Článek
Zrození v Baťově městě a kořeny, které formovaly uměleckou duši
Josef Abrhám přišel na svět čtrnáctého prosince tisíc devět set třicet devět ve Zlíně, tehdy v Protektorátu Čechy a Morava. Město proslulé baťovskou industrií mu dalo nejen jméno, ale i pevný základ v hodnotách pracovitosti a přesnosti, které později promítl do svých hereckých výkonů. Jeho původ byl česko-slovenský – vnukem slovenského dramatika, prozaika a evangelického faráře Jozefa Hollého. Tento rodinný odkaz na slova a příběhy ho nepochybně ovlivnil už od dětství. Strýcem mu byl herec Martin Hollý starší a bratrancem režisér Martin Hollý mladší. Takové spojení s divadelním a literárním světem nebylo náhodou – už jako mladý chlapec cítil volání jeviště.
Dětství a mládí nejsou zdokumentovány do všech podrobností, přesto je jasné, že Abrhám vyrůstal v prostředí, kde se cenila vzdělanost a kultura. Po druhé světové válce, kdy Československo procházelo bouřlivými změnami, se rozhodl pro herectví jako životní cestu. Nejprve nastoupil na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, kde strávil dva roky. Poté přešel na pražskou Divadelní fakultu Akademie múzických umění, známou jako DAMU. Absolvoval ji v roce tisíc devět set šedesát dva a hned během studií hostoval v Národním divadle. Tato raná zkušenost mu otevřela dveře do velkého světa českého divadla a filmu.
Cesta na divadelní prkna: Od Vinohrad po legendární Činoherní klub
Po absolutoriu nastoupil Abrhám na tři sezóny do Divadla na Vinohradech, tehdy známého jako Divadlo československé armády. Zde získal první profesionální zkušenosti a ukázal, že má talent nejen na dramatické role, ale i na komediální nuance. V roce tisíc devět set šedesát pět přešel do Činoherního klubu v Praze, kde zůstal až do roku tisíc devět set devadesát dva. Právě zde se stal jedním z nejvýraznějších členů souboru a získal si obdiv kritiky i publika. Jeho výkony byly chváleny pro přesnost, ironii a schopnost propojit humor s hlubokou lidskostí.
V Činoherním klubu vytvořil desítky rolí, které dodnes patří k vrcholům českého divadla. Krátce hostoval i v Národním divadle, ale v srpnu tisíc devět set devadesát čtyři se rozhodl ukončit stálé angažmá. Od té doby už jen výjimečně vystupoval na jevišti – herectví pro něj bylo více než zaměstnání, stalo se životním posláním. V devadesátých letech se zapojil i do doprovodných programů výstav věnovaných T. G. Masarykovi, kde svým hlasem a přítomností přibližoval historii širšímu publiku. Jeho odchod z pravidelného divadla neznamenal konec kariéry, naopak otevřel prostor pro film a televizi, kde dosáhl největší slávy.
První filmové kroky: Debuty, které naznačily budoucí velikost
Filmová kariéra Josefa Abrháma začala brzy po absolutoriu. Už v roce tisíc devět set šedesát jedna se objevil v menší roli ve snímku Kde alibi nestačí. O rok později následovaly tituly jako Černá dynastie, Transport z ráje a Strop. Právě v Transportu z ráje od režiséra Zbyněka Brynycha získal první výraznější roli a ukázal svůj potenciál. V témže roce ztvárnil spisovatele Jaroslava Haška ve filmu Velká cesta, což byl první velký úspěch. Následoval Křik z roku tisíc devět set šedesát tři, kde hrál nastávajícího otce – role plná emocí a subtlety.
Šedesátá léta byla obdobím české nové vlny a Abrhám se v ní neztratil. Objevil se v snímcích jako Každý den odvahu, Pension pro svobodné pány, Happy End nebo Dita Saxová. Jeho herectví bylo přirozené, neokázalé, schopné zachytit i ty nejjemnější nuance lidské duše. V sedmdesátých letech se jeho talent plně rozvinul v komediích. Spolupráce s dvojicí Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák se stala klíčovou pro celou jeho kariéru. Začalo to rolí profesora Čeněka Jandy v Marečku, podejte mi pero! z roku tisíc devět set sedmdesát šest. Tato postava třídního učitele plného ironie a lidskosti se stala ikonou a dodnes ji diváci citují.
Ikony sedmdesátých a osmdesátých let: Seriálový lékař i falešný vrchní Nejslavnější televizní rolí Josefa Abrháma se stal doktor Arnošt Blažej v seriálu Nemocnice na kraji města. Od roku tisíc devět set sedmdesát sedm do tisíc devět set osmdesát jedna okouzloval diváky jako charismatický, trochu svůdný lékař. Seriál se stal fenoménem a Abrhám si roli zopakoval i v pokračováních Nemocnice na kraji města po dvaceti letech a Nové osudy. Jeho Blažej byl symbolem lékařské autority i lidskosti v době, kdy televize sloužila jako únik z každodennosti.
V roce tisíc devět set osmdesát přišla další legenda – hlavní role Dalibora Vrány ve filmu Vrchní, prchni!. Režisér Ladislav Smoljak ho obsadil proti původnímu záměru scenáristy Zdeňka Svěráka. Falešný vrchní, který se vydává za číšníka, se stal symbolem české komedie. Abrhám zde ukázal mistrovství suchého humoru, sebeironie a přesné komiky. Film patří k nejsledovanějším českým snímkům vůbec a jeho hlášky se staly součástí lidové mluvy. V témže období si zahrál i v Svatební cestě do Jiljí po boku své manželky Libuše Šafránkové – role manžela Tomáše Krchňáka byla plná něhy a autenticity.
Osmdesátá léta přinesla i dramatické role. V roce tisíc devět set osmdesát devět ztvárnil knížete Alexeje v hořké komedii Konec starých časů Jiřího Menze. Stejný rok si zahrál Karla Čapka ve filmu Člověk proti zkáze. Tato postava spisovatele byla pro Abrháma osobní výzvou – propojil intelekt s emocemi a ukázal hloubku svého hereckého rozsahu. Další výraznou rolí byl divadelní vědec v Jáře Cimrmanovi ležícím, spícím. Každá z těchto postav dokazovala, že Abrhám není jen komik, ale všestranný herec schopný zvládnout jak lehkost, tak vážnost.
Devadesátá léta a nová svoboda: Český lev za mistrovský výkon
Po sametové revoluci se Abrhámovi otevřely nové možnosti. V roce tisíc devět set devadesát tři získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli za postavu Prokopa ve filmu Šakalí léta. Tato role mladého muže v době jazzu a společenských změn byla plná energie a přesvědčivosti. Ocenění potvrdilo jeho postavení mezi špičkou českého herectví. Nominace na Českého lva přišly ještě v roce dva tisíce šest za vedlejší roli ve filmu Kráska v nesnázích (postava Evžena Beneše) a v roce dva tisíce jedenáct za hlavní roli Riegera ve snímku Odcházení podle Václava Havla.
V devadesátých letech se objevil i v Žebrácké opeře, Městem chodí Mikuláš nebo Stůj, nebo se netrefím. Každá role nesla jeho typický podpis – přirozenost, ironii a hloubku. Spolupracoval s předními režiséry a ukázal, že dokáže držet krok s novou generací filmařů.
Nové tisíciletí: Zralost, rodina a poslední velké role
Po roce dva tisíce se Abrhám soustředil na vybrané projekty. Zahrál si v Pánské jízdě, Krásce v nesnázích, Obsluhoval jsem anglického krále nebo Anděl Páně 2, kde ztvárnil svatého Josefa. V roce dva tisíce šestnáct přišel Anděl Páně 2 – role plná moudrosti a humoru. Jeho poslední filmy jako Jak básníci čekají na zázrak nebo Očima fotografky ukázaly zralého herce, který stále dokáže oslovit diváky.
Rodinný příběh plný lásky a obětavosti
Osobní život Josefa Abrháma byl stejně bohatý jako jeho kariéra. V letech tisíc devět set šedesát osm až tisíc devět set sedmdesát šest žil s herečkou Naďou Urbánkovou. Poté se v roce tisíc devět set sedmdesát šest oženil s Libuší Šafránkovou, jednou z nejoblíbenějších českých hereček. Jejich manželství trvalo až do její smrti v červnu roku dva tisíce dvacet jedna. Spolu vychovali syna Josefa Abrháma mladšího, narozeného v roce tisíc devět set sedmdesát sedm. Syn se později stal oporou rodičům – staral se o ně v posledních letech života v Liběchově.
Abrhám trpěl v závěru života neurologickými problémy, přesto zůstal bojovníkem. Zemřel šestnáctého května dva tisíce dvacet dva v mělnické nemocnici na zápal plic ve věku dvaosmdesáti let. Pohřben byl na hřbitově v Kunovicích. Jeho odchod přišel necelý rok po ztrátě manželky a otřásl celým českým kulturním světem.
Ocenění, která potvrdila velikost
Během kariéry získal řadu ocenění. V roce tisíc devět set osmdesát cenu za herecký výkon za Vrchní, prchni!. V devadesátém prvním cenu ministra kultury za Člověka proti zkáze. V devadesátém třetím Českého lva za Šakalí léta. Korunou všeho byla Cena Thálie za celoživotní mistrovství v činohře v roce dva tisíce dvacet.
Dědictví, které přetrvá generace
Josef Abrhám zanechal odkaz, který přesahuje jednotlivé role. Jeho postavy – od doktora Blažeje přes falešného vrchního až po Karla Čapka – jsou součástí české kulturní identity. Filmy s jeho účastí se stále vysílají, citují se a inspirují nové generace herců. Byl mužem, který dokázal propojit komedii s dramatem, humor s hloubkou a osobní život s uměním. V době, kdy české filmy bojovaly o diváky, přinášel radost, úsměv i zamyšlení. Jeho příběh zůstává připomínkou, že pravé herectví není jen o rolích, ale o lidskosti, kterou dokáže předat dál.
zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Abrh%C3%A1m
https://www.imdb.com/name/nm0009368/
https://en.wikipedia.org/wiki/Josef_Abrh%C3%A1m
https://www.csfd.cz/tvurce/931-josef-abrham/
https://www.filmcenter.cz/en/people/6760-josef-abrham
