Thajské divadlo lásky: Jak starší západní muži a mladé Thajky vytvářejí nečekané vztahy

Na rušné Khao San Road v Bangkoku potkáte scény, které by jinde vyvolaly údiv nebo dokonce odsudek. Starší muž, často z Evropy nebo Ameriky, s výrazem zkušeného životem, jde vedle elegantní mladé Thajky. Ona ví, že díky němu má lepší životní šance, on ví, že není Brad Pitt, ale užívá si pozornost, kterou doma možná už dávno nezná. Vzájemně si v tomhle divadle plném iluzí a reálných potřeb sedí do noty.

Tento fenomén není o ničem jiném než o ekonomické realitě, kulturních zvyklostech a nevyřčených očekáváních. Není to romantický příběh, ani tragédie, spíš sociální jev na pomezí obchodního vztahu, citového partnerství a společenské smlouvy.

Průměrný thajský plat je kolem 6-10 tisíc korun měsíčně, což je ve srovnání se západním důchodem někdy jen zlomek. Pro thajskou ženu z venkova je však vztah s farangem – cizincem – vstupenkou do jiné sociální kategorie, nejen pro ni, ale i její rodinu. Peníze nejsou všechno, ale jsou základním pilířem, který určuje kvalitu života.

Zatímco v Evropě by se takový vztah často označil za „zlatokopectví“, v Thajsku je to pragmatický krok za lepší budoucností. Tam, kde chybí sociální stát, rodina a vztahy často fungují jako ekonomická síť.

Tradiční thajská společnost klade na muže roli živitele a na ženu roli pečovatelky. Muž zabezpečuje, žena vaří, stará se, masíruje a udržuje domácí pohodu. Když je muž navíc „farang“ – cizinec ze západu – dostává se mu zvláštního respektu, bez ohledu na věk nebo vzhled.

Pro muže, často seniory, kteří jsou doma sami, rozvedení či přehlížení, je to nový start. V Thajsku nejsou jen „dědky“, ale obdivovaní a žádoucí partneři, kteří dostávají pocit hodnoty a potřeby.

Západní senioři, kteří se rozhodnou odcestovat do Thajska, hledají víc než jen levnou dovolenou. Hledají uznání, kontakt, pocit, že na ně někdo čeká a že jsou důležití. Tento emocionální hlad je často hnací silou vztahů, které v Evropě nemají šanci.

Pro thajské ženy je tento vztah nejen otázkou citu, ale i přežití. Ve světě, kde se rodinné zajištění často dědí a komunitní tlak je silný, může partner z „bohatého západu“ znamenat lepší životní podmínky pro celou rodinu.

Tyto destinace jsou epicentry pro vznik takovýchto neobvyklých vztahů. Ženy, které znají své možnosti, se tady učí, jak oslovit a zaujmout „faranga“. Umí anglicky, jsou usměvavé a vědí, co zahraniční muž hledá – společnost, respekt, a trochu iluze mládí.

Některé vztahy začínají jako placená společnost na večeři, jiné končí svatbou. Některé jsou jen dočasným dobrodružstvím, jiné dlouhodobým životním rozhodnutím. Tento mix pragmatismu a emocí vytváří zvláštní mozaiku thajské reality.

Na povrchu může vše působit jako divadlo, kde si každý hraje svou roli. Ale pod tím je skutečný lidský příběh – o potřebě blízkosti, bezpečí a hodnoty. Ať už jde o obchod s iluzemi nebo o opravdové cítění, jsou to vztahy, které dávají smysl těm, kdo je žijí.

Tento fenomén není ani černobílý, ani jednoduchý. Je to ukázka střetu kultur, který v sobě nese paradoxy i krásu. A možná i proto jsou tyto příběhy tak fascinující a zároveň tak thajské.