Vladimír Javorský: Herec s duší umělce

V industriálním srdci Moravy, v Ostravě, se 2. května 1962 narodil chlapec, který měl změnit tvář českého umění. Vladimír Javorský vyrůstal v ostravském Zábřehu, kde se již od útlého dětství setkával s hudbou a divadlem. Jako malý zpíval v dětském rozhlasovém sboru, což bylo prvním krokem k jeho umělecké vášni. Ostrava, město oceli a uhlí, mu poskytla pevný základ – gymnázium zde absolvoval s touhou po vědění, která ho vedla k prvnímu ročníku pedagogické fakulty, kde studoval matematiku a základy techniky. Ale srdce ho táhlo jinam. Již jako gymnazista se zapojil do amatérského Divadla na žíněnkách, kde objevil kouzlo jeviště. Tyto rané zkušenosti formovaly jeho cit pro rytmus života, který později promítl do svých rolí.

Představte si mladého Vladimíra, jak prochází ulicemi Ostravy, nasává atmosféru města plného kontrastů. Hudba byla všudypřítomná – zpěv ve sboru mu otevřel dveře k výrazu emocí, které nemohl slovy popsat. Tato éra dětství a dospívání byla plná objevů: od matematických hádanek po první divadelní pokusy. Ostrava ho naučila tvrdosti a vytrvalosti, kvalitám, které se staly základem jeho kariéry. Bez těchto kořenů by možná nikdy nedosáhl vrcholů, které přišly později.

Po neúspěšném prvním pokusu se Vladimíru Javorskému podařilo napodruhé dostat na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Studium činoherního herectví pod vedením Zoji Mikotové absolvoval v roce 1986. Brno, město bohaté na kulturní tradice, se stalo jeho druhým domovem. Zde se setkal s profesionálním přístupem k umění, který ho připravil na skutečný svět divadla.

Během studií se Javorský účastnil mezinárodního letního kurzu u Ladislava Fialky, což obohatilo jeho techniku. V devadesátých letech se dokonce vydal do Japonska, kde se učil u choreografa a tanečníka Mina Tanaky. Tato zahraniční zkušenost přinesla do jeho herectví prvky tělesného vyjádření, které jsou v českém divadle jedinečné. JAMU nebyla jen školou – byla laboratoří, kde experimentoval s emocemi, pohybem a hlasem.

Příběhy z brněnských let jsou plné anekdot: od nočních zkoušek po první profesionální role. Javorský zde objevil, že herectví není jen o memorování textů, ale o hlubokém prožití postav. Tato fáze života ho připravila na první velké angažmá, které přišlo hned po absolvování.

Po absolvování JAMU nastoupil Javorský v letech 1986 až 1991 do brněnského Divadla Husa na provázku. Toto avantgardní divadlo, známé svými inovativními inscenacemi, bylo ideálním místem pro mladého herce plného energie. Zde ztvárnil role jako Hrabě z Hvězdy v Katynce z Heilbronnu, Hugo v Zahradní slavnosti nebo Poutník v Labyrintu světa a Lusthausu srdce.

Divadlo Husa na provázku bylo pro Javorského školou života. Inscenace jako Balet makábr, Rozrazil nebo Shakespearománie I. a II. mu umožnily prozkoumat širokou škálu postav – od tragických hrdinů po komické figury. Jeho výkony byly chváleny pro autentickou emotivitu a fyzickou přesnost. Tato éra byla plná kreativity, kde se divadlo stávalo nástrojem sociálního komentáře.

Po odchodu z Hus na provázku se Javorský vydal do Francie, kde působil v divadle v Blois a kočoval po zemi. Tato zkušenost ho obohatila o evropskou perspektivu, kterou přinesl zpět do Čech.

Od roku 1993 do 1999 působil Javorský v pražském Činoherním klubu, kde si získal reputaci všestranného herce. Role jako Andrew v Sexu noci svatojánské, Figaro ve Figarově svatbě nebo Liboveský ve Vodním družstvu ukázaly jeho komický talent i dramatickou hloubku.

Praha se stala jeho novým působištěm. Činoherní klub, známý intimními inscenacemi, mu umožnil blízko k divákům. Hostoval i v jiných divadlech jako Archa, Viola nebo v Dlouhé. Tyto roky byly obdobím profesionálního růstu, kde se zdokonaloval v improvizačních technikách a spolupráci s režiséry.

Od roku 1999 je Javorský spojován s Národním divadlem v Praze. Nejprve jako člen činohry do roku 2009, poté jako stálý host a od sezony 2016/2017 opět jako plný člen. Jeho role zahrnují Hamleta, Knížete Myškina v Idiotovi, Kotrlého v Pokoušení nebo Alcesta v Misantropovi.

Národní divadlo mu poskytlo platformu pro velké projekty. Inscenace jako 1914, Spalovač mrtvol nebo Romeo a Julie ukazují jeho všestrannost. Hostování v operách Toufar a Čarokraj přidalo do jeho repertoáru hudební prvky.

Filmová kariéra Javorského začala v roce 1985 seriálem Černá země. Následovaly role v Chlapcích a chlapech, Bylo nás pět nebo Báječných letech pod psa. Průlom přišel s filmem Most (2003), nominovaným na Oscara, kde hrál hlavní roli a dokonce se účastnil ceremonie v Los Angeles.

V roce 2011 ztvárnil v Poupatech roli, za kterou získal Českého lva a Cenu české filmové kritiky. Další filmy jako Edith Piaf, Milada, Klér nebo nedávné Citlivý člověk (2023) potvrzují jeho postavení. V TV seriálech jako Marie Terezie, Bohéma nebo Dcera národa exceluje v historických rolích.

Hudba je pro Javorského stejně důležitá jako herectví. Hraje na saxofon, kytaru a ukulele. Spolupracoval s kapelou Traband a Miroslavem Kemelem. V roce 2021 nazpíval s Igorem Orozovičem píseň Hippokratova armáda pro zdravotníky.

V roce 2022 vydal debutové album Ještě je, aranžované Marianem Friedlem v jazzově-folkovém stylu. Album bylo nominováno na cenu Anděl a Javorský s kapelou koncertuje. Jeho písně jsou svobodné popěvky, inspirované životem.

Javorský ovládá angličtinu, němčinu, ruštinu, polštinu a francouzštinu. Věnuje se grafice, hraje golf a žije plný život mimo reflektory.

V roce 2025 čekají Javorského nové projekty jako filmy Franz a Duchoň. Jeho kariéra pokračuje, inspirovaná touhou po novém.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vladim%C3%ADr_Javorsk%C3%BD

https://www.csfd.cz/tvurce/1516-vladimir-javorsky/prehled/

https://www.narodni-divadlo.cz/cs/profil/vladimir-javorsky-1594352

https://vladimirjavorsky.cz/

https://www.idnes.cz/kultura/hudba/vladimir-javorsky-traband-jarda-svoboda-rozhovor.A221118_143419_hudba_jgo