Michal Dlouhý: Hlas za plátnem i mimo něj

Pražské ulice se v sedmdesátých letech hemžily dětmi, které snily o velkém světě. Mezi nimi byl i malý Michal Dlouhý, jenž se narodil 29. září 1968 v srdci města. Jeho rodina nebyla obyčejná – o deset let starší bratr Vladimír už tehdy kráčel stopami herecké kariéry, což Michala přirozeně vtáhlo do světa kamer a jevišť. „Herectví bylo v naší rodině jako dýchání,“ vzpomíná si dnes na ty časy, kdy se malý chlapec poprvé objevil před objektivem. Ve dvou letech ztělesnil mladší verzi svého bratra ve filmu Už zase skáču přes kaluže z roku 1970, což bylo jeho první setkání s filmovým průmyslem. Režisér Karel Kachyňa, známý svými citlivými příběhy o dětech, si Michala vybral právě pro tu přirozenou podobnost s Vladimírem. Ten film, plný dětské radosti a nevinných dobrodružství, se stal pro malého herce vstupní brankou do světa, kde se sny mísí s realitou.

Rychle se ukázalo, že talent má v krvi. V následujících letech se Michal objevil v řadě filmů, které definovaly českou kinematografii té doby. V roce 1976 přišlo Léto s kovbojem, kde hrál v dobrodružném příběhu o letních radostech a fantazii. Pak následovaly Lásky mezi kapkami deště (1979), poetický snímek Kachyni, kde se Michal vynořil jako součást romantického, deštivého světa dospívání. Tyto role nebyly jen krátkými výstupy – byly to zrcadla jeho vlastního dětství, plného zvědavosti a hravosti. Rodiče, kteří si uvědomovali rizika dětského herectví, ho podporovali, ale zároveň střežili před přílišnou slávou. „Byl to čas, kdy jsem se učil, že herectví není jen hra, ale i zodpovědnost,“ říká Dlouhý v rozhovorech, kde se rád vrací k těmto začátkům.

Osmdesátá léta přinesla Michalovi Dlouhému explozi rolí, zejména v českých pohádkách, které byly tehdejší kinematografií plné. Tyto filmy, inspirované národními motivy a folklorem, si vyžadovaly herce, kteří dokážou ztělesnit nevinnost i statečnost. Michal se stal ideálním obsazením pro role princů a králů – jeho svěží tvář a přirozený šarm ho dělaly neodolatelným. V roce 1980 přišla Cukrová bouda, rodinný film plný sladkých momentů a rodinných vazeb. O rok později Jako zajíci, komedie, kde se Michal projevil jako hravý kluk s duší dobrodruha.

Jedna z jeho nejvýznamnějších pohádkových rolí byla v Tisícročné včele z roku 1983, adaptaci Jana Hřebejka, kde se objevil i v epizodě Syn. Tento film, směsice fantasy a reality, ukázal Michalovu schopnost přecházet mezi světy – od obyčejného chlapce k mytologickému hrdinovi. Stejně tak Putování Jana Amose (1983), historický příběh o české minulosti, kde se Michal vžil do role mladého poutníka, což mu umožnilo prozkoumat hloubky české literatury. Tyto snímky nebyly jen zábavou; byly výchovou pro celou generaci. Michal, tehdy teenager, se učil nejen herectví, ale i disciplínu na natáčeních, kde se setkával s velikány jako byl Juraj Herz nebo Věra Chytilová.

V této éře se objevil i v dramatičtějších rolích, jako v Tísňovém volání (1985), kde ztvárnil postavu v napínavém příběhu o nouzových situacích. Nebo v Papilio (1986), kde se zabýval tématy dospívání a identity. Tyto filmy mu pomohly překročit hranice pohádkového žánru a ukázat, že je schopen i hlubších emocí. Kritici tehdy chválili jeho přirozenost: „Dlouhý není dítětem, je to herec,“ psal jeden z recenzentů v dobových novinách. A přesně tato přirozenost ho odlišovala od jiných dětských hvězd, které často ztratily zájem o herectví po dospění.

Žádný příběh o Michalovi Dlouhém by nebyl úplný bez zmínky o jeho bratrovi Vladimírovi, ikoně českého herectví. Ti dva, rozdělení deseti lety, sdíleli nejen krev, ale i vášeň pro jeviště. Vladimír, narozený v roce 1958, byl pro Michala idolem i průvodcem. „On mě naučil, co znamená být hercem – nejen hrát, ale žít roli,“ vzpomíná si Michal na společné chvíle v divadle. Společně se objevili v několika projektech, například v Chvále bláznovství v Divadle Kalich, kde se jejich chemie stala vrcholem představení.

Tragédie přišla v roce 2010, kdy Vladimír náhle zemřel na srdeční selhání. Michal tehdy prožil nejtemnější hodiny svého života – a právě v ten den se narodila jeho mladší dcera Karolína. „Byl to den plný kontrastů: ztráta a nový život,“ popsal to v rozhovoru. Tato událost ho hluboce ovlivnila, ale posílila i jeho odhodlání pokračovat v herectví. Dnes, když se o Vladimírovi mluví jako o legendě, Michal rád vypráví anekdoty z jejich společného života – o tom, jak spolu cvičili dialogy v malém pražském bytě nebo jak se navzájem kritizovali na zkouškách. Jejich pouto bylo nejen bratrské, ale i profesionální: Vladimír otevřel dveře, které Michal pak sám prošel.

Po absolvování Pražské konzervatoře v roce 1989 se Michal Dlouhý pustil do dospělého herectví. První roky nebyly snadné – bez stálého angažmá se prohryzával skrz hostování na různých scénách. V Národním divadle se objevil ve slavné hře Smrt obchodního cestujícího Arthura Millera, kde ztvárnil postavu mladého prodavače snů, což mu přineslo první kritické uznání. „Bylo to jako skok do studené vody – najednou jsi sám za sebe,“ říká o této fázi.

Průlom přišel v roce 2001, kdy se připojil k souboru Činoherního klubu v Praze, kde strávil osm let. Zde se rozvinul jako charakterový herec, schopný zvládnout jak komedie, tak dramata. Krátce poté hostoval ve Švandově divadle na Smíchově, kde se setkal s mladými talenty. Jeho láska k Shakespearovi ho vedla k Letním shakespearovským slavnostem na Pražském hradě: v roce 1998 hrál Macbethe, v 2000 Zkrocení zlé ženy a v 2006 Othella. Tyto role, hrané pod širým nebem, byly pro něj oslavou divadla v jeho čisté formě – bez triků, jen s textem a emocemi.

Dnes hostuje v mnoha pražských divadlech: v Divadle Na zábradlí, Městských divadlech pražských nebo v Divadle Kalich. Nedávno se objevil v komedii Obraz na jevišti Fidlovačky v Nuslích, kde zkoumá křehkost mužského přátelství středního věku. „Divadlo je můj domov – zde se cítím volně,“ konstatuje. Jeho scény jsou plné nuance: smích, který skrývá bolest, nebo ticho, které říká víc než slova.

Filmová kariéra Michala Dlouhého je jako mozaika – kus pohádky, kus komedie, hrst thrilleru. Po dětských rolích přišly devadesátky: Černí baroni (1992), kultovní komedie o vojenském životě, kde ztvárnil četaře Fišera, velitele eskadrony. Tento film, plný absurdních situací, se stal jedním z jeho nejoblíbenějších. Stejně tak Byl jednou jeden polda (1995), kde hrál v policistické komedii, nebo Dobří holubi se vracejí (1988), satirická pecka na společnost.

Dvou tisíciny přinesly dramatičtější role. V Sametových vrazech (2005) ztělesnil Karla, postavu inspirovanou skutečnými událostmi z devadesátek, což mu vyneslo chválu za hloubku. Kandidát (2013), politický thriller o korupci, ukázal jeho schopnost hrát morálně rozporuplné charaktery. V biografickém filmu Lída Baarová (2016) se vžil do role zlatého věku českého kina, zatímco v TV filmu Jan Hus (2015) ztvárnil postavu z husitské éry. Nedávno dokončil Kouzlo derby (2025), sportovní příběh o fotbalové vášni, a Hlasy (2023), kde prozkoumával vnitřní monology.

Mezi dalšími perly jsou Kozí příběh se sýrem (2012), animovaná komedie, kde dabal jednu z rolí, Kajínek (2010) o notorickém zločinci, nebo T.M.A. (2009), sci-fi dobrodružství. Každý film přinesl nový odstín – od lehké nostalgie po temné stíny minulosti.

Televize se stala pro Michala Dlouhého hřištěm, kde mohl rozvíjet dlouhodobé charaktery. V Černých baronech (2004, seriálová verze) se vrátil k vojenskému světu. České století (2013) mu dalo šanci hrát v historickém eposu, v epizodě Kulka pro Heydricha z roku 1941. V Cirkus Bukowsky (2013) ztělesnil poručíka Bartáčka, postavu plnou cirkusové excentrickosti.

Nedávné projekty ukazují jeho všestrannost: O lidech a koních (2025), seriál o žokejích, kde hrál roli inspirovanou skutečným Václavem Chaloupkou – a právě jeho dcera Anna ho na ni doporučila díky své lásce k koním. Vytoč mého agenta (2024) přineslo komediální osvěžení, zatímco Odznak Vysočina (2022) detektivní napětí. V Bohéme (2017) a Četnících z Luhačovic (2017) se ukázal v lehčích rolích, v Labyrintu (2015) a Mamonu (2015) v dramatických. Dokonce se zúčastnil taneční soutěže StarDance v roce 2007, kde s partnerkou Michaelou Gatěkovou vytvořili pár „Myšáci“ – a právě během této show se narodila jeho první dcera Anička.

Televize mu umožnila být blíž divákům: „Seriály jsou jako rodina – dlouhé, komplikované, ale plné tepla,“ popisuje.

Jedním z největších darů Michala Dlouhého je jeho hlas – hluboký, sametový baryton, který okouzlil tisíce. V dabingu se stal hlasem hollywoodských hvězd: Brad Pitt v Troji nebo Mr. & Mrs. Smith, Keanu Reeves v Matrixu, Ben Affleck v Pearl Harboru. „Dabing je jako herectví v temnotě – slyšíš, ale nevidíš,“ říká o tomto světě, kde musíš uhodnout emoce jen z pohybu rtů.

Jeho dabingová kariéra začala v devadesátkách a pokračuje dodnes. Nadaboval desítky blockbusterů, od akčních hitů po dramata. V českých produkcích dává hlas postavám v animacích jako Kozí příběh. Tento obor mu umožnil zůstat v pozadí, což kontrastuje s jeho divadelní přítomností. „Hlas je neviditelný herec, který žije v hlavě diváka,“ filozofuje.

Osobní život Michala Dlouhého je příběhem hledání rovnováhy mezi slávou a soukromím. Prožil čtyři dlouhodobé vztahy: sedm let s herečkou Sabinou Laurinovou v devadesátkách, pak tři roky se zpěvačkou Lucií Vondráčkovou. S oběma udržuje kamarádské vztahy – dokonce se setkávají na společných akcích, jako byl minulý StarDance s jeho dcerou Annou.

Osudová láska přišla v roce 2006 s Zuzanou, bývalou letuškou a tenistkou, o devět let mladší. Seznámili se na tenisovém kurtu v Rudné, kde ji Michal okamžitě okouzlil. Svatba byla tajná, na lodi v Sydney v Austrálii – bez rodiny, jen oni dva, s českou kapelou emigrantů a kuchařem, který vařil speciality. „Byl to den plný slunce a smíchu,“ vzpomíná. Mají dvě dcery: Annu (2007), vášnivou jezdkyni, která otce doporučila k roli v O lidech a koních, a Karolínu (2010), narozenou den po smrti Vladimíra.

Dnes žijí v Praze-Košířích, kde Michal zvelebil rodinnou chalupu: sám vyrobil schodiště, zábradí, postele a přeměnil skladiště na pokoj. Miluje zahradničení, pěstování zeleniny – odkaz na dětství u prarodičů. „Rodina je můj úkryt před světem,“ říká. Zuzana vyučuje angličtinu, pečuje o domov, a pár slaví letos devatenáct let manželství.

V padesáti šesti letech je Michal Dlouhý v plné síle. Seriál O lidech a koních (2025) mu přinesl roli, která rezonuje s jeho soukromím díky dceřině vášni pro koně. Vytoč mého agenta (2024) ukázal jeho komediální talent, zatímco divadelní Obraz (2025) prozkoumává střední věk s humorem a hloubkou. Stále dabuje, hostuje v rozhlase – naposledy v A pak že nejsou hastrmani (2021) nebo Apartmá v hotelu Plaza.

Jeho cesta je důkazem, že herectví není sprint, ale maraton. Od dětského princíka po hlas Brada Pitta, od bratrských dramat po rodinné idylly – Michal Dlouhý zůstává autentičtým vypravěčem příběhů, které nás všechny spojují.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Michal_Dlouh%C3%BD_(herec)

https://www.csfd.cz/tvurce/1474-michal-dlouhy/biografie/

https://zeny.iprima.cz/michal-dlouhy-ma-s-manzelkou-dve-dcery-487143

https://medium.seznam.cz/clanek/talkie-s-kym-zije-michal-dlouhy-po-laurinove-nasel-lasku-u-krasne-letusky-zuzany-brali-se-v-australii-120720

https://www.imdb.com/name/nm0229352/