Článek
Kde spánek není jen spánek, ale rodinná bitva
Znáte to – první téma, které se objeví hned po narození dítěte, je spánek. Odborník A vás přesvědčuje, že nechat dítě „vyplakat“ je cesta k jeho samostatnosti a lepšímu spánku. Odborník B naopak varuje, že ignorování dětského pláče způsobí emoční trauma, a doporučuje společné spaní a okamžitou reakci na každý kňour. Takže rodič stojí u postýlky a přemýšlí, zda právě připravuje malého génia, nebo trauma na celý život.
Batolecí večery pak připomínají spíš summit OSN než poklidný odpočinek. Pohádky, písničky, úplatky v podobě sušenek – každý večer diplomacie na nejvyšší úrovni. Když už si myslíte, že jste to zvládli, dítě v šest večer začne vyjednávat o každém detailu – jestli chce jednu nebo dvě pohádky, jestli si může dát ještě vodu nebo radši mléko. Všechno v kruhu nekonečné lásky a vyčerpání.
Strava jako válečná zóna: Kojení, příkrmy a výčitky
Další díl velkého rodičovského paradoxu je strava. Kojení je vyzdvihováno jako nejušlechtilejší forma výživy, ale co když to prostě nejde? Umělá výživa je fajn, dokud nenarazíte na články oslavující mateřské mléko jako elixír života.
Kdy začít s příkrmy? Někteří doporučují čtyři měsíce, jiní šest, další zas čekají, až dítě projeví zájem. A co organické potraviny? Supermarketové jídlo je hřích, ale nekonečné vaření doma v bio kvalitě je práce na plný úvazek, kterou nikdo neocení.
Mezitím dítě vesele odmítá vše zdravé a chce jen kuřecí nugetky s kečupem. A vy stojíte u kuchyňské linky a přemýšlíte, zda děláte všechno správně, nebo jestli by vám měl někdo vyslat manuál „Jak přežít dětskou kuchyni“.
Disciplína: mezi pevným řádem a objetím s empatií
Znáte to taky? Někteří rodiče zastávají přísná pravidla a tresty, jiní zase důraz na porozumění a empatii. Pokusit se skloubit obojí je jako stavět dům na bahně – dítě neví, zda má čekat trest nebo objetí.
Internetové skupiny na rodičovských fórech jsou jako aréna gladiátorů. Jeden den je timeout považován za zlo, další den za zázrak. Tabulky s nálepkami? Motivace nebo podplácení? To záleží, koho se zeptáte.
Výsledkem je zmatené dítě a rodič, který už raději mlčí a doufá, že to čas vyřeší. A ono nakonec většinou vyřeší – děti jsou neuvěřitelně přizpůsobivé.
Sociální média: dokonalost, která škodí
Instagram a Facebook jsou plné dokonalých rodičů s barevně sladěnými dětskými pokoji, bio příkrmy a dětmi, které nikdy nepláčou. Ať už děláte cokoli, vždy to bude vypadat, že jste amatér.
Rodičovské skupiny na Facebooku jsou minovým polem. Každé rozhodnutí je oslavováno i kritizováno – často těmi samými lidmi. Dnes je obrazovka ďábel, zítra nutné zlo. Rodiče se snaží držet krok, ale nikdy nevyhrají.
Rodičovský chameleon: kdo vlastně jsem?
Představte si rodiče, který mění svůj styl podle posledního článku, který četl. Jeden týden attachment parenting, další Montessori, pak tygří výchova. Dítě se ptá: „Mami, kdo jsi dnes? A mám uklidit, nebo být kreativní?“
Tento rodič je důkazem, že příliš mnoho rad může vést k naprostému chaosu, ale taky k odhodlání dělat to co nejlépe, i když bez manuálu.
Helikoptéra vs. volný chov: souboj o duši dítěte
V jedné domácnosti můžete mít souboj rodiče-helikoptéry a rodiče volného chovu. První kontroluje každý krok dítěte, druhý ho nechává volně objevovat svět.
Výsledkem je dítě, které je jednou přehnaně chráněné, jindy divoce nezávislé – podle toho, kdo má zrovna službu. „Tati, můžu lézt po stromě?“ „Jasně!“ „Mami, můžu lézt po stromě?“ „Blázníš? Zlomíš si vaz!“
Jak přežít paradox a najít vlastní cestu
Nakonec je to všechno o tom přijmout chaos a rozporuplnost. Děti přežijí naše chyby i naše nejistoty. Nemusíte být dokonalí rodiče, stačí být přítomní, milující a snažit se dělat to nejlepší.
A i když někdy přemýšlíte, zda jste snad jediní, kdo netuší, co dělá, vězte, že v tom nejste sami.
zdroje:
