Článek
Proč mě to tak štve?
Štve mě, když je někdo nedochvilný. Když na něj není spoleh. Protože já přijdu radši o pět minut dřív. A když něco slíbím, platí to.
Taky mi vadí lidi, co nic neberou vážně. Co se smějou, i když by měli řešit průšvih. Když něco podělají, mávnou rukou. A víš co? Jim to většinou projde. A mě to štve ještě víc.
Ale co když to není o nich?
Jungův stín: zrcadlo, který ne vždycky chceš vidět
Psycholog Carl Gustav Jung popsal něco, čemu říkal stín. Je to část naší osobnosti, kterou jsme potlačili – protože se „nehodila“. Nebyla žádoucí. Možná v dětství. Možná později. Ale nezmizela.
Když tě někdo fakt vytáčí, je možný, že v tobě zrcadlí tuhle potlačenou část. Ne proto, že jsi jako on – ale protože něco v tobě touží po uvolnění.
Když kontrola dusí a volnost provokuje
Bojím se být lehkovážný. Mám pocit, že všechno musím mít naplánované a pod kontrolou. Jinak se to všechno zhroutí.
A právě proto mě rozčilují ti, co si žijou v klidu, bez plánů, bez stresu. Protože jim závidím tu lehkost. Ale místo abych si ji dovolil, radši je v duchu soudím. Protože jsem se to naučil. Protože „zodpovědný člověk to tak nedělá.“
A možná právě proto se ve mně ozývá ten stín.
Přijmout stín neznamená stát se jím. Znamená přestat s ním bojovat.
Možná tě rozčilují lehkovážní lidé, protože v tobě něco touží po uvolnění. Možná tě štvou nedochvilní, protože ty sám už jsi unavený z věčné snahy být perfektní. A možná ten tlak, co cítíš, není realita… ale tvoje vlastní očekávání.
Tvůj stín není tvůj nepřítel. Je to část tebe, kterou jsi odložil, ale která pořád někde uvnitř čeká, až ji vezmeš na vědomí.
To neznamená, že teď musíš začít chodit pozdě a všechno flákat.
Ale možná si můžeš aspoň občas dovolit nebýt stoprocentní. Nedržet všechno za každou cenu. Nedusit se zodpovědností.
Protože v přijetí svýho stínu není slabost – je v tom úleva. Je v tom kousek svobody.
Mrkni na moje další články na blogu:
https://petrlorenzo.blogspot.com
