Zpackaný únos syna Franka Sinatry připomínal bizarní grotesku, pachatel se stal milionářem

V šedesátých letech dvacátého století byl Frank Sinatra jednou z nejpopulárnějších osobností své doby. Dařilo se mu v kariéře herce a zpěváka, byl na vrcholu svých sil a vybudoval si auru skutečné celosvětové megahvězdy. Není divu, Frank Sinatra byl talentovaný, nadaný a měl také spoustu vlivných přátel. Jeho skutečným kamarádem byl John Fitzgerald Kennedy, muži si byli dokonce tak blízcí, že se dlouhá léta spekulovalo o Sinatrově zapojení do komplotu ohledně vítězství JFK v primárkách v roce 1960. Frank Sinatra mu měl poskytnout nezištnou protekci za pomoci mafiána Sama Giancany.

FBI si ostatně na proslulého umělce vedla dlouhé roky spis, který měl téměř 3000 stran, ale snaha FBI usvědčit Sinatru ze spolupráce s organizovaným zločinem se nesetkala s úspěchem. Sám Frank Sinatra tyto snahy amerických bezpečnostních složek komentoval: „Jistě, znal jsem některé tyhle chlápky. Trávil jsem spoustu času v hospodách. A hospody neprovozují křesťanští bratři, rozumíme si?“

Rozumíme! A proč se bavit o mafii? Protože když byl unesen Frank junior, první vodítka vyšetřovatelů vedla právě k oné „chobotnici“. „Byli to mafiáni? Naštval Sinatra nějakého kmotra?“ Otázka stíhala otázku, aby se pak všichni divili, co z celého únosu vylezlo. Byla to spíše parodie na únos. Co parodie, groteska plná absurdních nesmyslů, kterým by se člověk musel až smát, kdyby nešlo o život, a kdyby to nezanechalo v duších Franka otce i Franka syna hluboké šrámy. Co se stalo 8. prosince roku 1963?

Frank Sinatra (12. prosinec 1915 - 14. květen 1998) byl známý jako obrovský milovník žen. V roce 1939 se oženil se svou dávnou láskou z dětství a Nancy Barbat se stala matkou jeho tří dětí - Nancy, Franka juniora a Christiny. Nancy byla silně věřící a když se Frank Sinatra proslavil, začal toužit po jiných ženách. Aféra střídala aféru, mimomanželských románků bylo tolik, že by to nevydržel ani svatej, jak se říká u nás. Nancy však ano, odmítala se rozvést, protože ctila svátost manželskou.

Ale trpělivost dojde i zbožné ženě a onou pomyslnou poslední kapkou do utrápené duše paní Sinatra byla Ava Gardner. Hollywoodská sexbomba byla pro Nancy oříškem nejtvrdším, o rozvod požádala sama a deset dní po nabytí platnosti rozvodových papírů už Frank Sinatra vlekl Avu na radnici. Stejně to skončilo krachem, podobně i vztah s Lauren Bacall nebo poblouznění mladičkou Miou Farrow. V roce 1976 si vzal za ženu Barbaru Blakeley Marx, která byla velice přísná a držela Sinatru na uzdě až do smrti.

O své děti se však staral, jak jen mohl nejlépe. Či spíše - jak mu to vyšlo časově. Sinatra neustále natáčel a na výchově se moc nepodílel, i když mu Nancy nedělala žádné problémy - rád je vídal, pomáhal jim a s velkou radostí sledoval rozjíždějící se kariéru svého syna. Frank Sinatra mladší byl po tátovi hudebně nadaný. Stal se velice dobrým jazzovým muzikantem, big bandovým zpěvákem, pianistou a dirigentem. V osmnácti letech se stal členem kapely a jako devatenáctiletý poprvé vyjel na sólové turné.

V prosinci 1963 vystupoval v Harrah's Club Lodge v Lake Tahoe na pomezí Kalifornie a Nevady. Frank Jr. neměl ani tušení, že kolem hotelu krouží tři amatérští únosci, kteří se rozhodli k nevídanému kousku: unést syna slavného herce a zpěváka. Jaký byl jejich plán a celé pozadí oné obskurní události?

Tehdy třiadvacetiletý Barry Keenan (26. června 1940 – 13. listopadu 2022) neprožíval zrovna dobré časy. Student Kalifornské univerzity se protloukal od ničeho k ničemu, považoval se za hudebníka, jenže jeho nahrávky nikdo nechtěl. Mladík byl na mizině, měl hlad a kvůli zranění, které si přivodil v opilosti při autonehodě, byl závislý na lécích proti bolesti. Potřeboval jich pořád víc, na to potřeboval peníze, takže… V hlavě poněkud pomateného Barryho (je opravdu až kupodivu, že se po letech stal velice bohatým a tvrdým podnikatelem) se začal rodit plán.

„Řekl jsem si, že někoho unesu. Na nic jiného jsem neměl odvahu,“ rozpovídal se po letech v rozhovoru se slavným Irou Glassem tehdy už neméně slavný Keenan. „Chtěl jsem totiž výkupné vrátit, opravdu. Až bych vydělal peníze. Což jsem vydělal…!“ konstatoval mnohoznačně v té době až nechutně bohatý podnikatel Barry.

Ale v roce 1963 byl skutečným chudákem, který se v zoufalství rozhodl, že někoho unese. Hlavně ten „někdo“ musí mít bohaté rodiče. To bylo slovo do pranice! Barry Keenan vyskočil z postele, vzal si prášky a začal zuřivě přemýšlet. Napadali ho různí slavní lidé, uvažoval o únosu potomků Binga Crosbyho nebo Boba Hopea.

Pak si vzal další prášky a vzpomněl si na základku, kam s ním chodila Nancy Sinatra, Juniorova sestra. To byl nápad! „Znám je, pan Frank i paní Nancy se ke mně chovali velice hezky, určitě mi zaplatí. Jenže jsem na to sám, potřebuji nějaké komplice!“ brblal si nápadem na „dočasné odcizení“ syna Franka Sinatry zcela nadšený Barry. Oslovil svého kamaráda, který byl už ženatý, neměl ani cent a mladá novomanželka ho bila jako žito. Joe Amsler nadšeně souhlasil.

„Ale ještě by to chtělo někoho,“ navrhl Joe, „Tři jsou vždy více než dva!“ vyslovil velice pronikavou myšlenku. Barry šel k mamince a v garáži si odchytl jejího přítele, Johna Irwina. Tomu bylo dvaačtyřicet, byl mírně přihlouplý a celé to bral jako naprosto úžasné dobrodružství. „Neporazitelná“ trojice byla pohromadě a zbývalo jen celý plán realizovat. A děly se věci.

Trojice únosců začala mladého Sinatru sledovat. Dlouhé týdny byli „nenápadně“ přítomni na jeho koncertech, už už ho dvakrát téměř chytili ve Phoenixu a L.A. Vždy to skončilo nějakou katastrofou. Poprvé musel Irwin akutně na WC, čímž pro… propásl vhodnou příležitost, podruhé pro změnu Keenan při čekání na Sinatru Jr. nemohl odehnat prostitutku, která mu rozčíleně spílala na ulici do impotentů. „Samé průtahy! Musíme už něco udělat!“ rozčilovali se zločinci. Konečně padlo rozhodnutí - dvaadvacátý listopad 1963 bude dnem Dé!

To opravdu byl. Ale ne pro ně. Atentát na prezidenta Kennedyho v Dallasu udělal přes jejich únosové plány tlustou čáru. Amerika truchlila, truchlil i velký přítel JFK Sinatra, takže trio loupežníků správně usoudilo, že to raději odloží. „Ty zátarasy a tak…“ drbal se na břiše John Irwin a pil jedno pivo za druhým. Barry se navíc dozvěděl, že mladý Sinatra plánuje po dokončení koncertní šňůry odjet na delší dobu do Evropy. „No, to nám ještě scházelo, už ho musíme vzít!“ křičel na všechny Joe Amsler. Tak jo!

Harrah’s Club Lodge v Lake Tahoe byl oblíbenou destinací začínajících muzikantů. Osmého prosince 1963 v něm měl koncert Frank Sinatra Junior. Trojice nezbedů po usilovném bádání vymyslela plán a šli na to. „Donášková služba! Neseme vám kuře!“ tloukl na dveře šatny v zázemí muzikantů Keenan. Junior ale zrovna kuře jedl. Se svým trumpetistou Johnem Fossem se na sebe udiveně podívali a mysleli si, že jim někdo naúčtoval objednávku dvakrát. Frank Sinatra Jr. otevřel dveře, Keenan vytáhl pistoli a začal s ní zuřivě mávat.

„Začal jsem řvát, ať jsou zticha a nic se jim nestane. Pořád dokola, jako zaseknutá deska,“ řekl Keenan pro list Washington Post. Únosci oba muže spoutali, ukradli jim dvacet dolarů, Amsler si Juniora naložil na záda a autem ho převezli Canoga Parku. Jenže v místnosti zanechali trumpetistu, který se z pout samozřejmě dostal, sebral se a běžel na policii. Už kolem desáté večer, hodinu po únosu, byl zalarmován sám velký Frank Sinatra otec.

A nejen on. Sinatra totiž po zprávě, že mu unesli syna, zavolal Roberta Kennedyho (v té době generálního prokurátora), také mafiána Giancanu a FBI. Mezitím v zablešeném motelovém pokoji seděl na zemi Frank junior a s vytřeštěnýma očima sledoval trojici svých únosců. Neustále po něm žádali jediné - telefonní číslo na jeho otce. Frank se jich ale nebál. Viděl, že minimálně dva z nich jsou - jak to říct kulantně - chudší duchem. Vyčkával. Mezitím Sinatra odmítl pomoc mafie a FBI doporučila, aby počkal na požadavek na výkupné, zaplatil ho a pak umožnil federálům sledovat peníze a najít únosce.

Frank junior rychle pochopil, že na tom zřejmě díky stykům, které měl jeho táta, pracuje už hodně vlivných lidí a číslo soukromé rezidence v Bel Air jim dal. Jenže v Bel Air bydlela Nancy. Tak znova. Už docela frustrovaní únosci to zkusili znovu - tentokráte se dovolali tomu správnému. Zvedl to Frank Sinatra, který se sice držel, ale byl velice zoufalý, o syna se samozřejmě bál. Když tedy zavolal John Irwin, který měl dle epochálního plánu na starosti výkupné, zařval Sinatra do telefonu zoufale, že jim dá milion dolarů (dnes asi 9 milionů), jen ať juniorovi neubližují.

V telefonu se rozhostilo naprosté ticho, aby zmatený Irwin po chvíli usoudil, že se bude držet instrukcí a požádal o 240 000 dolarů. „Co prosím?“ vytřeštil oči Frank Sinatra a agenti FBI u odposlechu se začali smát. „240 000 dolarů, prosil bych…“ řekl Irwin. „On si asi dělá legraci, nebo co… Milion! Rozumíte?“ řval Frank Sinatra. Zcela zblblý John Irwin zopakoval: „Ne, děkuji, to stačí. Další instrukce jsou…éééh…“ četl z připraveného papíru klopotně.

Policie tedy vcelku rychle pochopila, že se nejedná o žádné profesionály, a proto doporučila výkupné zaplatit. Byla přesvědčena, že na základě manipulace s výkupným se pak podaří pachatele dopadnout. Což, jak se později ukázalo, byla správná úvaha. Naprosto správná! Rozjely se hotové manévry. Pro zajímavost, únosci požadovali, aby veškerá další komunikace probíhala pouze prostřednictvím telefonních automatů. Během těchto rozhovorů se Sinatrův otec začal obávat, že nebude mít dostatek mincí, což ho přimělo nosit 10 deseticentů neustále s sebou po zbytek života. Byl dokonce pohřben s 10 desetníky v kapse.

Nastalo obvolávání a volání a telefonování a kladení požadavků, přičemž Barry Keenan si rval vlasy, protože zbytek jeho „bandy zločinců“ se ukázal být zcela k ničemu. „Já vám vůbec nerozumím,“ opakoval zoufale Frank Sinatra v telefonní budce před hotelem Mapes v Renu, kam mu dle instrukcí z prvního telefonu zavolali. „Kam to mám dát?“ „Mezi autobusy“ „Mezi co?“ nerozuměl Frank, protože spojení bylo mizerné. „Mezi autobusy!!!“ ječel už sám Keenan. Nakonec to Frank Sinatra pochopil, shromáždil peníze a předal je FBI, která to všechno vyfotografovala a provedla shoz podle Keenanových instrukcí mezi dvěma školními autobusy v Sepulvedě v Kalifornii v časných ranních hodinách 11. prosince 1963. 

A estráda pokračovala. Výkupné šli vyzvednout Keenan s kamarádem Amslerem. Staršího Irwina nechali se spoutaným Frankem Jr. Ten měl čekat, až se vrátí s penězi, samozřejmě. A Irwin znervózněl. „Určitě mi ty prachy ukradnou. Určitě už se nevrátí. Víš co, kamaráde, já tě pustím!“ řekl mohutný muž kategoricky, povolil uzly a vypařil se do prosincového rána. Keenan s Amslerem si připadali jako skuteční gangsteři: „Ty prachy tu jsou! Koukni na to!“ rozhazoval rukama radostně novomanžel. Oba si zapálili a cítili se zřejmě jako hrdinové špionážního filmu. Vzali kufr s výkupným, nasedli do auta a jeli do motelu. Kde nebyl ani Junior, ani Irwin.

„V tu chvíli jsme kleli a nadávali. On to celé zpackal. Vždycky to byl slaboch,“ kroutil hlavou v interview Barry. A to ještě nebyl konec! Groteska pokračovala vesele dál. John Irwin totiž doma slyšel zprávy, že FBI je únoscům na stopě. Ožral se a vše s pláčem řekl svému bratrovi. Ten na Johna chvíli civěl a pak šel na policii. Co mu zbývalo. Měl bratra rád, ale… Tohle bylo přece jen trošku moc. A mezi tímhle vším se po dálnici v Bel Air motala postava mladého muže, který se snažil stopovat auta. Podezřelého tuláka si všimla dálniční hlídka.

„Co se tady motáte? Dýchněte na mě!“ uhodili na něj strážci zákona. „Já jsem Sinatra!“ snažil se Frank. „No jasně, to víte že jo,“ zněla odpověď. To už se Frank začal smát. Nakonec se to vysvětlilo, samozřejmě. Když muži z dálniční hlídky zjistili, jak velkou rybu ulovili, chovali se k Juniorovi jako k princi. Jen - aby nebudil nežádoucí pozornost tisku, jel do Bel Air ZAVŘENÝ V KUFRU policejního auta.

Otec a syn se konečně shledali, dojemné vítání bylo plné pláče na obou stranách. Ono to zatím vyznělo docela vtipně, ale musíme si uvědomit, že Frank i Frank zažívali ve strachu o svůj/synův život hotová muka. Junior nebyl schopen své únosce popsat do detailů, i když mu pásku přes oči nasadili až desátého prosince - jaksi na to zapomněli. Jak jinak. Ale nebylo třeba žádného dalšího popisu. Onen bratr Johna Irwina už ze sebe sypal jména a FBI šla najisto. Celá vypečená trojice brzy seděla ve vazbě a čekala na soud. Ten nastal 10. února 1964 a všichni svorně tvrdili, že byli se Sinatrou mladším smluveni.

Mělo se jednat o reklamní trik, který by upozornil na jeho osobu a pomohl mu nastartovat kariéru. Opravdu by Frankovi Jr. tohle stálo za vymanění se ze stínu svého otce? Konspirace stíhala konspiraci, aby pak všichni dostali velice vysoké tresty. Barry Keenan a Amsler doživotí, Irwin 75 let za mřížemi. Jenže za 4,5 roku byli všichni venku. Barry Keenan vydal z vězení knihu, která se stala bestsellerem a po propuštění se specializoval na prodej nemovitostí. Ty si od něj kupovala americká smetánka. „Podívej, to je ten, co unesl Sinatru!“ šeptali si zákazníci a Barry bohatl a bohatl.

Nakonec se stal multimilionářem, měl obrovskou firmu a všichni se mu klaněli až k zemi. A co je nevětší paradox - občas se na společenských akcích potkal s oba Franky. Prý dělali, že tam nejsou - vzájemně. Po smrti Barryho Keenana byla v rámci vypořádání dědictví otevřena bezpečnostní schránka, která obsahovala dopis s jeho přiznáním. Byl tedy alespoň konec spekulacím o komplotu a domluvě Franka Jr. a únosců. Frank zemřel v roce 2016 po úspěšné a dlouholeté kariéře.

Jeho tragikomický únos však dodnes „baví“ svou totální fušeřinou. Po letech, když víme, že se nikomu nic nestalo, se tomu lidé mohou smát. Tehdy však nikdo nevěděl, zda jeden z nich pod vlivem všech těchto chyb neztratí hlavu a Franka nezabije. I to se mohlo stát. Ale nestalo.

zpracováno podle: Frank Sinatra, Jr., Kidnapping — FBI, Únos syna Franka Sinatry byl neuvěřitelně zpackaným dílem. Pachatelé udělali hned několik chyb - OnlyMen, Frank Sinatra – Wikipedie, Frank Sinatra Jr. – Wikipedie, Barry Keenan - Wikipedia, Frank Sinatra Jr. | The Sopranos Wiki | Fandom, Quora - A place to share knowledge and better understand the world