Jiří Ornest: Muž mnoha tváří českého umění

Představte si Prahu poválečných let, kde se v rodině plné uměleckého nadšení narodí chlapec, jehož osud je předurčen k světlům ramp a stínům zákulisí. Jiří Ornest přišel na svět 27. září 1946 v srdci Československa, v rodině, kde divadlo nebylo jen povoláním, ale způsobem života. Jeho otec Ota Ornest, uznávaný režisér, a matka Jarmila Smejkalová, talentovaná herečka, vytvářeli prostředí, kde se slova dramatiků mísila s každodenním životem. Mezi příbuznými se objevují jména jako básník Jiří Orten nebo herec Zdeněk Ornest – rodinná linie, která se táhne skrz české umění jako zlatá nit.

Toto dědictví nebylo náhodné; Ornest vyrůstal v atmosféře, kde se večery plnily diskuzemi o představeních a rolích. Jeho sourozenci, Ester Janečková a Hana Ornestová, sdíleli stejný zájem, což rodinu ještě více spojovalo. Jiřího dětství bylo poznamenáno nejen rodinnými vazbami, ale i historickým kontextem – Praha po válce, kde se umění stávalo útočištěm před realitou. Už jako teenager cítil volání scény, které ho vedlo k studiu na prestižní Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze (DAMU). Zde se naučil nejen technice herectví, ale i hlubšímu porozumění dramatu, což položilo základy pro jeho budoucí úspěchy.

Studium na DAMU nebylo jen formální; bylo to období intenzivního růstu, kde Ornest experimentoval s různými styly. Jeho učitelé, veteráni českého divadla, viděli v něm potenciál charakterového herce – toho, kdo dokáže vtělit do rolí nejen slova, ale i emoce a společenské komentáře. Po absolvování v roce 1968 nastoupil do angažmá v Divadle E. F. Buriana, kde strávil více než dvě desetiletí. Toto divadlo, známé svými avantgardními přístupy, se stalo jeho druhým domovem. Zde se Ornest věnoval alternativnímu divadlu, kde hranice mezi realitou a fikcí často mizely, a kde se naučil, jak divákům nabídnout něco víc než jen zábavu – provokaci a reflexi.

Divadlo Na zábradlí, kam Ornest přešel v roce 1990, představovalo novou kapitolu. Toto ikonické místo, spojené s Václavem Havlem a experimentálními představeními, umožnilo Ornestovi rozvinout svůj talent v plné šíři. Jeho role zde často nesly prvky satiry, kde se mísila humor s kritikou společnosti. Představte si ho na jevišti, jak ztvárňuje postavy, které odhalují absurdity každodenního života – od komunistických funkcionářů po obyčejné lidi v neobyčejných situacích. Jeho přítomnost na scéně byla magnetická; diváci oceňovali jeho schopnost přecházet od dramatického napětí k jemným nuancím.

Ale Ornest nebyl jen hercem – jeho režijní ambice ho vedly k tvorbě vlastních inscenací. V divadle i rozhlase režíroval díla, která odrážela jeho zájem o světovou literaturu. Jeho překlady, jako Orwellův „1984“ nebo Ionescův „Bahno“, přinesly českým posluchačům antiutopické příběhy plné napětí. Tyto adaptace, často nominované na ceny jako Prix Bohemia Radio, ukazovaly Ornestovu všestrannost. Nešlo jen o převod slov; šlo o přenesení duše díla do nového kontextu, kde rezonovaly s českou realitou postkomunistické éry.

V televizních pořadech jako „Dvaadvacítka“ nebo „Zázraky života“ se Ornest ukázal jako mistr satiry. Jeho vystoupení byla plná ironie, kde se smál absurditám života, a přitom diváky nutily přemýšlet. Tyto pořady, vysílané na České televizi, přinesly Ornestovi širší popularitu, než jen mezi divadelníky. Byl to herec, který dokázal být vtipný, aniž by ztratil hloubku – vlastnost, která ho odlišovala od mnoha kolegů.

Přechod k filmu přinesl Ornestovi nové výzvy a úspěchy. Jeho role ve filmech režisérů jako Jan Hřebejk nebo Karel Kachyňa ho etablovaly jako charakterového herce par excellence. Ve filmu „Šakali léta“ ztvárnil komunistického pohlavára s takovou ironií, že diváci viděli nejen postavu, ale i kritiku režimu. Tato role, plná nuancí, ukázala Ornestovu schopnost vtělit do jedné figury celou éru – od moci po úpadek.

V „Mistři“ režiséra Marka Najbrta se objevil jako Ing. Pavelec, chatař a vášnivý hokejový fanoušek. Zde Ornest přinesl teplo a sympatie, což kontrastovalo s jeho satirickými rolemi. Film, oslavující český hokejový triumf, umožnil Ornestovi ukázat lidskou stránku – postavu, která je blízko každému, kdo miluje sport a kamarádství. Jeho výkon byl tak přirozený, jako by žil život té postavy sám.

Další vrcholem byla role v „Cesta z města“ Tomáše Vorla, kde hrál otce svérázné Markéty. Rodinné dynamiky, plné humoru i napětí, umožnily Ornestovi prozkoumat otcovství v moderním kontextu. A v „Hanele“ Karla Kachyni ztvárnil otce ortodoxního Žida, což byla role emotivní a kulturně bohatá. Odmítnutí dcery kvůli víře přineslo do filmu hloubku, kde Ornest exceloval v zobrazení vnitřních konfliktů.

Jeho filmografie je bohatá: od „Malá mořská víla“ po „Kde se bere sníh“, kde se objevil v menších, ale zapamatovatelných rolích. Každá z nich přidávala do mozaiky českého filmu kousek Ornestovy duše – směsici inteligence, humoru a citu pro drama.

Ornestova překladatelská práce byla stejně důležitá jako jeho herectví. Adaptace děl jako „Ten, který tě nespouští z očí“ Josepha Sheridan Le Fanu nebo „Příběh tisící druhé noci“ Josepha Rotha přinesly českým posluchačům hororové a satirické příběhy. Tyto překlady, často pro Český rozhlas, byly nominovány na ceny a ukazovaly Ornestovu lásku k literatuře. Nešlo jen o převod; šlo o reinterpretaci, kde slova získávala nový život v českém prostředí.

Jeho spolupráce na „Léto v Laponsku“ Petra Pýchy a Jaroslava Rudiše přinesla do rozhlasu svěží vítr. Ornest viděl v překladech nástroj k propojení kultur, což obohatilo české umění o globální perspektivy.

Osobní život Ornesta byl úzce propojen s uměním. Od roku 1974 byl ženatý s herečkou Danielou Kolářovou, s níž měl syny Šimona a Matěje. Tato rodina, žijící v Praze, poskytovala Ornestovi oporu v turbulentním světě showbyznysu. Kolářová, sama uznávaná herečka, sdílela s ním nejen lásku, ale i profesionální výzvy. Jejich manželství bylo příkladem, jak umění může spojovat lidi na celý život.

Smrt Jiřího Ornesta 9. dubna 2017 v Praze ve věku 70 let byla ztrátou pro celou českou kulturu. Pohřben byl v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově na Olšanech, kde spočívá vedle předků. Jeho odkaz žije v rolích, překladech a vzpomínkách. Ornest nebyl jen hercem; byl mostem mezi generacemi, který přinášel do umění autenticitu a hloubku.

V roce 1996 obdržel Cenu Alfréda Radoka, což bylo vrcholem uznání jeho přínosu k alternativnímu divadlu. Tato cena podtrhla, jak Ornest ovlivnil české scény – od experimentů po mainstream.

Jeho práce v rozhlase, jako adaptace „1984“, rezonuje i dnes, v éře digitálních médií. Ornest ukázal, že umění není jen zábava, ale nástroj k reflexi společnosti. Jeho filmové role, plné ironie, pomáhají pochopit minulost, zatímco překlady otevírají dveře k světové literatuře.

Dnes, osm let po jeho smrti, se Ornestovo dílo vrací v reprisech a vzpomínkách. Mládí herci se inspirují jeho stylem – směsicí vážnosti a humoru. Jeho rodina pokračuje v tradici, což zajišťuje, že jméno Ornest zůstane živé.

V Divadle E. F. Buriana Ornest experimentoval s formami, které překračovaly tradiční hranice. Jeho role v avantgardních představeních často zahrnovaly improvizaci, což přinášelo do divadla svěžest. Později v Divadle Na zábradlí se věnoval satirickým kusům, kde kritizoval společenské normy. Tyto experimenty ovlivnily generaci herců, kteří viděli v Ornestovi průkopníka.

V pořadech jako „Dvaadvacítka“ Ornest exceloval v rolích, které parodovaly realitu. Jeho humor byl inteligentní, nikoli laciný – nutící diváky přemýšlet o absurditách života. Seriál „Zázraky života“ přinesl další vrstvy, kde Ornest ztvárnil postavy plné lidských slabostí.

Ornestovy překlady nebyly jen technické; byly umělecké. Adaptace Orwella varovala před totalitou, zatímco Le Fanu přinášel horor. Tyto díla, vysílaná v rozhlase, dosáhla širokého publika a obohatila českou kulturu.

Cena Alfréda Radoka v roce 1996 byla vrcholem, ale Ornestovo uznání šlo dál – od nominací na rozhlasové ceny po chválu kritiků. Jeho přínos byl oceňován pro inovace a autenticitu.

Dnes Ornest inspiruje nové generace. Jeho synové pokračují v umění, zatímco jeho díla se vracejí na scény. V éře digitálních médií jeho příběhy zůstávají relevantní, připomínající sílu umění.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Ornest

https://www.imdb.com/name/nm0650326/ https://english.radio.cz/theatre-film-actor-director-author-ornest-dies-70-8195817

https://www.themoviedb.org/person/571467-jiri-ornest

https://www.csfd.cz/tvurce/5714-jiri-ornest/