Článek
Za třicet let na scéně se stal jedním z nejvytíženějších a nejuniverzálnějších českých herců – hraje, dabuje, čte, vypravuje, a přitom zůstává skromným Plzeňákem, který nejraději tráví večery doma se třemi syny a manželkou, která ho drží při zemi. Tohle je příběh muže, který má na kontě přes dvě stě divadelních rolí, tisíce hodin dabingu a jednu jedinou životní lásku – jeviště.
Z Jihlavy až na prkna, která znamenají svět
Martin Stránský se narodil 11. února 1970 do rodiny, kde se divadlo nedělalo – ono se žilo. Otec Miloš Stránský byl dlouholetým ředitelem Horáckého divadla v Jihlavě a zároveň hercem, který vychoval nejen syna, ale celou generaci jihlavských divadelníků. Malý Martin tak trávil dětství mezi kulisami, vonícími prachem a barvou, a poprvé se na jeviště postavil už v osmi letech. Hrál děti, anděly, chlapce od vedle – a už tehdy věděl, že jinde být nechce.
Po gymnáziu v Telči (kde mimochodem závodně hrál volejbal a málem šel studovat tělocvik) nastoupil na šumperskou konzervatoř a v roce 1993 absolvoval DAMU rolí Laca v Její pastorkyni. Ještě téhož roku zakotvil v plzeňském Divadle J. K. Tyla, kde strávil neuvěřitelných šestadvacet sezon. Právě Plzeň se stala jeho hereckou univerzitou – tam se naučil všechno od Shakespeara přes Čechova až po současné americké drsňáky.
Plzeňská léta: od romantických hrdinů k psychopatům
Kdo viděl Stránského v Plzni, ten ví, že nemá žádný omezený rejstřík. Hrál Nicka Arnsteina ve Funny Girl a hned vedle toho zabijáka Joea Coopera v Zabijákovi Joe. Byl něžným Chancem Waynem ve Sladkém ptáku mládí i cynickým Astrovem ve Strýčkovi Váňovi. Za roli Eddieho Carbonea v Pohledu z mostu dostal v roce 2007 Cenu Vendelína Budila a nominaci na Thálii – a právem. Jeho Eddie byl muž, který se rozpadá před očima diváků a přitom vás nutí mu fandit.
Když v roce 2019 odešel z kmenového angažmá, bylo to jako konec jedné éry. Ale ne konec kariéry – jen přechod do svobodnějšího režimu hostování. Od té doby ho můžete potkat v Praze (Divadlo pod Palmovkou, Ungelt, Letní shakespearovské slavnosti), v Brně, nebo kdekoliv, kde je zajímavá role.
Hlas, který změnil český dabing
Kdyby Martin Stránský nikdy nevstoupil na jeviště, stejně by byl legendou – díky dabingu. Od roku 1994 patří k absolutní špičce a jeho hlas zná snad každý Čech. Gregory House, MacGyver, Carlos Solis, Seeley Booth, Daryl Dixon, Bender z Futuramy, Steve Irwin… seznam je nekonečný. V roce 2011 dostal za House Cenu Františka Filipovského a od té doby už nikdo jiný tu roli v české verzi ani nezkoušel.
„Dabing je pro mě druhé herectví,“ říká. „Máte jen hlas a tři vteřiny na reakci. Žádný pohyb, žádné oči – jen intonace.“ A přesto dokáže, aby vám z jeho hlasu běhal mráz po zádech nebo jste se smáli nahlas.
Ordinace, pohádky a filmy, které nečekáte
Televizní diváci ho milují jako doktora Otu Kováře z Ordinace v růžové zahradě 2 a Doktorů z Počátků – klidný, charismatický, s jemným úsměvem, který umí být i přísný. Objevil se v desítkách seriálů, pohádek (Peklo s princeznou, Anička s lískovými oříšky) i filmech. Hrál terapeuta v Pravidlech lži Roberta Sedláčka, vojáka v Habermannově mlýně Juraje Herze, moderátora v The Show nebo postavu ve francouzských Třech mušketýrech.
Audioknihy, které posloucháte jedním dechem
Když večer usazujete děti a potřebujete něco na dlouhou cestu autem, velmi pravděpodobně saháte po audioknihu namluvenou Martinem Stránským. Stoletý stařík, Muži, kteří nenávidí ženy, Terror, Já, Poutník, celá série Legie od Františka Kotlety – jeho hlas vás vtáhne tak, že zapomenete vystoupit na správné zastávce.
Tři kluci, jedna žena a klid uprostřed bouře
Za vším tím shonem stojí rodina. S manželkou Martinou, úspěšnou právničkou, se vzali v roce 2014 po mnoha letech chození. Společně vychovávají tři syny – Filipa, Kryštof a nejmladšího, který se narodil v roce 2024 a jehož jméno si rodiče nechali pěkně dlouho pro sebe. „Tři kluci doma, to je jako mít doma tři malé tornáda,“ směje se Martin, „ale bez nich by to všechno nemělo smysl.“
Když zrovna nehraje, nedabuje ani nečte, najdete ho na procházce po Plzni, na hřišti nebo u grilu na zahradě. „Divadlo je moje milenka,“ říká, „ale rodina je moje žena. A já jsem monogamní typ.“
Co bude dál?
V pětapadesáti je Martin Stránský v nejlepších letech. Hostuje, dabuje, plánuje nové audioknihy a občas si střihne filmovou roli. „na přeskočku“. Říká, že už nechce být v angažmá, ale nechce ani přestat hrát. „Dokud mě budou role bavit a dokud mi bude sloužit hlas, budu pokračovat. A až přestane bavit, půjdu dělat trenéra volejbalu. Nebo třeba prodavače v knihkupectví. Hlavně ať jsem mezi lidmi.“
A my doufáme, že ten den přijde co nejpozději. Protože hlas Martina Stránského a jeho tvář na jevišti patří k tomu nejlepšímu, co české umění dneska má.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Str%C3%A1nsk%C3%BD
https://www.csfd.cz/tvurce/23407-martin-stransky/prehled/
https://www.divadlo.cz/umelci/martin-stransky
https://www.idnes.cz/kultura/divadlo/martin-stransky-plzen-odchod-divadlo.A190620_102345_divadlo_ts
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/776844/martin-stransky-54-se-treti-tatou-manzele-martinou-maji-dalsiho-syna.html
