Věra Galatíková: noblesní herečka prožila bouřlivé manželství plné nevěr. Se smrtí se prala jako lev

Věra Galatíková okouzlovala nejen vzhledem. V jejím projevu a vystupování byla elegance, noblesa, jistá až aristokratická vznešenost. Budila respekt, z pohledu jejích neuvěřitelných očí se divákům tajil dech. Bez nadsázky ji lze označit za jednu z nejlepších českých hereček. Vždy perfektně upravená, s hrdým držením těla, postojem, milým úsměvem. A když promluvila, bylo obrazně řečeno „vymalováno“. V osobě této nevšední ženy si totiž vše naprosto „sedlo“. Inteligence, šarm, talent. Působila až tajuplně, jakoby vždy „věděla něco víc“. Třeba věděla!

Velice často hrála učitelky. Úctu vzbuzující šarmantní ředitelky, nebo oblíbené kantorky malých žáčků. Vlastně - ani je hrát nemusela. Její profesní dráha totiž měla být zcela jiná. Věra Galatíková byla vystudovanou učitelkou a rok skutečně učila na prvním stupni. Je dobře, že ji osud postavil do role zcela jiné a své oblíbené povolání si mohla alespoň zahrát. A s gustem. Všestranná herečka pasovala do všech historických dob, hrála šlechtičny, prodavačky, čarodějnice, hraběnky, tchyně, královny, intrikánky, lékařky, profesorky. Filmografie je obrovská a plná nádherných rolí, které oslovují další a další diváky.

Soukromý život této dámy byl velice bouřlivý. Velice. O muže se prala jako lev, na lásku si musela počkat. A zastávala názor, že na veřejnost soukromí nepatří. Nicméně její manžel byl Ladislav Frej. A v tom našem českém rybníčku se nikdy nic neutají, jak je známo, neutajilo se ani poněkud „italské“ manželství slavného páru.

Galatíková bojovala nejen o muže, ale i o život. Poprvé vyhrála, podruhé rakovinu již neporazila. Jejím životem prostupuje ještě jedna osoba - žena. Annie Girardot. Věra Galatíková byla českým hlasem Annie. Byly si velmi blízké, dokonce si psaly dopisy, ve kterých se mimo jiné podporovaly v době, kdy byly vážně nemocné.

Nevšední život nevšední dámy - Věry Galatíkové.

Rodačka ze Zlína (19. srpna 1938) vstoupila do života jen pár týdnů před Mnichovem. Napjatá doba ovlivnila i rodinu - otec Ignác pracoval pro Baťu, matka Marie byla nadanou a velice talentovanou herečkou - ochotnicí. Věra byla jedináček a od malička nevynechala jediné představení, na které měli rodiče v divadle ve Zlíně předplatné. Útlé dětství však prožila na samotě Paseky poblíž Zlína, na úpatí Vizovické vrchoviny. Rodiče ji tam obrazně řečeno „uklidili“ před válkou. Dětství plné her s dětmi v přírodě vystřídal rok v Srbsku. Tatínek totiž během války dostal v Borovo - Vukovaru práci - stavěl tam „baťovské městečko“.

„První slova kromě máma a táta, která jsem pochytila, byla srbská. Něco jako ‚chodymo námo‘, což mělo znamenat pojďte k nám, pokřikovala jsem prý na srbské i české děti, za kterými jsem se batolila po borovském dvorku,“ vzpomínala Věra Galatíková. Po válce se rodina vrátila natrvalo do Zlína. Tam chodili do divadel a Věra tomu naprosto propadla. Jenže přísný otec byl zcela proti. Jak to tak bývá. „Rodiče měli celá léta ve zlínském divadle předplatné, od třinácti let jsem tam chodila s nimi a byla jsem do divadla úplně zblázněná. Naši to ovšem vůbec nebrali vážně. Byli velmi přísní, zejména táta nechtěl, abych šla k divadlu, protože, a to mi nebudete věřit, jsem tehdy byla strašně plachá a stydlivá. Táta říkal, že na divadlo vůbec nemám povahu.“

Divadlo je zábava, ne zdroj obživy, znělo tvrzení tatínka - a přes to nejel vlak. Rodiče dívce důrazně nakázali, aby si vybrala něco jiného. Praktický obor. A proč by nemohla ochotničit jako maminka? Ale raději ať má něco jistého! Věra Galatíková tedy nastoupila na všeobecný gympl, který později změnila - na gymnázium pedagogické v Kroměříži. Tehdy stačila maturita v oboru, která studenty opravňovala k vyučování na ZŠ.

První umístěnku dostala čerstvá paní učitelka ve Vracově u Kyjova. Učila češtinu. A neměla vůbec žádné peníze, takže sny rodičů o „zajištěném povolání“ se tak trochu nevyplnily. Trochu více. Věra totiž ve volných chvílích všechno „probendila“ za knihy. „Když jsem si koupila pár knih, před výplatou jsem si musela půjčovat na chleba. Suchý chleba, voda a kniha. Jak ve vězení,“ glosovala svou učitelskou kariéru Galatíková. Jako vždy ve svém životě se kantořině věnovala zodpovědně, naplno, se ctí, jenže - táhlo ji to k divadlu. A to tak, že nemohla ani spát. Byl to prostě její životní sen, takový, který má každý člověk. Ale málokterý je tak silný a houževnatý, aby si ho vydupal přes odpor všech.

Věra Galatíková se každý den po skončení vyučování zavřela a učila se texty, monology, hry - co kdyby náhodou dělala „nějaké“ zkoušky! Už byla totiž rozhodnutá.

Přihlásila se na JAMU, na zkoušky jela tajně - a byla samozřejmě přijata. Jenže co teď. Při představě reakce rodičů, kteří se dozví, že pověsila učení na hřebík a „proti všem“ se sama dostala na proslavenou fakultu, ji jímal děs: „… ty obavy se naplnily. Ty kyselé obličeje, ani futra se mnou tehdy u nás doma nemluvila. To trvalo až do svatby mé sestřenky, kdy mi pomohl náš pan farář, který do mých rodičů dul asi hodinu. Když jsme pak k ránu přišli domů ze svatby, sedli jsme si v kuchyni u kávy a vyjasnili si podmínky, za jakých mohu studovat. V životě jsem vlastně všeho musela dosahovat s překážkami,“ řekla později Věra Galatíková.

Absolvovala v roce 1962. Všichni ji milovali a prorokovali jí ohromnou kariéru. A nemýlili se.

První angažmá (a pro ni osudové) získala Věra Galatíková ve Východočeském divadle v Pardubicích. Následoval Činoherní klub, Divadlo S. K. Neumanna, Městská divadla pražská, Labyrint - a od roku 1993 byla členkou činohry Národního divadla. Současně začala vyučovat herectví na DAMU. V divadelních rolích excelovala. Byla skutečně úžasná. Jakkoli byla Věra Galatíková všestranná a často využívaná herečka, její nejvýraznější role se pojí právě s divadlem. Ztvárnila například Raněvskou ve Višňovém sadu nebo Jelenu ve Strýčkovi Váňovi. První velká filmová role ji potkala ještě v Pardubicích - či spíše ji potkal František Vláčil. Všiml si nesmírně krásné a oduševnělé herečky na jevišti a rozhodl se ji obsadit do role Lenory v historickém dramatu Údolí včel.

Po mimořádném úspěchu tohoto mistrovského filmu se Věra Galatíková přestěhovala do Prahy. Nabídka totiž stíhala nabídku, ale i když se tu a tam objevila i v komediích, filmoví a televizní režiséři ji nejraději obsazovali do dramat, v nichž většinou hrála životem zkoušené a utrápené ženy. K těmto psychologickým rolím byla jako stvořená. Smutné, zadumané oči, jistá utrápenost, na druhou stranu temperament, živočišnost. Hlas a charisma, vše Věře Galatíkové „hrálo do karet“. I když měla rozsahem malou roli, zahrála ji tak, že utkvěla v paměti. V Jasného filmu Všichni dobří rodáci excelovala jako manželka sedláka Františka, tento film dostal hlavní cenu MFF v Cannes.

Na všechny své role se Věra Galatíková připravovala neuvěřitelně pečlivě. „Až do úplného zemdlení,“ jak glosovala její dcera. Chtěla být dokonalá. Ale nemusela chtít, dokonalá byla. Škoda, že nehrála ve více filmech, protože byla pro velké plátno jako stvořená. Působila spíše v televizních inscenacích a seriálech. Manželky, matky dospívajících dětí, tchyně, lékařky, mateřské typy nezdolných žen, emancipované a feministické rázné ženy, to byly role Věry Galatíkové v sedmdesátých a osmdesátých letech. Musíme zmínit ještě její role ve filmech Dým bramborové natě, Láska s vůní pryskyřice, Skalpel, prosím! Kukačka v temném lese, Počítání oveček, Kdo ví, kdy začne svítat, Zatmění všech sluncí, Léto s kovbojem, Skřivánci na niti, Sněhová královna, Člověk proti zkáze, Kvůli mně přestane!, Tchyně, Anděl Exit.

Často hrála v pohádkách - královny, laskavé víly, vypravěčky. Zahrála si ve čtrnácti televizních seriálech, z nichž se divákům nejvíce vybaví její ředitelka Martínková v My všichni školou povinní. Další seriály jsou například Sanitka, Četnické humoresky, Malý pitaval z velkého města (Kasař), Vlak dětství a naděje, Oběti. V každé roli byla noblesní, charismatická, elegantní a zadumaně tajemná. Věra Galatíková měla prostě kouzlo osobnosti, se kterým se člověk musí narodit.

Osudovou (a to ve všech významech tohoto slova) láskou Věry Galatíkové byl Ladislav Frej. Charismatický herec byl o tři roky mladší a Věra ho potkala už na škole: „Měl bílou košili, bílé kalhoty a nohy do O. Se spolužačkami jsme z něj byly u vytržení. Jenže byl o tři roky mladší, takže tenkrát jsem si nedovedla představit, že bych s ním chodila,“ líčila herečka. Pak spolu hráli v roce 1969 představení Královna Kristýna v Pardubicích a milence ani nemuseli hrát. Jiskra přeskočila tak, že Věru úplně spálila. Frej byl však v té době pověstný sukničkář a za sebou měl už dvě svatby.

Poprvé si vzal svoji velkou studentskou lásku, s níž má syna Davida, manželství ale nevydrželo a jeho žena i s dítětem emigrovala do Švýcarska. Druhé manželství s herečkou Gabrielou Wilhelmovou negativně poznamenaly dva potraty.

Mezi Ladislavem a Věrou vznikl vztah jak z milostného románu. Věra Galatíková věděla, do čeho jde, na realitu ale žádná žena nemůže být připravena. Po jejím odchodu do Prahy nutila Freje, aby ji následoval, že místo sežene. On však odešel do Ostravy. A nevydržel. Oženil se s Evelynou Steimarovou. „Jednou se holky dokonce pofackovaly na komunistickém bále, takže pak přišel do divadla z okresního výboru vytýkací dopis,“ smál se Frej, když vzpomínal na tyto své avantýry. Ani s Evelynou však neměl dítě, když se rozváděl, byla těhotná s jiným. A Věra? V té době byla těhotná taky. S ním.

Zajímavé jsou lidské osudy. Frej se nakonec do Prahy dostal, v roce 1971 se narodila dcera Kristýna, dnes známá herečka. Za tři roky následoval syn Ladislav.

Jenže Ladislav Frej se počtvrté ženit nechtěl. Dlouho a dlouho odolával, byť už situace byla neúnosná, hlavně ze strany Věřiny matky, která se bála, že je herec opustí. Věra Galatíková však nijak netlačila, nechala tomu volný průběh, až následovala žádost o ruku jak z nějaké komedie - Ladislav Frej totiž onemocněl, měl těžkou chřipku, musel být odvezen do nemocnice, kde blouznil v horečkách: „Na konci jedné mé návštěvy v nemocnici mi najednou říká: ‚Pusinko, prosím tě, najdi křestní listy, budeme se brát. Ale ve sportovním.‘ Nakonec řekl, že ve svatebním, protože já se ještě nikdy nevdávala. A to mě dojalo,“ popisovala Galatíková v knize Herecká manželství. „Asi to nemocniční prostředí a ty horečky, “ smála se.

Po svatbě se však žádný klid nekonal, naopak. Ladislav Frej se vrátil ke svému způsobu života a s milenkami se nijak netajil. Jana Šulcová, Marta Vančurová, slavné české herečky. Prý si nemohl pomoct, nedokázal ženám odolat. Věra Galatíková dusno doma prožívala strašně. Dokonce sebrala odvahu a milenkám telefonovala, aby manžela nechaly být. Ladislav měl často deprese, byl zavalen prací, když natáčel Nemocnici, rodina ho neviděla snad tři čtvrtě roku.

Věra Galatíková pracovala, starala se o děti a po nocích ještě uklízela a vařila. Frej si moc s rodinou hlavu nelámal. „Bylo mi asi jedenáct, když doma začalo být dusno. Táta chyběl stále častěji, máma občas vyšla z koupelny a měla úplně krvavé oči. Později mi řekla, že třeba měsíc nemohla pořádně spát,“ řekla dcera Kristýna.

Věra Galatíková však nezahořkla, o svou lásku se prala celý život, až nakonec vyhrála. Došlo k postupnému uklidnění. „My jsme se jeden pro druhého rozhodli a stále se nehodláme jeden druhému vzdálit. Jsem vdaná poprvé a rozhodně naposledy. Samozřejmě nikdy není nic růžové a bezproblémové,“ uvedla herečka. Nakonec se jejich manželství stalo jedním z nejpevnějších svazků v historii českých filmových párů.

V roce 1988 byla jmenována zasloužilou umělkyní, v roce 1994 získala za svou královnu Hekabé divadelní cenu Thálie. Mimo jiné často spolupracovala s dabingem a proslavila se jako český hlas francouzské legendy Annie Girardot. Za celoživotní mistrovství v dabingu také dostala v roce 2000 Cenu Františka Filipovského. Právě Annie Girardot se stala její oporou. Obě dámy si byly podobné, fyzicky, stylem života (ty cigarety!), šarmem.

Několikrát se osobně setkaly, bylo to pokaždé, kdy francouzská herečka přijela do naší země. „Nemohla pochopit, jak jsem slovanským jazykem dokázala postihnout rychlost francouzštiny. O Annie se navíc tradovalo, že je nejrychleji mluvící evropskou herečkou. Rozuměly jsme si! Obě jsme věděly, že to není jen v tom dabingu. Byly jsme si prostě blízké. Škoda, že jsme potřebovaly tlumočníka,“ řekla Věra.

Když obě slavné dámy onemocněly, navzájem se v boji proti zákeřným chorobám (Alzheimerova nemoc, rakovina) podporovaly. Psaly si dopisy i SMS.

S Ladislavem Frejem Věru nejvíce sblížily události pohnutého roku 2002. Věra měla odjet do lázní a při rutinním vyšetření jí zjistili rakovinu plic. Za dva týdny ji měl na stole Pavel Pafko. „Nikdy jsem si nepřipouštěla, že by mě mohla postihnout taková krutá choroba. Byla jsem holka z Moravy, která byla zdravá, a když mě už potkaly nějaké zdravotní problémy, vždycky se vyřešily. Doktoři mi pomohli, prodělala jsem všelijaké operace, třeba s křečovými žilami. Mám od pánaboha neuvěřitelnou schopnost mít stále hodně energie, a tak jsem pokaždé z těch operací po týdnu nevěděla, co roupama. Ale tentokrát to bylo něco jiného. Byl to tvrdý zásah do životně důležitého orgánu, takže to člověka podetlo kompletně. Psychicky i fyzicky,“ svěřila se.

Podstoupila operaci a přestala kouřit. Stala se i tváří protikuřácké kampaně. Prognóza byla natolik dobrá, že se Galatíková znovu pustila do práce. Přijala celkem velkou roli v seriálu Četnické humoresky, objevila se v sedmi epizodách. Netušila, že půjde o její poslední takto rozsáhlé účinkování před kamerou. Rakovina se jí vrátila. Bohužel, tentokrát „s plnou parádou“. Ačkoliv jí lékaři předpovídali jen měsíce života, statečná herečka se s nemocí prala jinak. Odmítla chemoterapii a léčila se pomocí alternativních metod. „Přece nestrávím poslední měsíce - nebo kolik že jich to mám - s hlavou v záchodové míse. To ani náhodou!“ řekla pro MF Dnes s rázností sobě vlastní.

Život jí injekcemi na podporu imunity pomáhal prodlužovat primář z kladenské nemocnice. Nakonec svůj boj o život prodloužila na dva roky. Nikdo tomu nevěřil, ale Věra Galatíková měla velké poslední přání - dočkat se vnoučat. Tak se prostě rozhodla, že se jich dožije.

Jedinečná Věra Galatíková zemřela tři dny před Vánoci roku 2007 v kladenské nemocnici ve věku 69 let. Přicházející smrt prý vycítila a do Kladna „si šla lehnout“ dobrovolně. Její dcera Kristýna vzpomínala, jak zažila něco, co se nedá vysvětlit, ale zná to asi každý, komu někdo blízký zemřel - jakési znamení. Věra Galatíková zemřela zrovna ve chvíli, kdy se Kristýna chystala na představení v divadle. Přesně v 18:58 se měly rozvlnit žaluzie, které byly součástí jevištní dekorace. V tu chvíli měla herečka pozvednout zrak k nebi a zvolat: „Mami!“

Věra odešla v 18.55. Od té doby Kristýna tvrdí, že duši trvá cesta z Kladna do Prahy přesně tři minuty.

Tři minuty a 69 let - krásný a plodný život první dámy našeho herectví, Věry Galatíkové.

zpracováno podle:

Krajské listy.cz (krajskelisty.cz)

Věru Galatíkovou si Ladislav Frej dlouho nechtěl vzít. Jak se nakonec vyslovil? - Prima Ženy (iprima.cz)

Věra Galatíková zemřela před třinácti lety na rakovinu plic: Dnes by slavila 82. narozeniny – eXtra.cz

Rodiče Věry Galatíkové: Tatínek se vzepřel komunistům i manželce a odešel za novou láskou – Lifee.cz

Věra Galatíková – Francouzský film (francouzskyfilm.cz)

Věra Galatíková – Wikipedie (wikipedia.org)

Raněná lvice. Věra Galatíková musela bojovat kromě kariéry i o rodinu - iDNES.cz

Věra Galatíková: S dcerou Kristýnou se přišla rozloučit tři minuty po smrti – Lifee.cz

Věra Galatíková a Annie Girardot: Tajemství jejich přátelství | Ahaonline.cz