Lenka Vlasáková: Kouzlo české herečky

Představte si Prahu sedmdesátých let, kde se v obyčejné rodině ekonomů narodí dívka, která má předurčeno stát se ikonou českého herectví. Lenka Vlasáková, vlastním jménem Lenka Dolanská Vlasáková, přichází na svět 27. dubna 1972 v Praze. Její dětství není poznamenáno žádnými dramatickými událostmi, ale spíš klidným prostředím Horních Počernic, kde navštěvuje základní školu. Rodiče, oba ekonomové, jí poskytují stabilní zázemí, ale herecké ambice? To přichází později, možná inspirované dědečkem Františkem Vlasákem, který v letech 1968-1969 působil jako ministr plánování. Tento politický kontext rodiny dodává jejímu příběhu jistý historický nádech, i když sama Lenka se vždy držela umění daleko od politiky.

Po základní škole pokračuje na gymnáziu v Praze 9, kde se začíná formovat její zájem o divadlo. Není to náhoda – babička, významná chemička, tuší v ní talent a navádí ji k herectví. V roce 1989, v bouřlivých časech sametové revoluce, nastupuje na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU) v Praze. Studuje zde do roku 1994 pod vedením zkušených pedagogů a již během studií se objevuje v Divadelním spolku Kašpar. Tyto roky jsou pro ni formativní: učí se nejen techniku herectví, ale i disciplínu a lásku k příběhům, které oživují lidské emoce. Jak sama později přiznává v rozhovorech, herectví pro ni není jen prací, ale způsobem, jak prožívat nespočet životů – od tragických hrdinek po komické postavy.

Její studentské období je plné experimentů. Hostuje v různých divadelních souborech, kde se setkává s budoucími kolegy, kteří ovlivní její kariéru. DAMU ji naučí, že herectví je o empatii, o schopnosti vcítit se do role tak hluboce, že divák zapomene na hranice mezi realitou a fikcí. Tato filozofie se stává základem jejího přístupu k umění, který ji později vynese na vrchol.

Po absolvování DAMU v roce 1994 získává Lenka angažmá v Divadle Rokoko, kde stráví sedm let. Tato etapa je pro ni klíčová – zde se zdokonaluje v klasickém repertoáru i moderních inscenacích. Divadlo Rokoko, známé svými komediemi a dramatickými představeními, jí umožňuje prozkoumat širokou škálu rolí. Představte si ji na jevišti, kde s lehkostí přechází od komických situací k hlubokým emocionálním výbuchům. Její vystoupení jsou často chválena pro přirozenost a autenticitu, což ji odlišuje od mnoha vrstevníků.

Po sedmi letech v Rokoku se rozhodne pro změnu. Mateřství ji na čas odvádí od stálého angažmá, ale ne od divadla úplně. Začíná hostovat na různých pražských scénách – od Divadla Na Vinohradech po menší experimentální soubory. Jednou z významných rolí je její účast v překladu „Slečna Julie“ Františka Fröhlicha pro Český rozhlas Vltava v roce 2014. Zde se projevuje její všestrannost: nejen herečka, ale i interpretka textů, která dokáže přenést emoce pouze hlasem.

V posledních letech se vrací k divadlu intenzivněji. Spolu s manželem Janem Dolanským hrají v komedii „Na ocet“, která uzavírá divadelní sezónu 2024/2025. Tato manželská dvojice na jevišti přináší autentickou chemii, která diváky baví i dojímá. Lenka často mluví o tom, jak divadlo pro ni znamená okamžitou zpětnou vazbu od publika – ten adrenalin, když se smích nebo ticho ozve v sále, je pro ni největší odměnou. V roce 2025, jak naznačují nedávné posty na sociálních sítích, plánuje další projekty, které spojí divadlo s moderními tématy, jako je rodina a společenské tlaky.

Filmový svět objevuje Lenku Vlasákovou brzy. Její debut přichází v roce 1990, ještě během studií, v psychologickém dramatu „Houpačka“ režisérky Věry Plívové-Šimkové. Hlavní role mladé dívky, která prožívá složité emoce, ji okamžitě etabluje jako talentovanou herečku. Film se zabývá tématy dospívání a rodinných konfliktů, a Lenka v něm ukazuje svou schopnost ztvárnit hluboké vnitřní boje. Kritici ji chválí za přirozenost, která připomíná velké evropské herečky.

Ale skutečný průlom přichází v roce 1996 s filmem „Lea“ režiséra Ivana Fíly. Zde hraje titulní roli Terezy, ženy uvězněné v paralelních světech emocí a reality. Film získává mezinárodní uznání a Lenka za svůj výkon obdrží Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli v roce 1997. Tato cena je pro ni milníkem – nejen potvrzením talentu, ale i vstupenkou do světa velkých produkcí. „Lea“ je příběh o lásce, ztrátě a hledání identity, a Lenka v něm podává výkon, který diváky dojímá k slzám. Jak sama říká, tato role ji naučila, že herectví může měnit životy.

Následují filmy jako „Paralelní světy“ (2001), kde opět hraje složitou postavu, nebo „Ženy v pokušení“ (2010), komedie, která ukazuje její komický talent. V „Kawasakiho růže“ (2009) ztvárňuje Lucie, postavu plnou tajemství, a její výkon je opět nominován na ceny. Lenčin filmový repertoár je bohatý: od dramatických rolí v „Útěk do Budína“ (2002) po lehčí žánry v „Ošklivá princezna“ (1999). Každý film přidává vrstvu k její kariéře, kde se nebojí experimentovat s žánry.

Televize je pro Lenku Vlasákovou dalším polem, kde září. Objevuje se v mnoha televizních inscenacích a seriálech, které oslovují široké publikum. Jednou z nejvýznamnějších rolí je v seriálu „Ulice“, kde hraje postavu, která se stává součástí každodenního života diváků. Další úspěchy přicházejí v „Zločiny Velké Prahy“ (2021), kde ztvárňuje manželku vrchního komisaře, nebo v „Hvězda života“ (1998).

V roce 2024 hraje v novém filmu „Matka v trapu“, kde se objevuje jako Anna – žena, která jako pták Fénix vstává z popela. Tato role je pro ni výzvou: „Na postavě Anny se mi líbí, že je takový pták Fénix. Shoří a pak se opět zrodí,“ říká v rozhovoru pro Český rozhlas. Televizní projekty jí umožňují prozkoumat moderní témata jako mateřství, vyhoření a obnova, což rezonuje s diváky v roce 2025.

Její televizní kariéra zahrnuje i historické drama „Silná jako smrt“ (1998) nebo pohádkové příběhy jako „Královny kouzelného lesa“ (1998). Lenka dokáže přecházet mezi žánry s lehkostí, což ji činí univerzální herečkou. V posledních letech se objevuje i v seriálech jako „Svatá“ (2024), kde hraje po boku Jiřiny Bohdalové, a její výkon je chválen za emotivní hloubku.

Dabing a rozhlas jsou pro Lenku dalšími oblastmi, kde exceluje. Spolupracuje s dabingovými studii, kde propůjčuje hlas zahraničním herečkám. Její hlas je známý z mnoha filmů a seriálů, kde přináší autentické emoce. V rozhlase účinkuje v dramatických představeních, jako je zmíněná „Slečna Julie“.

Tato práce jí umožňuje pracovat z domova, což je ideální pro matku čtyř dětí. „Jestli něco na svojí profesi miluju, tak to, že můžu zažívat různé životy,“ říká. V roce 2025 plánuje další dabingové projekty, které spojí s výchovou dětí.

Osobní život Lenky Vlasákové je stejně fascinující jako její kariéra. První manželství s výtvarníkem Egonem Tobiášem končí rozvodem, ale přináší dceru Sofii. V roce 2020 se vdává za herce Jana Dolanského, který je o šest let mladší. Tento vztah, plný lásky a vzájemného respektu, přitahuje pozornost médií. Mají spolu tři děti: Amélii, Maxe a Johana.

Rodina žije v harmonii, i když s moderními výzvami. Lenka a Jan chrání děti před přílišným vlivem technologií – synové Max a Johan mají omezený přístup k gadgetům. „Trendy dnešní doby sledují jen z dálky,“ říkají v rozhovoru z března 2025. Žijí v luxusním bytě na Vyšehradě, což je třetí nemovitost, kterou si pořídili. Lenka natáčela i během těhotenství a šestinedělí, což ukazuje její odhodlání: „Když mi někdo říká, že je vyčerpaný, tak se směju.“

Jejich manželství je příkladem, jak spojit kariéru a rodinu. Společné projekty jako „Na ocet“ posilují jejich pouto.

Český lev z roku 1997 za „Lea“ je vrcholem, ale ne jediným. Nominace za „Kawasakiho růže“ a další ceny potvrzují její status. V roce 2025 je oceňována za přínos k českému filmu na festivalech.

V roce 2025 se Lenka vrací k filmům. Nový projekt „Matka v trapu“ je hitem, a plánuje další role. Účastní se festivalů, jako je Karlovy Vary, kde představuje filmy.

Lenka miluje venkov – tráví čas na chalupě. Její instagramový profil ukazuje každodenní život. Zajímavost: Původně chtěla být chemičkou jako babička, ale herectví zvítězilo. Fanoušci ji milují za autentický hlas a emoce.

Zdroje: