Článek
Dětství propletené romskými kořeny a prvními divadelními kroky
Jan Cina přišel na svět v pražské rodině, kde otec pocházel z východního Slovenska a přinesl s sebou bohatou romskou tradici hudby a tance. Matka z jihozápadních Čech naopak představovala český základ, takže malý Honza vyrůstal mezi dvěma světy. Romsky sice nikdy neuměl plynně, přesto romská identita v něm postupně sílila – jak sám později řekl, stává se čím dál výraznější součástí jeho bytí. Vzpomínal na letní tábory zpěvačky Idy Kelarové, kde hudba romských kořenů zněla všude kolem a formovala jeho lásku k rytmu a melodii.
Už jako malý chlapec projevoval neuvěřitelný talent k pohybu a herectví. Rodina ho podporovala, a tak se brzy ocitl na jevišti školních souborů. Klíčový okamžik přišel v roce 2002, kdy ho asistentka režie zahlédla při jednom představení a nabídla mu roli v celovečerním filmu Smradi. Tehdy čtrnáctiletý Jan ztvárnil nejstaršího syna v rodině, která se potýká s každodenními problémy. Film ukázal jeho přirozený herecký dar – směs dětské nevinnosti a rané dospělosti, která diváky okamžitě zaujala. Tato role nebyla jen náhodou, stala se odrazovým můstkem k profesionální dráze. Následovaly další dětské projekty jako Černý slzy nebo Únos domů, kde si zahrál Kryštofa. Už tehdy bylo jasné, že před ním stojí velká budoucnost, plná světel ramp a kamer.
Cesta vzděláním: Konzervatoř, DAMU a formování všestranného umělce
Po úspěšném debutu se Jan Cina rozhodl pro systematickou přípravu. V roce 2007 dokončil hudebně-dramatický obor na Pražské konzervatoři, kde získal nejen herecké základy, ale i hluboké znalosti zpěvu a tance. Studium nebylo snadné – spojovalo intenzivní trénink s prvními profesionálními zkušenostmi. Po maturitě pokračoval na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, konkrétně na katedře alternativního a loutkového divadla. Tady se naučil pracovat s tělem, hlasem a emocemi na úplně nové úrovni. Alternativní přístup mu umožnil experimentovat s pantomimou, improvizací i loutkovým divadlem, což později obohatilo jeho výkony v klasických rolích.
Během studií se objevoval na menších scénách, jako v Divadle Konzervatoře nebo Strašnickém divadle, kde hrál Mauglího. Tyto zkušenosti ho naučily disciplíně a pokoře. V rozhovorech často vzpomíná, jak ho učitelé tlačili k sebehledání – a právě tehdy začal vnímat svůj romský původ ne jako břemeno, ale jako bohatství, které přináší jedinečný pohled na svět. Studium zakončil magisterským titulem a byl připraven dobývat velké scény.
První filmové a televizní role: Od pohádek k dramatickým příběhům
Po škole přišly první větší příležitosti. V roce 2007 si zahrál Alberta v televizní pohádce O dívce, která šlápla na chléb, kde jeho mladistvý šarm dokonale zapadl do kouzelného světa. O dva roky později následovala role Saši v seriálu První krok, který ho představil širšímu publiku. Dlouhodobější angažmá získal v oblíbené Ordinaci v růžové zahradě, kde po několik let ztvárňoval postavu Matyho. Tady se naučil pracovat s dlouhodobým vývojem charakteru a diváckou přízní.
Průlom přišel v roce 2011 s filmem Místa, kde zahrál Marka Navrátila – mladého muže hledajícího své místo ve světě. Role mu vynesla uznání kritiků i diváků. Další výrazný milník byl rok 2016 a minisérie Pustina, kde ztvárnil Lukáše Vašíčka. Temný příběh venkovské komunity mu umožnil ukázat temnější stránky herectví – složité vztahy, emoce na hraně a fyzickou přítomnost. Kritici ho chválili za autenticitu a hloubku. Podobně v seriálu Terapie nebo Svět pod hlavou dokázal, že zvládne psychologicky náročné postavy.
Vrcholem jeho filmové kariéry se stal rok 2019 a snímek Národní třída, kde ztvárnil postavu zvanou Psycho. Tento charismatický, ale nebezpečný mladík v sobě nesl energii ulice i vnitřní konflikty. Film režiséra Štěpána Pecha ukázal Janovu schopnost hrát antihrdiny s empatií. O rok později přišla minisérie Herec, kde si poprvé zahrál herce – Stanislava Láníka. Role plná morálních rozporů byla podle jeho slov nejsložitější v kariéře. „Režisér viděl mou temnější stránku,“ přiznal později. Tento výkon mu přinesl novou vlnu uznání a potvrdil, že dokáže ztvárnit i ty nejsložitější charaktery.
Další projekty jako Buko (2022), Sladký život (2024) nebo seriál To se vysvětlí, soudruzi! ukazují, jak se jeho herectví vyvíjí. V dabingu propůjčil hlas například Joffreymu Baratheonovi v Hře o trůny, Kurtu Hummelovi v Glee nebo postavám v Průměrňácích. Každá role přidávala další vrstvu k jeho uměleckému portfoliu.
Divadlo jako láska na celý život: Od Mauglího po Shakespeara
Divadlo bylo pro Jana Cinu vždy domovem. Hrál v Desítkách inscenací – od Tří v tom přes Yvonnu, princeznu Burgundskou až po Veselé paničky windsorské na Letních shakespearovských slavnostech, kde ztvárnil Fentona. V Divadle Studio DVA zazářil jako princ v Šíleně smutné princezně nebo Malý princ v stejnojmenné adaptaci. Muzikál Mauglí v Divadle Kalich mu přinesl titulní roli, kde mohl spojit herectví s tancem a zpěvem.
V A studiu Rubín se objevil v Moje malá úchylka, v Divadle Hybernia v Quasimodovi nebo Přízraku Londýna. Nedávno ho diváci viděli v Martě na Letní scéně Musea Kampa nebo jako Jaga v Othellovi. Každá divadelní role mu umožňuje bezprostřední kontakt s publikem – a právě to ho naplňuje nejvíc.
Zpěv a tanec jako další pilíře kariéry: Vítězství, která změnila vše
V roce 2016 Jan Cina vstoupil do televizních domácností úplně jinak. V soutěži Tvoje tvář má známý hlas předvedl úžasné proměny – od Madonny přes André 3000 až po Naďu Urbánkovou. Jeho vítězství v druhé řadě nebylo jen o hlase, ale o herecké přesvědčivosti a charismatu. Výhru věnoval Mobilnímu hospici Ondrášek, což ukázalo jeho lidskou stránku.
O pět let později přišel další triumf – vítězství v jedenácté řadě StarDance …když hvězdy tančí s partnerkou Adrianou Maškovou. Tanec byl pro něj vždy přirozený díky romským kořenům, a tady to dokázal celému národu. Soutěž mu přinesla nejen trofej, ale i nové fanoušky a sebevědomí. Je členem hudební skupiny, spolupracoval s Bárou Polákovou a dalšími, a jeho recitály jako Malý princ s orchestrem jsou vyprodané.
Osobní život v rovnováze: Otevřenost, láska a nové cesty
Jan Cina nikdy neskrýval svou sexuální orientaci ani romskou identitu. Dlouhých šestnáct let žil v partnerském vztahu s hercem Petrem Vančurou. Spolu prošli mnoha společnými projekty a veřejnost je vnímala jako jeden z nejstabilnějších párů v českém showbyznysu. Rozchod v roce 2022 oznámili přátelsky – „Nic zlého jsme si neudělali,“ řekli tehdy. Dnes Jan žije svobodněji a hledá novou rovnováhu.
V posledních letech strávil několik měsíců v New Yorku, kde zpíval gospely a načerpal energii z multikulturního prostředí. Mluví o tom, jak ho město naučilo větší otevřenosti a všímavosti. Zkoumá, zda touží po dětech, ale především se soustředí na sebe – „Potřebuju ještě vychovat sebe,“ přiznává v rozhovorech. Jeho příběh je důkazem, že i v konzervativnější české společnosti lze být sám sebou a uspět.
Současné projekty a výhled do budoucnosti: Nové výzvy na obzoru
Dnes Jan Cina pokračuje v natáčení – objevil se ve filmu Sladký život, seriálu To se vysvětlí, soudruzi! nebo připravovaném Chica Checa. Plánuje další divadelní projekty a možná i novou hudbu. Jeho romské kořeny ho stále inspirují k projektům pro děti z menšin. Je příkladem, jak talent, píle a autenticita dokážou překonat překážky.
Jan Cina není jen herec. Je symbolem změny, multitalentem a člověkem, který žije naplno. Ať už tančí na parketu, zpívá na jevišti nebo hraje složité postavy, vždycky zanechává dojem. Jeho cesta teprve pokračuje – a my se můžeme těšit na další kapitoly.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Cina
https://www.kinobox.cz/osobnosti/965173-jan-cina
https://www.imdb.com/name/nm1154891/
https://plus.rozhlas.cz/herec-jan-cina-v-americe-jsem-zpival-gospely-bylo-fascinujici-s-mistnimi-tetkami-9476470
https://www.extra.cz/tema/jan-cina/1
