styron. Vášáryová tomu moc nedávala, vlastně vůbec, jak to tak chodilo, nebylo vlastně možné, aby se v tehdejší době herečka jen tak dostala do Ameriky na natáčení. Ale stal se nějaký zázrak a za Magdu se zaručilo tehdejší filmové studio Koliba, což bylo za socialismu sídlo slovenských filmových ateliérů.
Magda Vášáryová
Vášáryová odjela na tři týdny do USA, kde ve studiu Paramount na kamerovkách excelovala. William Styron z ní doslova a do písmene padl na zadek a nejen on. Všechno vypadalo velice slibně. Kdyby se do toho všeho nevložila Meryl Streep.
Slavná americká herečka věděla, že se bude natáčet film, ve kterém už se doslova viděla. Bylo jí jasné, že se na tu roli typově hodí a byla ochotná udělat vlastně všechno. Dokonce se ponížit. Napsaný scénář sice podléhal přísnému utajení, ale Meryl za pomoci svých fanoušků ve štábu pokoutně získala jednu kopii scénáře a po přečtení se vydala za Alanem J. Pakulou. A klekla si před ním na kolena.
Prosila, aby roli dostala ona, že udělá naprosto všechno, naučí se polsky, německy. Na tento zážitek Pakula i ona velice neradi vzpomínají, Meryl po letech jen řekla, že jí Pakula už odpustil tenhle emocionální výlev. Že se prostě nemohla udržet. Prý se tomu oba již pousmáli.
Meryl Streep
Ovšem mezitím Vášáryová dál pobývala v USA a dle ujišťování naprosto všech měla roli Sophie v kapse. A teď co. Před Pakulou stála také taková jedna Sophiina volba (s trpkým úsměvem, samozřejmě). Tak se zeptal Miloše Formana, co má dělat. A ten mu odpověděl dnes již legendární větou:
Když obsadíš Magdu, máte Oskara v kapse všichni. Když obsadíš Meryl, má Oscara v kapse ona.
A jak to dopadlo - no jak jinak. William Styron později zavzpomínal, že když Magdu viděl, byl okouzlený její krásou a talentem. Jenže roli nedostala, zasáhli producenti, kteří chtěli mít ve filmu známou hvězdu. A ne neznámou herečku z východní Evropy. Když Styron dlouho po natočení Sophie zavítal do Prahy, před novináři v rozhovoru sám od sebe začal mluvit o Magdě Vášáryové, že na ni nikdy nezapomněl.
A že když vidí film, vidí tam ji. Bohužel, roli dostala Streep a Magda se vrátila domů. A dokonce přemýšlela, že s herectvím skončí nadobro a není se co divit, byl to velký podraz. Mohla udělat kariéru doslova světovou.
Sophiina volba
Natočíme to a už se na to nikdy nepodíváme. Rve nám to srdce.
Meryl Streep splnila, co slíbila. Naučila se polsky a základy němčiny. Vše ve filmu mluví ona, autenticky. U nás je dabována Zlatou Adamovskou. Zhubla deset kilo, někdy se uvádí až 15 - 17 kg, vzdala se vlasů, které si nechala ostříhat dohola. A ne v žádném salonu, ale od kamarádky za pomoci velkých nůžek. Do role se doslova ponořila. A Miloš Forman měl pravdu - Oscara získala. Pakula svou nominaci neproměnil.
Sophie činí volbu…
Film získal ještě Zlatý glóbus a 4 nominace na hlavní cenu filmové akademie Oscar. A Meryl Streep skutečně excelovala. I když - možná by Magda byla přece jen lepší. Scéna oné volby se točila na první dobrou. Meryl Streep nechtěla opakovat tento záběr. Skoro pětiminutový výstup všech zúčastněných musel být udělán napoprvé, už s ohledem na děti, které tam vystupují. A to se povedlo.
Meryl Streep jako Sophie
Když byla Streep hostem u Oprah, pouštěla jí moderátorka právě onu scénu volby. Meryl Streep si zakryla oči. Prostě už to nikdy nechtěla vidět. Plakalo celé studio i publikum, jak to tak v Americe vždy bývá, kromě herečky. Ta se odvrátila.
Mimochodem - zde ta scéna je. Celá. A je jen na čtenářích, zda si ji pustí, či ne. S ohledem na ty, kteří film třeba ještě neviděli, nebo jim je celá tato volba neznámá, záměrně v celém článku není ani zmínka o tom, o co v ní jde.
Sophiina volba je film, na který se dívá špatně. Někdo mu vytýká jistou rozvleklost, protože všichni vlastně čekají na ono srdcervoucí finále. Ale ono to tak být musí, aby se poskládala celá mozaika příběhu.
Na 27. leden připadá Mezinárodní den památky obětí holocaustu.
Zdroje:
