Článek
Sny o jevišti, které se naplnili už v patnácti
Praha, březen 1959. V obyčejné rodině se rodí dívka, která si ještě neví, že její jméno bude jednoho dne spojeno s desítkami rolí v české kinematografii. Zlata Adamovská vyrůstá v prostředí, kde herectví není samozřejmostí, ale snem, který si nosí z základní školy. „Už tehdy jsem věděla, že chci hrát,“ vzpomíná v rozhovorech. V patnácti letech, v roce 1974, ji přijímají na pražskou státní konzervatoř, kde se rychle prosadí svým talentem. Studium je pro ni jako most do světa umění – ještě během něj dostává první nabídky na role.
Její debut přichází rychle. V roce 1976 se objevuje v televizním filmu Petřička, kde hraje hlavní roli mladé dívky plné naděje. Tato role ji okamžitě označí za ideální představitelku naivních, křehkých hrdinek. O rok později ji sledujeme v pohádce Princ a večenice, kde její svěží vzhled a přirozená hratnost okouzlí diváky. Během konzervatoře se dostává i do epizody seriálu Třicet případů majora Zemana, kde ztvárňuje řádovou sestru. Tyto rané role nejsou náhodné – Zlata má ten typický šarm, který ji dělá nezapomenutelnou. Absolvuje v roce 1980 a okamžitě se zapojuje do profesionálního života, kde se divadlo stává jejím druhým domovem.
V Městských divadlech pražských (MDP) nachází pevné angažmá. Zde se učí základy scény, kde každá replika musí rezonovat s publikem. Později přechází do Divadla na Vinohradech, kde v letech 1990 až 2010 patří mezi klíčové členy souboru. Její výkony jsou chváleny pro autenticitu – hraje ženy, které jsou blízko životu, plné emocí a slabostí. Ale divadlo není jen práce; je to pro ni terapie, místo, kde může být sama sebou.
První velké role: Od pohádek k detektivkám osmdesátých let
Osmdesátá léta jsou pro Zlatu dobou explozivního růstu. Televize ji bere pod svá křídla a nabízí role, které ji formují jako herečku. V roce 1981 se objevuje v Kamenném orchestru, kde její postava dodává příběhu hloubku. O dva roky později přichází Karel Hynek Mácha, historická drama, kde ukazuje svou schopnost ztvárnit složité emoce. Rok 1985 přináší Růžového Huberta, kde hraje slečnu Janu Harperovou – roli, která je plná lehkosti a humoru.
Nejvíce ji však ovlivní rok 1986. V Nevěstě a Tchyně ztělesňuje Luci, postavu, která prochází rodinnými konflikty s grácií. Stejně tak ve Zázračném dítěti jako Vlasta Šebestová. Tyto role ji etablují jako herečku, která zvládá jak dramata, tak komedie. V roce 1988 se vrací k pohádkovému světu v Stromu pohádek: O chytré Marině, kde její Marina je odvážná a vtipná. Rok 1989 přináší Sedm bílých plášťů, kde jako sestřička Milada ukazuje citlivost v nemocničním prostředí.
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let se Zlata zaměřuje na filmy. V Zvonokosech (1990) hraje Juditu Čuprovou, roli plnou tajemství. V pohádce Víla z jeskyně zla (1991) se stává skalní vílou Astérií, což je návrat k jejím kořenům v dětské literatuře. Tyto práce nejsou jen úspěšné; učí ji pracovat s různými žánry. Zlata se stává oblíbenou tváří české televize, kde její přirozenost přitahuje diváky všech věkových kategorií.
Proslava v devadesátých: Hříchy pro pátera Knoxe a Ordinace
Devadesátá léta přinášejí Zlatě Adamovské skutečný průlom. V roce 1995 se objevuje v Azraelovi, andělovi smrti, kde její role dodává příběhu lidskost. Ale opravdový hit přichází v roce 1992 s Hríchy pro pátera Knoxe. Zde ztvárňuje zpěvačku Evu Adamovou – postavu plnou charisma, intrik a vášně. Seriál se stává fenoménem, a Zlata díky němu získává širokou popularitu. „Byla to role, která mě změnila,“ říká o ní. Eva je žena, která bojuje o své místo ve světě plném tajemství, a Zlata do ní vložila kus sebe sama.
Další velký úspěch přichází s Ordinací v růžové zahradě. Jako Běla Páleníková, energická sestra, se stává ikonou seriálu. Tato role, kterou hraje od začátku tisíciletí, ukazuje její schopnost ztvárnit každodenní hrdinky. Diváci ji milují pro její vřelost a humor. Ordinace není jen práce; je to místo, kde se Zlata setkává s kolegy, kteří se stávají rodinou. Právě zde se seznámí s Petrem Štěpánkem, svým budoucím manželem.
V této dekádě se Zlata objevuje i ve filmech jako Lásky mezi kapkami deště nebo Dobrodružství kriminalistiky. Její role v Četnických humoreskách přidávají lehké tóny do její kariéry. Devadesátka je dobou, kdy se z mladé herečky stává zralá umělkyně, schopná nést složité příběhy.
Dabing: Hlas, který oživuje hollywoodské hvězdy
Kromě hraní na plátně a jevišti má Zlata Adamovská výjimečný talent pro dabing. Od devadesátých let propůjčuje hlas především americkým herečkám. Nejznámější je její spolupráce s Meryl Streepovou – dabuje ji v desítkách filmů, od Devil wears Prada po Sophiinu volbu. „Je to jako hrát s nejlepšími, i když jen hlasem,“ popisuje. V roce 2010 získává Cenu Františka Filipovského za dabing v Pochybách, kde její hlas dodává postavě hloubku.
Další ocenění přichází v roce 2015 za Olive Kitteridgeovou, kde dabuje Frances McDormandovou. Zlata se setkala s Meryl Streepovou osobně na festivalu Zlatý Golem, což bylo pro ni nezapomenutelné. Dabing není jen práca; je to umění, kde musí přenést emoce pouze intonací. Díky tomu se stává jednou z nejoblíbenějších dabérek v Česku, její hlas je rozpoznatelný a důvěryhodný.
Rodinné kořeny: Od matky dvou dětí k dvojnásobné babičce
Soukromý život Zlata Adamovské je stejně bohatý jako její kariéra. První manželství s hudebníkem Vadimem Petovem bylo krátké a bez dětí. Druhé, s Radkem Johnem – spisovatelem a moderátorem – trvalo od 1984 do 2010. Z tohoto svazku pocházejí její dvě děti: dcera Barbora Johnová (narozená 1991) a syn Petr John.
Barbora se rozhodla pro soukromý život mimo reflektory. Vystudovala psychologii a je vdaná za psychologa Romana Peška. Mají dvě děti – Viktora a Kláru –, díky čemuž se Zlata stala dvojnásobnou babičkou. „S vnoučaty trávím maximum času,“ říká s radostí. Barbora v mládí tajila své slavné rodiče, aby žila normálně, což Zlata respektuje.
Syn Petr se věnoval divadelní produkci na DAMU, pak přešel k ekonomii na VŠE. Pracoval v marketingu, například u Prague Food Festivalu, a dnes je ředitelem společnosti Sodexo. Zlata nikdy nutila děti k herectví; nechala je najít si vlastní cestu. „Jsou to moji největší poklad,“ zdůrazňuje.
Třetí manželství s Petrem Štěpánkem, hercem o deset let starším, začalo v roce 2013. Seznámili se na natáčení Ordinace, ale svatba přišla až po smrti Štěpánkova první manželky Vlasty Janečkové v roce 2012. Tajně se vzali a vyrazili na svatební cestu do Panamy. „Užíváme si sami sebe,“ říká Zlata o jejich vztahu. Sdílejí lásku k cestování – od Evropy po exotické destinace. Petr je jejím kolegou i parťákem v divadle, kde spolu hrají ve Vzpomínkách zůstanou. Její švagrová Jana Štěpánková je dalším spojencem v rodině umělců.
Současné úspěchy: Od Žen v běhu k divadelním hitům
I po šesti desetiletích Zlata neváhá. V roce 2019 září ve filmu Ženy v běhu, kde hraje energickou matku, která se nebojí změn. „Je to příběh o vytrvalosti,“ komentuje. Film je plný humoru a tepla, což ladí s jejím stylem. V roce 2021 přichází Přes hranici a O kouzelné rybí kostičce, kde je vypravěčkou. Rok 2022 přináší Za vším hledej ženu, komedii o ženských tajemstvích.
V televizi se vrací k nemocničním rolím. V Sanitce hraje Elišku, manželku doktora Jandery, a chválí seriál za autenticitu – zejména díl o letecké havárii. V Nemocnici na kraji města má silné scény, jako oznámení úmrtí primáře. V roce 2023 získává Zlatý střevíček na Zlín Film Festivalu za přínos pro dětskou kinematografii.
Divadlo zůstává jejím srdcem. Od roku 2018 spolupracuje s Divadlem Studio DVA, kde hraje v Misery, Starci na chmelu nebo Tři grácie z umakartu. V Divadle Ungelt se objevila v Na útěku nebo Sklenici vody. V srpnu 2025 si s Petrem Štěpánkem převzali na Mostě slávy v Trenčianských Teplicích cenu Umělčova mise 2025 – uznání za celoživotní dílo.
V roce 2024 natáčí Sladký život a Společně sami, což ukazuje její vitalitu. Případ s koncem (2023) je dalším TV filmem, kde její role přitahuje pozornost.
Optimismus, který nezklame: Životní lekce od Zlata Adamovské
Zlata Adamovská je nezdolnou optimistkou. Na svých 66 narozeninách v březnu 2025 řekla: „Ráda bych čas trochu pozdržela, ale nic bych neměnila.“ Kartářka jí kdysi předpověděla, že třetí manžel bude ten pravý – a měla pravdu. Její dětství bylo skromné, cestování znamenalo vlakem do hor, ale dnes s Petrem objevuje svět. „Život je o radosti z každého dne,“ tvrdí.
Jako babička tráví čas s Viktorem a Klárou, podporuje děti v jejich volbách. Herectví pro ni není kariéra, ale poslání. V rozhovorech zdůrazňuje, že se neohlíží zpět – jen vpřed. Její energie je nakažlivá, ať už v rolích, kde bojuje s osudem, nebo v soukromí, kde si užívá klid.
Zlata Adamovská není jen herečkou; je inspirací. V době, kdy umění prochází změnami, ona zůstává věrná svým kořenům – autentická, vřelá a plná života.
Zdroje:
