Článek
Z Frýdlantu až do Brna, kde to všechno začalo
Jan Budař přišel na svět 31. července 1977 ve Frýdlantu v severních Čechách. Dětství prožil v Brně a už tenkrát bylo jasné, že v něm něco hoří. Maminka ho vedla ke klavíru, táta byl spíš praktický typ, ale nikdo v rodině netušil, že z malého Honzy vyroste umělec, který bude jednoho dne sedět v peruánské džungli a pít odvar z liány smrti.
Po gymnáziu šel na JAMU, obor činoherní herectví, a absolvoval v roce 2000. Hned potom nastoupil do Divadla Na zábradlí (2000–2003), hrál v Huse na provázku, v Klicperově divadle v Hradci Králové, v Národním divadle Brno i v Národním divadle Praha. Divadlo pro něj bylo vždycky laboratoří – místem, kde mohl zkoušet hranice, být ironický, něžný i drsný zároveň.
Někde mezi Stavroginem v Běsech a cenou Alfréda Radoka za nejlepšího herce roku 2004 se začal rodit ten Budař, kterého známe dnes.
Nuda v Brně: První velký třesk a dva Čeští lvi najednou
Rok 2003 všechno změnil. Debutový film Vladimíra Morávka Nuda v Brně, kde Budař hrál Standu a zároveň napsal scénář (spolu s Morávkem), se stal kultem. Absurdní humor, brněnský slang, dvě paralelní dějové linky, které se nikdy nesetkají – a přitom divákovi najednou dojde, že se setkávají pořád. Film získal Českého lva za nejlepší film a Budař si odnesl hned dva – za hlavní mužský herecký výkon a za scénář. Najednou byl všude. Lidé ho zastavovali na ulici a říkali „Hele, ty vole, ty jsi ten Standa!“.
O rok později přidal dalšího lva za vedlejší roli ve filmu Mistři a v roce 2007 ještě jednoho za Václava v úžasném filmu Horem pádem. Čtyři sošky do sbírky – to už je slušná vizitka. Ale Budař nikdy nebyl ten typ, co by se usadil na vavřínech. Pořád hledal něco dalšího.
Když se herec stane režisérem: Princ Mamánek a odvaha být kontroverzní
V roce 2022 přišel Princ Mamánek – Budařův režijní debut v celovečerním hraném filmu. Sám napsal scénář, složil hudbu, hrál hlavní roli a ještě si střihl produkci. Pohádka pro dospělé s Ondřejem Vetchým, Martinem Hubou a Bolkem Polívkou v rolích se nebojí halucinogenních scén, paní Smrt v podání Jany Nagyové a spousty černého humoru. Diváci ho buď milovali, nebo nenáviděli – přesně jak to Budař umí.
„Chtěl jsem udělat pohádku, která není jen pro děti, ale která si dovolí být drsná a pravdivá,“ řekl v jednom rozhovoru. A přesně to se mu povedlo. Film se stal komerčně nejúspěšnější českou pohádkou od dob Třech oříšků pro Popelku (v přepočtu na vstupenky).
Hudba: Od Eliščin bandu k sólovým klavírním sněním
Budař vždycky říkal, že hudba je pro něj stejně důležitá jako herectví. V roce 2006 vydal debutové album Uletěl orlovi s kapelou Eliščin band, o dva roky později Proměna. Písničky jako „Kapitán Srdce“ (duet s Radůzou) nebo „Nebe a Vincek“ se staly malými hity alternativní scény.
Po letech kapela skončila – „ztratila se chemie“, přiznal Budař – a on začal hrát sólově s klavírem. Koncerty Jan Budař & piáno jsou intimní, vizuálně kolážové, plné improvizace a příběhů. V roce 2025 se vrátil s programem Švihák lázeňský – večer plný Sinatra, Karel Hála, Elvis, ale i vlastních věcí, kde se během devadesáti minut převlékne za čtyři uniformy a stand-upuje jako hasič, policista, námořník a voják. Světová předpremiéra 9. listopadu 2025 v Divadle Bolka Polívky byla vyprodaná a publikum řvalo smíchy.
Ayahuasca: Když liána smrti ukáže, kdo opravdu jsi
Největší zvrat v Budařově životě přišel v Peru. Několik ceremonií s ayahuascou – posvátným odvarem z liány Banisteriopsis caapi a listů Psychotria viridis – mu kompletně převrátil vnímání reality. V knizech se setkal sám se sebou, s dětskými traumaty, s vnitřní destrukcí, s inteligencí rostlin, kterou popisuje jako laskavou, vtipnou a nekonečně moudrou bytost.
„Proměnilo mi to vnímání sebe sama,“ říká v rozhovoru pro Novinky.cz. „Najednou jsem viděl souvislosti, které jsem předtím netušil. Pocítil jsem bezpečí i v dusivé bouři.“ Celou zkušenost zachytil v knize Snílek (2021, pouze přes e-shop), která je plná deníkových zápisků, kreseb, básní a fotek. Kniha není v běžné distribuci – Budař ji posílá s osobním věnováním. Lidé mu píšou, že jim změnila život. On sám říká: „Vše, co si dovolíme sdílet, nás osvobozuje.“
Franz a německé trauma: Když musíš mluvit jazykem nepřítele
V roce 2025 přišla role, která Budaře bolela i osvobodila zároveň. Ve filmu Agnieszky Holland Franz (o životě Franze Kafky) hraje českého důstojníka, který mluví výhradně německy. „Z němčiny mám generační trauma – děda pomáhal partyzánům, Němci ho mučili,“ přiznává. Přesto roli vzal. Učil se text foneticky, scéna je krátká, ale intenzivní. „Když jsem to dohrál, měl jsem pocit, že jsem překročil nějaký svůj stín,“ říká. S Hollandovou už natočil tři filmy (Hořící keř, Šarlatán, Franz) a říká, že ji miluje pro její preciznost, svobodu a hloubku.
Vítěz: Patnáct minut, které bolí nejvíc
Krátký film Vítěz (2024/2025), který Budař natočil s Petrem Horkým, je asi jeho nejosobnější věc. Příběh otce a syna, kde hraje sám sebe a malý chlapec jeho vnitřní dítě. Film promítal na terapeutické konferenci a psychoterapeutka Trapková na tabuli nakreslila schéma jeho rodu tři generace zpátky. Budař u toho plakal. „Najednou jsem viděl, odkud se bere moje destrukce. Bylo to silné.“ Film teď vozí po besedách a říká, že mu pomohl víc než roky terapií.
Móda, obrazy, děti a volební právo
Budař si rád hraje i s oblečením. „Šaty dělají člověka z 99 %, říká. Má rád jednoduchost a originalitu – sám si fixou popisuje čepice a trička. „Jednou budu mít vlastní merch,“ směje se v rozhovoru pro Gentleman Store. Maluje obrazy, ilustruje knihy, plánuje výstavu. Podporuje volební právo pro děti („právo není povinnost, je to právo“). A hlavně – pořád se směje. „Humor je možná nejpřesnější definice vesmíru,“ řekl na Festivalu Krumlov 2025.
Janovi je dnes 48 let. A pořád vypadá jako kluk, který právě utekl z domů z džungle s očima plnýma hvězd. Nebojí se být zranitelný, nebojí se být směšný, nebojí se jít proti proudu. Proto ho máme tak rádi. Protože v době, kdy se všichni snaží být dokonalí, on se nebojí říct: „Podívejte, taky jsem jenom člověk. A někdy je to pěkně těžký.“
A přesto – nebo právě proto – je vítěz.
Zdroje:
