Článek
Dětství pod reflektory slavného otce
Představte si dětství, kde se místo hraček objevují divadelní rekvizity a místo pohádek slyšíte repliky z klasických her. Takový byl svět Rudolfa Hrušínského mladšího, který přišel na svět 5. října 1946 v Praze. Jako prvorozený syn Rudolfa Hrušínského staršího a jeho manželky Evy vyrůstal v atmosféře, kde herectví nebylo povoláním, ale způsobem života. Otec, tehdy již etablovaný herec v Národním divadle, přinášel domů příběhy z jeviště, zatímco matka, původně tanečnice, se starala o rodinu. Malý Rudolf, přezdívaný Ruda, často navštěvoval divadlo, kde se učil základy řemesla přímo od otce. Rodinná dynastie sahá hlouběji – dědeček Rudolf Hrušínský nejstarší byl také hercem, a kořeny vedou až k prapradědečkovi Ondřeji Červíčkovi, kočovnému divadelníkovi. Tato tradice formovala Rudu od útlého věku, ale zároveň na něj vrhala stín očekávání. Jako dítě se objevil v malých rolích, například v otcových filmech, což mu dalo první zkušenost s kamerou.
Život v Praze po válce nebyl snadný. Rodina žila skromně, ale kulturně bohatě. Rudolf vzpomíná, jak otec často mluvil o svých rolích, což v něm probudilo zájem o umění. Nicméně, dětství nebylo jen idylické – politické turbulence šedesátých let, kdy otec podepsal manifest Dva tisíce slov, ovlivnily celou rodinu. Mladý Rudolf viděl, jak režim perzekuuje otce, což ho naučilo opatrnosti a odolnosti. Přesto se věnoval hudbě, což se stalo jeho prvním uměleckým směrem.
Housle, klavír a cesta na DAMU
Hudba byla pro Rudolfa Hrušínského mladšího prvním velkým láskou. Po základní škole nastoupil na Státní konzervatoř v Praze, kde studoval hru na akordeon a klavír. Tyto nástroje mu daly disciplínu a cit pro rytmus, který později využil v herectví. V pomaturitním ročníku však pocítil volání divadla a přešel na Divadelní fakultu Akademie múzických umění (DAMU), kterou absolvoval v roce 1974. Studium na DAMU bylo intenzivní – učil se pod vedením významných pedagogů a získal základy klasického herectví. Jeho spolužáci vzpomínají na jeho přirozený talent, který zdědil po otci: klidný hlas, výrazné oči a schopnost vtělit se do postav s minimálními gesty.
Během studií debutoval ve filmu. Jeho první role přišla v roce 1970 v TV filmu Lítost, kde hrál menší postavu. Tento krok byl přirozený – rodinné konexe otevřely dveře, ale Rudolf se brzy osvědčil vlastními schopnostmi. Absolvování DAMU v roce 1974 přišlo v době, kdy normalizace vrhala stín na kulturní svět. Režim, který perzekuoval otce, se mstil i synům – Rudolf nesměl hrát v divadlech ani natáčet filmy. Místo toho pracoval jako kulisák v Národním divadle, kde se schovával v zákulisí a čekal na lepší časy. Tato období ho naučila trpělivosti, kterou srovnává s rybařením – čekáním na záběr.
Divadelní jeviště: Od Ateliéru po Činoherní klub
Divadlo se stalo pro Rudolfa Hrušínského mladšího svatyní. Po uvolnění režimu v roce 1978 nastoupil do Činoherního klubu v Praze, kde strávil dvacet sezon. Zde ztvárnil desítky rolí, které ukázaly jeho všestrannost. Mezi nejzapamatovatelnější patří Cola v Tři v tom (1978), kde hrál s humorem a lehkostí, nebo Eman v Něžný barbar (1981), inspirovaný Bohumilem Hrabalem. Jeho styl hraní – klidný, introspektivní, s důrazem na psychologickou hloubku – připomínal otce, ale Rudolf přidal svůj osobitý nádech. V roce 1982 ztvárnil Glova v Hráči, kde exceloval v dramatických scénách, a v 1990 Harolda v Žebrácké opeře.
Po roce 1998 přešel do Divadla Bez zábradlí, kde hraje dodnes. Aktuální role zahrnují postavy v Kdes to byl(a) v noci, Blbec k večeři nebo Terasa. Rudolf hostuje i v jiných divadlech, například v Agentuře Harlekýn, kde hraje v Bosé nohy v parku. Divadlo pro něj není jen prací, ale terapií – místem, kde se může vyjádřit bez omezení. V roce 2012 byl nominován v anketě TýTý za roli v Ulice, což podtrhuje jeho trvalý vliv.
Filmové klenoty: Od Postřižin po Knoflíkáře
Filmová kariéra Rudolfa Hrušínského mladšího je plná kultovních děl. V osmdesátých letech se podílel na zlaté éře českého filmu. V Postřižinách (1980) hrál sladovníka v pivovaře, kde jeho komický timing doplňoval otcův výkon. Následovaly Slavnosti sněženek (1983) jako pomocník traktoristy, Rozpuštěný a vypuštěný (1984) jako Arnošt Sýkorka, a Vesničko má středisková (1985) jako mechanik Drápalík – role, která ho proslavila humorem a laskavostí. V Dobří holubi se vracejí (1988) ztvárnil pacienta Obuli, což mu přineslo uznání za dramatickou hloubku.
Po revoluci přišly vrcholy: Obecná škola (1991) jako karbaník Bohouš Čejka, Černí baroni (1992) jako kapitán Hořec, Akumulátor 1 (1994) jako vrátný Pitrýsek. Vrcholem byl film Knoflíkáři (1997), kde za hlavní roli získal Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon. V novějších filmech jako Obsluhoval jsem anglického krále (2006) jako Tichota, Poslední plavky (2008) jako Pepa Vrtílek, nebo Léto s gentlemanem (2019) jako karbaník Ríša ukazuje, že jeho talent nestárne.
Mezi další filmy patří Signum laudis (1980), Jára Cimrman ležící, spící (1983), Konec starých časů (1989), Byl jednou jeden polda (1995) a jeho pokračování, Jezerní královna (1998), Zdivočelá země (1997), Operace Dunaj (2009), Bastardi III (2012), Jak básníci čekají na zázrak (2016) a Decibely lásky (2016). Jeho filmografie čítá přes sto titulů, kde střídá komedie s dramaty.
Televizní král: Dvacet let v Ulici a další série
Televize přinesla Rudolfu Hrušínskému mladšímu masovou popularitu. Od roku 2005 hraje v seriálu Ulice na TV Nova domovníka Vlastimila Peška – bručouna se zlatým srdcem, který sdílí herečkovy záliby jako rybaření. V roce 2025 slaví 20 let v roli, která se stala jeho vizitkou. Postava prožila mozkovou mrtvici, což vyvolalo spekulace o odchodu, ale Rudolf ujišťuje, že pokračuje. Za roli získal ceny v anketách ANNO a TýTý v roce 2010.
Další seriály zahrnují Cirkus Humberto (1988), Dobrodružství kriminalistiky (1989), Zdivočelá země (1997–2001) jako Šedivý, Hospoda (1996), Duch český (2001), Náves (2006), Hraběnky (2007), Čechovi (2019) a Agrometal (2023). V TV filmech exceloval v Lítost (1970), Škaredá dědina (1975), Talíře nad Velkým Malíkovem (1977), Signum laudis (1980), Upír z Feratu (1981), Experiment Eva (1985), Mág (1987), Sedm oběšených (1989), Žebrácká opera (1991), Kouzelný měšec (1996), Návštěva staré dámy (1999) a mnoha pohádkách jako O princezně, která ráčkovala (1986).
Bouřlivý osobní život: Rodina, ryby a dvojí existence
Osobní život Rudolfa Hrušínského mladšího je stejně dramatický jako jeho role. V roce 1970 se oženil s Evou, právničkou, se kterou má tři syny: Rudolfa nejmladšího (1970, herec a spisovatel), Davida (manažer) a Martina (obchodník). Rodina žije v Karlíku u Prahy, kde Eva vychovávala děti, zatímco Rudolf se věnoval kariéře. Nicméně, herec žije „dvojí život“ – pendluje mezi domovem s Evou a chalupou v Plané nad Lužnicí, kde tráví čas s dlouholetou přítelkyní Helenou. Obě ženy toto uspořádání akceptují, ačkoli o něm veřejně nemluví. V Plané provozuje galerii U Rudolfa, kde vystavuje své obrazy.
Vášnivý rybář, stejně jako otec, procestoval Mongolsko a Čínu na expedicích. Rybaření je pro něj relaxací – napsal o něm knihy jako Moje zlatá rybka (2001) a Na rybách s Rudolfem Hrušínským (2005). Rodinné vztahy prošly bouřemi: Spor s bratrem Janem o dědictví vily v Nuslích skončil usmířením v roce 2023 po Janově nemoci.
Zdravotní problémy ho sužují – dlouhodobě bojuje s cukrovkou, píše si inzulin. Navzdory tomu zůstává aktivní, jak v divadle, tak v seriálu.
Ocenění a trvalý odkaz v české kultuře
Rudolf Hrušínský mladší získal Českého lva v roce 1997 za Knoflíkáře, nominace v TýTý a ANNO. Jeho odkaz žije v rodině – syn Rudolf nejmladší pokračuje v herectví. V 79 letech zůstává inspirací, spojující generace diváků svou autenticitou a talentem. Jeho příběh je o vytrvalosti, lásce k umění a hledání rovnováhy v bouřlivém životě.
Zdroje: https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Hru%C5%A1%C3%ADnsk%C3%BD_mlad%C5%A1%C3%AD
https://www.csfd.cz/tvurce/962-rudolf-hrusinsky-ml/biografie/
https://medium.seznam.cz/clanek/1000-a-jeden-pribeh-rudolf-hrusinsky-ml-v-ulici-slavi-dvacet-let-v-soukromi-zije-dvoji-zivot-184932
https://www.filmovyprehled.cz/cs/person/2988/rudolf-hrusinsky-ml
