Eva Holubová: Ikona českého filmu, která bojuje s démony i společností

Eva Holubová vyrůstala v Praze, kde ji od mládí přitahovalo divadlo. Během studia na gymnáziu se stala členkou amatérského souboru Sklep, což položilo základy její lásky k improvizaci a autentickému herectví. Tento soubor, známý svými satirickými a experimentálními představeními, ji naučil, že umění není jen o replikách, ale o prožívání emocí na jevišti. V roce 1986 dokončila studium herectví na Divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze, kde se setkala s budoucími hvězdami jako Jitka Asterová, Ivana Chýlková nebo Karel Roden. Její ročník byl plný talentu, a Holubová se rychle prosadila díky svému výraznému komediálnímu talentu.

Po absolvování DAMU se angažovala na několika avantgardních scénách. Začala v divadlech jako Mimóza, Studio Bouře a později v Národním divadle, ale její srdce patřilo undergroundu. V divadle Sklep a Milenium se podílela na improvizovaných představeních, která často komentovala společenské poměry v době normalizace. Její přátelství s Ivanou Chýlkovou trvá dodnes – společně hrají v hře „Nahniličko“ v Divadle Kalich, kde Holubová září v rolích plných humoru a lidské hloubky. Tato raná léta formovala její styl: autentický, bez příkras, s důrazem na emoce, které diváka donutí přemýšlet o světě kolem sebe.

V této fázi kariéry se Holubová objevila i v prvních filmových rolích, i když malých. V roce 1981 debutovala ve filmu „Kopretiny pro zámeckou paní“, kde si zahrála drobnou postavu. Následovaly filmy jako „Co je vám, doktore?“ (1984) nebo „Tichá radosť“ (1985), kde se učila před kamerou. Tyto zkušenosti ji připravily na větší výzvy, ale skutečný průlom přišel až v 90. letech, kdy se český film osvobodil od cenzury.

Devadesátá léta byla pro Evu Holubovou érou, kdy se stala ikonou českého filmu. Její první významná role přišla v roce 1991 ve filmu „Requiem pro panenku“ Filipa Renče, kde ztvárnila složitou postavu, která ukázala její dramatický rozsah. Následovaly filmy jako „Obecná škola“ (1991) Jana Svěráka, kde hrála malou, ale zapamatovatelnou roli, nebo „Kouř“ (1990) Tomáše Vorla, kde se objevila v experimentálním kontextu.

Ale skutečný zlom přišel v roce 1997 s filmem „Knoflíkáři“ Petra Zelenky. V této povídkové komedii plné absurdna a temného humoru Holubová excelovala a byla nominována na Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli. Film se stal kultovním a Holubová se stala symbolem nové vlny českého filmu – autentického, ironického a blízkého divákovi. O dva roky později přišly „Pelíšky“ (1999) Jana Hřebejka, kde jako manželka vojáka přinesla do příběhu o rodinných vztazích v době normalizace směsici komedie a melancholie. Tato role jí vynesla další nominaci na Českého lva a film se stal národním fenoménem, který se každoročně vysílá o Vánocích.

Vrcholem této dekády byl rok 2000 s filmem „Ene bene“ Alice Nellis. Holubová zde ztvárnila ženu na okraji společnosti s takovou intenzitou, že získala Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. Tento úspěch ji katapultoval do centra pozornosti a otevřel dveře k dalším projektům. V téže době se objevila v seriálech jako „Případy detektivní kanceláře Ostrozrak“ (2000) nebo „To jsem z toho jelen“ (2000), kde ukázala svůj talent pro televizní formát.

Holubová v rozhovorech často vzpomíná na tuto dobu jako na období intenzivní práce a objevování sebe sama. „Herectví pro mě není jen povolání, je to způsob života,“ řekla jednou, což odráží její přístup k rolím – vždy s plným nasazením, bez kompromisů.

Vstup do nového tisíciletí přinesl Evě Holubové ještě větší diverzitu rolí. V roce 2001 se objevila v televizních filmech jako „Karlínská balada“ nebo „Pravdivý příběh Antonie Pařízkové, lehké holky s dobrým srdcem“. Následovaly filmy „Waterloo po česku“ (2002) a „Na psí knížku“ (2002), kde hrála Hrabětovou. V roce 2003 přišly hity jako „Pupendo“ Jana Hřebejka, kde ztvárnila postavu v kontextu komunistické totality nebo „Mazaný Filip“ Václava Marhoula.

Rok 2005 byl opět nominací na Českého lva za film „Skřítek“ Tomáše Vorla, kde hrála matku bojující s realitou. Tato role byla plná emocí a ukázala Holubovou v dramatickém světle. Ale mezinárodní průlom přišel v roce 2006 s filmem „Účastníci zájezdu“ Jana Hřebejka. Zde získala cenu za nejlepší herecký výkon na festivalu Tribeca v New Yorku, což ji postavilo mezi světové herečky. Film, plný humoru a lidských slabostí, rezonoval s diváky po celém světě.

V následujících letech pokračovala v úspěšných projektech: „Gympl“ (2007), „Taková normální rodinka“ (2008), „Líbáš jako Bůh“ (2009) nebo „Doktor od jezera hrochů“ (2010). V televizi se objevila v seriálech jako „Náves“ (2006) jako Plívová, „Cukrárna“ (2010) nebo „Pustina“ (2016) jako Vašíčková, kde přinesla temnotu do příběhu o ztraceném dítěti. V roce 2018 hrála v „Dáma a Král“ Simonu Braunovou a v „Pouť“ (2019) Dubovou.

Holubová se neomezuje jen na hrané filmy – objevila se i v dokumentech jako „Občan Havel“ (2007), „Tajemství Divadla Sklep“ (2016) nebo „Karel je Gott“ (2019). Její kariéra je jako mozaika: od komedií přes dramata až po experimenty.

Za jevištěm je Eva Holubová ženou s bohatým soukromým životem. Je vdaná za Miroslava Holuba a mají dvojčata – Adama Zdeňka a Karolínu Holubovou. Děti se věnují vědě a technice, uvádějí vědecko-technický cyklus, což je pro Holubovou zdrojem hrdosti. Rodina je její oporou, a často sdílí momenty na Instagramu, kde má přes 238 tisíc sledujících. Vydala knihu „Pravdu, prosím!“ s Janem Krausem, kde otevřeně mluví o životě.

Ale život nebyl vždy snadný. Holubová trpí endogenními depresemi, které vedly k alkoholismu. V roce 2006 se rozhodla pro změnu a vyléčila se. „Zloba, závist, zášť jsou ubohé blbosti,“ řekla v rozhovoru, což ukazuje její filozofii. Tento boj ji posílil a inspiroval mnohé. V roce 2019 mluvila o obavách z války proti Islámskému státu, kvůli syrské rodině herečky Marthy Issové navštěvovala psychologa.

V roce 2025 prošla operací mozku, po které se vrací k práci. Zhubla 15 kilo a užívá si volno na Sicílii s dcerou. Popřela spekulace o rozvodu a řekla: „Neměla jsem se lépe.“ Její otevřenost o zdraví a emocích ji dělá relatable pro fanoušky.

Eva Holubová se nebojí kontroverzí. V roce 2008 vyvolala bouři výrokem o údajné homosexualitě Václava Klause, což kritizovali politici jako Ladislav Jakl nebo Petr Hájek. Tento výrok byl označen za urážlivý, ale Holubová stála za svými slovy.

Politicky je aktivní: V 2009 podpořila Stranu zelených, v 2014 vstoupila do Liberálně ekologické strany, kde se vymezila proti „Lukoilu na Pražském hradě“. V 2019 se zúčastnila demonstrací Milion chvilek pro demokracii proti Babišově vládě. V 2025 podpořila Starosty v kampani do Evropského parlamentu, což vyvolalo diskuse na X. Nedávno se objevila na demonstraci na Staroměstském náměstí, kde mluvila o jednotě a boji proti oligarchům.

Její postoje jsou autentické, i když kontroverzní. V kauze Dozimetr se zmínila o spravedlnosti, a často komentuje společenské problémy na sociálních sítích.

V posledních letech Holubová pokračuje v úspěšné kariéře. V 2021 hrála v „Gump – pes, který naučil lidi žít“, v 2022 v „Střídavka“ a „Přání k narozeninám“. Rok 2023 přinesl „Tonda, Slávka a kouzelné světlo“ a „A máme, co jsme chtěli“. V 2024 vyšel „Gump – jsme dvojka“ a seriál „Hořký svět“. Pro 2025 chystá „Bez trenek“, „Bardotky“ a „Přání k narozeninám 2“. V seriálu „Jedna rodina“ (2022-2025) hraje v mnoha epizodách, jako „Maďaři“ nebo „Tatéři“.

Moderuje pořad „Futuroskop“ a angažuje se v charitě, například s Člověkem v tísni. Její Instagram je plný inspirativních příspěvků, jako o kalendáři nebo dovolené. V 2025 se vrací k divadlu, hraje s dceřiným přítelem, který studoval herectví u mistrů jako Anthony Hopkins.

Holubová není jen herečka, ale i aktivistka. Podporuje projekty jako kalendář „Psí život“ nebo pomoc syrským uprchlíkům. V 2025 se objevila v kampani pro Člověka v tísni, kde mluví o víře a pomoci. Její děti se zapojují do vědeckých projektů, což ji motivuje k podpoře vzdělávání.

V rozhovorech zdůrazňuje důležitost empatie: „Musíme se vymanit z vlivu hrabivých oligarchů.“ Tato slova z demonstrace v 2025 ukazují její zájem o spravedlivější svět.

S 66 lety Holubová nezpomaluje. Chystá nové filmy jako „Zablácené boty“ (2026) a pokračuje v divadle. Po operaci mozku v 2025 se cítí silnější, nekouří a drží půst. Její život je inspirací – od boje s depresemi po politické angažmá.

Holubová zůstává symbolem resilience. Jak řekla: „Jedna přesvícená hned poránu.“ Její příběh pokračuje, plný rolí, které odrážejí složitost života.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eva_Holubov%C3%A1 https://www.csfd.cz/tvurce/1186-eva-holubova/biografie/ https://www.imdb.com/name/nm0392714/ https://www.instagram.com/evaholubovaofficial/ https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/821658/eva-holubova-nekolik-mesicu-po-operaci-mozku-ne-vzdy-ji-staci-sily.html