Článek
Zatímco zastánci vidí v zestátnění záruku stability a investic do budoucnosti, kritici varují před riziky pro kapitálový trh a státní finance. Článek prozkoumá důvody, rizika i možné dopady tohoto rozhodnutí na české hospodářství.
Kořeny vlastnické mozaiky
ČEZ, jako pilíř české energetiky, má za sebou dlouhou cestu od státního monopolu k částečně privatizované společnosti. Po sametové revoluci v roce 1989 se energetika stala symbolem transformace. V roce 1992 vznikl ČEZ jako státní podnik, který převzal kontrolu nad elektrárnami, rozvodnami a distribučními sítěmi z éry centrálního plánování. Tehdejší vláda viděla v něm nástroj pro modernizaci, protože staré uhelné zdroje byly neefektivní a zátěží pro životní prostředí. První roky byly plné restrukturalizace: oddělení výroby, přenosu a distribuce, aby se přizpůsobily evropským standardům. To umožnilo vstup na pražskou burzu v roce 1993, kde akcie začínaly na vysokých hodnotách před splitováním.
Privatizace v devadesátých letech otevřela dveře soukromým investorům. Část akcií byla prodána veřejnosti, což vytvořilo most mezi státem a občany. Stát si udržel majoritní podíl přes sedmdesát procent, ale minoritní akcionáři – dnes jich je kolem sto šedesáti tisíc – přinesli dynamiku a odpovědnost. Cena akcií rostla díky rostoucí poptávce po elektřině v rozvíjející se ekonomice. ČEZ expandoval do zahraničí, kupoval podíly v balkánských společnostech, jako v Bulharsku nebo Rumunsku. Tato expanze přinesla zisky, ale i rizika – politická nestabilita vedla k soudním sporům, které stále ovlivňují bilance.
Vstup do Evropské unie v roce 2004 přinesl nové povinnosti. ČEZ musel investovat do snížení emisí, modernizace uhelných elektráren a rozvoje jaderné energie. Akcie reagovaly pozitivně – v letech 2005 až 2008 dosáhly vrcholu přes dva tisíce korun, díky vysokým cenám elektřiny na evropském trhu. Vedení se zaměřilo na diverzifikaci, včetně obnovitelných zdrojů, jako větrné farmy v Německu. Státní majorita zajišťovala stabilitu, ale vyvolávala kritiku za pomalý přechod k udržitelnosti. Globální finanční krize v roce 2008 otřásla i ČEZem: ceny energií klesly, akcie spadly pod tisíc korun. Společnost přehodnotila ambiciózní plány a soustředila se na domácí trh.
Dnes, v únoru 2026, se vlastnická struktura stává klíčovým tématem. Stát drží přes ministerstvo financí zhruba sedmdesát procent akcií, zbytek patří minoritním akcionářům. Tato mozaika fungovala desítky let, ale nyní čelí tlaku na změnu. Vláda vidí v plném zestátnění způsob, jak získat větší kontrolu nad strategickými investicemi, jako je výstavba nových jaderných bloků nebo přechod na plynové elektrárny.
Tlaky na změnu vlastnictví
Současná vláda pod vedením hnutí ANO otevřeně hovoří o krocích k plnému ovládnutí ČEZu. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček nedávno potvrdil, že kabinet má připravený scénář a nebude ho oddalovat. Proces by měl začít ještě letos, trvat zhruba dva a půl roku a stát okolo dvě stě padesáti miliard korun, v závislosti na ceně akcií. Tento plán je součástí širší hospodářské strategie, která reaguje na rostoucí náklady podniků, složitou energetickou situaci a ztrátu konkurenceschopnosti evropského průmyslu.
Důvody pro zestátnění jsou podle vlády jasné: stát nese hlavní rizika při výstavbě nových zdrojů, zatímco minoritní akcionáři mají garantovanou návratnost. Havlíček argumentuje, že zestátnění umožní větší manévrovací schopnost v krizích a při investicích do jádra, plynu nebo obnovitelných zdrojů. Nejde prý o trvalé zlevňování elektřiny, ale o zajištění energetické bezpečnosti. V kontextu evropských regulací na snížení emisí a nutnosti nahradit uhlí plynem do roku 2030 vidí vláda v plném vlastnictví nástroj pro rychlejší rozhodování.
Tento krok není nový – myšlenka zestátnění se objevuje v programovém prohlášení současné koalice ANO, SPD a Motoristů. Už v lednu 2026 Havlíček naznačil, že přípravné kroky začnou brzy. Nyní, v únoru, to potvrdil při prezentaci hospodářské strategie, kde energetika hraje klíčovou roli. Vláda plánuje revizi emisních povolenek, investice do inovací a snížení cen energií, přičemž zestátnění ČEZu je jedním z pilířů.
Rizika skrytá v bilancích
Kritici však varují, že zestátnění přinese více rizik než výhod. Opozice, včetně bývalého ministra Lukáše Vlčka ze STAN, označuje plán za ekonomický nesmysl. Výkup akcií by výrazně zatížil státní rozpočet a dluh ČEZu, protože společnost by přestala vyplácet dividendy ze zisku. S EBITDA okolo sto třiceti pěti miliard korun a čistým ziskem dvaceti sedmi miliard je cenovka dvě stě padesáti miliard příliš vysoká, zvláště při nutnosti obřích investic do jádra, paroplynových elektráren, obnovitelných zdrojů a síťové infrastruktury.
Dalším rizikem je dopad na český kapitálový trh. Akcie ČEZu tvořily v roce 2025 přes třicet čtyři procent všech obchodů na pražské burze. Jejich stažení by oslabilo burzu a odradilo investory. Drobní akcionáři, kteří vidí v ČEZu stabilní dividendovou akcii, by přišli o možnost investovat do národního bohatství. Na sociálních sítích se objevují hlasy, že jde o krok zpět k socialismu padesátých let, s rizikem korupce a neefektivního řízení.
Analytici upozorňují na nutnost státních investic do nových zdrojů, ale navrhují alternativy, jako model pro Dukovany přes EDU II, kde by se vyhnuli plnému výkupu. Cena za sto procent vlastnictví je podle nich absurdní – raději investovat do druhého reaktoru než do zestátnění. Vláda však argumentuje, že bez plné kontroly nelze efektivně řídit přechod od uhlí, aniž by Česko stalo dovozcem elektřiny.
Hlasy z trhu a společnosti
Reakce na plán jsou smíšené. Na jedné straně stojí zastánci, jako investor Michal Šnobr, který vidí v zestátnění nevyhnutelnost pro státní investice do výrobních zdrojů v kontextu evropské energetické politiky. Bez toho prý hrozí zhasnutí světel. Na druhé straně kritici jako Karel Haas z ODS označují plán za ekonomicky šílený, s rizikem finančního rozvratu ČEZu a hozením přes palubu drobných akcionářů.
Sociální sítě bzučí debatami: někteří srovnávají zestátnění s komunistickými zákony z padesátých let, jiní vidí v něm nutnost pro budoucnost. Opozice zdůrazňuje, že vláda by měla ukázat finanční model, kde se to vyplatí, místo abstraktních slibů. Analytici z Forbes a E15 varují před dopadem na zadlužení firmy a rozpočet, zatímco vláda hájí krok jako nutný pro manévrování v krizích.
Budoucnost v zeleném světle
Pokud zestátnění proběhne, ČEZ by se mohl rychleji přizpůsobit evropským cílům do roku 2050. Plány na výstavbu nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně, rozvoj vodíkových technologií a biomethanu by získaly pevnější základ. Vláda slibuje, že to umožní snížit ceny energií dlouhodobě, i když ne okamžitě.
Rizika však zůstávají: geopolitická nestabilita, volatilní ceny komodit a tlak EU na zelenou transformaci. Česko by mohlo zůstat exportérem elektřiny, ale za cenu vyššího dluhu. Pro investory znamená zestátnění konec éry, kde ČEZ byl bezpečným přístavem s výnosy přes šest procent z dividend.
V únoru 2026 je jasné, že debata teprve začíná. Vláda má scénář připravený, ale finální rozhodnutí ovlivní nejen ekonomové, ale i veřejnost. Energetika zůstává srdcem českého hospodářství, a její budoucnost závisí na tom, zda stát dokáže vyvážit rizika a příležitosti.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-havlicek-vlada-udela-kroky-k-plnemu-ovladnuti-cez-40563455
https://forbes.cz/havlicek-potvrdil-plany-na-zestatneni-cez-pripravne-kroky-zahaji-vlada-jeste-letos
https://www.e15.cz/rozhovory/proc-chce-vlada-vykoupit-cez-rizika-ted-nese-jen-stat-cilem-neni-zlevnovat-rika-havlicek-1430995
https://www.hrot24.cz/clanek/vlada-plne-ovladnuti-cez-vykup-akcii-HjNTa
https://www.patria.cz/zpravodajstvi/6831034/vlada-udela-kroky-k-plnemu-ovladnuti-energeticke-skupiny-cez-potvrdil-havlicek.html
