Článek
Velice mladá, talentovaná a nadějná pěvkyně Patricie Burda Janečková zemřela v pouhých 25 letech. Na karcinom prsu. Včera zveřejnila prohlášení Anna Julie Slováčková. Rakovina se jí vrátila a metastázovala do plic. Tyto dvě zprávy předpokládám otřásly nejen mnou, ale každým člověkem, který má srdce v těle.
V bahnitém rybníčku českého šoubyznysu, kde se roky rochní všemožní tatínci dětí Agáty Hanychové, kolečka Kolečka, na pravou míru vše uvádějící Žilková, různé pochybné „shopaholic“ a další a další „celebrity“, jsou tyto lidské tragédie vždy jakýmsi mementem.
Okamžitě se vynoří - v případě Patricie Janečkové kondolence od těch, kteří ji za jejího krátkého života ani neznali, v případě Anny Slováčkové slova podpory a „držení palců.“ Co na tom, že je to těmto pseudocelebritám vlastně úplně jedno a říkají si jen - „honem s tím na instáč, ale fuj, hlavně, že se to nestalo mně, moje milé holčičky.“
Anna Julie Slováčková je velice statečná, milá, skromná a obdivuhodná mladá žena. Měla jsem ji vždy ráda pro její nevtíravost - nikam se prvoplánově nežene a nevystavuje všem na odiv svůj život. I její rodinné poměry mohou být - jak to jen říci - nezáviděníhodné. Vzpomeňme například různé excesy její matky Dády či (kulantně řečeno) obdiv jejího otce Felixe k mladým ženám.
Když bojovala s rakovinou poprvé, natáčela - zahlédla jsem ji například v Ordinaci v růžové zahradě, kde měla paruku a bylo na ní vidět, že se necítí dobře - nicméně to zvládla. Nebála se ani ukázat se po chemoterapii s holou hlavou - bylo to vlastně vtipné, její maminka v seriálu Návštěvníci vypadala stejně.
A nyní se této mladé, pokorné a talentované ženě zákeřná nemoc vrátila. A Anna už se vší bojovností řekla, že už ji čeká další kolo chemoterapie. Nezbývá, než smeknout pomyslný klobouk a zamyslet se nad tím, jak tvrdá srážka s realitou to může pro ostatní celebrity být.
Nekonečný seriál Agáty a Jaromíra už netáhne, tak se dala dohromady s otcem svého dalšího dítěte - co si o tom myslet, netuším. Snad to může být plán, jak udržet novináře a senzacechtivé reportéry v pozoru a mít neustále svou fotku na titulních stranách. Čirý exhibicionismus všech zúčastněných stran doslova bije do očí. Pochybná reality show Love Island, o které raději absolutně nic nevím, to samé - hlavně co nejvíc průšvihů před kamerou, ať se o nás co nejvíce mluví a píše.
Nebo když opustíme rybníček český, dostaneme se přímo do reality show, která je povýšena nad všechny ostatní - Harry a Meghan a jejich rozvod-nerozvod, hubnutí, špína na rodinu, ubohý Harry, rozchod nerozchod, chudák Meghan, hádky, vypovězení smlouvy, další vypovězení smlouvy, opětovné vypovězení smlouvy, tajný pokoj v hotelu, psychické zhroucení, doslova „šoking!!“ v přímém přenosu. Tento pár by ani nemusel žít v USA, vidím oba dva v našem světě celebrit a připomíná mi to Škopkovou a její: „Že se vemete, že se nevemete…!“
Člověk jen přemýšlí nad tím, jak povrchní životy vlastně tito lidé vedou. Pro pouhé zviditelnění jsou schopni udělat naprosto cokoli. Protože co se může stát - vlastně nic. Támhle něco ukradnu, tady se poperu, támhle dám kopačky, tady mě vyfotí nalitou, támhle se nechám načapat s chlapem a hurá, mám zajištěný zájem na měsíc dopředu, spoustu sledujících a z negativních komentářů si nic nedělám, protože čím víc se o mně píše, tím větší z toho budou prachy.
A do toho střet s realitou - realitou zákeřné nemoci. Anna Julie Slováčková započala svůj další boj o život. Jak strašně povrchní a pofidérní je nyní umělý instagramový život všech těchto pseudocelebrit ve srovnání s tím, co nyní musí zažívat Anna Julie. Jak směšná je v porovnání s tímto touha po senzaci a po tom, aby se o nich co nejvíce psalo. Jak smutný je jejich exhibicionismus a jak doslova nechutná je jejich vlezlost, hloupost a jednoduchost. Protože oni opravdu ani netuší, jaký je opravdový život, jaké to je, když udeří zákeřná nemoc. Jak rychle pak spadne hřebínek a jak rychle se přehodí člověku naprosto všechny priority.
Věřím, že Anna Julie Slováčková se s rakovinou popere znovu. Je statečná a silná a opravdu ji obdivuji. A „držení palečků“ jí opravdu nepomůže. Pomůže jí její pevná vůle, její cílevědomost a její urputná touha se s nemocí rvát. A ono to půjde. A já palečky držet můžu, protože naštěstí nejsem celebrita. A rakovina je svině.
Jen by mě opravdu zajímalo, jestli by jmenované „celebrity“ takovouto srážku se skutečným, tvrdým a hnusným životem vůbec přežily. Asi přežily. A udělaly by z toho z nouze ctnost a ve finále by byly za hrdinky. Ale hrdinka je tady především jedna.
Držím palce, Anno.
A ženy - jděte na mamograf.
