Tomáš Holý: Dětská hvězda, která zářila příliš krátce

Praha šedesátých let byla místem, kde se rodily sny, ale i tvrdá realita socialistického režimu. Do této atmosféry vstoupil Tomáš Holý 17. března 1968 v porodnici U Apolináře. Jeho rodiče, Marie Holá, rozená Jindrová, a Václav Holý, se seznámili jen rok předtím a brzy se vzali. Jejich manželství však nevydrželo dlouho – rozvedli se, když byl Tomáš ještě malý, a otec se odstěhoval. Tomáš tak vyrůstal převážně s matkou v skromném bytě v ulici Petra Rezka číslo 3 v pražských Nuslích, čtvrti plné paneláků a dětských her na dvorech. Byl to obyčejný kluk, živý a zvědavý, který miloval hraní s kamarády a prozkoumávání okolí. Nikdo by tehdy netušil, že se z něj stane nejslavnější dětská hvězda Československa.

Jeho vstup do světa filmu byl náhodný, ale osudový. Všechno začalo díky strýci Janu Jindrovi, který pracoval jako rekvizitář ve Filmovém studiu Barrandov. V roce 1976 potřeboval režisér Oldřich Lipský malého chlapce pro drobnou roli v komedii „Marečku, podejte mi pero!“. Strýc navrhl svého synovce Tomáše, který měl tehdy osm let. Scéna, kde Tomáš jako žák Matula podává vzkaz roztržitému učiteli v podání Františka Filipovského, byla natolik zábavná a přirozená, že si režisér všiml jeho potenciálu. Tomáš se ukázal jako dítě, které se před kamerou necítilo trapně – naopak, jeho bezprostřednost a bystrost okouzlily celý štáb. Tato malá role otevřela dveře k větším příležitostem.

Brzy na to přišla nabídka na film „Ať žijí duchové!“ téhož režiséra. Tomáš zde hrál Vendelína Nademlejnského, člena dětské party, která bojuje za záchranu starého hradu před demolicí. Film plný dobrodružství, písniček a humoru se stal hitem, a Tomášova role v něm ukázala jeho schopnost ztvárnit chytrého a odvážného kluka. Natáčení probíhalo v krásných lokacích, jako byl hrad Houska, a Tomáš se zde naučil spolupracovat s velkými jmény jako Jiří Sovák nebo Dana Vávrová. Byl to čas, kdy se filmový svět pro něj stal druhým domovem, plným vzrušení, ale i nároků na dětskou psychiku.

Největší zlom v Tomášově kariéře přišel v roce 1977 s televizním filmem „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ režisérky Marie Poledňákové. Konkurs byl tvrdý – přihlásilo se sto šedesát dětí, ale Tomáš si získal režisérku svou improvizací. Původně ho Poledňáková odmítla kvůli jeho vzhledu, odstávajícím uším a obyčejnému vzhledu, který se neshodoval s její představou ideálního filmového dítěte. Ale když se vrátil pro zapomenutou čepici a beze slov gestikuloval, okouzlil ji natolik, že ho zařadila do užšího výběru. Na kamerových zkouškách pak přesvědčil i budoucí filmové rodiče, Janu Preissovou a Františka Němce.

Ve filmu hrál Vaška Bendu, chlapce, který se snaží pomoct své matce najít ztraceného otce. Scény jako obalování řízků nebo nošení puntíkovaného šátku kvůli bolavému zubu byly improvizované a dodnes patří k nejpamátnějším momentům české kinematografie. Film se vysílal na Štědrý den a okamžitě udělal z Tomáše hvězdu. Diváci ho milovali pro jeho přirozenost – nebyl to umělý dětský herec, ale kluk, který vypadal a choval se jako každý jiný. Jana Preissová později řekla, že se jí s ním hrálo lépe než s mnoha dospělými kolegy, protože byl intuitivní a plný energie.

Pokračování „Jak dostat tatínka do polepšovny“ z roku 1978 posunulo jeho slávu ještě dál. Zde Vašek řeší problémy s otcem, který se vrací domů, a film dosáhl rekordní sledovanosti – podívalo se na něj 87 procent domácností v Československu. Prodával se do 38 zemí světa a na filmovém festivalu v Monte Carlu získal Zlatou nymfu. Tomáš byl porotou označen za nejlepšího dětského herce od dob Shirley Temple, což byla obrovská pocta. Natáčení bylo náročné, ale Tomáš si ho užíval – miloval improvizace a spolupráci s dospělými herci. Tento film nejen upevnil jeho postavení, ale i ukázal, jak dětské filmy mohou oslovit celé rodiny v době, kdy televize byla hlavním zdrojem zábavy.

Koncem sedmdesátých let se Tomáš objevil v sérii filmů, které ho spojily s přírodou a dobrodružstvím. První byl „Pod Jezevčí skálou“ z roku 1978, součást tzv. šumavské trilogie režiséra Václava Gajera. Tomáš zde hrál Vaška Straku, vnuka hajného, který prožívá příběhy v krásných šumavských lesích. Film plný zvířat, pytláctví a rodinných vazeb oslovil děti i dospělé svou autenticitou. Natáčení v divoké přírodě bylo pro Tomáše výzvou – musel se učit chovat se v lese, jezdit na koni a interagovat se zvířaty. S Gustávem Valachem, který hrál jeho dědu, si vytvořil silné pouto, a scény jako hon na pytláky jsou dodnes ikonické.

Pokračování „Na pytlácké stezce“ z roku 1979 rozvinulo příběh dál. Vašek zde čelí novým dobrodružstvím, jako je záchrana zraněného jelena nebo konfrontace s pytláky. Film zdůrazňoval lásku k přírodě v době, kdy ekologické témata začínala rezonovat i v socialistickém filmu. Tomášova role byla plná energie – běhal po lesích, skrýval se v keřích a ukazoval odvahu, kterou si diváci zamilovali. Třetí díl „Za trnkovým keřem“ z roku 1980 uzavřel trilogii. Zde Vašek dospívá, řeší první lásky a složitější vztahy. Natáčení v Šumavě bylo pro Tomáše posledním velkým dobrodružstvím v přírodě, a film se stal symbolem jeho přechodu od dětských rolí k teenagerovským.

Mezi těmito filmy se objevil i v „Setkání v červenci“ režiséra Karla Kachyni z roku 1978. Hrál Davida, syna Kláry, který prožívá letní románek své matky. Tento film byl introspektivnější, zaměřený na emoce a rodinné vazby, a Tomáš v něm ukázal hlubší herecký rozsah. Získal za něj cenu za nejlepší herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Panamě, což podtrhlo jeho mezinárodní úspěch. Natáčení v letním prostředí bylo pro něj relaxací po náročných projektech, ale i příležitostí naučit se pracovat s nuancemi emocí.

Rok 1978 byl pro Tomáše nabitý – objevil se i v sci-fi komedii „Tajemství ocelového města“ režiséra Ludvíka Ráži. Hrál Tomáše, vnuka doktora Sarrasina, který se zaplete do dobrodružství v futuristickém městě plném robotů a intrik. Film inspirovaný Julesem Vernem byl plný speciálních efektů, které v tehdejší ČSSR byly revoluční. Tomášova role vyžadovala zvědavost a odvahu, a scény s roboty nebo pronásledováními byly pro dětské diváky vzrušující. Tento film ukázal jeho všestrannost – od komedií přes dobrodružství až po sci-fi.

Další rolí byl hlas v „Muž s orlem a slepicí“ z téhož roku, kde daboval Míru. I když to byla menší práce, ukázala jeho talent pro voice-over. V „Smrt stopařek“ z roku 1979 poskytl hlas Míšovi Jarošovi, v kriminálním filmu plném napětí. Tyto role ho posunuly do temnějších žánrů, kde musel ztvárnit strach a napětí, což bylo novou výzvou pro dětského herce.

V televizním filmu „Upír ve věžáku“ z roku 1979 hrál Ladislava Bendu, chlapce, který objevuje tajemství ve svém paneláku. Film mísil humor s lehkým hororem, a Tomášova přirozenost udělala příběh uvěřitelným. Natáčení v pražských panelácích mu připomínalo domov v Nuslích, což dodalo roli autenticitu.

Začátkem osmdesátých let Tomáš pocítil únavu ze slávy. V roce 1980 hrál Honzíka v „Útěky domů“, příběhu o adoptivním dítěti hledajícím kořeny. Film byl emotivní, a Tomáš v něm ukázal zralost, která předznamenala konec jeho kariéry. Stejný rok přinesl „Prázdniny pro psa“, kde hrál Petra Mráze. Natáčení bylo dramatické – Tomáš zachránil kolegyni Moniku Kvasničkovou před utopením v řece, což ukázalo jeho skutečnou odvahu mimo kameru. Tento film byl jeho posledním velkým českým projektem.

V „Anna proletářka“ z roku 1980 hrál Pepíka v historickém příběhu o dělnické rodině. Byla to menší role, ale ukázala jeho schopnost adaptovat se na různé éry. Poslední prací byl německý seriál „Připoutejte se, letíme nad Atlantidou“ z roku 1982, kde hrál Marka v 13 epizodách. Seriál plný cestování časem byl mezinárodní, ale Tomáš už toužil po normálním životě.

V jedenácti letech se rozhodl s hraním skončit. „Představa, že jednou budu neúspěšným hercem, je nesnesitelná,“ řekl. Odmítal nabídky, včetně těch od Marie Poledňákové v roce 1989. Místo DAMU šel studovat gymnázium a pak práva na Univerzitě Karlově. Miloval ježdění na koni na ranči U Zlámané podkovy, westerny a čas s přáteli. V posledních měsících života měl přítelkyni Lucii Bílou, tehdejší začínající zpěvačku, s níž sdílel sny o budoucnosti.

Osmého března 1990, jen devět dní před 22. narozeninami, došlo k tragédii. Tomáš řídil Škodu 120 na silnici mezi Kytlicí a Polevskem. Po posezení v hospodě, kde vypil několik piv, se dostal na ledovku. Silnice s 14% sklonem a prudkou zatáčkou způsobila smyk, a vůz havaroval. Tomáš byl na místě mrtvý, přátelé ho odvezli do Nového Boru, kde lékař konstatoval smrt. Tato nehoda otřásla celou zemí – ztratili jsme talent, který mohl ještě mnoho dát.

Tomášův odkaz žije dál. V roce 2006 dostal první hvězdu na zlínském chodníku slávy. Česká televize natočila dokument „Malá hvězda nezapadá“ v roce 2013. Kniha „Jmenuju se Tomáš“ od Oty Karse z roku 2017, která získala Magnesia Litera, odhalila nové fakty o jeho životě, včetně svědectví Lucie Bílé. Grafický román „V hlavní roli Tomáš Holý“ z roku 2021 zpracoval jeho příběh osobněji, zaměřený na tlak slávy a touhu po svobodě. Pamětní deska na domě v Nuslích a pomník na místě nehody připomínají jeho památku.

Jeho filmy se stále vysílají, inspirují nové generace a ukazují, jak dětská nevinnost může změnit svět. Tomáš Holý nebyl jen herec – byl symbolem doby, kdy sny byly možné i za železnou oponou.

Představte si Barrandov sedmdesátých let: studia plná rekvizit, herců v kostýmech a režisérů křičících „Akce!“. Sem vstoupil Tomáš jako osmiletý kluk, plný energie a bez strachu. Jeho strýc Jan ho přivedl nejen k první roli, ale i k lásce k filmu. V „Marečku, podejte mi pero!“ byla jeho scéna tak přirozená, že si ho Lipský zapamatoval. Tomáš se učil rychle – improvizoval, poslouchal rady a stal se oblíbencem štábu. Během natáčení „Ať žijí duchové!“ prožil dobrodružství na hradě, kde se učil zpívat písničky a bojovat s „duchy“. Tento film ho naučil týmové práci a ukázal, že hraní může být zábava.

V „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ přišly první výzvy. Konkurs byl stresující, ale Tomášovo gestození přesvědčilo Poledňákovou. Natáčení v pražských bytech mu připomínalo domov, a scény s Františkem Němcem byly plné smíchu. Tomáš si zamiloval filmového tatínka, což se odrazilo v autenticitě. Pokračování přineslo slávu – festival v Monte Carlu byl vrcholem, kde se setkal s mezinárodními hvězdami. Cenu přijal skromně, ale věděl, že to mění jeho život.

Šumavská trilogie byla pro Tomáše láskou na první pohled. V „Pod Jezevčí skálou“ žil jako Vašek v lese, učil se od Gustáva Valacha o přírodě. Natáčení zahrnovalo skutečné zvířata – jelena, psy – a Tomáš musel být opatrný. Scény honů byly adrenalinové, a on si užíval svobodu v přírodě. V „Na pytlácké stezce“ přišly složitější příběhy – záchrana zvířat, konfrontace s pytláky. Tomáš se naučil jezdit na koni, což se stalo jeho vášní. Třetí díl přinesl první náznaky dospívání – Vašek řešil lásku, přátelství. Natáčení v dešti a mrazu bylo náročné, ale posílilo jeho charakter.

V „Setkání v červenci“ ukázal emoce. Hrát syna v románku bylo nové, a cena v Panamě ho motivovala. Film natáčený v létě byl relaxací, plný koupání a her.

„Tajemství ocelového města“ bylo sci-fi dobrodružstvím. Tomáš jako vnuk vědce bojoval s roboty, scény plné efektů ho fascinovaly. Hlasové role v „Muž s orlem a slepicí“ a „Smrt stopařek“ ukázaly jeho všestrannost – musel vyjádřit emoce jen hlasem.

„Upír ve věžáku“ byl humorný horor v paneláku. Tomáš objevoval tajemství, což mu připomínalo dětské hry v Nuslích.

V „Útěky domů“ hrál adoptivního syna, emoce byly hluboké. „Prázdniny pro psa“ přinesly hrdinský čin – záchrana kolegyně. „Anna proletářka“ byla historická, a seriál „Připoutejte se“ mezinárodní.

Potom přišlo rozhodnutí skončit. Studium práv bylo touhou po normálnosti. S Lucií Bílou prožíval lásku, plánovali budoucnost.

Nehoda v Polevsku byla tragédií. Detaily – led, pivo, smyk – ukazují křehkost života. Celá země truchlila.

Každý film Tomáše je pokladem. Od komedií po dobrodružství, ukazují jeho talent. Diváci je milují pro autentitu.

Knihy jako „Jmenuju se Tomáš“ a komiks oživují jeho příběh. Pomníky a dokumenty zajišťují, že nezapadne.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Hol%C3%BD

https://www.tomasholy.net/

https://www.csfd.cz/tvurce/933-tomas-holy/biografie/

https://www.imdb.com/name/nm0392876/

https://www.osobnosti.cz/tomas-holy.php