Článek
U řeky Salinas se nic neděje – a přece se stane vše. Dva muži, George a Lennie, si odpočívají po dlouhé cestě. George, štíhlý a bystrý, kouří cigaretu a poslouchá, jak jeho obrovský společník mluví o měkkých věcech. Myši, králíci, hedvábí – Lennieho posedlost hebkými texturami je první háček, který Steinbeck vsadí. Žádné dlouhé popisy, jen dialogy ostré jako břitva. „Ty jsi jako pes, Lennie,“ říká George s úsměvem, ale v hlase je starost. Čtenář je tam okamžitě: cítí teplo slunce, šelest vody, pach cigaretového kouře. To je Steinbeckovo kouzlo – vtáhnout vás do děje tak rychle, že zapomenete obrátit stránku.
Proč to funguje? Protože autor nepsal pro akademiky, ale pro lidi, kteří znají hlad. Sám Steinbeck reportoval z kalifornských farem, viděl migranty z Dust Bowl – eroze půdy, která pohnala stovky tisíc lidí na západ. Jeho próza je syrová, bez ozdob. Každá věta nese váhu. První kapitola končí varováním: „Nejlepší plány myší i lidí často selžou.“.
Sen o vlastní farmě je ústředním symbolem celé knihy O myších a lidech. George a Lennie si představují malé hospodářství, kde budou konečně svobodní, kde si budou „žít po svém“ a Lennie se bude starat o králíky. Tento sen jim dává naději a sílu snášet tvrdou realitu potulných dělníků v době hospodářské krize. Postupně se k nim přidávají i další postavy, které v jejich představě vidí možnost úniku z beznaděje. Sen o farmě se stává symbolem lidské touhy po bezpečí, domově a důstojnosti. Nakonec se však ukazuje jako nedosažitelná iluze – krásná, ale odsouzená k zániku stejně jako všechny sny, které se rodí ve světě plném nespravedlnosti a lidské slabosti.
Rozhovor s nevrlým černochem patří k nejnapjatějším a zároveň nejdojemnějším scénám knihy. Crooks, osamělý černoch žijící odděleně od ostatních dělníků, zpočátku reaguje na Lennieho přítomnost podrážděně a s nedůvěrou – je zvyklý, že s ním nikdo nechce mluvit, že ho všichni přehlížejí nebo ponižují. Jeho nevrlost je však jen obrannou maskou proti bolesti a samotě, kterou dlouhá léta snáší. Jak rozhovor pokračuje, jeho drsný tón se mění a Crooks na chvíli odhalí, jak moc touží po lidské blízkosti a rovnoprávnosti. V této scéně Steinbeck citlivě ukazuje, jak hluboko může rasová izolace zasáhnout člověka a proměnit i laskavé srdce v nedůvěřivé a zahořklé.
Od samého začátku knihy, kdy Lennie ze své dětské naivity a neuvědomělé síly zabíjí malé myši, se v čtenáři usazuje neklidné tušení, že jeho nevinnost a síla povedou k tragédii. Každé další „uhlazení“ zvířátka, které končí smrtí, naznačuje, že podobný osud může potkat i něco — nebo někoho — důležitějšího. Steinbeck tak postupně buduje napětí, které se s každou kapitolou zhušťuje, až konečně v závěru knihy naplno naplní čtenářovo očekávání. Tragický konec přichází nevyhnutelně, jako důsledek všech varovných znamení, která autor pečlivě rozesel už od prvních stran příběhu.
STEINBECK, John. O myších a lidech. 1. vydání. Frýdek-Místek: Alpress, 2004. Edice Klokan. 110 s. ISBN 80-7218-497-0.
