Článek
Liberec, město na severu Čech, kde se hory dotýkají nebe a ulice šepotají příběhy textilních továrníček, se stalo kolébkou pro chlapce, který měl v krvi touhu po jevišti. Byl to 16. května 1955, když se Oldřich Kaiser narodil do rodiny, kde se o umění mluvilo spíš v souvislosti s dramatickými kroužky než s velkými scénami. Jeho rodiče nebyli umělci – otec pracoval jako inženýr, matka se starala o domácnost – ale v malém Oldřichovi brzy probudili zvídavost, která ho táhla k divadlu. Jako dítě navštěvoval dramatický kroužek na Základní umělecké škole v Liberci, kde se poprvé setkal s magií slov a gest. Tyto rané zkušenosti byly jako semínka, která později vyklíčila v kariéru plnou rolí, jež mu umožnily prozkoumat lidskou duši od smíchu až po zoufalství.
Cesta k profesionálnímu herectví nebyla přímá, ale plná odhodlání. V roce 1973 absolvoval konzervatoř v Brně, kde se naučil základy řemesla, a pak pokračoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Tam, v roce 1977, dokončil studia společně s talenty jako Ondřej Pavelka či Júlia Jurištová. Ještě během školních let se objevil v Divadle na Vinohradech, kde začal svou divadelní pouť. První role byly charakterní, plné hloubky – například Romeo v Shakespearově Romeovi a Julii, kde ukázal, že dokáže být nejen komikem, ale i romantickým hrdinou. Ale Praha, město tisíce příležitostí, ho brzy vtáhla do víru, kde se smíchal talent s riziky.
Představení v Divadle na Vinohradech trvalo osm let, od 1977 do 1985, a bylo to období, kdy Kaiser začal formovat svůj jedinečný styl. Jeho postavy byly živé, plné energie, která přitahovala diváky jako magnet. Ale pak přišel zvrat – v roce 1985 nastoupil do Studia Ypsilon, což se ukázalo jako klíčový moment v jeho kariéře. Tady vytvořil role, které ho proslavily: S. S. Podsekalnikov v Sebevrahovi nebo Matěj Poctivý v stejnojmenné hře. Studio Ypsilon bylo místem experimentů, improvizací a rozhlasových her, kde Kaiser mohl rozvinout svůj komediální talent do plného květu. Bylo to jako vstoupit do světa, kde se hranice mezi realitou a fikcí stírají, a on v tom exceloval.
Ale žádný příběh není bez temných kapitol. V roce 1993 se Kaiser přesunul do Národního divadla, kde strávil šest let. Zde ztvárnil Jaga v Othellovi pod režijním vedením Ivana Rajmonta, roli plnou intrik a temnoty, která odrážela jeho vlastní vnitřní boje. Národní divadlo mu dalo prestiž, ale také tlak, který ho tlačil k hranicím. Po odchodu z Národního se věnoval volné tvorbě a později se usadil v Divadle Kalich, kde hraje dodnes. Jeho divadelní dráha je jako nekonečný maratón, plný rolí, které mu umožnily prozkoumat širokou škálu emocí – od veselého komika po hlubokého dramatika.
Když mluvíme o Kaiserovi, nelze opomenout jeho legendární spolupráci s Jiřím Lábusem. Tato dvojice se setkala v roce 1979 a od té doby vytvořila komediální duo, které se stalo synonymem pro český humor. Jejich první společný projekt byl pořad Možná přijde i kouzelník v roce 1982, kde spolupracovali s Jiřím Kornem. Pak přišla Ruská ruleta v roce 1994, plná improvizací, které diváky držely v napětí jako thriller. V roce 2000 následoval televizní pořad Zeměkoule, kde parodovali televizní hlasatele s takovou přesností, že to hraničilo s uměním. Ale vrcholem jejich spolupráce je rozhlasový seriál Tlučhořovi, který začali natáčet v roce 1991. Tento improvizační skvost překročil v roce 2015 tisíc dílů a dodnes baví posluchače svou absurditou a vtipem. V roce 1988 byl Kaiser časopisem Kino zvolen nejoblíbenějším československým hercem, což jen podtrhlo jeho popularitu.
Filmová kariéra Oldřicha Kaisera začala brzy, ještě v roce 1971, když jako šestnáctiletý debutoval v malé roli ve filmu Kat nepočká. Byla to role homosexuálního portýra, která naznačila jeho ochotu brát si na sebe nekonvenční postavy. Ale skutečný průlom přišel v roce 1973 s filmem Láska režiséra Karla Kachyni, kde hrál hlavního hrdinu. Tento film mu přinesl popularitu a otevřel dveře k dalším rolím. V roce 1978 následoval Setkání v červenci, kde ukázal svůj komediální talent v plné síle.
Osmdesátá léta byla pro Kaisera érou milovníků a komedií. Objevil se ve filmech jako Maturita za školou, Hořká vůně léta, Já nejsem já nebo Můj hříšný muž. Natáčení v náročných podmínkách, jako v Himálaji pod Mount Everestem pro film Sagarmatha v roce 1988, ukázalo jeho odhodlání. Devadesátá léta přinesla Slunce, seno, erotika v roce 1991 nebo Amerika v roce 1994. Ale nové tisíciletí mu přineslo role, které mu vynesly prestižní ocenění. V roce 2001 ztvárnil postavu ve Tmavomodrém světě, v roce 2006 hlavní roli v Obsluhoval jsem anglického krále Jiřího Menzela. Pak přišly filmy jako Kuky se vrací (2010), Po strništi bos (2017), Masaryk (2016), Muž se zaječíma ušima (2020) a Zahradníkův rok (2024).
Televizní práce byla stejně bohatá. Objevil se v seriálech jako 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města nebo Dynastie Nováků. V novější době v Kapitánu Exnerovi nebo Na vodě. Jeho hlas se objevil i v dokumentech jako Malá z rybárny (2015) nebo Aldabra: Byl jednou jeden ostrov (2014), kde sloužil jako vypravěč.
Ale za vším tím úspěchem se skrývaly stíny. Oldřich Kaiser dlouho bojoval se závislostí na alkoholu, která ovlivnila jeho profesní i osobní život. V roce 2012 strávil tři měsíce v protialkoholní léčebně v Červeném Dvoře a rozhodl se abstinovat. Tento boj byl jako temný protivník v jeho životním dramatu, ale zvítězil. V červenci 2019 prodělal infarkt myokardu, což ho přimělo přehodnotit priority.
Osobní život Kaisera je plný lásky a ztrát. V letech 1980 až 2005 byl ženatý s herečkou Naďou Konvalinkovou, s níž má dceru Karolínu Kaiserovou, narozenou v roce 1983. Mají také další dceru Elizabeth. Jeho sestra Eva Dousková je spisovatelkou, ale vztahy v rodině nebyly vždy idylické – objevily se spekulace o sporech. V roce 2020 se oženil s písničkářkou Dášou Vokatou, která mu přinesla nový začátek. Tato láska byla jako světlo na konci tunelu, plná podpory a klidu.
Ocenění přišla pozdě, ale zaslouženě. Kaiser drží čtyři České lvy: za nejlepšího herce v hlavní roli v Zahradníkův rok (2024), a za vedlejší role v Masaryk (2016), Po strništi bos (2017) a Muž se zaječíma ušima (2021). Byl nominován na Slnko v sieti v roce 2014 za Klauni, vyhrál v roce 2017 za Masaryk a 2021 za Muž se zaječíma ušima. V roce 2025 obdržel Výroční cenu AČFK. Tyto ceny jsou jako koruna na jeho kariéře, potvrzení talentu, který přežil bouře.
Ale Kaiser není jen herec – je i entomologem amatérem. V roce 2004 byl po něm pojmenován druh střevlíka Cychrus kaiseri, objevený v Asii s Vladimírem Benešem. Tato vášeň pro brouky je jako kontrast k jeho jevištnímu životu, klidný únik do přírody.
V roce 2022 vyhrál soudní spor s vydavatelstvím Czech News Center kvůli nepravdivé informaci o příbuzenství s Antonínem Zápotockým, což mu přineslo odškodné 400 tisíc korun. Tento vítězství ukázalo jeho odhodlání bránit svou čest.
Dnes, v roce 2026, Oldřich Kaiser pokračuje v práci. Jeho nejnovější role v Zahradníkův rok ho ukázala v novém světle – jako zahradníka bojujícího s osudem. Jeho život je příběhem resilience, talentu a lásky k umění. V každé roli, v každém smíchu se skrývá kousek jeho duše, která přežila stíny a září dál.
Podrobnější pohled na jeho filmovou kariéru odhaluje bohatství rolí. V roce 2024 to byl Zahradníkův rok, kde ztvárnil muže, jehož život se točí kolem přírody a ztrát. Rok předtím Die Tagebücher von Adam und Eva, adaptace Marka Twaina. V 2022 Cirkus Maximum, Poslední závod a Vánoční příběh. Muž se zaječíma ušima v 2020 byl rolí, která mu vynesla lva – umělec bojující s realitou. Úhoři mají nabito v 2019, Zubatá nekouše. Dívka za zrcadlem v 2018 jako TV film. Po strništi bos v 2017, kde hrál otce v době války.
Masaryk v 2016 byl prezident Beneš, Rudý kapitán detektiv, Řachanda fantasy. Malá z rybárny v 2015 jako vypravěč, Padesátka komedie, Wilsonov vypravěč. Aldabra v 2014 vypravěč, Tři bratři pohádka. Husiti a Klauni v 2013. Líbáš jako ďábel v 2012. Odcházení a Vendeta v 2011. Habermannův mlýn a Kuky se vrací v 2010. Líbáš jako Bůh a Pouta v 2009. Opravdová láska v 2007 TV. Krásný čas a Obsluhoval jsem anglického krále v 2006. Žralok v hlavě v 2005. Non Plus Ultras a Revizor v 2004. Mazaný Filip a Můj otec a ostatní muži v 2003. Tmavomodrý svět v 2001.
Dobrodružství pod postelí v 1997. O holiči a barvíři, Periferie v 1996. Hodiny od Fourniera v 1995. Amerika v 1994. Deset malých běloušků, Pension Lola v 1993. Slunce, seno, erotika, Vyžilý Boudník v 1991. Pes v zahradě, Pražákům, těm je hej v 1990. Barnabáš a Tobiáš v 1989. Sagarmatha v 1988. O princezně na klíček v 1987. Do-re-mi, Chobotnice z II. patra, Můj hříšný muž, Můj obchod se psy, Velká filmová loupež v 1986. Gobseck, Já nejsem já, Krysař, Milenci paní Suzanne, Počestná kariéra, Revue za šest korun v 1985. Bandité, Barrandovské nocturno, Komediant, Rumburak v 1984. Putování Jana Amose v 1983. Čas černý jako voda, Hořká vůně léta, Revue na zakázku, Rozčarovaní, Sny o Zambezi v 1982. Klíč k domovu, Měsíční tónina, Velká sázka o malé pivo v 1981. Černé světlo, Sedm Spartakových dní v 1980. Kam nikdo nesmí, Poslední koncert v 1979. Jak se zranit ve službě, Sázka pro dva, Setkání v červenci, Smrt císaře a krále Karla IV. v 1978. Historie jedné lásky, Pětina průměrného života, Podivný výlet, Romance pro křídlovku, Stín létajícího ptáčka, Šestapadesát neomluvených hodin, Tetinka v 1977. Birlibán, Když vyjí vlci, Posel dobrých zpráv, U babiččina stolu v 1976. Plavení hříbat, Zrcadlo pro Kristýnu v 1975. Královský gambit v 1974. Čertova stěna, Láska, Maturita za školou v 1973. Kat nepočká v 1971.
V televizních seriálech byl stejně aktivní. Labyrint světa a ráj srdce v 2020 jako vypravěč v mnoha epizodách. Kapitán Exner v 2017. Na vodě v 2016 s epizodami jako Silvestr či Vánoce. České století v 2014. Stopy života v 2013. Nejlepší Bakaláři v 2012. Nemocnice na kraji města - nové osudy v 2008. Černí baroni v 2004 s epizodami jako Vzácná návštěva. Josef a Ly v 2004. Duch český v 2001. Motel Anathema v 1998. Ze života rodiny Horáčkovy v 1995. Arabela se vrací v 1993. Čtyřlístek v 1991 a 1990. Podivuhodné příběhy Šimona a Penelopky v 1989. Chobotnice z II. patra v 1986. Paragrafy na kolech, Povídky malostranské v 1985. Dynastie Nováků v 1982. Nemocnice na kraji města v 1981. 30 případů majora Zemana v 1979. Bakaláři v 1977. Pejsvídek a Medvísek v 1977. Muž na radnici v 1976. Příběhy čokoládového panáčka v 1975.
Jeho divadelní role jsou stejně působivé, i když méně dokumentované v seznamech. V Studiu Ypsilon to byly improvizace, které mu umožnily být sám sebou. V Národním Jago, který byl plný intrik. V Divadle Kalich pokračuje v tradici.
Kaiserův život je plný anekdot. Jednou, během natáčení v Himálaji, bojoval s nadmořskou výškou, ale jeho humor ho držel při životě. V rozhlasu s Lábusem improvizovali hodiny, vytvářejíc legendy. Jeho boj s alkoholem byl veřejný, ale vítězný – stal se inspirací pro mnohé.
V roce 2025 slavil 70 let, a přestože prodal chalupu v Česku a uvažuje o životě ve Vídni, zůstává aktivní. Jeho druhá žena Dáša Vokatá, která ho nejdřív nepoznala jako herce, mu poskytuje klid. Dcera Karolína žije v Nizozemsku, je krásná a talentovaná.
Příběh Oldřicha Kaisera je jako nekonečný film – plný smíchu, slz a vítězství. V každém okamžiku ukazuje, že talent přežije vše.
https://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Kaiser
https://www.csfd.cz/tvurce/1040-oldrich-kaiser/
https://www.imdb.com/name/nm0435200/
https://www.reflex.cz/clanek/zpravy/101234/vasnivy-entomolog-a-skvely-komik-oldrich-kaiser-slavi-65-narozeniny.html
https://medium.seznam.cz/clanek/oldrich-szaban-genialni-herec-oldrich-kaiser-zazil-vzestupy-i-pady-148054
