Kateřina Macháčková: Divadelní duše s hlasem generací

Představte si malou dívku, která ve čtyřech letech stojí na jevišti a recituje básničku, zatímco diváci tleskají. To nebyla scéna z pohádky, ale realita Kateřiny Macháčkové, narozené 30. listopadu 1949 v Praze. Její rodiče, slavný herec a režisér Miroslav Macháček a operní pěvkyně Věra Štiborová, jí do kolébky vložili lásku k umění. Ale život nebyl jen o aplausu – rodiče se brzy rozvedli a Kateřina se s matkou stěhovala mezi Prahou, Českými Budějovicemi, Bratislavou a Martinem. V Budějovicích debutovala v Jihočeském divadle, kde se naučila, že jeviště je místem svobody i disciplíny.

Její vzpomínky na dětství jsou plné kontrastů. Matka, přísná a ambiciózní, ji chránila před světem, ale zároveň ji tlačila do studia. „V pubertě na mě máma začala žárlit. Nikam jsem nesměla a v jednadvaceti jsem byla ještě panna,“ prozradila v jednom z rozhovorů, kde otevřeně mluvila o složitých rodinných vztazích. Otčím Otto Haas, režisér, přinesl do života stabilitu a přátelství s legendami jako Rudolf Hrušínský nebo Josef Kemr. Tyto rané zkušenosti formovaly její pohled na svět – divadlo nebylo jen prací, ale způsobem, jak zpracovávat emoce a minulost.

V Rakovníku, kde měla babičku, našla Kateřina útočiště. Tam chodila na koupaliště, telefonovala na poštu a navštěvovala školu, kde dnes leží dokumenty o jejích dětských letech. Hřbitov v Rakovníku je místem, kde se vrací k předkům, a připomíná jí, že život je cyklus, který se prolíná s uměním. Tato místa nejsou jen geografická, ale emocionální kotvy, které ji drží při zemi uprostřed bouřlivé kariéry.

Studium na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze bylo pro Kateřinu Macháčkovou přirozeným krokem. Absolvovala v roce 1972 a hned nastoupila do angažmá v Divadle S. K. Neumanna, dnes známém jako Divadlo pod Palmovkou. Tady se setkala s režiséry jako Petr Kracik, s nímž později žila, a začala budovat svůj repertoár. Již jako studentka gymnázia se objevila v Hudebním divadle v Karlíně, kde alternovala s Evou Pilarovou v muzikálu „Gentlemani“. To byla lekce v improvizaci a profesionalitě – mladá dívka mezi zkušenými hvězdami.

Její první role byly plné energie a emocí. V divadle ztělesňovala postavy, které odrážely její vlastní vnitřní svět: složité ženy, které bojují s osudem. „Divadlo je pro mě terapie,“ říkala v rozhovorech, kde zdůrazňovala, jak jeviště pomáhá zpracovávat osobní traumata. V 70. letech se objevila v menších rolích, ale postupně si získávala respekt. Spolupráce s otcem Miroslavem Macháčkem v filmech „Dva lidi v zoo“ a „Vinobraní“ byla zlomovým bodem – nejen profesním, ale i osobním. Tehdy se k sobě přiblížili, což později zpracovala v knihách.

Divadlo pod Palmovkou se stalo jejím domovem. Zde hrála v desítkách inscenací, od klasiky po současné hry. Její styl je charakteristický přirozeností a hloubkou – dokáže ztvárnit jak komické, tak tragické postavy. Vyučuje také na Pražské konzervatoři, kde předává znalosti mladým hercům. „Učit je radost, vidět, jak rostou,“ sdílela v nedávném rozhovoru z roku 2024, kde mluvila o své pedagogické roli.

Kateřina Macháčková není jen divadelní herečkou – její tvář zná celá generace z televizních obrazovek. Největší popularitu jí přinesla role středoškolské profesorky Marie Králové v seriálu „Život na zámku“ (1995-1998). Tato postava, plná neurotických rysů a lidských slabostí, se stala kultovní. „Byla to role, která mě definovala,“ přiznala v rozhovoru pro Vlasta.cz, kde vzpomínala na natáčení po boku Tomáše Töpfera. Seriál byl kontroverzní svou kvalitou, ale zvýšil její viditelnost.

Na filmovém plátně debutovala v 70. letech, například v „Katapultu“ nebo „Motýlím čase“. Mezi významné patří „Dešťová víla“, „Rukama nevinnosti“ nebo „Jehlice Sluneční paní“. Její filmografie je bohatá, ale často v menších rolích, kde vyniká přesností a emotivností. Dabing je další kapitolou – propůjčila hlas matce v „Sám doma 1 a 2“, což ji spojilo s mladými diváky.

V nedávných letech se vrátila k filmům, například v „Přes padací mosty“ nebo „Ten můj tam má spolužáka“. Její role jsou často matky nebo učitelky, které odrážejí její zkušenosti. „Herectví je o pravdě,“ říkala v rozhovoru pro Reflex, kde mluvila o své roli v monodramatu „Jeden německý život“, kde ztělesňuje sekretářku Goebbelse. Tato inscenace v Divadle v Řeznické je strhující – příběh ženy, která se na sklonku života rozhodne vyprávět pravdu o třetí říši.

Další one-woman show „Show Dr. Ruth“ přináší kontrast – zde hraje slavnou americkou sexuální terapeutku. Režisérem obou je Radim Špaček, a představení běží od roku 2021. V roce 2024 slaví úspěch, s plnými sály. „Dva životy, jedna herečka,“ popisuje to Vltava.rozhlas.cz. Tyto role ukazují její všestrannost – od temných historických témat po lehkost a humor.

Kateřina Macháčková není jen herečkou – je také spisovatelkou. Její literární činnost začala cestopisem „Útěk z ráje“ o Bora Bora. Nejvýznamnější jsou však knihy o otci: „Zápisky z blázince“ a „Téma Macháček“. Psala je po jeho smrti v roce 1991, kdy třídila krabice písemností. „Poznala jsem ho až po smrti,“ přiznává v rozhovoru pro Proženy.cz. Tyto knihy jsou nejen biografií, ale i terapií – zpracovávají složitý vztah otce a dcery.

Její publicistika se dotýká divadla, rodiny a společnosti. V roce 2021 mluvila o své otevřenosti: „Mluvit pravdu je nejjednodušší.“ V rozhovoru pro Zlín.rozhlas.cz vzpomínala na dětské strachy a současné obavy. Připravuje další knihu, která slibuje nové vhledy do jejího života.

Život Kateřiny Macháčkové je plný lásky i bolesti. První manžel Petr Svojtka tragicky zemřel v roce 1982, zanechal syna Petra ml. Druhé manželství s Ivanem Zmatlíkem přineslo dceru Helenu, jejíž babičkou byla ilustrátorka Helena Zmatlíková. „Rodina je základ,“ říká, ale přiznává konflikty – matka žárlila v pubertě, otec byl vzdálený.

Dnes je babičkou a vnuci jí přinášejí radost. V rozhovorech mluví o věrnosti v genech, ale i o svobodě. Její příběhy o manželstvích jsou upřímné – od vášní po ztráty.

V roce 2025 se Kateřina Macháčková vrací k divadlu s novými inscenacemi. V Divadle v Řeznické hraje „Monstrum“ (premiéra prosinec 2025) a pokračuje v „Jeden německý život“ a „Show Dr. Ruth“. V roce 2024 oslavila 75 let, s poctami od kolegů. Byla hostem v „Malé a velké legendy“ na Denik.to, kde vzpomínala na rodiče a kariéru.

Účastnila se festivalů, jako Pernštejnlove 2025 na zámku Pardubice. V dubnu 2024 mluvila v „Na pohovce Jožky Kubáníka“ o spojitosti s otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. Její energie je inspirací – „Život začíná po šedesátce!“

Kateřina Macháčková je symbolem českého umění: odvážná, upřímná a neúnavná. Její příběhy nás učí, že minulost formuje přítomnost, ale láska k divadlu přetrvá vše.