Afrika hledá svou Wakandu: Jak kontinent usiluje o technologickou a ekonomickou nezávislost

Představte si zemi, která díky svým přírodním zdrojům a inovacím překračuje hranice technologického pokroku, chrání svou suverenitu a stává se globálním lídrem. Tento obraz není jen výplodem fantazie z marvelovských komiksů, kde fiktivní Wakanda září díky vibraniu a vizi svých vůdců. Skutečné africké země, inspirovány podobnou vizí, se dnes snaží přetvořit svou budoucnost – a některé z nich už dělají první kroky k tomu, aby se staly reálnou verzí Wakandy. Jak Afrika bojuje o svou ekonomickou nezávislost, technologický rozvoj a únik z pasti koloniálního dědictví?

Wakanda, fiktivní africká země, se ve světě Marvelu stala symbolem země, která své bohatství neprodává světu za babku. Místo exportu vzácného vibrania ho zpracovává doma, buduje pokročilé technologie a chrání svou suverenitu. Tento koncept, nazývaný „pravidlo Wakandy“, se stal inspirací pro africké státy, které dlouho trpěly odlivem svých přírodních zdrojů do bohatších zemí. Afrika je kontinentem bohatým na suroviny – od lithia přes kobalt až po vzácné kovy – ale většina hodnoty těchto zdrojů končí v zahraničí, zejména v Číně, Evropě či USA.

Zimbabwe, šestý největší producent lithia na světě, je příkladem země, která se snaží tento trend zvrátit. S největšími zásobami lithia na africkém kontinentu by mohlo být klíčovým hráčem na trhu s lithium-iontovými bateriemi, jejichž hodnota se odhaduje na 80 miliard dolarů ročně a do roku 2034 by mohla vzrůst na 350 miliard. Přesto většinu lithiových dolů v zemi ovládají čínské společnosti, jako Sinomine nebo Zhejiang Huayo Cobalt, a Zimbabwe exportuje surovinu bez přidané hodnoty. Vláda v Harare však v roce 2021 začala prosazovat opatření, která omezují vývoz nezpracovaného lithia a podporují výstavbu domácích rafinerií a továren na výrobu baterií. „Naším cílem je vyrábět baterie a solární panely,“ uvedl zimbabwský ministr těžby Winston Chitando. „V dlouhodobém horizontu se tam dostaneme.“

Podobný přístup vidíme i v jiných zemích. V Demokratické republice Kongo, která disponuje 50 % světových zásob kobaltu, klíčové suroviny pro elektromobily, se vláda snaží omezit závislost na zahraničních těžařích a rozvíjet vlastní průmysl. Zambia, Nigérie či Angola zavádějí restrikce na vývoz surovin a investují do místní infrastruktury. Podle zprávy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) téměř polovina z 54 afrických zemí v posledních dvou letech omezila nebo zakázala vývoz surovin, aby podpořila domácí zpracování a vytvořila pracovní místa.

Wakanda není jen ekonomickým modelem, ale také kulturním fenoménem. Představuje afrofuturismus – umělecký a filozofický směr, který kombinuje africké tradice s vizemi technologicky vyspělé budoucnosti. Tento koncept, který se poprvé objevil v komiksech o Black Pantherovi v roce 1966, inspiroval nejen filmaře, ale i africké podnikatele, umělce a vizionáře. Wakanda, jak ji známe z filmů Ryana Cooglera, čerpá z reálných afrických kultur – od tradičních krojů kmenů Maasai a Zulu po moderní architektonické prvky inspirované jihoafrickým královstvím Lesotho.

Afrofuturismus se stal hnací silou pro novou generaci Afričanů, kteří chtějí přepsat příběh svého kontinentu. Například senegalský hudebník Akon se v roce 2020 pustil do ambiciózního projektu – výstavby „Akon City“, města v Senegalu, které mělo být technologicky vyspělým centrem poháněným obnovitelnými zdroji energie a fungujícím na vlastní kryptoměně Akoin. Ačkoliv projekt, často přirovnávaný k Wakandě, byl pozastaven kvůli finančním a logistickým problémům, jeho vize ukazuje touhu Afriky po soběstačnosti a inovacích.

Další inspirací je rwandská Kigali, která se za pár desetiletí proměnila z města poznamenaného genocidou v jedno z nejčistších a nejmodernějších afrických měst. Rwanda investuje do technologií, jako jsou drony pro doručování léků, a staví se jako centrum inovací v regionu. Její model „chytrého města“ připomíná wakandské Birnin Zana, kde ulice bez aut a maglevové vlaky symbolizují technologický pokrok spojený s tradicemi.

Přestože Wakanda je fiktivní, její příběh odráží reálné africké dilema: jak uniknout stínu kolonialismu? Evropské mocnosti, a později Čína, dlouho těžily z afrických zdrojů, aniž by kontinentu přinesly odpovídající rozvoj. V 19. století bylo přes Atlantik odvezeno 7 až 12 milionů Afričanů jako otroci, a i po zrušení otroctví pokračovala exploatace prostřednictvím koloniální správy. Dnes se Afrika potýká s tzv. minerálním kolonialismem, kdy zahraniční společnosti ovládají těžbu a zpracování surovin, zatímco místní obyvatelstvo zůstává v chudobě. Například v měděném pásu na hranici Konga a Zambie žije přes 70 milionů lidí v chudobě, přestože region ukrývá obrovské zásoby kobaltu a mědi.

Africké země se proto snaží převzít kontrolu nad svými zdroji. Namibie a Ghana zvyšují daně na zahraniční těžaře, zatímco Etiopie investuje do vzdělávání a technologického rozvoje, aby vytvořila domácí odborníky. Tyto kroky však narážejí na odpor globálních mocností a nadnárodních korporací, které nechtějí přijít o levný přístup k surovinám. Navíc vnitřní problémy, jako korupce či politická nestabilita, ztěžují cestu k wakandské vizi. Například občanské války v Kongu, Rwandě či Somálsku ukazují, jak křehká může být cesta k prosperitě.

Wakanda není jen o technologiích, ale také o hrdosti na africkou kulturu. Filmy jako Black Panther a Black Panther: Wakanda nechť žije přinesly do popkultury africké motivy – od tradičních masek a krojů po hudbu a rituály. Kostýmní výtvarnice Ruth E. Carter, která za Black Panthera získala Oscara, čerpala inspiraci z kmenů jako Yoruba, Maasai či Himba, a zároveň přidala moderní prvky, které vytvořily afrofuturistický styl. Tento kulturní export posílil zájem o africké tradice a ukázal, že Afrika může být globálním lídrem nejen v ekonomice, ale i v kultuře.

Africké země tuto hrdost využívají k posílení své identity. Nigérie, s jejím filmovým průmyslem Nollywood, produkuje tisíce filmů ročně, které oslavují místní příběhy a hodnoty. Jihoafrická republika zase investuje do umění a designu, aby ukázala svůj kulturní bohatství. Tyto snahy nejen posilují národní hrdost, ale také přitahují turisty a investory, kteří hledají autentické zážitky.

Přes všechny pokroky zůstává cesta k wakandské vizi trnitá. Afrika čelí obrovským výzvám – od nedostatku infrastruktury po klimatické změny, které ohrožují zemědělství a vodní zdroje. Například Sahara, největší poušť světa, se rozrůstá a ohrožuje země jako Mali či Niger. Kromě toho vysoká míra plodnosti v zemích jako Nigérie nebo Burundi znamená, že populace rychle roste, což klade tlak na zdroje a sociální systémy. Podle odhadů OSN bude do roku 2050 v Africe žít přes 2,5 miliardy lidí, což může být příležitostí i hrozbou.

Dalším problémem je odliv talentů. Mnoho afrických vědců a inženýrů odchází do zahraničí kvůli lepším příležitostem, což oslabuje místní inovace. Wakanda ve filmech ukazuje, jak T’Chaka posílal vědce studovat do zahraničí, ale s podmínkou, že se vrátí a přispějí k rozvoji země. Reálné africké země se snaží tento model napodobit, například prostřednictvím stipendijních programů v Jihoafrické republice či Keni, ale výsledky zatím zaostávají za očekáváním.

Navzdory překážkám je Afrika na prahu změn. Země jako Keňa, která se stala centrem technologických startupů, nebo Etiopie, která buduje obrovské přehrady pro energetickou soběstačnost, ukazují, že wakandská vize není jen snem. Kontinent má mladou, dynamickou populaci, která je hladová po změně, a rostoucí přístup k technologiím, jako je internet a mobilní bankovnictví, otevírá nové možnosti.

Afrika se učí, že klíčem k úspěchu není jen těžba surovin, ale jejich zpracování, inovace a budování silné identity. Wakanda může být fiktivní, ale její odkaz inspiruje skutečné národy k tomu, aby převzaly kontrolu nad svým osudem. Jak říká král T’Challa ve filmu: „Musíme najít způsob, jak se starat o sebe navzájem.“ Možná právě v tom spočívá tajemství africké budoucnosti – v jednotě, hrdosti a odvaze snít o něčem větším.

Zdroje: