Kutil Wenciš: jak si zlatý slavík Noid Bárta buduje na hranicích s Německem ztracené dětství

Je sobotní ráno kdesi u Rozvadova, pár set metrů od hranice s Německem, a v montérkách ušpiněných maltou stojí muž, kterého ještě před rokem viděla televizní diváci v saku na pódiu Fora Karlín. Václav Noid Bárta - zlatý slavík za rok 2025, frontman kapely Dymytry, autor muzikálových hitů - právě natáčí video na Instagram. Nemluví o novém albu ani o turné. Ukazuje, jak svépomocí opravil obklady v koupelně. „Spoustu věcí, byť nejste zkušenými kutily, si můžete udělat sami za pár korun,“ vzkazuje statisícům sledujících.

Ten kontrast je tak nápadný, že by mohl působit jako marketingová póza. Ve skutečnosti je to ale příběh mnohem starší a mnohem osobnější, než by se na první pohled zdálo. Bárta se totiž nevrátil na náhodnou chalupu. Vrátil se domů - do domu, který jeho rodina kdysi ztratila a který si po letech koupil zpátky.

Příběh začíná v osmdesátých letech, kdy malý Vašek jezdil s rodiči na chalupu u Rozvadova, obce ležící přesně na hraničním přechodu do Německa. Otec ho tam učil chytat ryby, s matkou se koupal v místním potoce. Byla to jedna z těch chalup, které pro dítě znamenají celé léto - a v jeho případě i něco navíc, protože jeho otec, Václav Bárta starší, je český dramatik a básník, podepsaný mimo jiné pod texty písní k pohádce Princezna ze mlejna. Chalupa tak byla i místem, kde se v rodině tvořilo.

Pak přišel rozvod rodičů a s ním rozhodnutí, které dítě nemá šanci ovlivnit: chalupu prodali. Pro Bártu to znamenalo definitivní konec jedné kapitoly dětství. Jak později přiznal v médiích, se ztrátou domova se nikdy úplně nesmířil - i když navenek žil dál naplno, věnoval se hudbě, divadlu, později i vlastní rodině.

Osud ale nabídl druhou šanci. Po letech se stará chalupa znovu objevila v realitní nabídce a Bárta si ji po dohodě s prodejcem mohl odkoupit zpátky. Ve chvíli, kdy klíče podruhé v životě otočil v zámku dveří, které jako dítě znal nazpaměť, popsal to jako moment silně dojemný. Nebyl to nákup investiční nemovitosti. Byl to pokus vrátit se v čase a napravit něco, co bylo dávno rozhodnuto bez jeho účasti.

Samotný objekt navíc není žádnou romantickou chaloupkou z pohádky. Původní stavení kdysi sloužilo i jako malý penzion a v době, kdy se dostalo zpátky do Bártových rukou, rozhodně nebylo v ideálním stavu. Roky bez pravidelné údržby se na něm podepsaly - vlhké zdi, zastaralé rozvody, podlahy, které si žádaly kompletní výměnu. Pro člověka, který by chtěl mít rekonstrukci rychle za sebou, by to možná byl důvod hledat jinde. Pro Bártu to byl naopak další argument, proč se do práce pustit vlastníma rukama - čím větší rozsah oprav, tím víc příležitostí vtisknout domu vlastní rukopis.

Zajímavé je i to, kam přesně si Bárta svou chalupu umístil na mapě Česka. Zatímco velká část tuzemských celebrit vyhledává pro víkendové útočiště jih Čech nebo okolí Vysočiny, on zamířil na úplně opačnou stranu republiky - do pohraniční obce Rozvadov, proslulé především hraničním přechodem do Německa a rušnou dálnicí D5 procházející kousek odtud. Na první pohled ne úplně typická volba pro rodinnou idylku. Jenže pro Bártu nešlo o výběr z katalogu nemovitostí, ale o návrat na konkrétní souřadnice vlastního dětství, kde je hodnota místa daná vzpomínkami, ne turistickou atraktivitou okolí.

Cesta k roli domácího kutila přitom nezačala plánovaně. Bárta se k řemeslu dostal v době pandemie, kdy - podobně jako spousta lidí uvězněných doma - hledal způsob, jak zaplnit čas a energii, kterou dřív spotřebovávaly koncerty a natáčení. Tehdy si na sociálních sítích začal říkat Kutil Wenciš a natáčel první videa ze svých domácích projektů.

Co u mnoha lidí skončilo jako krátkodobá karanténní zábava, se u Bárty proměnilo v trvalou vášeň. Když přišla možnost koupit zpět rodinnou chalupu, měl už za sebou dost zkušeností na to, aby se rekonstrukce nezalekl. Místo najímání drahých firem vzal nářadí do vlastních rukou. Pomáhal mu dlouholetý kamarád a společně zvládli položit podlahy, opravit koupelnu, vytvořit vestavěný nábytek na míru. Sám natřel všechny vnitřní i vnější stěny, kompletně opravil staré podlahy a položil nové obklady v rodinné koupelně.

Velkou radost mu prý udělala vlastnoručně vyrobená manželská postel z masivního dřeva - kus nábytku, který nikde nekoupíte, protože existuje jen jeden. Nešlo přitom jen o úsporu peněz, i když sám opakovaně zdůrazňuje, že rekonstrukce nemusí stát statisíce a že spoustu věcí zvládne i laik. Šlo především o to, že fyzická práce mu podle jeho slov přináší klid, který se v hudebním byznysu hledá jen těžko. Zpěvák, který stráví hodiny ve studiu při skládání textů a natáčení klipů, si na chalupě vyměňuje reflektory za kladivo - a je to podle všeho výměna, která mu dělá dobře.

Rekonstrukce přitom není hotová práce s jasným koncem. Roky postupují opravené části střídavě s těmi, které teprve čekají na svou proměnu. Bárta se do všeho pouští s vervou, ale zároveň, jak sám říká, s respektem k historii domu a ke krajině kolem něj.

Video ze zednických prací, malování a broušení dřeva se přitom u jeho fanoušků těší nečekané oblibě - komentáře pod jednotlivými díly Kutila Wenciše často připomínají spíš diskuzi na svépomocném fóru než klasický fanouškovský prostor pod hudebním klipem. Lidé se ptají na konkrétní postupy, na to, jaký typ lepidla použil na obklady, jak dlouho schl nátěr, kde sehnal dřevo na postel. Bárta na dotazy odpovídá a opakovaně zdůrazňuje, že mu nejde o dokonalý výsledek řemeslníka na plný úvazek, ale o důkaz, že i běžný člověk bez odborného vzdělání dokáže se selským rozumem a troškou trpělivosti zvládnout překvapivě náročné úkoly. Tahle poloha - slavný umělec, který přiznává vlastní chyby a nezdary při práci se dřevem - mu podle všeho u části veřejnosti přinesla úplně jiný druh sympatií, než jaký sbírá za hudbu.

Manželská postel z masivního dřeva, o které se Bárta na sociálních sítích zmiňuje s viditelnou pýchou, přitom není jediný kus nábytku, který v dílně vznikl. Postupně přibyl široký gauč do obývacího pokoje, na míru vyrobené police a úložné prostory využívající nepravidelné rozměry starých místností. Chalupa se tak z pouhého bydlení proměnila i v jakousi kreativní dílnu, kde se nápady rodí přímo za pochodu - stejně jako v jeho hudebním studiu jen pár desítek kilometrů odtud.

Rekonstrukce se netýkala jen samotné budovy. Přilehlý pozemek prošel stejně razantní proměnou jako interiér. Strmý svah, který dřív jen zarůstal, se změnil v upravenou zahradu s kamennými schody vedoucími k malému jezírku. Přibyl dětský koutek s houpačkami, skluzavkou a lezeckou stěnou - míst, kde teď tráví čas jeho dcery.

Zpěvák si u chalupy vytvořil i místo pro dospělé, klidné posezení, kam se dá utéct po náročném pracovním týdnu. A jako by rekonstrukce domu a zahrady nestačila, rozhodl se svou venkovskou proměnu posunout ještě dál - začal chovat drůbež. „Mám slepice a jednoho kohouta. Mám objednané dvě kachny a jednu husu a začal jsem si líhnout vajíčka v líhni, takže jsem úplně zešílel,“ popsal to sám s typickým sebeironickým nadhledem. Z původní malé klece se postupně vyklubala rozlehlá farma o rozloze zhruba tisíc metrů čtverečních, na které dnes žijí slepice, kachny, králíci, morčata i lamy alpaky.

Chov drůbeže a dalších zvířat pro Bártu evidentně není povrchní rozmar, ale koníček, kterému propadl se stejnou intenzitou jako řemeslu. Sám o sobě s úsměvem přiznává, že tendenci přehánět má prostě v povaze - co začne jako malá klec pro pár slepic, skončí jako rozlehlá farma s několika desítkami zvířat různých druhů. Chov navíc přinesl i radostné momenty, které rád sdílí: například když se jedné z jeho králičích samic, přezdívané Alenka, narodilo sedm mláďat, nebo když slepice na chalupě podle jeho slov turbo-nesou a kachny mu pěkně rostou. Lamy alpaky, které v poslední době na farmě přibyly, patří mezi zvířata, jež svou přítomností přitahují na chalupu i sousedy a náhodné kolemjdoucí - nejde totiž o obvyklý pohled na venkovském dvoře v západních Čechách.

Farmaření ale nepřináší jen idylku. Na začátku léta 2026 se Bárta na sociálních sítích svěřil s krutou zkušeností, kterou zažil každý, kdo kdy choval drůbež na venkově. Dvě mladé krůty, které předtím přivedl ke krocanovi jménem Pepa, poprvé v noci nezvládly proklouznout dvířky zpátky do kurníku a zůstaly venku. Přišla liška. „Modlil jsem se a říkal si, že už jsou velký na to, aby je nic nesundalo… A bohužel přesně to se stalo. Přišla liška a sundala obě, takže tady nacházím jenom stopy po souboji, vytrhaný peří, krev,“ popsal ráno po útoku. Byl to tvrdý příklad toho, že venkovský život, po kterém tolik toužil, má i svou drsnější stránku - a Bárta ji před fanoušky neskrývá o nic víc než své úspěchy.

Aby bylo možné pochopit, proč pro Bártu chalupa u Rozvadova znamená tolik, je potřeba se podívat i na cestu, kterou prošlo jeho osobní zázemí. Bárta se ženil třikrát. Poprvé v roce 2006, kdy si v den jejích čtyřicátých narozenin vzal zpěvačku Lucii Bílou - manželství vydrželo dva roky a rozpadlo se v roce 2008, přestože bývalí partneři si dodnes zůstávají přátelsky nakloněni a Bílá je podle jeho slov přivedla do showbyznysu.

Po rozchodu s Bílou následoval vztah s modelkou a Českou Miss 2008 Eliškou Bučkovou, který skončil zásnubami - ty se ale rozpadly jen týden po oznámení, že se dvojice bude brát. Teprve v roce 2013 se Bárta seznámil s modelkou Gabrielou Dvořákovou. Vzali se v červenci 2014 na starém statku nedaleko Hoštic a o pár měsíců později se jim narodila dcera Tereza. Manželství se však po několika letech rozpadlo vleklým rozchodem a v roce 2018 skončilo rozvodem.

Rok 2018 byl pro Bártu obecně zlomový. Rozpadlo se mu manželství s Dvořákovou a zároveň se, zdánlivě nenápadně, začal odvíjet vztah, který dnes drží jeho rodinný svět pohromadě. Právě při společném účinkování v muzikálu Sestra v akci v Hudebním divadle Karlín se totiž seznámil s tanečnicí Eliškou Grabcovou. Vztah páru dlouho tajili, teprve v roce 2019 potvrdili, že spolu žijí. V září 2022 se vzali na malém obřadu u rybníka v resortu Mlýn v Černovicích, kterého se zúčastnilo jen několik desítek nejbližších příbuzných. Za družičky jim šly Bártova starší dcera Tereza a mladší Eliška, kterou měl novomanžel s nevěstou. Píseň, která zněla při obřadu, složil sám ženich, text napsal jeho otec a zazpívala ji nevěsta společně s dcerami - detail, který ukazuje, jak silně je u Bártů hudba propletená s rodinným životem. Bártův otec se ke třetí svatbě svého syna postavil s nadhledem, který jen potvrzuje, že podobné životní zvraty nejsou v rodině žádnou novinkou - sám měl také tři manželky a novou snachu si podle svých slov obzvlášť oblíbil, hlavně za to, jak dobře přijala jeho vnučku Terezku z předchozího vztahu. Novomanželé se navíc rozhodli nemít svatební smlouvu, přestože o ni nevěsta původně stála - Bárta to zdůvodnil tím, že nechtěl do manželství vstupovat s nedůvěrou, a poučení ze dvou předchozích rozpadů bral spíš jako důvod věřit vztahu naplno než jako důvod se pojišťovat.

S Eliškou Grabcovou má Bárta dnes dvě dcery, starší Elišku a mladší Annu, takže je celkem třikrát otcem. Rodina žije v domě, jehož součástí je i vlastní hudební studio Paranoid Studio - Bárta sám popisuje výhodu v tom, že tráví hodně času přímo doma, i když pracovně. Podle Elišky se snaží najít si na rodinu čas navzdory nabitému kalendáři a v rozhovorech oba manželé opakovaně zdůrazňují, že se ve výchově i vztahu prakticky nehádají.

Eliška se navíc po svatbě rozhodla pozastavit vlastní taneční kariéru a věnovat se především mateřství. V rozhovoru pro deník popsala, že chtěla být v prvních letech dětem plně k dispozici, protože období, kdy ji nejvíc potřebují, je podle ní relativně krátké. Do práce se tak vrací jen výjimečně a bere to spíš jako příjemné zpestření než jako povinnost. Naopak Bárta v témže rozhovoru přiznal, že Eliška je pro fungování rodiny naprosto klíčová - stará se nejen o domácnost a děti, ale podílí se i na chodu Paranoid Studia, kde píše texty, vymýšlí náměty pro klipy, řeší kostýmy a choreografie. Rozdělení rolí, které by na první pohled mohlo působit jako tradiční, tak ve skutečnosti funguje jako plnohodnotné pracovní partnerství - jen s tím rozdílem, že jedna z profesí je vidět na pódiu a druhá zůstává za kamerou.

Nejstarší dcera Tereza, kterou má Bárta z manželství s Gabrielou Dvořákovou, přitom podle dohody rodičů dlouho zůstávala mimo veřejný prostor sociálních sítí. Bárta a Dvořáková se shodli, že dceru nebudou na internetu ukazovat, a tuto dohodu dlouhodobě dodržovali navzdory tomu, že by fotografie dospívající dcery slavného otce bezpochyby přinesly řadu lajků. Jen výjimečně - třeba když mu poradila se stylingem oblečení - se na jeho profilu objeví zmínka, jak rychle jeho nejstarší dcera roste, a fanoušci pod příspěvkem žasnou, jak moc už dnes připomíná dospělou ženu.

Právě do tohoto rodinného kontextu zapadá rekonstrukce chalupy u Rozvadova mnohem víc, než by se mohlo zdát z fotek nových obkladů na Instagramu. Bárta sám otevřeně říká, že cílem není jen obnovit stavbu, ale především vrátit místu atmosféru bezpečí, kterou tam kdysi zažíval on sám. Chce, aby jeho dcery mohly prožít podobně krásné chvíle, jaké mu kdysi dopřáli jeho rodiče - dřív, než rozvod tuhle možnost na dlouhá léta uzavřel.

Na chalupu se rodina chystá jezdit hlavně v létě, a to s jasným záměrem být co nejvíc offline. Bárta pro tyto pobyty dokonce vyměnil chytrý telefon za jednoduchý tlačítkový přístroj, aby ho při rodinném čase nic nerušilo. V praxi tak nejúspěšnější rok jeho kariéry - vítězství v anketě Český slavík, vyprodaná turné, chystaný symfonický koncert Kapitoly v pražském O2 universu - probíhá paralelně s úplně jiným, tišším projektem: obnovou místa, kam může s rodinou zmizet a na pár dní přestat být veřejnou osobou.

Ten kontrast Bárta sám tematizuje docela otevřeně. Na jedné straně stojí velké pódium, orchestr, tisícihlavé publikum a soška, kterou mu letos v listopadu na galavečeru v Foru Karlín předala herečka Jiřina Bohdalová. Na druhé straně stojí kurník, kladivo a odpoledne strávené s dětmi na zahradě, kterou sám vybudoval od základu. Podle jeho vlastních slov mu právě tahle druhá poloha pomáhá udržet rovnováhu - manuální práce jako protiváha k tvůrčímu, ale i psychicky náročnému světu showbyznysu.

Bártova cesta k letošnímu ocenění navíc nebyla přímočará. Sám při přebírání zlaté sošky přiznal, že před několika lety uvažoval o tom, že se zpíváním úplně skončí - necítil dostatečnou odezvu a chtěl se místo toho věnovat jen natáčení klipů a skládání pro jiné interprety. Zlom přišel až s nominací mezi šest nejlepších zpěváků, která ho podle jeho slov znovu nakopla k tomu zabojovat. O rok dřív skončil v anketě na třetím místě, letos senzačně přeskočil i favorizovaného Marka Ztraceného. Při děkovné řeči vzpomněl na babičku, která mu prý celý život říkala, ať zpívá a snaží se, že jednou vyhraje - a poděkoval i bývalé partnerce Lucii Bílé, která ho kdysi do hudebního světa přivedla.

Je to symbolické zacyklení: žena, se kterou začínal jeho profesní příběh na výsluní, dnes s ním soutěží ve stejné anketě, zatímco žena, se kterou dnes žije, mu pomáhá udržet nohy na zemi - doslova, v podobě chalupy, kde se dá na pár dní přestat řešit hitparády a věnovat se výlučně rodině a řemeslu. Ambice v hudbě přitom nijak nepolevují: kromě sólové tvorby a spolupráce s kapelou Dymytry chystá Bárta na konci roku 2026 velký symfonický koncert s názvem Kapitoly, který by měl v pražském O2 universu propojit rockovou energii jeho dosavadní tvorby s orchestrálním zvukem - a mapovat tak jednotlivé etapy jeho dosavadní hudební cesty. I tady je tedy patrný stejný motiv, který se táhne celým jeho příběhem: ohlédnutí zpět jako způsob, jak dát smysl tomu, co přijde dál.

Zájem o fyzickou práci, venkovský klid a pravidelný rodinný režim přitom nepřišel izolovaně - zapadá do širší proměny životního stylu, kterou Bárta v posledních letech prošel. Zpěvák se v minulosti netajil tím, že měl v mladších letech blízko k alkoholu a že tahle fáze patřila k obdobím, na která dnes nevzpomíná s hrdostí. V určitém bodě se ale rozhodl s pitím skoncovat úplně a dnes žije jako abstinent - o čemž se ostatně zmiňoval i sám při vlastní svatbě, kde poznamenal, že díky jeho střízlivosti a Eliščinu kojení byla oslava spíš komorní než bujará.

Tahle změna zapadá do stejného vzorce jako chalupa, farma i řemeslo: Bárta si postupně buduje životní rytmus založený na kontrole, péči a fyzické přítomnosti - v protikladu k nárazovému, adrenalinovému životu, který k hudebnímu byznysu často patří. Pěstování rajčat, chov slepic, večery bez telefonu u rybníka - to všechno jsou kostičky téže mozaiky, kterou spojuje jedna myšlenka: po letech, kdy byl život především o vystupování na veřejnosti, hledá stejně usilovně i to, co zůstává skryté za oponou.

Na příběhu chalupy u Rozvadova je nejsilnější právě to, že vůbec nemusel dostat šťastný konec. Bárta sám přiznal, že po prodeji chalupy v dětství vůbec nedoufal, že by ji jednou mohl získat zpátky - podobné nemovitosti se v malých pohraničních obcích prodávají zřídka a ještě řidčeji se vracejí zpátky na trh v momentě, kdy má na ně někdo z původní rodiny zájem a prostředky.

To, že se to nakonec povedlo, dává celému projektu punc něčeho, co přesahuje běžnou celebritní renovaci chalupy pro sociální sítě. Bárta ostatně sám v rozhovorech odmítá, že by šlo o pouhou zábavu pro kameru - byť videa z rekonstrukce sleduje na jeho účtech pravidelně velké množství fanoušků a řada z nich se podle jeho slov díky nim sama pouští do vlastních domácích projektů.

Zůstává otázkou, jak bude vztah zpěváka k chalupě vypadat za pár let, až budou stavební práce definitivně u konce a on i jeho manželka Eliška budou muset najít nový smysl toho, proč tam jezdit - jestli jen fyzická práce, nebo něco jiného. Prozatím ale platí, že místo, které jednou zmizelo kvůli rozpadu jedné rodiny, dnes znovu ožívá díky rodině druhé. A zdá se, že právě tahle spojnice mezi generacemi - dětství strávené u rybníka s otcem, dospělost strávená budováním domova pro vlastní dcery - je pro Václava Noida Bártu momentálně důležitější než jakákoli soška.

Zdroje: